Hurvínek a kouzelné muzeum | Kdopak to mluví

HurvinekPlakat

Obě hlav­ní posta­vy fil­mu Hurvínek a kou­zel­né muze­um namlu­vil Martin Klásek. Další posta­vy oži­vi­li osvěd­če­ní dabé­ři – Martin Dejdar, Petr Rychlý, Ota Jirák, Vilém Udatný nebo Jiří Lábus.

„Hurvínek s Máničkou nám v tom fil­mu malič­ko zestár­li, jsou stá­le dět­mi, ale Mánička je už na hra­ni­ci puber­ty a Hurvínek ji nebez­peč­ně dohá­ní,“ při­bli­žu­je Martin Klásek pro­mě­nu hrdi­nů.

Film se sym­bo­lic­ky stal i posled­ní dabér­skou rolí nedáv­no zesnu­lé ředi­tel­ky Divadla Spejbla a Hurvínka Heleny Štáchové „Jsem vděč­ný osu­du, že Helenka stih­la namlu­vit všech­ny dia­lo­gy Máničky i paní Kateřiny,“ vzpo­mí­ná Martin Kotík. „I když finál­ní podo­bu svých postav ani celé­ho fil­mu již nestih­la vidět, věřím, že by byla spo­ko­je­ná, pro­to­že od počát­ku celé­mu pro­jek­tu fan­di­la a pod­po­ro­va­la nás.“

Martin Klásek popi­su­je poměr­ně dlou­hý pro­ces vzni­ku celé zvu­ko­vé čás­ti fil­mu. „Tomu samot­né­mu finál­ní­mu post­syn­chro­nu, před­chá­ze­la spous­ta tako­vých drob­ných syn­chro­nů, kdy jsem na ješ­tě neho­to­vý obrá­zek po výtvar­né strán­ce nedo­kon­če­ných figu­rek vytvá­řel růz­né hla­so­vé situ­a­ce, růz­né emo­ce, aby potom pod­le nich ani­má­to­ři moh­li mode­lo­vat obli­če­jíč­ky, ret­ni­ce, oči a celý výraz, kte­rý posta­va bude mít. A tenhle pro­ces byl pro mě nesmír­ně zají­ma­vý.“

Martin Klásek spo­jil s obě­ma posta­vič­ka­mi celý život. „V letoš­ním roce je to čty­ři­a­čty­ři­cet let, tak­že se zná­me doce­la dob­ře. Po Josefu Skupovi a Miloši Kirschnerovi jsem tře­tím inter­pre­tem a měl jsem to štěs­tí, že jsem Miloše Kirschnera zaží­val u nás v diva­dle na scé­ně dva­a­dva­cet let a dodneš­ka z něj vychá­zím. Když si nevím rady, vždyc­ky si polo­žím otáz­ku: jak by ten Kirschner asi na tohle šel?“

A kte­rá z postav je mu bliž­ší? „Hurvínek mi byl vždyc­ky bliž­ší, pro­to­že jsem býval mlad­ší, a tak jsem se více zto­tož­ňo­val s tím klu­kem. Ale poté, co jsem měl děti, jsem Spejblovi začal při­chá­zet na chuť a zača­lo mi v něm být také dob­ře, pro­to­že tepr­ve jsem začal vní­mat ten kon­flikt rodi­če s děc­kem a nao­pak.“

A jak srov­ná­vá kla­sic­kou a fil­mo­vou podo­bu S+H muž, kte­rý je zná lépe než kdo­ko­liv jiný?

„Hurvínek ve fil­mu má tako­vé moder­něj­ší vze­zře­ní, než ten náš diva­del­ní, nemá dře­vá­ky, ale kec­ky, krát­ké kalho­ty, je v tro­chu jiném barev­ném oble­če­ní a má malič­ko jinou tu šošol­ku. Ale já mys­lím, že to neva­dí, pro­to­že, když jsem uka­zo­val své vnuč­ce tea­ser k fil­mu, tak na to vůbec nere­a­go­va­la. Schválně jsem se ptal: Vendulko, a tak jak Hurvínek vypa­dá, při­jde ti to v pořád­ku? A ona napros­to klid­ně řek­la: Jo! Takže ona to bere tak, že Hurvínek je vlast­ně ve fil­mo­vé roli. Náš Hurvínek hra­je ve fil­mu a všech­no je v napros­tém pořád­ku.  U Spejbla už tolik vel­kých roz­dí­lů nevi­dím, pro­to­že mu zůstal frak i dře­vá­ky, ale půso­bí na mně malič­ko mlad­ší, než je v našem diva­dle, a pro­to jsem se sna­žil ho mlu­vit tro­chu tem­pe­ra­ment­ně­ji než nor­mál­ně.“

V čem je pod­le něj nový film jedi­neč­ný?

Jedinečný je v tom, že Spejbl s Hurvínkem nikdy neby­li v 3D pro­jek­tu. Nemají nitě. A cho­va­jí se jako živí lidé, pro­to­že oni v muzeu pot­ka­jí lout­ky a mají k těm loutkám zvlášt­ní vztah. Tenhle film je urče­ný pře­de­vším dětem, ale urči­tě se na něm budou bavit i rodi­če, má všech­ny para­me­t­ry rodin­né zába­vy.

„Moje spo­lu­prá­ce na fil­mu zača­la vlast­ně tak dáv­no, že už si to sko­ro nikdo nepa­ma­tu­je,“ smě­je se herec Martin Dejdar a pokra­ču­je: „Ale mohu říct, že jsem byl vlast­ně tako­vým pra­ot­cem celé­ho pro­jek­tu. Čímž nechci tvr­dit, že by beze mě nevznik­nul, ale mož­ná by vzni­kl tro­chu jinak, pro­to­že jsem pro­po­jil Martina Kotíka se svý­mi kama­rá­dy, kte­ří se nako­nec sta­li kopro­du­cen­ty fil­mu. Takže jsem u toho od začát­ku, a hlav­ně jsem hroz­ně rád, že jsem i u kon­ce a ten konec je zdár­ný.“ Martin Dejdar hra­je posta­vu Ďáblova pomoc­ní­ka. „Co si bude­me poví­dat, je to pros­tě hajz­lík. V pří­bě­hu jsou dva čer­ti, zlí slu­ho­vé a my jsme ve dvo­ji­ci s Jirkou Lábusem. Vlastně si dává­me tako­vé repe­te, pro­to­že kdy­si dáv­no jsme spo­lu hrá­li dva čer­ty jed­né tele­viz­ní pohád­ce,“ říká Martin Dejdar. Svůj vztah k legen­dár­ním posta­vič­kám nale­zl až poměr­ně poz­dě.

„Musím při­znat, že Hurvínka jsem více začal vní­mat až na DAMU, kdy mi Petr Vacek, u nějž jsem jako stu­dent byd­lel, obje­vil původ­ní Skupovy pří­běhy, do kte­rých jsem se úpl­ně zami­lo­val. Když jsem pak měl svo­je děti, tak jsem jim pouš­těl nahráv­ky a musím říct, že ony milu­jí prá­vě tyhle nej­star­ší Hurvínky. A když se do těch zázna­mů zapo­slou­chám, tak si uvě­do­mím, jak byly někte­ré scén­ky, pře­de­vším ty urče­né spí­še dospě­lým, na svou dobu odváž­né, a to mě straš­ně pře­kva­pi­lo.“

A jak se zku­še­né­mu dabé­ro­vi ani­mo­va­ných postav líbí nové zpra­co­vá­ní Hurvínka? „Je to úpl­ně něco nové­ho, nová tech­no­lo­gie, pro ty, kte­ří mají Hurvínka rádi, to bude urči­tě posun někam dále. Samozřejmě mohou se najít zarpu­til­ci, ti skal­ní „hur­vín­kov­ci“ kte­ří budou říkat, že Hurvínek musí být jen dře­vě­nej a jenom na jeviš­ti, s tím se musí počí­tat, ale na dru­hé stra­ně tenhle film může Hurvínka obje­vit těm, kte­ří tře­ba nema­jí rádi lout­ky, nema­jí rádi diva­dlo, Hurvínka nezna­li, ane­bo ho znát nechtě­li, a nový film je prá­vě může k Hurvínkovi při­vést,“ říká Martin Dejdar.

„Když mi zavo­la­li, zda bych chtěl dělat dabing k tomu­to fil­mu, tak jsem hned řekl, že ano, pro­to­že na Spejblovi a Hurvínkovi jsem vyrůs­tal, mám ješ­tě sta­ré viny­lo­vé des­ky s jejich pří­běhy. To se neod­mí­tá,“ při­zná­vá Ota Jirák a odha­lu­je i hloub­ku své­ho vzta­hu k posta­vič­kám.

„Ten vztah je tak hlu­bo­ký, že dokon­ce po dokon­če­ní vyso­ké ško­ly jsem měl do jejich diva­dla namí­ře­no, ale musel jsem na voj­nu, tak­že z toho sešlo,“ vzpo­mí­ná Ota Jirák, kte­rý ve fil­mu hra­je Bručouna. „To vel­mi potě­ši­lo moji ženu, když to zaslech­la, ale já pře­ce nejsem žád­ný bru­čoun…“ smě­je se Ota Jirák a dodá­vá: „Je to tako­vý poří­zek, ke vše­mu je tro­chu skep­tic­ký a věci řeší po svém, někdy i poně­kud hrub­ším způ­so­bem, ale ne, že by něko­mu ubli­žo­val, to ne. U dětí, kte­ré již kous­ky fil­mu vidě­ly, je prý oblí­be­ný, pro­to­že má doce­la tref­né poznám­ky.“ Přestože záměr pře­vést Hurvínka do 3D vidí jako něco zce­la nové­ho, vítá ho. „Samozřejmě s pokra­ču­jí­cí dobou se věci pro­mě­ňu­jí. Člověk byl zvyk­lý na lout­ky, kte­ré tou ´hubou´ moc nehý­bou a tady ani­mo­va­né posta­vy mrka­jí, hýbou ´hubou´, tak to zpo­čát­ku může být nezvyk, ale člo­věk si rád zvyk­ne. Ten film je jedi­neč­ný tím, že pokud si člo­věk vez­me celou his­to­rii Spejbla a Hurvínka od pana Skupy až do sou­čas­nos­ti, tak to už je něja­kých gene­ra­cí, kte­ré s ním vyrůs­ta­ly. A teď dosta­li dal­ší, tro­chu jinou tvář a je jenom dob­ře, že se počet divá­ků dále roz­ší­ří,“ říká Ota Jirák.

Pan reži­sér je vel­mi peč­li­vý, tak­že mne pozval na hla­so­vý cas­ting. Už mne tro­chu viděl jako Popletu, ale pře­ce jen jsme ješ­tě zkou­še­li něja­ké zápor­né posta­vy, ale nako­nec jsem oprav­du dělal Popletu. Moc radost jsem z toho ze začát­ku neměl, pro­to­že osob­ně nemám rád posta­vy, kte­ré kok­ta­jí ve fil­mu, ale tady nako­nec vznik­nul moc pěk­ný výsled­ný tvar. Tam, kde to potře­ba není, tak ta figur­ka moc nekok­tá. A já jsem si vlast­ně za svůj život již zvy­kl, že dělám tako­vé ty figur­ky, kte­ré mají hod­ně ener­gie, zrych­le­ný start, pros­tě tako­vé ty ztřeš­těn­ce. Asi už to tak ke mně pat­ří,“ vyprá­ví hla­so­vý před­sta­vi­tel Poplety, Petr Rychlý a svo­ji posta­vu ješ­tě při­bli­žu­je: „Je to tako­vej bez­vad­nej, milej klou­ček, kte­rý všech­no vlast­ně mys­lí straš­ně moc dob­ře, ale tím, jak je tako­vej ener­gic­kej a pře­mrš­tě­nej, tak se koli­krát sta­ne, že z tý ener­gie vyjde něco jinak, než mys­lel. Ale je to posta­va milá, vtip­ná a klad­ná.“

Podobně jako jeho kole­go­vé i on při­zná­vá k posta­vám Spejbla a Hurvínka dlou­ho­le­tý vztah.

„Já jsem na Hurvínkovi také vyros­tl. Doma jsme teh­dy nemě­li gra­mo­fon, ale můj bra­tra­nec Tomáš ho měl, tak­že, když jsme jez­di­li na návště­vu, těšil jsem se nejen na bra­tran­ce, ale hlav­ně na jejich gra­mo­fon a des­ky, z nichž jsme si pouš­tě­li Spejbla a Hurvínka a dodnes je moc rád poslou­chám. Mám pra­sta­ré nahráv­ky pana Skupy i ty nověj­ší s Milošem Kirschnerem a na sou­čas­ném Hurvínkovi jsem se byl v diva­dle také podí­vat. Hurvínek je pro mě úžasnej hrdi­na a ty jejich dia­lo­gy mě pořád baví a neu­stá­le s někte­rý­mi jejich hláš­ka­mi ´otra­vu­ju´ rodi­nu.“

Také pro něj byl vznik fil­mu pře­kva­pi­vý, ale bylo to pře­kva­pe­ní milé. „Byl jsem mile pře­kva­pen, že v našich pod­mín­kách vzni­ká úžas­ný 3D film, kte­rý je srov­na­tel­ný s fil­my, jaké chr­lí stu­dio Disney. Líbí se mi, že jsou v tom fil­mu zacho­vá­ny vlast­nos­ti Spejbla a Hurvínka, není tam nic tak­zva­ně přes hla­vu. Samozřejmě, je to v moder­ním hávu, Hurvínek mlu­ví tro­chu jinou řečí a má taky jiné záli­by. Ale doba jde dopře­du, vidím to i ve své rodi­ně, když při­jdu domů, tak všich­ni drží v ruce ipa­dy a mobil­ní tele­fo­ny a v tady pros­tě Hurvínek drží hra­cí kon­zo­li. Myslím, že hned vznik­ne pěk­né pou­to s pubescen­ty, až uvi­dí, jak Hurvínek paří hry. Hurvínek a Spejbl jsou nesmr­tel­ní v tom, že vždy souzní s gene­ra­cí, vždy je tam něco nové­ho a vždy se umí při­způ­so­bit živo­tu, kte­rý žije­me. A pro­to ty figu­ry jsou věč­né a pořád žijí,“ říká Petr Rychlý.

„Ten film je jedi­neč­ný v tom, že naši tvůr­ci doká­za­li kon­ku­ro­vat svě­to­vé ani­ma­ci. Divák si v tom fil­mu při­jde na vše – je tam dra­ma, je tam lyri­ka, je tam vtip. Předvádíme naše mis­trov­ství, na kte­ré bychom měli být hrdí, ani­ma­ce, cit­li­vá režie, skvě­lý čes­ký dabing. A pro­to mu věřím, že obsto­jí v zahra­nič­ní kon­ku­ren­ci a má ambi­ci pro­mí­tat se po celém svě­te. Oproti napří­klad zahra­nič­ním fil­mům, kde někdy ta legra­ce bývá až kru­tá, je v něm, mys­lím, mno­hem vět­ší las­ka­vost,“ dodá­vá Petr Rychlý.

Vilém Udatný se ke své posta­vě dostal prý napros­tou náho­dou. „Byl jsem ve ved­lej­ším stu­diu namlou­vat něja­kou rekla­mu, a tak mi řek­li: Vildo, když už jsi tady, nechceš si udě­lat hla­so­vý cas­ting? A pak mi zavo­la­li, že jed­na z těch posta­vi­ček se jim tuze líbi­la,“ vzpo­mí­ná herec, kte­rý namlou­vá posta­vu Chytráka. „Je to sku­teč­ný chyt­rák, oživlá lout­ka jis­té­ho pro­fe­so­ra… a dokon­ce tam i zpí­vám.“

Líbí se Vám náš článek, dejte o něm vědět internetu:


Ohodnoťte článek



Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Chcete být informováni o nových článcích? Přidejte se na náš...

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky: