Špión - O PŘÍBĚHU A POSTAVÁCH

„Můj špi­ón­ský pře­vlek je neza­měst­na­ný obchod­ník s tele­fo­ny? Vždyť v tomhle obo­ru ani nena­jdu prá­ci!?”

 - Susan Cooperová

Není divu, že Susan Cooperové schá­zí sebe­dů­vě­ra. Vychovala ji mat­ka, kte­rá jí vští­pi­la pev­né pře­svěd­če­ní „Ne, nemů­žeš.”. Jakékoliv nadě­je, že nová prá­ce v CIA zvý­ší Susaninu sebe­úctu a zlep­ší její spo­le­čen­ský život, se, aspoň dopo­sud, roz­padly jako naro­ze­ni­no­vé dor­ty, kte­ré peče pro své kole­gy.

Cooperová, nadá­na pří­šer­nou pamě­tí, pra­cu­je v ponu­ré sute­rén­ní kan­ce­lá­ři, kde slou­ží jako oči a uši (a tou­ží po srd­ci) super agen­ta Bradleyho Finea – okouz­lu­jí­cí­ho, ale ego­cen­t­ric­ké­ho fin­ti­la, kte­rý své mise zvlá­dá, aniž by se mu během nich uvol­nil jedi­ný vlá­sek z peč­li­vě upra­ve­né­ho úče­su.

Jude Law říká, že „co se týká Finea, jsou se Susan per­fekt­ní tým, vyrov­na­ní, klid­ní – pro CIA pros­tě tako­vá třeš­nič­ka na dor­tu. Jejich vztah vidí jako čis­tě pla­to­nic­ký, navzdo­ry pří­le­ži­tost­né­mu flir­to­vá­ní. Určité věci si tak Susan může nespráv­ně vylo­žit nebo jí mož­ná pomá­ha­jí dou­fat, že se to časem vyvi­ne v něco víc. Bradley si nedo­ká­že před­sta­vit, že by Susan sku­teč­ně tou­ži­la opus­tit sute­rén, ale je mož­né, že chce, aby tam Susan zůsta­la pro­to, že bez ní by mohl být úpl­ně ztra­ce­ný.”

McCarthy sou­hla­sí: „Fine je poně­kud mani­pu­la­tiv­ní, ale tako­vým pocho­pi­tel­ným způ­so­bem. Pokud jste v teré­nu, chce­te mít ve svém týmu ty nej­lep­ší mož­né lidi, a chce­te, aby byli napros­to nad věcí.”

Susan může o Fineovi fan­ta­zí­ro­vat, jak chce – nar­cist­ní agent má oči pou­ze pro zrca­dlo. Nebo pro davy krá­sek, kte­ré mu kří­ží ces­tu díky neo­do­la­tel­né kom­bi­na­ci nebez­pe­čí a nespor­né­ho osob­ní­ho šar­mu.

McCarthy k tomu říká: „Miluji způ­sob, jakým Jude hra­je Finea – je vel­mi okouz­lu­jí­cí, ale záro­veň tak tro­chu nevy­cho­va­nec.”

„Jude je ele­gant­ní, tem­pe­ra­ment­ní, s jis­krou v oku a vypa­dá, jako by se v oble­ku už naro­dil,” dodá­vá pro­du­cent­ka Jenno Topping.

Law při­zná­vá, že zábav­něj­ší roli ješ­tě asi neměl, a zdů­raz­ňu­je, že v roli Finea bylo důle­ži­té, aby „spl­nil něco z toho, co se od něj oče­ká­vá a zave­dl divá­ky do vyso­ce ris­kant­ní­ho špi­o­náž­ní­ho pro­stře­dí. Je jed­nou z těch mála postav z obra­zov­ky, na kte­rou si hra­jí všich­ni klu­ci – ast­ro­naut, voják, špi­ón… Všechny dis­ku­ze, kte­ré jsme s Paulem ved­li, se toči­ly kolem myš­len­ky, že nechce­me, aby Fine byl nesym­pa­tic­ký a oby­čej­ný. K Susan cítí sku­teč­nou náklon­nost, spo­leč­ně s vlast­ním zájmem, aby v týmu všech­no kla­pa­lo. Bylo důle­ži­té najít rov­no­váhu.”

