Tragický osud Carole Landisové: Hollywoodská hvězda, která zářila, ale skončila sebevraždou

(zatím nehodnoceno)

Loading...

V roce 1935, po střed­ní ško­le a krát­kém man­žel­ství v kali­forn­ském San Bernardinu, utek­la Frances Ridsteová do San Franciska, kde pra­co­va­la jako taneč­ni­ce v noč­ním klu­bu a zpě­vač­ka pod umě­lec­kým jmé­nem Carole Landisová. V roce 1936 se v 17 letech dosta­la do Hollywoodu, kde zís­ká­va­la pře­váž­ně kom­parz, ale v roce 1937 zís­ka­la smlou­vu s Warner Bros.

Warneři jí však v pat­nác­ti fil­mech, kte­ré pro ně nato­či­la, dáva­li pře­váž­ně ved­lej­ší role v béč­ko­vých fil­mech a ve sbo­ru fil­mů Busbyho Berkeleyho. Její „prů­lom“ při­šel, když ji Hal Roach obsa­dil do hlav­ní role ve svém hitu „One Million B.C.“. (1940) a ve třech skvě­lých kome­di­ích a poté pro­dal její smlou­vu spo­leč­nos­ti 20th Century-Fox. V prv­ních dva­nác­ti fil­mech spo­leč­nos­ti Fox hrá­la béč­ko­vé hlav­ní a áčko­vé ved­lej­ší role, pozo­ru­hod­ný dra­ma­tic­ký výkon před­ved­la ve fil­mu „I Wake Up Screaming“ (1941). Kritici se poza­sta­vo­va­li nad její svě­ží krá­sou a jen zříd­ka zmi­ňo­va­li její herec­ký a kome­di­ál­ní poten­ci­ál.

Landisová byla spo­lu s Kay Francisovou, Martou Rayeovou a Mitzi Mayfairovou člen­kou diva­del­ní sku­pi­ny Feminine Theatrical Task Force, kte­rá bavi­la ame­ric­ké a brit­ské vojá­ky na tur­né po Anglii, Irsku a sever­ní Africe. Ženy opus­ti­ly Spojené stá­ty 16. říj­na 1942 a strá­vi­ly při­bliž­ně tři měsí­ce v Anglii, Irsku, Skotsku a Walesu. Během své­ho někdy nároč­né­ho tur­né ženy pro vojá­ky den­ně ode­hrá­ly něko­lik před­sta­ve­ní. Předvedly také veli­tel­ské před­sta­ve­ní pro krá­lov­nu Spojeného krá­lov­ství. Landisová o tur­né USO napsa­la kni­hu a ve fil­mo­vé ver­zi „Four Jills in a Jeep“ (1944) si může­te pro­hléd­nout, jaký talent sku­teč­ně měla a kte­rým Fox plýtval. Když už mlu­ví­me o plýtvá­ní, Landisové mate­ri­ál nebyl pou­žit ve scé­ná­ři, stu­dio sou­hla­si­lo s tím, aby název fil­mu pou­ži­la jako název své kni­hy kvů­li reklam­ní hod­no­tě.

„Všude v zámo­ří jsme se měli báječ­ně. Ale bylo to těž­ké. Pět měsí­ců jsme nikdy neo­de­hrá­li méně než pět před­sta­ve­ní den­ně. V noci byla zima, neda­lo se spát a neby­lo dost vody na to, abychom se vykou­pa­li. Musela jsem se sama mýt. A jed­la jsem víc pís­ku a mlhy než jíd­la.“

Carole, kte­rá vět­ši­nu toho roku chy­bě­la u fil­mu kvů­li tur­né USO v Pacifiku, se vrá­ti­la do Hollywoodu osla­be­ná amé­bo­vou úpla­vi­cí, malárií a téměř smr­tel­ným zápa­lem plic, aby zjis­ti­la, že film je odmí­tán jako „sebe­chvá­la“. Po fil­mu „Báječný zlo­čin“ (1945) - snad její nej­lep­ší kome­dii - a dvou béč­ko­vých fil­mech byla její smlou­va s Foxem zru­še­na. V Hollywoodu byla vyob­co­vá­na kvů­li své­mu zaní­ce­né­mu femi­nis­mu a pomluvám o sexu­ál­ních výstřel­cích, a tak nato­či­la své posled­ní dva fil­my v Anglii. Carole Landisová spácha­la v roce 1948 sebe­vraž­du pomo­cí Sekonálu (lék pro­ti boles­ti a na spa­ní), pro­to­že její kari­é­ra se zasta­vi­la, měla špat­né zdra­ví, nevy­da­ře­ná man­žel­ství, finanč­ní pro­blémy a skon­čil jí váš­ni­vý romá­nek s žena­tým Rexem Harrisonem. Inteligentní, vel­ko­ry­sá, talen­to­va­ná a nád­her­ná, bylo jí pou­hých 29 let.

„Měla jsem být klau­nem. Pořád dostá­vám fac­ky. Facky při­chá­ze­jí ze všech stran, od lidí, kte­rým chci pomá­hat, od těch, kte­ré chci mít ráda, za vel­ké i malé klu­ky, kte­rých je mi líto.“
(IMDb/Wikipedia)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Carole Landisová!

Zdroj článku: Cinema Shorthand Society

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře