Kritiky.cz > Filmové recenze > Klubové filmy > Stalker (1979)

Stalker (1979)

stalker poster

Stalker. Možná jste toto slo­vo už sly­še­li... Ať už jako jmé­no fil­mu nebo název při­pra­vo­va­né počí­ta­čo­vé hry. Obojí čer­pá z 35 let sta­ré povíd­ky *Piknik u ces­ty* bra­trů Arkadije a Borise Strugackých. A i když všech­na tato tři díla mají spo­leč­ný námět, v lec­čems se od sebe liší (kníž­ka je spí­še filo­zo­fic­ké­ho a spe­ku­la­tiv­ní­ho raže­ní, film kla­de důraz na popis ces­ty, vykres­le­ní jed­not­li­vých osob a veli­ce dob­ře vyu­ží­vá obra­zo­vých vje­mů, hra zase bude prav­dě­po­dob­ně spíš zamě­ře­na na akci), jed­no ale mají spo­leč­né... **ZÓNU**. Oblast vytvo­ře­nou dopa­dem mete­o­ri­tu (v kni­ze pro změ­nu mimo­zemš­ťa­ny a ve hře zase výbu­chem Černobylské elek­trár­ny), ve kte­ré zůsta­ly veli­ce patr­né sto­py toho­to jevu.

A prá­vě o tuto oblast jde také zde. Po výše zmí­ně­né udá­los­ti se vytvo­ři­la tak­zva­ná Zóna, nepří­stup­né a smr­tel­ně nebez­peč­né pásmo uza­vře­né vojá­ky... ale také pásmo láka­jí­cí pro svou tajem­nost mno­ho lidí a věd­ců.

Zde se koneč­ně dostá­vám k názvu fil­mu, Stalkeři jsou totiž lidé pomá­ha­jí­cí ostat­ním dostat se do Zóny a hlav­ně v ní pře­žít. Fungují jako jedi­ní prů­vod­ci a jsou s ní zvlášt­ním způ­so­bem spja­ti. Zamilovali si ji a vytvo­ři­li k ní svůj osob­ní vztah, kte­rý je krás­ně uká­zán hned z počát­ku fil­mu, kdy naše tro­ji­ce hrdi­nů (Stalker, pro­fe­sor a spi­so­va­tel) začí­ná své puto­vá­ní.

]

Celá Zóna je ale pose­ta smr­tel­ný­mi past­mi (tzv. ano­má­li­e­mi), kte­ré se veli­ce čas­to pře­mís­ťu­jí (no, spíš mizí a obje­vu­jí se nové). Proto nej­krat­ší ces­ta k cíli vede téměř jis­tě spíš k záhubě. Ovšem kudy jít, ví jedi­ně Stalker...

Naši hrdi­no­vé (pro­fe­sor a spi­so­va­tel) si ho naja­li, aby je dove­dl k tajem­né­mu mís­tu v Zóně, umož­ňu­jí­cí­mu prý sebe­po­zná­ní a spl­ně­ní taj­ných přá­ní. Celou jejich ces­tu je sle­du­je­me a poslou­chá­me dia­lo­gy o lid­ském živo­tě, jeho smys­lu, hod­no­tách, jejich názo­rech na svět... Doprovází nás při tom dlou­hé a roz­jí­ma­vé obra­zy. Díky nim se z toho­to sním­ku stá­vá film plný hlou­ba­vých otá­zek a sym­bo­lů.

Slovy reži­sé­ra: *Mimo nás není žád­né síly, kte­rá by nám usnad­ni­la exis­ten­ci. Člověk sám vytvá­ří jak sebe, tak svou budouc­nost.*

Hodně reak­cí na toto dílo začí­ná otáz­kou „Co jsem to vlast­ně viděl?“ a urči­tě si ji bude­te klást i vy a to je dob­ře... Málo fil­mů má tako­vou moc při­mět divá­ka pře­mýš­let, ale tomu­to se to daří obdi­vu­hod­ně.

Všiměte si také (věru není to těž­ké 😛 ), že okol­ní svět je celý vyve­den v šedých, tma­vých a ponurých bar­vách. Zato prv­ní pohled na Zónu vás pře­kva­pí sytou barv­nos­tí, jakým­si tajem­ným živo­tem...

Skutečně výjmeč­ná podí­va­ná, kte­rou se vypla­tí vidět víc­krát, hlou­ba­vý film, kte­rý vám uká­že ces­tu... Pochopit už musí­te sami.

**Víte, že“..**

„.. natá­če­ní se potý­ka­lo s obrov­ský­mi pro­blémy a pro­běh­lo v pod­sta­tě dva­krát? Když byl totiž film popr­vé doto­čen a fil­ma­ři se vrá­ti­li do Moskvy (natá­če­lo se v Estonsku u vod­ní elek­trár­ny Jägala), Andrej Tarkovskij zjis­til, že zís­ka­ný mate­ri­ál nebu­de moct pou­žít. Natáčelo se totiž na dove­ze­né pás­ky od fir­my Kodak a sovět­ské labo­ra­to­ře ho neu­mě­ly zpra­co­vat. Celý štáb se tak musel vrá­tit (mezi­tím se ovšem vymě­ni­li kame­ra­man a scé­no­graf) a zno­vu nahrát tři čtvr­ti­ny fil­mu.

„.. sní­mek byl už v té době (stej­ně jako vět­ši­na teh­dej­ších sovět­ských fil­mů) dabo­ván až ve stu­diu?

„.. Andrej Tarkovskij prů­běž­ně po celou dobu vytvá­ře­ní fil­mu (nejen během natá­če­ní, ale i stři­hu a dabo­vá­ní) stá­le pře­pi­so­val a obmě­ňo­val scé­nář?

**Info**

- Režie: Andrej Tarkovskij

- Rok uve­de­ní: 1979

- Země: Západní Německo / Sovětský svaz

- Délka fil­mu: 163 min

- Hrají: Anatolij Solonicyn, Nikolaj Grinko, Alexandr Kajdanovskij

**Odkazy**

- „info o fil­mu (kfilmu.net)“:[http://kfilmu.net/filmy.php?sekce=informace&film=stalker]

  • Maska zrcadla (MirrorMask) (2005)3. července 2020 Maska zrcadla (MirrorMask) (2005) - To tady každý nosí masku? - Samozřejmě. Jak potom poznáš jestli jsi šťastná nebo smutná? - Mám přece tvář. - Abych řekl pravdu, bez masek mi vy lidé připadáte všichni […] Posted in Klubové filmy
  • Psycho (1960)31. července 2020 Psycho (1960) Klasika všech klasik a pradědeček všech hororů, to je Psycho. Kultovní film amerického génia, sira Alfréda Josepha Hitchcocka, který se zapsal do diváckého povědomí právě tímto snímkem, i […] Posted in Klubové filmy
  • Mrtvý muž (Dead man) (1995)19. června 2020 Mrtvý muž (Dead man) (1995) Osobitý snímek Jima Jarmusche, známé ikony amerického nezávislého filmu. A ač poměrně nedávno natočený, má čenobílý obraz. Rozhodně to ale nebylo způsobeno nedostatkem peněz, film byl […] Posted in Klubové filmy
  • Ospalá díra (Sleepy Hollow) (1999)24. července 2020 Ospalá díra (Sleepy Hollow) (1999) *Legenda o Sleepy Hollow je krátký příběh Washingtona Irvinga vydaný poprvé v roce 1820. V něm jde o soupeření dvou mužů o jednu dívku. Důležitější je ale legenda o bezhlavém jezdci, která […] Posted in Klubové filmy
  • Olověná vesta (Full Metal Jacket) (1987)26. června 2020 Olověná vesta (Full Metal Jacket) (1987) Výjimečné válečné drama v podání Stanleyho Kubricka. Tomu trvalo sedm let než se od kultovního snímku Osvícení dostal k adaptaci novely The Short-Timers, kterou nazval právě Full Metal […] Posted in Klubové filmy
  • Vrána (The Crow) (1994)5. června 2020 Vrána (The Crow) (1994) Netradiční film natočený podle komixové předlohy Jamese O'Barry. Příběh je nejen poznamenaný životní tragédií autora komixu (opilý řidič mu zabil snoubenku), ale i tragickou smrtí […] Posted in Klubové filmy
  • Země (Tierra) (1996)17. července 2020 Země (Tierra) (1996) V té smršti filmů co se na nás neustále valí z Ameriky, Británie, krimi seriálů z Německa, ale i poměrně úspěšných snímků z Ruska, Číny či Japonska se mi zdá že se zapomíná na ne až […] Posted in Klubové filmy
  • The Piano (1993)7. srpna 2020 The Piano (1993) Němá Ada odjíždí ze Skotska do rodné země svého nastávajícího, Nového Zélandu. S sebou si také bere jedinou věc, bez níž nemůže existovat - své piano.Pokud se přenesete přes nutný úvod a […] Posted in Klubové filmy
  • Retro Recenze: Železný opičák16. června 2020 Retro Recenze: Železný opičák Železný Opičák (Ringo Yu) je ve svém městě něco jako Robin Hood - bohatým bere a chudým dává. Wong Kei-ying (Donnie Yen) se dostane do rvačky se zloději, kteří se ho snažili okrást. […] Posted in Klubové filmy
  • Jaro, léto, podzim, zima a jaro (2003)12. června 2020 Jaro, léto, podzim, zima a jaro (2003) Opravdová filmová báseň, v které je z každého políčka cítit poetika a alegorie.Nejznámější korejský režisér Kim Ki-duk, který sám sebe označuje za nezávislého tvůrce, natočil snímek […] Posted in Klubové filmy

Ohodnoťte článek


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...