Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Spider-Man 2 - Hrdinou proti své vůli...

Spider-Man 2 - Hrdinou proti své vůli...

Dámy a páno­vé, Sam Raimi to doká­zal - pře­kro­čil svůj vlast­ní stín (a že byl sáhodlou­hý) a nato­čil pokra­čo­vá­ní, za nějž by se nemu­sel sty­dět ani James Cameron kří­že­ný se Stevenem Spielbergem. Nehledě na to, pro­ve­dl ješ­tě něco, co se obzvlášť ve fil­mo­vém prů­mys­lu zpra­vi­dla nevy­plá­cí - vstou­pil podru­hé do téže řeky. Spider-Man 2 tak není opro­ti své­mu star­ší­mu brat­říč­ko­vi pří­liš odliš­ný, jen je vypi­lo­ván tam, kde jeho před­chůd­ce nebyl. Od uve­de­ní prv­ní­ho dílu uběh­ly již celé dva roky a stej­ně tak dlou­há doba uply­nu­la i v živo­tě „podi­vín­ské­ho“ Petera Parkera. Vynásobíme-li 365 dní čís­lem 2, vyjde nám poměr­ně úcty­hod­ná hod­no­ta, a tak se nemů­že­me divit nad tím, kolik se toho od minu­la změ­ni­lo. Jak jsem už avi­zo­val v člán­ku pojed­ná­va­jí­cím o zají­ma­vos­tech z natá­če­ní, vývoj jed­not­li­vých hrdi­nů ura­zil pat­řič­ně vel­ký kus ces­ty. Peter Parker již není tím věč­ně nabi­flo­va­ným stu­den­tem a jeho schop­nost pro­meš­kat coko­li kdy­ko­li a kde­ko­li dosa­hu­je v dru­hé čás­ti samot­né­ho vrcho­lu. Díky toho ztrá­cí své povo­lá­ní, neboť roz­voz piz­zy je vel­mi přís­ně pod­mí­něn urči­té­mu časo­vé­mu řádu, a dost blíz­ko má i k vyha­zo­vu z vyso­ké ško­ly. Naproti tomu Mary Jane… ta nemá ani pra­ma­lý důvod ke zlos­ti a zatí­na­ní zubů. Jakožto hereč­ka docí­li­la toho, že jsou po měs­tě hoj­ně vyle­po­vá­ny pla­ká­ty s její tvá­ří, a k tomu vše­mu si ješ­tě stih­la nabrk­nout ženi­cha (a ne leda­ja­ké­ho, rov­nou ast­ro­nau­ta s hra­na­tou bra­dou). No a co se týče Harryho, tak ten, byť se zpo­čát­ku zdá, že má budouc­nost růžo­vě vydláž­dě­nou zele­ný­mi ban­kov­ka­mi, poma­lu, ale jis­tě smě­řu­je k nešťast­né­mu údě­lu své­ho otce a záro­veň nijak neu­tu­chá ve své sna­ze zakrou­tit pavou­čí­mu muži krkem.

Protivník, kte­rý ten­to­krá­te zkří­ží Spider-Manovi ces­tu a také vysta­ví vel­kou hroz­bu pro celé měs­to, je podob­ně jako Green Goblin mužem z masa a kos­tí. Dr. Otto Octavius není zpr­vu žád­ným šílen­cem, ale sym­pa­tic­kých věd­cem, kte­rý svou kari­é­ru zasvě­til jed­no­mu vel­ké­mu snu. Bohužel, jak už to tak u mega­lo­man­ských plá­nů bývá, i nyní se uká­že, jak nevy­po­či­ta­tel­ná může být pra­xe, přes­ně­ji pre­mi­é­ro­vé expe­ri­men­ty pro­vá­dě­né v reá­lu. Z nená­pad­né­ho a vcel­ku vtip­né­ho chla­pí­ka se tak brzy sta­ne zce­la jiná osob­nost - po vzo­ru Normana Osborna pod­leh­ne své­mu dru­hé­mu já, kte­ré v ní pro­bu­dí porou­cha­ný ner­vo­vý čip čtyř­líst­ku mecha­nic­kých paží. To vše, a kdo ví, zda­li vůbec, záslu­hou špat­ně pro­ve­de­ných výpo­čtů a sna­hy zís­kat za kaž­dých okol­nos­tí Nobelovu cenu.

První Spider-Man se stal ihned po svém uve­de­ní mimo­řád­ným feno­mé­nem. Nejenže poko­řil rekord­ní trž­by v kdeja­kých mož­ných sta­tis­ti­kách, ale pře­de­vším zau­jal svou kva­li­tou, poměr­ně nezvyk­lým zpra­co­vá­ním, kla­dou­cím obrov­ský důraz v oblas­ti pří­bě­hu a vzta­hů mezi ústřed­ní­mi hrdi­ny, a neza­mě­ni­tel­nou komik­so­vou atmo­sfé­rou. Sam Raimi teh­dy pliv­nul do tvá­ře všem skep­ti­kům a vyslal svě­tu na obdiv dílo, kte­ré se neje­den kri­tik nezdrá­hal ozna­čit za nej­lep­ší ve svém žán­ru (byť už zde byly tako­vé titu­ly jako X-Men, Blade či Batman). Že se do dvou let dočká­me roz­vrstve­ní, o tom neby­lo žád­ných pochyb a tato infor­ma­ce se sta­la ofi­ci­ál­ní ihned v den pre­mi­é­ry. I přes zmí­ně­nou kva­li­tu prv­ní­ho Spider-Mana se však vět­ši­na lidí neu­brá­ni­la zřej­mě prá­vo­plat­ným před­sud­kům typu „dvoj­ka nemů­že být lep­ší“ a na zákla­dě zku­še­nos­tí naby­tých při pro­jek­cích drti­vé­ho množ­ství všech mož­ných seque­lů vzhlí­že­la k plá­no­va­né­mu pokra­čo­vá­ní s vel­kým napě­tím a se zna­tel­ně zata­je­ným dechem.

A mož­ná i pro­to, že se dru­hé­mu Spideymu nepři­su­zo­va­ly zas tak jed­no­znač­né ambi­ce, dopa­dl nej­no­věj­ší Raimiho počin tak, jak si všich­ni ve skry­tu své duše přá­li. Když se reži­sér kul­tov­ní tri­lo­gie Evil Dead odhod­lal při natá­če­ní prv­ní­ho dílu k vel­mi husar­ské­mu kous­ku - to když nedo­vo­lil, aby akce pohl­ti­la film na úkor pří­bě­hu - vět­ši­na tvůr­ců pra­cu­jí­cích v poz­děj­ší době na svých vlast­ních komik­so­vých adap­ta­cích ten­to neotře­lý tah kvi­to­va­la s vel­kým nad­še­ním. Zároveň se ovšem pro­ká­za­lo, jak těž­ké může být zdán­li­vě jed­no­du­ché, a mno­hé poku­sy vklí­nit mezi růz­né pře­me­ty a kopy pou­ta­vé lid­ské dra­ma naby­ly v celé řadě pří­pa­dů kata­stro­fál­ních podob (viz Daredevil, Hulk ad.).

Prostřednictvím dru­hé­ho dílu se Sam Raimi roz­ho­dl uká­zat ostat­ním reži­sé­rům, jak že se to vlast­ně má dělat, aby byl pří­běh rov­no­měr­ně sla­děn s akcí a při­tom nepů­so­bil kýčo­vi­tě a ste­re­o­typ­ně. Přestože před pre­mi­é­rou nové­ho Spideyho nasvěd­čo­va­lo všech­no tomu, že se řád­ně při­tvr­dí v oblas­ti akce a vzduš­ných eska­pád, výsle­dek se těm­to pro­gnózám vzdá­lil na šíř­ku celé České repub­li­ky. Po prv­ním zkouk­nu­tí si dokon­ce trou­fám tvr­dit, že dru­hý díl je spí­še o slo­vech a ustá­le­né hla­di­ně adre­na­li­nu, než­li o zaťa­tých pěs­tech a dob­ře vede­ných kopech. Zásluhu na této podo­bě mají beze­spo­ru scé­náris­té, kte­ří se neu­náh­li­li a tvor­bě své­ho díl­ka zasvě­ti­li dosta­teč­né množ­ství pra­cov­ních dní a veče­rů. Finální kon­cep­ce půso­bí po všech strán­kách neotře­le, byť stě­žej­ní pilí­ře zůsta­ly polo­ho­pis­ně nepo­změ­ně­ny, a záro­veň byla pone­chá­na i ona kou­zel­ně pohád­ko­vá atmo­sfé­ra.

Ačkoliv se dru­hý Spider-Man drží hod­ně při zemi, ale­spoň co se týče akce, tak to roz­hod­ně nezna­me­ná, že by se divák mají­cí v záli­bě bub­li­no­vá dob­ro­druž­ství nudil a co pět minut evi­do­val polo­hu ruči­ček na svých hodin­kách. Scénáristé vyu­ži­li slib­né­ho poten­ci­á­lu a nastí­ně­né vzta­hy z prv­ní­ho Spideyho doká­za­ly vel­mi šikov­ně a chytře roz­vést. Na své si tak při­jdou zejmé­na fanouš­ci pře­de­šlé­ho fil­mu (pochy­bu­ji, že by ten­to titul mohl nějak oslo­vit divá­ky, kte­ří jed­nič­ku nevi­dě­li), neboť pře­váž­ná por­ce napě­tí vyvěrá na zákla­dě úzké spja­tos­ti s dva roky sta­rým ori­gi­ná­lem. Scéna jako ta, kde se Peter svě­řu­je své babič­ce ohled­ně sku­teč­né­ho úmr­tí její­ho muže, nebo ta, v níž Spider-Man koná dob­ro s odkry­tým hle­dím, a tedy bez mas­ky - to všech­no jsou sek­ven­ce, kte­ré nema­jí v rám­ci komik­so­vých seque­lů obdo­by. Ostatně, abys­te mě moh­li napl­no pocho­pit, tak to musí­te vyra­zit do kina, obě­to­vat tam stov­ku a pře­svěd­čit se na vlast­ní smys­ly.

I když není ve Spider-Manovi 2 tolik akce, jak by se moh­lo pod­le trai­le­ru oče­ká­vat, veš­ke­ré pasá­že, kde se vývoj pří­bě­hu prud­ce zpo­ma­lí a kde nastou­pí nej­mo­der­něj­ší počí­ta­čo­vé ani­ma­ce, sto­jí mini­mál­ně za dvo­jí zhléd­nu­tí. Sam Raimi ser­ví­ru­je divá­kům neu­vě­ři­tel­né kous­ky a zvlášť scé­na, kde se Octopus utká se Spider-Manem na stře­še měst­ské nad­zem­ky, pohla­dí po srd­ci i toho nej­ná­roč­něj­ší­ho labuž­ní­ka akč­ních fil­mů. Akce má spád, nepo­strá­dá ori­gi­na­li­tu, napě­tí, nad­sáz­ku a před­ně pak tech­nic­ké zpra­co­vá­ní hod­né dvou­setmi­li­o­no­vé­ho roz­počtu. Jestliže dru­hý Spidey uči­nil v urči­té oblas­ti vel­ký krok kupře­du, pak si mys­lím, ba jsem si jist, že prá­vě tady.

Samotnou kapi­to­lou je potom posta­va Dr. Octopa, a mož­ná že ani ne tak ona, jako spí­še to, co nosí na svých zádech. Čtveřice kovo­vých cha­pa­del před­čí Molinovo herec­ké nadá­ní ve vět­ši­ně pasá­ží a nej­pře­kva­pi­věj­ší je na tom prá­vě to, že to nijak neu­bí­rá sním­ku na jeho kva­li­tě. Zde však opět pla­tí totéž pra­vi­dlo jako v před­mi­nu­lém odstav­ci. Abyste to všech­no pocho­pi­li a při­ja­li můj názor za vlast­ní (???), pak musí­te film zhléd­nout.

Spider-Man 2 je zkrát­ka skvě­lým sním­kem a patr­ně i nej­lep­ší komik­so­vou adap­ta­cí nové­ho tisí­ci­le­tí. I když ani zde nepla­tí pra­vi­dlo o „abso­lut­ní doko­na­los­ti“ a fil­mu by se daly vytknout urči­té tele­no­ve­lis­tic­ké úle­ty a mís­ty dotěr­ná chla­pec­kost Maguirovy posta­vy, nemůžu sním­ku udě­lit méně než deva­de­sát pro­cent (už kvů­li toho kvan­ta skvě­lých fórů a neza­po­me­nu­tel­né scé­ně s výta­hem). Budu se opa­ko­vat, ale tohle pokra­čo­vá­ní se poved­lo mimo­řád­ně a jaké­ko­liv jiné (men­ší) hod­no­ce­ní by bylo s při­hléd­nu­tím ke kon­ku­ren­ci a k čís­li­ci za názvem hod­ně nespra­ved­li­vé. Navíc… poho­do­věj­ší odde­chov­ku si už oprav­du nedo­ká­žu před­sta­vit.

P.S.: U troj­ky bych pro­sil původ­ní zně­ní. Díky.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,30688 s | počet dotazů: 215 | paměť: 50136 KB. | 11.04.2021 - 23:34:41