King Skate - JAK JSME SKLÁDALI SOUNDTRACK SNŮ

(zatím nehodnoceno)

Loading...

40 pís­ni­ček, 20 kapel z Československa i ze zahra­ni­čí, účet za mili­on a taky něko­li­ka­mě­síč­ní prá­ce. Výsledkem je soun­d­track, kte­rý nemá v čes­kém fil­mu obdo­by.

Film King Skate vyprá­ví o začát­cích ska­te­bo­ar­din­gu v Česku za soci­a­lis­tic­ké nor­ma­li­za­ce. Vychází z hodin uni­kát­ní­ho archiv­ní­ho mate­ri­á­lu, kdy skej­ťá­ci sami natá­če­li, co zaží­va­li: a nešlo jenom o závo­dy a pře­ko­ná­vá­ní rekor­dů. „Ještě tři buch­ty a je to prí­ma mejda­nov­ka,“ citu­je Ivan Zobák Pelikán dobo­vou povíd­ku ze skej­to­vé­ho pro­stře­dí. My jsme jako mejda­nov­ku vní­ma­li celý film. Jak tou nakaž­li­vou, svo­bo­do­my­sl­nou nála­dou ale naoč­ko­vat divá­ka? Pomocí muzi­ky.

Když jsem sle­do­val rarit­ní záznam z VHS z fre­esty­lo­vé exhi­bi­ce na Strahově, zau­ja­lo mě, jak jeden ze skej­ťá­ků jez­dí na roze­rva­nou Love Will Tear Us Apart od Joy Division a dru­hý tře­ba na roz­pus­ti­lou Girls od Beastie Boys. „Tehdy jsi byl rád, že vůbec máš kaze­tu se západ­ní muzi­kou,” říkal mi hudeb­ník Martin Přikryl, s nímž jsme pís­nič­ky do fil­mu dáva­li dohro­ma­dy. „V osm­de­sá­tejch letech bylo jed­no, jest­li na áčku byli The Clash a na béč­ku Elton John – poslou­chal jsi obo­je, pro­to­že výhrou bylo už jenom to, že jsi to měl.” Takový pří­stup se mi líbil už jenom pro pes­t­rost žánrů a sty­lů. „Celkově hud­ba je se skej­tem hod­ně pro­po­je­ná. Byli v tom Devo, The Clash, Madness, B-52’s a samo­zřej­mě Pistole,” vzpo­mí­ná Honza Peterka v kni­ze Prkýnka na maso jsme uříz­li. Určuje tak směr naše­ho pát­rá­ní. „Tady burá­ce­li Dead Kennedys,” roz­přa­hu­je ruce Ivo Škrabal na vzne­še­ném barok­ním náměs­tí v Poličce. „Byl tam ten punk,” vzpo­mí­ná Petr Karlíček. Vzápětí shr­nu­je svo­jí moti­va­ci do skej­tu: „bejt odliš­nej, jinej, pro­vo­ko­vat. V tom odli­šo­vá­ní bejt nej­lep­ší a do toho ten adre­na­lin.“

Při sklá­dá­ní soun­d­trac­ku je ale hlav­ní poslou­chat ten film – mohl jsem do střiž­ny nosit desít­ky pís­ni­ček, Martin Přikryl mohl posí­lat dal­ší, ale prav­da se stej­ně uká­za­la, až když stři­hač Šimon Hájek tu pec­ku vzal a při­le­pil k obra­zu. Co fun­go­va­lo? Rytmus a nála­da Freedom of Choice od DEVO. The Clash a I Fought The Law. Anarchy In The UK od Sex Pistols. A potom Eighties od Killing Joke, ten syro­vý, tvr­dý zvuk s jed­no­du­chým refré­nem „Eighties, I’m living in the eigh­ties!“ Nezůstávali jsme ale jenom u ang­lo­sas­ké­ho zvu­ku, pro sebe­vra­žed­nou sek­ven­ci ská­ká­ní do dál­ky jsme vybra­li nej­vět­ší hit bel­gic­kých Plastic Bertrand – Ca pla­ne pour moi. K tomu bylo tře­ba při­po­čí­tat vějíř domá­cích dobo­vých inter­pre­tů. I tady jsme chtě­li pře­de­vším roz­pro­střít žán­ro­vý vějíř co nej­ší­ře­ji.

Když se mlu­ví o Strahově, nemů­že chy­bět Visací zámek a jejich Stánek. A zatím­co praž­ské pás­kov­ství pros­tě musí zastu­po­vat Garáž, co potom? Slovenská scé­na! Slovenské hvězd té doby Miro Žbirka a Laco Lučenič. Kostru naše­ho „soun­d­trac­ku smr­ti“, jak jsme si náš pla­y­list pře­křti­li na Spotify, pak tvo­ří nověj­ší muzi­ka, kte­rá ale vychá­zí z pun­ko­vých ane­bo sur­fo­vých koře­nů. Využili jsme něko­lik skla­deb od Pravdy, pio­ný­rů fran­couz­ské­ho electroc­la­she, a taky pís­ně čes­kých Wild Tides. Celkem jde o 40 pís­ni­ček od dvou desí­tek inter­pre­tů.

Šimon Šafránek

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře