Utøya, 22. července (2018)

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Nadhodnocené až běda a napros­to divác­ky nevděč­ný a zby­teč­ný film, kte­rý jen medi­ál­ně při­ži­vu­je Brevikovu nechval­nou pro­slu­lost.

Událost, kte­rá se sta­la 22. čer­ven­ce 2011 na ost­ro­vě Utøya v Norsku byla straš­li­vá a zemře­lo při ní 77 mla­dých stu­den­tů, bohu­žel samot­ný film nepřed­sta­vu­je ani zda­le­ka hrů­zu, kte­rá v reál­nos­ti pro­běh­la.

Měl jsem vel­ký pro­blém s tím, že ve fil­mu abso­lut­ně nic nevi­dí­me pou­ze sly­ší­me, tak­že kdy­bych byl sle­pý odne­su si záži­tek napros­to obdob­ný.

Film se zamě­řu­je pou­ze na jed­nu dív­ku, kte­rá celý film běhá, kři­čí, ukrý­vá se v jeh­li­čí či pod ska­lou a hle­dá svou sest­ru, zatím­co Breivik kde­si v nedo­hled­nu stří­lí bez­hla­vě všech­ny stu­den­ty, avšak divák sly­ší jen výstře­ly, řev a běh.

Ve fil­mu je jen jed­na mrt­vo­la, jed­no zra­ně­ní a abso­lut­ně žád­ná krev, dokon­ce ani samot­né­ho Breivika neu­ká­žou a to beru za obrov­ský pod­raz už když všu­de zmi­ňu­jí slo­vo „Masakr“.

Natočeno poměr­ně auten­tic­ky a na jeden záběr, ale co z toho když se za celý film nic nesta­ne.

Doufám, že Paul Greengrass v Americkém rema­ku příští rok nato­čí oprav­do­vý masa­kr s dus­ným psy­chic­kým terro­rem a mani­a­kál­ním Breivikem, aby před­ve­dl na plát­no oprav­do­vou hrů­zu, kte­rá teh­dy pro­běh­la.

Kdyby ale­spoň v závě­ru uká­za­li fot­ky zesnu­lých, abych to mohl brát jako památ­ku, ale ani toho jsem se nedo­čkal.

Tohle je bez kou­lí, bez šťá­vy, bez draj­vu a emo­cí. Ble. 30%

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře