Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Spider-Man - první velkofilm z roku 2002

Spider-Man - první velkofilm z roku 2002

Spider

Jako malé dítě Peter Parker (Tobey Maguire) osiřel, byl šikanován a nebyl schopen vyznat lásku okouzlující dívce ze sousedství Mary Jane Watsonové (Kirsten Dunst). Říct o jeho životě, že je to bída, by asi bylo dost slabé slovo. Ovšem jednoho krásného dne, když ho na exkurzi v laboratoři pokouše uprchlý radioaktivní pavouk, se jeho život změní tak, jak by si sotva kdo dokázal představit. Peter získá netušenou pružnost, jasné vidění, schopnost přichytit se k povrchu, šplhat po zdech a vystřelovat sítě ze zápěstí, ale ona to nebude jenom zábava. Milionář a otec Petererova nejlepšího kamaráda Harryho Osborna (James Franco), Norman Osborn (Willem Dafoe) na sobě vyzkouší účinek experimentální látky, čímž vznikne jeho maniakální alter ego Green Goblin. Peter se tudíž musí stát Spider-Manem a vzít si Green Goblina na starost, jinak Goblin zničí jeho a vše na čem mu záleží...

Komiksové filmy jsou v současné době víceméně filmy nejúspěšnějšími, přece jen to ale ještě několik let nazpátek vypadalo, že nemají komiksové filmy jako vážné médium na filmovém trhu šanci. Ano, vznikl Superman Richarda Donnera nebo Batman Tima Burtona, na tyhle dvě výborné adaptace ale nevázali takové bizarnosti jako Kačer Howard, Steel nebo první neúspěšný pokus o Fantastickou čtyřku, přičemž se v 90. letech dal za jedinou jakž takž povedenou komiksovou adaptaci brát Blade, který ale pořád spíše plul v béčkových vodách. Revoluce v tomhle ohledu začíná už prvního roku 21. století kdy světlo světa spatřili X-Meni režiséra Bryana Singera, kteří poprvé předvedli, že by komiksové filmy mohli být nejenom bravurními blockbustery, ale mohli by potencionálně servírovat i hlubší myšlenky jako je potencionální hrozba druhého holokaustu, žití ve společnosti, která vámi opovrhuje nebo vyrovnávaní se se svým speciálním darem. První X-Meni jednoduše byli zásadním komiksovým milníkem, kteří tvůrce inspirovali k realizaci dalších filmových komiksů a konečně to i stačilo na to aby se svého vlastního filmu konečně dočkal dlouho plánovaný Spider-Man.

Spider-Man se plánoval už v 90. letech, kdy se měl režie chopit James Cameron, Spider-Mana si původně měli zahrát Michael Biehn a následně Leonardo DiCaprio a hlavního záporáka Doctora Octopuse si zde měl zahrát Arnold Schwarzenegger (jeden z nejlepších filmů, který nikdy neuvidíme?!), Cameronův Spider-Man ale jednoduše nakonec nevznikl. Jeho nevyužitým scénářem se ale inspiroval David Koepp, který tak z Camernova scénáře sebral pár elementů jako je ten, že na rozdíl od původních komiksů si Peter Parker nevytvoří metač pavučin, ale umí sítě metat též díky zásadním pavoučímu kousnutí. Od té doby se kolem režie Spider-Mana motali lidé jako David Fincher, Ang Lee (který se nakonec ujmul Hulka, jenž do kin dorazil rok po Spider-Manovi), Tony Scott, Jan De Bont nebo M. Night Shyamalan. nakonec se ale Spider-Mana chopil Sam Raimi, režisér legendární hororové trilogie Evil Dead a díky této volbě vznikla velmi specifická komiksová adaptace, která má svůj výrazný styl, výrazné režijní pojetí a především se zde skutečně nevytvořilo jenom vrcholné blockbusterové dílo, ale též bravurní drama o vyrovnávání se s tím, že s velkou mocí přichází i velká zodpovědnost.

Teprve Spider-Man definitivně vtiskl novou krev do komiksového žánru, který ukázal, že je skutečně možné aby tvůrce prosadil svůj režijní styl a dokázal, že je schopné komiksové médium skutečně fungovat na velkém plátně. V případě Spider-Mana je to i do velké míry díky tomu, že je Raimiho Spider-Man víceméně zasazen do realistického světa (pokud přimhouříte oči nad tím, že je příběh ve filmu o mladíkovi, co dostane speciální schopnosti po kousnutí radioaktivním pavoukem) podobně jako v roce 1989 Burtonův Batman.

Vizuálně velmi specifický stylem Raimi skutečně dokázal vytvořit parádní origin pravděpodobně nejslavnějšímu hrdinovi ze stáje Marvelu, který navíc skutečně prezentuje hlavního hrdinu jako ,, chytrého Honzu´´, který se shodou náhod stane přes noc člověkem obdarován speciálními schopnosti, které se rozhodne využit pro svůj blahobyt. Tragická událost jeho života ale definitivně Peteru Parkerovi dokáže, že na moudru jeho strýce Bena- ,, Velká síla obnáší velkou zodpovědnost´´- skutečně něco je a z Petera Parkera se tak stává ochránce New Yorku. Raimi s využitím Koeppova scénáře tenhle přerod z tak trochu arogantního chlapce na bdělého ochránce Velkého jablka předvádí velmi dokonale a je to i díky bravurnímu výkonu Tobeyho Maguire, který je jasnou castingovou trefou.

