Životní cesta Dana Andrewse: Od hřbitova letadel ve filmu „Nejlepší léta našeho života“ k boji s alkoholismem a veřejné osvětě

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Hřbitov leta­del, kde posta­va Freda Derryho ve fil­mu Dany Andrewse „Nejlepší léta naše­ho živo­ta“ (1946) našla svůj sta­rý bom­bar­dér, byl sku­teč­ným hřbi­to­vem tisí­ců bom­bar­dé­rů B-17 a B-25 a mno­ha stí­ha­cích leta­del. Posádka Andrewsův bom­bar­dér omy­la a poté jej zasy­pa­la pra­chem, aby se na před­ní věžič­ce nale­pil a zís­kal tak zrni­těj­ší vzhled. Ačkoli scé­na se záchra­ná­ři byla sou­čás­tí fil­mu, ve sku­teč­ném živo­tě tako­vé pra­cov­ní čety sku­teč­ně roze­bí­ra­ly sta­rá leta­dla, aby z nich vytvo­ři­ly obyd­lí pro vra­ce­jí­cí se vete­rá­ny.

Režisér William Wyler, kte­rý za dru­hé svě­to­vé vál­ky slou­žil jako major armád­ní­ho letec­tva, do fil­mu zakom­po­no­val své vlast­ní váleč­né zku­še­nos­ti. Stejně jako Fred Derry ve fil­mu létal Wyler v leta­dle B-17 v bojích nad Německem, i když mís­to toho, aby byl bom­bo­metčí­kem jako Derry, natá­čel Wyler zábě­ry pro doku­men­tár­ní fil­my (jeho sluch byl trva­le poško­zen, když při bom­bar­do­vá­ní vybuchl v blíz­kos­ti jeho leta­dla pro­ti­le­ta­dlo­vý gra­nát). Kromě toho mode­lo­val shle­dá­ní Ala a Milly, v němž se popr­vé vidí na opač­ných kon­cích dlou­hé chod­by, pod­le své­ho vlast­ní­ho návra­tu domů ke své ženě Margaret Tallichetové.

Andrews vystu­do­val obchod­ní admi­nis­tra­ti­vu na Sam Houston State Teachers College v Texasu, ale ješ­tě před dokon­če­ním stu­dia nastou­pil jako účet­ní u spo­leč­nos­ti Gulf Oil. V roce 1931 odjel sto­pem do Kalifornie v nadě­ji, že zís­ká prá­ci jako herec. Řídil škol­ní auto­bus, kopal pří­ko­py, sbí­ral pome­ran­če, pra­co­val jako sklad­ník a pum­po­val ben­zín, zatím­co se neú­spěš­ně pokou­šel pro­nik­nout k fil­mu. Jeho zaměst­na­va­tel na čer­pa­cí sta­ni­ci ve Van Nuys mu věřil a sou­hla­sil, že do něj inves­tu­je s tím, že mu pení­ze vrá­tí, pokud se Andrews pro­sa­dí jako herec. Andrews stu­do­val ope­ru a také nastou­pil do Pasadena Community Playhouse, pro­slu­lé diva­del­ní spo­leč­nos­ti a herec­ké ško­ly. Ve 30. letech 20. sto­le­tí zde hrál v mno­ha hrách a stal se oblí­be­ným čle­nem sou­bo­ru. Hrál po boku budou­cí hvězdy Roberta Prestona ve hře o skla­da­te­lích Gilbertovi a Sullivanovi a brzy poté mu Samuel Goldwyn nabí­dl smlou­vu.

Andrews vklou­zl do stá­lé­ho prou­du nevý­raz­ných fil­mů, v nichž podá­val solid­ní výko­ny, dokud věk a jiné zájmy nezpů­so­bi­ly, že se obje­vo­val stá­le méně. Navíc kvů­li své­mu narůs­ta­jí­cí­mu alko­ho­lis­mu ztra­til důvě­ru někte­rých pro­du­cen­tů. Andrews pod­ni­kl kro­ky k ome­ze­ní své závis­los­ti a v poz­děj­ších letech byl ote­vře­ným čle­nem Národní rady pro alko­ho­lis­mus, kte­rá odsu­zo­va­la odmí­tá­ní veřej­nos­ti čelit tomu­to pro­blé­mu. Byl prav­dě­po­dob­ně prv­ním her­cem, kte­rý nato­čil veřej­nou rekla­mu o alko­ho­lis­mu (v roce 1972 pro ame­ric­ké minis­ter­stvo dopra­vy), a pořá­dal veřej­ná před­náš­ko­vá tur­né. (IMDb)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Dano Andrewsi!

Zdroj článku: Cinema Shorthand Society

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře