Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Spider-Man 3 - Peter Parker vs. Venom

Spider-Man 3 - Peter Parker vs. Venom

Spide3

Spider-Man, pod jehož mas­kou se ukrý­vá pla­chý stu­dent Peter Parker (Tobey Maguire), kte­rý koneč­ně skon­čil se svou lás­kou Mary Jane Watson (Kirsten Dunst) se ve své tře­tí sólov­ce pouš­tí do boje nejen s nebez­peč­ný­mi padou­chy, ale i se svým tem­ným a agre­siv­ním „dru­hým já“. Jeho lás­ka sice zís­ka­la angaž­má na Broadwayi v muzi­ká­lu Vzpomínky na Manhattan, ale kri­ti­ka její výkon str­ha­la. Peter ovšem nemá čas ji utě­šo­vat. Musí do akce a díky růz­ným nedo­ro­zu­mě­ním se mu jeho dív­ka začne vzda­lo­vat. Někdejší Peterův pří­tel Harry Osborn (James Franco), kte­rý Petera neprá­vem viní ze smr­ti své­ho otce Normana (Willem Dafoe), ho napad­ne, ale skon­čí v nemoc­ni­ci s těž­kým zra­ně­ním. Peter se také dozví­dá, že sku­teč­ným vra­hem jeho strý­ce Bena (Cliff Robertson) je zlo­či­nec aktu­ál­ně na útě­ku Flint Marko (Thomas Haden Church) a začí­ná ho stá­le víc ovlá­dat záhad­ný sym­bi­ont, mění­cí jeho čer­ve­no­mod­rý kos­tým v čer­ný. Dokáže se mu ubrá­nit a zís­kat zpět tu, kte­rou tolik milu­je?

Rozebírání Spider-Mana 3 Sama Raimiho je vel­mi obtíž­ná věc. Pro spous­tu lidí před­sta­vu­je Spider-Man 3 hoř­ko­slad­ký konec poten­ci­o­nál­ně úžas­né tri­lo­gie, kte­rý nedo­sá­hl geni­a­li­ty původ­ních dvou sním­ků a pošra­mo­til pavou­čí­mu hrdi­no­vi tak tro­chu pověst. V mém osob­ním názo­ru na Spider-Mana 3 si tak tro­chu při­pa­dám jako ďáb­lův advo­kát, když se pokou­ším vysvět­lit proč je dle mně Spider-Man 3 neje­nom důstoj­ným, ale i parád­ním zakon­če­ním, kte­ré pro mně ve své době pre­mi­é­ry defi­ni­tiv­ně zakon­či­lo nej­lep­ší komik­so­vou tri­lo­gii všech dob, kte­rou pře­ko­na­la až kom­plet­ní Trilogie o Temném rytí­ři.

Spider-Man 3 je napros­to úžas­nou ukáz­kou toho, když se sklou­bí osob­ní režij­ní vize s myš­len­ka­mi pro­du­cen­tů respek­ti­ve hla­vou­nů stu­dia. Původní stě­žej­ní myš­len­ka Sama Raimiho byla ta, že by Spider-Man 3 pojed­ná­val o tom, že by si Peter Parker uvě­do­mil, že v lidech, kte­ré pova­žu­je za zlo­čin­ce je kou­sek lid­skosti. Ze Spider-Mana 2 se vrá­til sce­náris­ta Alvin Sargent a za kom­plet­ním finál­ním scé­ná­řem tak sto­jí Sargent, Raimi a jeho bra­tr Ivan Raimi, kte­rý si vždy ve fil­mech své­ho bra­t­ra zahra­je men­ší roli a spo­lu­pra­co­val na scé­ná­ři i k jeho před­cho­zím fil­mům jako Armáda tem­not. Stěžejní také pro Raimiho bylo vyvr­cho­le­ní kon­flik­tu mezi Peterem Parkerem a Harrym Osbornem, kte­rý by se defi­ni­tiv­ně za cílem pomsty čás­teč­ně vydal ve sto­pách své­ho otce a jako hlav­ní­ho zápo­rá­ka si Raimi zvo­lil Sandmana, pro­to­že mu neje­nom při­šel vizu­ál­ně zají­ma­vý, ale pře­de­vším mu seděl jako zápo­rák do fil­mu, jehož dal­ším stě­žej­ním téma­tem měla být schop­nost odpuš­tě­ní.

Krom Harryho a Sandmana měl mít poté Spider-Man ješ­tě jed­no­ho pro­tiv­ní­ka. Původního Raimiho nápad bylo vyu­ži­tí zápo­rá­ka Vultura (toho poz­dě­ji ve Spider-Man: Hocemoming ztvár­nil Michael Keaton a vytvo­řil jed­no­ho z nej­lep­ších padou­chů celé­ho Marvel Cinematic Universe) a do role si vyhlé­dl Bena Kingsleyho. Nakonec si ale řekl, že pro Adriana Toomese neby­lo zas moc pro­sto­ru a tak byl ze scé­ná­ře vyškr­nut a Raimi ho poz­dě­ji roz­ho­dl pou­žít v nikdy nere­a­li­zo­va­ném Spider-Manovi 4. Ale to je vel­ký předběh- Právě v tuto dobu dora­zil pro­du­cent Avi Arad, kte­rý Raimiho více­mé­ně donu­til k tomu, aby film obsa­ho­val Venoma. Důvod? Protože je ze všech Spider-Manových zápo­rá­ků vět­ši­nou fanouš­ků brán jako nej­lep­ší. Scénář teh­dy už sice obsa­ho­val Eddieho Brocka, ten se ovšem v původ­ním scé­ná­ři nikdy neměl stát Venomem. Raimiho vyu­ži­tí Venoma nelá­ka­lo a posta­vu osob­ně nemu­sel, časem v ní ale pře­ce jen našel zalí­be­ní a poda­ři­lo se mu sym­bi­on­ta a Venoma zakom­po­no­vat už do tak posta­va­mi nabi­té­ho pří­bě­hu, což ješ­tě utvr­di­lo zapo­je­ní posta­vy Gwen Stacy, kte­rá měla slou­žit jako rival­ka Mary Jane Watson v oblas­ti lás­ky. Sám sce­náris­ta Sargent poz­dě­ji navr­hl, že by mož­ná bylo lep­ší film roz­dě­lit do dvou čás­tí, ve kte­rém by jako zápo­rák jed­no­ho fil­mu slou­žil pou­ze Sandman a zápo­rák dru­hé­ho fil­mu pou­ze Venom, v rea­li­zo­va­ném scé­ná­ři se ale nena­šla ide­ál­ní pasáž, kte­rá by měla pří­běh roz­sek­nout a tak se nako­nec pře­ce jen rea­li­zo­val jeden vel­mi obsáh­lý film.

Spider-Man 3 je tak ve finá­le sku­teč­ně napl­něn vel­kým počtem postav, tře­mi zápo­rá­ky a vel­kým počtem dějo­vých moti­vů. Spider-Man 3 už tak z neza­u­ja­té­ho pohle­du půso­bí jako sce­náris­tic­ký miš­maš, kde na prv­ní pohled je těch postav oprav­du až moc pří­liš a Raimi jako by nevě­děl, z jaké­ho téma­tu sko­čit na téma jiné. Jenže já si to nemys­lím.

Spider-Man 3 pro mně před­sta­vu­je parád­ní vyvr­cho­le­ní všech zásad­ních moti­vů celé trilogie- S vel­kou mocí při­chá­zí vel­ká odpo­věd­nost, vztah Petera Parkera a Mary Jane Watson/vztah Petera Parkera a Harryho Osborna/vlastně vztah celé ústřed­ní tro­ji­ce nebo nevy­u­žít svých darů nega­tiv­ní­mi způ­so­by, ale nao­pak pro páchá­ní dob­ra. Spider-Man 3 si poté pohrá­vá s Peterem Parkerem, kte­ré­mu jeho slá­va tak tro­chu oči­vid­ně vlez­la na mozek (to mělo být prá­vě už sou­čás­tí původ­ní­ho scé­ná­ře bez účas­ti Venoma) a Petera Parkera se tak namyš­le­ným člo­vě­kem stá­vá ješ­tě před tím než sym­bi­ont vyu­ži­je ospa­lé­ho Petera a Spider-Man dosta­ne čer­ný out­fit. Nehledě na to jak si může člo­věk Petera Parkera ido­li­zo­vat je fak­tem, že je pořád člo­vě­kem, kte­rý dělá chy­bí jako nor­mál­ní člo­věk. Na začát­ku Spider-Mana 3 je Peter na bodě, po kte­rém toužil- Má ženu svých snů. Musí se sice potý­kat s fak­tem, že je roz­há­dán se svým nej­lep­ším pří­te­lem, pořád si kla­de za vinu smrt své­ho strý­ce a pořád má pře­de­vším ty vel­ké otě­že jakož­to ochrán­ce New Yorku, přes­to se ale Peter Parker snad nikdy necí­til šťast­ně­ji. A prá­vě svým zvý­še­ným egem si Peter Parker vydu­pe ces­tič­ku k tomu, aby se všech­no roz­sy­pa­lo jako domek z karet. Spousta lidí může nadá­vat, že je cho­vá­ní Petera Parkera ve Spider-Manovi 3 pou­hým odběh­nu­tím od jeho základ­ní­ho cha­rak­te­ru, jde ale pou­ze o vyvi­nu­tou Peterovu pova­hu.

Film má sice 3 zápo­rá­ky, kaž­dý ale dostá­vá svou šan­ci zazá­řit a kaž­dý je více­mé­ně stě­žej­ním zápo­rá­kem své jed­né tře­ti­ny. Především je ale kaž­dý odliš­ný a vět­ší počet zápo­rá­ků ve finá­le zna­me­ná vět­ší pře­káž­ku pro Spider-Mana, kte­rá ve finá­le pro (původ­ně neplá­no­va­né) zakon­če­ní etap Raimiho Spider-Mana fun­gu­je bra­vur­ně. James Franco jakož­to Harry Osborn dojde k zakon­če­ní zají­ma­vé­ho dějo­vé­ho archu a přes všech­ny ty roz­trž­ky dojde mezi ním a Peterem k dojem­né­mu a zda­ři­lé­mu udobře­ní. Sandman je zase sku­teč­ně ukáz­kou toho, že i kri­mi­nál­ník má srd­ce a má pocho­pi­tel­nou a uvě­ři­tel­nou moti­va­ci a i tady ve finá­le zásad­ní zakon­če­ní kon­flik­tu mezi ním a Spider-Manem nemá podo­bu pěst­ní­ho sou­bo­je, ale pou­ze slov­ní­ho vyří­ká­ní a pře­de­vším vždy nároč­né věci zva­né odpuš­tě­ní. Eddie Brock záro­veň fun­gu­je jako zlá ver­ze Petera Parkera, kte­rý se po spo­je­ní se sym­bi­on­tem sta­ne Venom, nej­ob­tíž­něj­ší pro­tiv­ník Maguierova Spider-Man, jehož vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní je pove­de­né a sku­teč­ně fun­gu­je jako ten hlav­ní zápo­rák, kte­ré­ho si film šet­ří na konec.

Raimi zde neza­po­mí­ná na své humor­né odchyl­ky a ty se zde pro vět­ši­nu lidí mož­ná vyda­li až pří­liš pře­hna­ným smě­rem. Ano, mlu­ví­me o tan­čí­cím Peteru Parkerovi, Peteru Parkerovi, kte­rý na žen­šti­ny uka­zu­je prs­ty a před­vá­dí s nimi pis­tol­ky a kte­rý má pat­ku jako Adolf Hitler. Raimi zde mož­ná zlej­ší ver­zi Petera Parkera před­vá­dí s tak tro­chu leh­kým náde­chem, Peter Parker ale zde oprav­du fun­gu­je jako tak tro­chu afek­to­va­ný idi­ot, což je přes­ně ten efekt, kte­rý by na něj sym­bi­ont mít měl. Především má ale sym­bi­ont na Spider-Mana efekt v jeho vět­ší agre­si­vi­tě a emoč­ní nevy­rov­na­nos­ti. Vzhledem k tomu, jak moc málo času při tom vel­kém času témat je si mys­lím, že Raimi Peterův ovliv­ně­nou strán­ku před­ve­dl jak jen to šlo.

Vražda strýč­ka Bena se zde stá­vá opět vyu­ži­ta v rám­ci před­sta­ve­ní nové­ho zápo­rá­ka. Zjistíme, že strýč­ka Bena neza­bil Dennis Caradine, ale Flint Marko, kte­rý se sho­dou náho­dou též sta­ne při nezpo­zo­ro­va­ném spad­nu­tí do expe­ri­men­tu Sandmanem, mužem, kte­rý je scho­pen se měnit v písek. Flint Marko je nám ale v rám­ci chro­no­lo­gic­ké­ho vyprá­vě­ní před­sta­ven ješ­tě před­tím, než se dozví­me jaká his­to­rie ho se Spider-Manem pojí a dozví­me se, že je milu­jí­cím otcem, kte­rý pro svou umí­ra­jí­cí hol­čič­ku udě­lá co bude moc. Scéna kdy se uká­že, že Flint Marko pře­žil expe­ri­ment a stal se Sandmanem je emo­ci­o­nál­ní kano­ná­da, nejen díky skvě­lé­mu soun­d­trac­ku Christophera Younga (ten vystří­dal Dannyho Elfmana a i když čas­to opět vyu­ží­vá Elfmanovy moti­vy se mu též poved­lo vytvo­řit vel­mi pove­de­né hudeb­ní moti­vy nové), ale také díky tomu, že díky už teh­dy pokro­či­lým vizu­ál­ním efek­tům se sku­teč­ně poda­ří emo­ce pro­dat pro­střed­nic­tvím VFX. Thomas Haden Church od pohle­du vypa­dá jako hro­motluk a vět­ši­nu času spl­ňu­je tuto úlo­hu, přes­to je to ale sku­teč­ně zápo­rák, jenž má ale sku­teč­ně pocho­pi­tel­nou moti­va­ci a vyvr­cho­le­ní jeho kon­flik­tu mezi Peterem Parkerem a Sandmanem sto­jí za to.

Topher Grace nepa­dá tak kom­plex­ní­ho a zají­ma­vé­ho padou­cha jako James Franco a Thomas Haden Church, přes­to se mu ale poved­lo ztvár­nit foto­gra­fa, kterž se dopouš­tí věcí, kte­rých bych se Peter Parker nedo­pus­til. Za svůj pád na dno si tak Eddie Brock tech­nic­ky může sám, jeho posta­va je ale geni­ál­ním pří­kla­dem toho, že s vel­kou mocí nut­ně nemu­sí ta vel­ká odpo­věd­nost při­jít a může se nao­pak zne­u­žít pro své úče­ly. Spider-Man tak se sym­bi­on­to­vým vli­vem, kte­rý pod­ně­cu­je jeho agre­siv­ní strán­ku nepřímým způ­so­bem vytvo­ří pomstych­ti­vé mon­strum, jehož tak prá­vem bude muset zasta­vit prá­vě on a závě­reč­ná bojo­vá sek­ven­ce se dá vlast­ně brát jako tako­vé roz­ře­še­ní za vše špat­né, čeho se Peter během udá­los­ti Spider-Mana 3 dopus­tí. Právě zde ale sehrá­vá roli i klí­čo­vý vývoj vzta­hu Petera Parkera a Harryho Osborna.

Harry Osborn měl už od prv­ní­ho Spider-Mana nakro­če­no k tomu, aby se po vzo­ru otce stal tak tro­chu Green Goblinem a šel se pomstít, fakt, že je Spider-Man Peter Parker ale Harry násled­ně bere ješ­tě o to vět­ší zra­du. V rám­ci scé­ná­ře a bojo­vé kon­fron­ta­ce se poté Harry sta­ne obě­tí amné­zie. Líná sce­náris­ti­ka? Možná. Též se to ale dá brát jako geni­ál­ní návrat ke koře­nům, kdy Petera a Harryho tvo­ři­lo pou­ze čis­té přá­tel­ské pou­to. Doba, kdy Harry ješ­tě ze smr­ti otce nevi­nil Spider-Mana a nevě­děl kdo se skrý­vá pod mas­kou toho­to záhad­né­ho hrdi­ny. Dojde při­tom i k tomu, že má mož­ná Harry pořád něja­ké ty city k Mary Jane a násled­ně i k návra­tu vzpo­mí­nek, kte­ré vedou k návra­tu na začá­tek fil­mu a opě­tov­nou kri­zi, kte­rá se sice nako­nec pře­ce jen dočká roz­ře­še­ní za pomo­cí jed­no­ho odha­le­né­ho tajem­ství, ješ­tě před­tím ale Peter Parker ve víru své agre­siv­ní strán­ky Harryho Osborna trva­le pozna­me­ná......... a je to násled­ně dal­ší věc se kte­rou se musí Peter Parker vyrov­nat a pře­de­vším jde o věc, kte­rou musí Harry Osborn Peterovi defi­ni­tiv­ně odpus­tit.

Po celou dobu tak ve Spider-Manovi 3 sku­teč­ně hra­jí úlo­hu moti­vy jako pomsta, odpuš­tě­ní a pře­de­vším mož­nost výbě­ru. Možnost výbě­ru jak se vyrov­nat s danou situ­a­cí či mož­nost pří­stu­pu. Opět se zde zají­ma­vě pra­cu­je se vzta­hem Petera a Mary Jane, kte­rý je dán před váž­nou zkouš­ku, opět zde má důle­ži­tou úlo­hu tetič­ka May, Stan Lee tu má neje­nom nej­lep­ší cameo z celé tri­lo­gie, ale pře­de­vším jed­nu z nej­lep­ších cameo roli­ček v celé své kari­é­ře. Sam Raimi opět před­vá­dí zají­ma­vé vizu­ál­ní nápa­dy (milov­ní­ci vol­ných pádů a roz­bí­je­ní si držek během nich si při­jdou na své) a pře­de­vším bra­vur­ní bojo­vé sek­ven­ce (ať už je Peter Parker vs Harry Osborn popr­vé, Spider-Man vs Sandman v met­ru, Peter Parker vs Harry Osborn podru­hé nebo Spider-Man vs Venom) nebo sku­teč­ně funkč­ní vyu­ži­tí jed­not­li­vých rolí v příběhu- Svůj smy­sl tak zde pře­ce jen má i ta Gwen Stacy, J. Jonah Jameson tu také je z něja­ké­ho důvo­du (a J. K. Simmons si jeden moment kra­de zce­la pro sebe jenom díky svým gri­ma­sám) a i opě­tov­né vyu­ži­tí Willema Dafoeho nebo Cliffa Robertona zde má svůj smy­sl. A navíc je tu opět sty­lo­vý Bruce Campbell, kte­rý si sty­lo­vě při­pra­vil půdu na to aby se ve Spider-Manovi 4 obje­vil jako Mysterio. Jenže.....

U pre-produkce Spider-Mana 4, kte­rý měl násled­ně rozkop­nout dve­ře vstříc Spider-Manovi 5 a 6 se vlast­ně celý scé­nář jako u pre-produkce Spider-Mana 3 opa­ko­val zno­va. Sam Raimi chtěl Vultura, pro­du­cen­ti a stu­dio chtě­li Lizarda. Nakonec Sam Raimi řekl dost, s ním ode­šel i Tobey Maguire a zby­tek už je his­to­rie. Došlo na dva díly Amazing Spider-Mana a násled­ně se Spider-Man čás­teč­ně vrá­til k Marvel Studios, kde se aktu­ál­ně mno­ží zprá­vy o tom, že by se ve tře­tí sólov­ce Spider-Mana s Tomem Hollandem mohl krom Andrewa Garfielda obje­vit jako návštěv­ník z jiné­ho vesmí­ru i prá­vě Spider-Mana Tobeyho Maguiera. Bude tak nako­nec sku­teč­ně mož­nost něja­kým způ­so­bem dovyprá­vět pří­běh Maguierova Spider-Mana? Nebo bude­me moci nadá­le žít s tím, že je Spider-Man namlu­ve­ným Jakem Johnsonem ve Spider-Manovi: Paralelních svě­tech vlast­ně Spider-Man Sama Raimiho? To se ješ­tě uvi­dí, jed­ná věc je nicmé­ně jas­ná. Spider-Man 3 není tak špat­ný film, jak vám vět­ši­na lidí tvr­dí a sku­teč­ně fun­gu­je jako parád­ní zavr­še­ní všech moti­vů a emo­ci­o­nál­ní­ho budo­vá­ní napříč tře­mi fil­my. Jakmile Spider-Man v závě­reč­né akč­ní sek­ven­ci začne běhat na poza­dí ame­ric­ké vlaj­ky, tak se defi­ni­tiv­ně schy­lu­je ke kon­ci jed­né z nej­lep­ších komik­so­vých tri­lo­gií všech dob. A jakmi­le si spo­leč­ně Peter Parker a Mary Jane Watson zatan­cu­jí tak jsou defi­ni­tiv­ně dve­ře zavře­né. Díky Same Raimi, odve­dl jsi úžas­nou prá­ci a Doctor Strange in the Multiverse of Madness bude pec­ka!

Trailer:

Verdikt: 5 z 5


Photo © Columbia Pictures Corporation


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 2,50437 s | počet dotazů: 224 | paměť: 52435 KB. | 23.10.2021 - 05:57:09