Spider-Man nemá po dramaturgické stránce hluchá místa, dokáže představit všechny důležité postavy, představit jejich charaktery a motivace, dokáže vybudovat vzájemnou chemii, z emocionálních momentů dokáže vykřesat vše a především má každá ta postava duši. Platí to o Peteru Parkerovi, o Normanu Osbornovi AKA Greeen Goblinovi, jeho synovi Harrym, Peterově objektivu lásku Mary Jane či právě Peterově tetě May a strýci Benovi. Všechny zmíněné postavy jsou naprosto bravurně obsazeni a to až tak, že jsme si po konci Raimiho éry nemohli ve známých rolích vlastně představit někoho jiného.

Tobey Maguire nejen skvěle zvládl ztvárnit outsidera Petera Parkera, ale zároveň mu nakonec sedne i ta drsnější a akčnější poloha. Maguire sice bude po celý svůj život znám především jako první Spider-Man, jeho herecká kariéra ale dokazuje, že rozhodně není hercem jedné role a proto potěší, že je zde postava Petera Parkera tak komplexní a Maguire i zde dokázal předvést svůj herecký talent. Willem Dafoe je naprosto úžasný záporák a především je mezi Peterem a Normanem Osbornem naprosto skvěle vystavěný víceméně vztah ve kterém je Norman pro Petera něco jako otcovská figura a Norman zase vidí v Peterovi všechny nedostatky svého syna Harryho. Právě ten tak na svého nejlepšího kamaráda nepatrně žárlí a James Franco tyhle momenty dokáže skvěle herecky nenápadně prodat, aby divákovi došlo, že mu tak úplně nevoní, že si jeho otec rozumí spíše s jeho nejlepším kamarádem. Kirsten Dunst je skvělá femme fatale a mezi ní a Maguirem se skutečně zvládlo vybudovat solidní chemii. Rosemary Harris je skvělá tetička May a především je Cliff Robertson bravurní volbou pro roli strýčka Bena. Výčet herců se samosebou nemůže obejít bez jedinečného J. K. Simmonse v roli J. Jonaha Jamesona, který je v této roli tak fenomenální, že ani v MCU nebude moc Jamesona hrát nikdo jiný než právě Simmons.

První třetinou bravurně zpracovaný origin vynahradí definitivní konfrontace s hlavním zlem, přičemž platí, že je Green Goblin na první Spider-Manovu sólovku ideální záporák, který skutečně jako první hrozba působí nebezpečně a Dafoe si už pouze vokálním projevem krade všechno pro sebe. Zároveň se tu skutečně pracuje s tématy jako to, že je Spider-Man i přes své hrdinství některými brán jako hrozba, na což později upozorní i Green Goblin, když se Spideyho pokusí dostat na svou stranu. Peter je pořád chudý student, který si musí přivydělávat a musí tak činit i přesto, že fotky Spider-Mana prodává Jamesonovi- muži, který Spider-Mana nenávidí. Dále Peter zjistí, že s Mary Jane zrovna chodí právě Harry, což je pro něj další věc, která mu užívání alter ega Spider-Mana nezpříjemňuje. To jen dokazuje jak částečně tragická postava Petera Parkera je , což je potom i vystavěné parádním závěrečným momentem, který rozhodně není happy end. Pokud někdo čeká klasické klišé a pohádkový happy end musel být po zhlédnutí Spider-Mana lehce zklamán a i to jen dokazuje jak specifický a originální Raimiho Spider-Man ve své době vzniku byl. Ano, následující filmy možná tenhle hořkosladký konec tak trochu pohřbili, i právě z tohoto motivu je ale vystavěn další brilantní konflikt Petera Parkera s alter egem Spider-Mana a celý průběh Spider-Mana 2 tak dělá konec prvního Spider-Mana ještě brilantnějším.

A pochvalu musí dostat i skladatel Danny Elfman, který po Batmanovi skvěle doprovodil dalšího legendárního komiksového hrdinu. Zároveň má Spider-Man velmi dynamický a bravurní střih, který navíc brilantně funguje s Raimiho důrazem na různé detaily a kamerově pohyblivé sekvence.

Původní Spider-Man ale především vůbec dodnes nezestárl ať už v rámci (v té době) naprosto dostačujících efektů nebo působivých akčních momentů. Ať je to hopkání mezi obrovskými balóny, konfrontace na mostě nebo závěrečný souboj mezi Spider-Manem a Green Goblinem tak je to jedná působivá akční sekvence na druhou. Právě závěrečná konfrontace mezi Spider-Manem a Green Goblinem poté vytvoří jeden ze zásadních motivů celé Raimiho trilogie, který byl nebyl v následujících dvou filmech tak skvělý bez skvělého nastavení v jedničce. S velkou mocí prostě přichází velká zodpovědnost a Raimi si zodpovědnost ohledně zpracování tak úžasné a zajímavé postavy jako Spider-Man obhájil a vytvořil dodnes jeden z nejpůsobivějších origin superhrdinských příběhů, jenž se úplně v pohodě dokáže vyrovnat většině současným komiksům a především skutečně dokázal, že s komiksovými filmy se dá pracovat velkolepěji a zároveň vážněji. I to si uvědomte, až příště budete prvního Spider-Mana sledovat, protože jde skutečně o důležitý film, který nakopl novou komiksovou vlnu a prostě dodnes neztratil své jedinečné kouzlo. Sam Raimi is my man!

Trailer:

Verdikt: 5 z 5


Photo © 2002 Columbia Pictures


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,21856 s | počet dotazů: 217 | paměť: 53994 KB. | 17.04.2021 - 00:51:44
X