Bradleyho poku­sy hrát se Susan ‘féro­vou hru’ ale nejsou zce­la po chu­ti její nej­lep­ší kama­rád­ce a kole­gy­ni Nancy (Miranda Hart). Nancy je vůči Susan pře­hna­ně ochra­ni­tel­ská a Bradleyho obvi­ňu­je z toho, že dusí Susanin kari­ér­ní postup a zahrá­vá si s její­mi city.

„Nancy pra­cu­je jako agen­to­vo ucho, stej­ně jako Susan,” říká její před­sta­vi­tel­ka. „Nemá vkus, je tak tro­chu div­ná, ve své prá­ci skvě­lá, ale spo­le­čen­sky úpl­ně mimo. Spolu se Susan jsou jako dvě ryby bez vody v jed­nom prázd­ném akvá­riu.“

Feig psal roli Nancy spe­ci­ál­ně pro Hart, kte­rou už roky obdi­vu­je. „Zkoušel jsem ji obsa­dit do svých jiných pro­jek­tů, ale nikdy to nevy­šlo, tak jsem nesmír­ně rád, že s ní koneč­ně mohu pra­co­vat.”

Topping upo­zor­ňu­je na to, že Feig osla­vu­je nekon­venč­ní ženy a Hart mu do toho doko­na­le zapa­dá – pokud tedy může se svý­mi 186 cen­ti­me­t­ry zapad­nout. Britská hereč­ka, kte­rá umí v kome­di­ích mis­tr­ně pro­dat svo­ji vytáh­lou posta­vu a styl chůze, a kte­rá v Británii vytvo­ři­la vlast­ní sit­com, se také obje­vu­je jako ‘Chummy’ v oblí­be­ném seri­á­lu BBC „Zavolejte porod­ní sestřič­ky”, zasa­ze­ném do 50. let.

Když to vypa­dá, že Susan zašla za rámec své mise, pošle její šéf­ka, Elaine Crockerová (Allison Janney) prá­vě Nancy, aby zjis­ti­la, k čemu se Susan chys­tá. Nancy rych­le zjis­tí, že její abso­lut­ně nej­lep­ší kámo­š­ka se nějak utrh­la ze řetě­zu.

„Nancy, kte­rá strikt­ně dodr­žu­je všech­na pra­vi­dla a naří­ze­ní, je zdě­še­ná a ohro­me­ná dohro­ma­dy, když zjis­tí, že Susan jed­ná v roz­po­ru s Elaininým poky­nem ‘pou­ze sle­do­vat a hlá­sit’,” vysvět­lu­je Hart. „Nancy svět děsí a do čeho se pus­tí, to zpac­ká. Ve všem udě­lá doko­na­lý zma­tek, a prá­vě v těch­to chví­lích začí­ná spous­ta komic­kých situ­a­cí.”

Tandem Susan a Nancy ve sty­lu Laurela & Hardyho ovšem není k smí­chu pro sub­jekt jejich špe­ho­vá­ní: snobskou intri­kář­ku pohy­bu­jí­cí se na mezi­ná­rod­ním poli - Raynu Boyanovovou.

Ach ta Rayna. Krásná. Privilegovaná. Vlasy tak dlou­hé, že mají vlast­ní poš­tov­ní smě­ro­va­cí čís­lo. Bohatá absol­vent­ka Oxfordu, dce­ra nedáv­no zesnu­lé­ho obchod­ní­ka se zbra­ně­mi, dosta­la neob­vyk­lé dědic­tví: malou tak­tic­kou jader­nou zbraň. Dost dobrou na zni­če­ní měs­ta – ale ne země. Není tře­ba být hrubě neskrom­ný a roz­ta­ho­vač­ný.

Na vel­ko­le­pé pří­cho­dy do nej­lep­ších hote­lů si Rayna oblé­ká nápad­né oble­če­ní. Je neu­stá­le znudě­ná a nic ji nemů­že ohro­mit. Postrádá smy­sl pro humor a má bru­tál­ně pří­mý způ­sob vyja­d­řo­vá­ní. Podle Rose Byrne je celá její posta­va pou­ze o sta­tu­su. „Připadá mi jako člen­ka krá­lov­ské rodi­ny nebo zko­rum­po­va­né dynastie. Je dost nóbl a mlu­ví jako kdy­by pochá­ze­la z jiné doby, ve sna­ze vykom­pen­zo­vat své chudé bul­har­ské koře­ny.”

I přes svůj chlad cítí Rayna k Susan něja­ké sym­pa­tie a zvě­da­vost. Susan jí při­po­mí­ná „smut­né­ho bul­har­ské­ho klau­na”.

O Byrne, kte­rá spo­lu s McCarthy zazá­ři­la v Ženách sobě, Melissa říká: „S Rose bych pra­co­va­la 300 mili­on­krát. Dokáže zahrát pod­lou posta­vu, tak, že je vlast­ně sym­pa­tic­ká, což je dost slo­ži­té. Za jejím výko­nem nevi­dí­te tu prá­ci. Vidíte jen pozo­ru­hod­nou posta­vu, kte­rá se otá­čí na pět­ní­ku.”

Rayna Boyanovová se pak­tu­je s jiným zazo­ba­ným zlo­čin­cem, ego­cen­t­ric­kým Sergiem De Lucou (Bobby Cannavale), kte­rý s ní sou­pe­ří v doko­na­los­ti vzhle­du a tou­ze po soci­ál­ním sta­tu­su. Jako pro­střed­ník, jehož úko­lem je zba­vit se ato­mov­ky, se De Luca sna­ží uzavřít obchod s rus­kým oli­gar­chou Dudaevem (Richard Brake), posta­vou, jejíž jmé­no se ve fil­mu sice čas­to skloňu­je, ale kte­rou uvi­dí­me až v posled­ní scé­ně.

Bobby Cannavale, kte­rý zau­jal svým výko­nem ve fil­mu Jasmíniny slzy a v seri­á­lu HBO „Impérium – Mafie v Atlantic City”, říká, že De Lucův styl vytvo­řil čás­teč­ně pod­le vzo­ru reži­sé­ra Feiga, kte­rý je zná­mý svým doko­na­lým sty­lem oblé­ká­ní a vytří­be­ným smys­lem pro módu.

„Paul je jedi­ný muž, kte­ré­ho znám, kte­rý cho­dí s vycház­ko­vou holí, tak jsem si od něj tuhle pózu vypůj­čil,” vtip­ku­je Cannavale. „Chtěl jsem De Lucu ztvár­nit tro­chu jako dan­dy­ho se znač­ným množ­stvím make­u­pu. Obklopuje se drs­ný­mi hochy, aby zakryl svo­ji vlast­ní sla­bost a nejis­to­tu. A když nako­nec musí udě­lat svou vlast­ní špi­na­vou prá­ci, zved­ne se opo­na a je z něj poně­kud komic­ká figur­ka.”

Cannavale dodá­vá: „Snaží se nad Susan vyhrát a zjiš­ťu­je, že situ­a­ci napros­to pod­ce­nil. On pro ni žád­né­ho sou­pe­ře nepřed­sta­vu­je.”

 

 

 

 

A pak tu máme Ricka Forda…

Který se pova­žu­je za schop­né­ho posta­vit se kaž­dé­mu. Komukoliv. Všem najed­nou. Trochu Rambo, tro­chu Clousseau, agent Rick Ford ztě­les­ňu­je slo­va neo­hro­že­ný, odváž­ný a úpl­ně mimo. Fordovo sebe­vě­do­mí se jak­si ani nepa­tr­ně nepře­krý­vá s jeho schop­nost­mi.

Jason Statham popi­su­je svou roli jako „úpl­ně jinou než coko­liv, co jsem dělal, a navíc vel­mi zábav­nou. Ford je vel­mi ost­rý a přes­to legrač­ně neteč­ný k vlast­ním pře­šla­pům.“

Rayna a De Luca Fordovu identi­tu zna­jí, ale prag­ma­tic­ký agent je přes­to roz­zu­ře­ný na nej­vyš­ší míru, když Elaine uva­žu­je, že do akce pošle mís­to něj Susan.

Ford na pro­test opus­tí CIA a prásk­ne za sebou dveř­mi roz­hod­nu­tý sle­do­vat tuhle misi na vlast­ní pěst.

Paul Feig, sám kdy­si ambi­ci­óz­ní kaska­dér, je fanouš­kem Stathamových fil­mů, a stej­ně jako roli Nancy pro Mirandu Hart, napsal roli Forda pří­mo pro něj. Melissa McCarthy říká: „Jasonův Rick Ford vás napros­to dosta­ne. Je tak tro­chu soci­o­pat, ale Jason ho hra­je napros­to pře­svěd­či­vě. Do kame­ry ani nemrk­ne a nene­chá to zajít do paro­die, což z toho dělá prá­vě tu neu­vě­ři­tel­nou zába­vu.”

Kromě Nancy a nyní ješ­tě Forda se do Susaniny akce při­ple­te dal­ší vetře­lec - Aldo (Peter Serafinowicz), Susanin upo­ví­da­ný a nemrav­ný řidič. Aldo se do Susan na prv­ní pohled zami­lu­je, ale bohu­žel je scho­pen svou náklon­nost a tou­hu po ní vyja­d­řo­vat zase pou­ze tím, že se cho­vá jako chlíp­ník.

Ve fil­mu divá­ci uvi­dí něko­lik uměl­ců, kte­ří pra­vi­del­ně pat­ří mezi čle­ny Feigovy herec­ké sku­pi­ny včet­ně Jamieho Denboa, Jessicy Chaffin a Katie Dippold, a také něko­lik „Feigových nováč­ků”, kte­rý­mi jsou např. Curtis ’50 Cent’ Jackson, v Americe naro­ze­ná bolly­wo­od­ská star Nargis Fakhri a hvězda tele­viz­ní­ho seri­á­lu „Západní kří­d­lo” Allison Janney.

V roli šéf­ky CIA má Janneyina Elaine Crockerová na sta­rost udr­žet své agen­ty naži­vu a v laj­ně, zatím­co se sna­ží vyhnout fyzic­ké­mu kon­tak­tu se Susan, o kte­ré je pře­svěd­če­ná, že má zánět spo­ji­vek.

„Vypadá to, že si nachá­zím role, kte­ré jsou pra­vým opa­kem mě samé,” říká Janney, kte­rá v roce 2014 zís­ka­la dva­krát Emmy® za své role v tele­viz­ních seri­á­lech „Mom” a „Masters of Sex“. „Nemám sebe­men­ší tuše­ní, jaké to je, být nej­chytřej­ším člo­vě­kem v míst­nos­ti, tak­že jsem sáh­la po roli Elaine – ženy seri­óz­ní­ho vzhle­du, kte­ré sta­čí pár slov, a dou­fám, že to posta­čí k tomu, aby bylo jas­né, že jsem chyt­rá.”

Janney se s Melissou McCarthy popr­vé potka­la v době, kdy byla Melissa člen­kou kome­di­ál­ní losan­ge­les­ké spo­leč­nos­ti The Groundlings a od té doby se spo­lu obje­vi­ly ve čtyřech fil­mech.

„Vždycky jsem vědě­la, jak je talen­to­va­ná a záro­veň milá, vel­ko­ry­sá a noha­ma na zemi,” nešet­ří Janney kom­pli­men­ty. „Jak to něko­mu může tak rych­le mys­let?”

V teré­nu musí McCarthyina Susan Cooperová spo­lé­hat pou­ze na svůj vlast­ní rych­lý důvtip a poho­to­vost a v nepo­sled­ní řadě na svůj tré­nink, instink­ty a na někte­ré své straš­li­vě nemo­der­ní paru­ky.

„Susan musí před­stí­rat, že ví, co dělá, před­tím, než zjis­tí, že sku­teč­ně ví, co dělá,” říká Feig.

A v cen­t­ru toho vše­ho je ŠPIÓN o ženě, kte­rou vždyc­ky všich­ni kolem pod­ce­ňo­va­li a kte­rá se tak nau­či­la pod­ce­ňo­vat sama sebe. Je to o těch tichých nená­pad­ných lidech v poza­dí, kte­ří nás pře­kva­pí, když jim dáme šan­ci zazá­řit. Nebo, v pří­pa­dě Ricka Forda, je to o těch lidech, kte­ří v nás vzbu­zu­jí údiv nad tím, jak se jim v tomhle svě­tě moh­lo poda­řit žít tak dlou­ho.

---