Anděl Páně 2 - Petronel s Uriášem jsou zpátky - Na konci prvního dne jsme si řekli: Jo, ono to půjde!“

AndelPanePlakat

Co si říka­li Jiří Dvořák a Ivan Trojan, když se po jede­nác­ti letech sešli na pla­ce?

 „Když jsme se ved­le sebe s Ivanem posta­vi­li, já s těmi rohy a on v blond paru­ce, tak to bylo tako­vé deja vu, až jsme si říka­li, tady se někdo zbláz­nil… když nás po jede­nác­ti letech do toho takhle uvr­ta­li. Byl to zvlášt­ní pocit, ale ne nepří­jem­nej,“ vzpo­mí­ná herec Jiří Dvořák. „Začali jsme se doce­la těšit, a když byl prv­ní natá­če­cí den u kon­ce, tak jsme se na sebe tak podí­va­li a řek­li si: Jo, ono to půjde!“

Představitel věč­né­ho poku­ši­te­le Uriáše má také přes­nou cha­rak­te­ris­ti­ku vzá­jem­né­ho vzta­hu obou hlav­ních hrdi­nů: Petronel a Uriáš jsou svým způ­so­bem jed­no tělo, jed­na duše - jing a jang, čer­ná -  bílá, já jsem čer­nej, Ivan je bílý, oni pros­tě tvo­ří tako­vý zvlášt­ní celek, tako­vé plus a mínus,“ říká Jiří Dvořák.

Jak se Uriáš  a Petronel pro­mě­ni­li za  jede­náct let, kte­ré uběh­ly od prá­ce na prv­ním fil­mu? „Já mys­lím, že nijak. To jsou bytos­ti nad­při­ro­ze­né, tak­že ty nestár­nou, to spíš se pro­mě­nil Dvořák a to tím způ­so­bem, že na něm hol­ky v mas­kér­ně musí déle pra­co­vat, pro­to­že ty vou­sy, kte­ré před jede­nác­ti lety byly čer­né, jsou teď šedi­vé. Jsme všich­ni o jede­náct let star­ší, ale co se týče cha­rak­te­ru, tak by tam nemě­la být žád­ná výrazná změ­na,“ říká Jiří Dvořák a Ivan Trojan při­dá­vá svůj pohled: „Petronel se nepro­mě­nil nijak zásad­ně, pořád je to troš­ku namyš­le­ný, pyš­ný anděl, kte­rý si mys­lí, že by měl být úpl­ně někde jin­de a že by měl dělat jinou prá­ci, než kte­rou dělá v nebi a z toho pak pra­me­ní urči­té kom­pli­ka­ce, kte­ré způ­so­bí­me s čer­tem pánu Bohu a ten nás sešle zpát­ky na zem. Napravovat to, co jsme způ­so­bi­li v nebi.“

Více na Kritiky.cz
Tvoja tvár znie povedome - 3. série - 5. díl Tvoja tvár znie povedome pokračovala pátým dílem a po minulém týdnu, kdy to byla velká srand...
Farma SK – 9. série – 17. díl ...
Tradiční české JARO Jaro klepe na dveře a stejně jako se po zimním spánku probouzí příroda je třeba probudit na...
Křižovatka smrti 2 - Černožlutá dvojka má divákům stále co říct... Po tříleté odmlce se Křižovatka smrti navrací na plátna kin. Nejedná se samozřejmě o vzk...
Roman Šmucler – Nevěřte ani mě aneb špinavé triky i neuvěřitelné možnosti estetické medicíny 80% Plastická chirurgie řeší nejen poúrazové stavy či vrozené deformace, ale také a to čím d...

Mají tyto pohád­ko­vě fil­mo­vé posta­vy pře­ce jenom něco spo­leč­né­ho s jejich lid­ský­mi před­sta­vi­te­li? Našel by Ivan Trojan něja­kou podob­nost s Petronelem?

„Já mys­lím, že tako­vé ty lid­ské strán­ky. Ivan Trojan je taky čás­teč­ně tako­vý mat­la, troš­ku v někte­rých věcech neprak­tic­ký. A občas je v něm něja­ká nepo­ko­ra, s tím se živo­tě taky potý­ká­me, i když to vím, že  by to tak nemě­lo být, ale někdy se sta­ne, že to nějak ulít­ne. Ale zase, když něco Ivan udě­lá špat­ně, tak si to uvě­do­mu­je, a to mys­lím taky máme spo­leč­né,  že nám to zas až tak lhos­tej­né není,  nechce­me, aby po nás zůsta­ly něja­ké krá­te­ry a nedo­ro­zu­mě­ní…“ vysvět­lu­je Ivan Trojan.

A co má Uriáš spo­leč­né­ho s Jiřím Dvořákem?

Možná to, že Uriášovi se líbí hol­ky, což mně se taky líbí děv­ča­ta…“ smě­je se Jiří Dvořák a pro­zra­zu­je: „Ve fil­mu při­jde chví­le, kdy se troš­ku pře­ta­hu­jí o jed­nu krasavici….ale to uvi­dí­te…“ A pak dopl­ní ješ­tě jed­nu  lid­skou podob­nost:

„Taky si rád rejpnu do Ivana Trojana, i když on je v tom lep­ší, tak­že to moc nezkou­ším, pro­to­že ty jeho sme­če jsou  někdy smr­tel­ný.“

 Ačkoliv jsme jako lidi troš­ku roz­díl­né pova­hy, tak prá­ci nám to nijak nekom­pli­ku­je a mys­lím si, že s vzá­jem­ným respek­tem a obdi­vem jeden ke dru­hé­mu se nám daří držet urči­tý nad­hled a odleh­če­ní. Oba si uvě­do­mu­je­me, že abychom těch 12 hodin pře­ži­li a pono­rek neby­lo moc, tak je důle­ži­té udr­žo­vat na pla­ce  poho­du. Takže ji i někdy záměr­ně vyvo­lá­vá­me a vtip­ku­je­me takhle i s Jirkou Strachem a vymě­ňu­je­me si kou­sa­vé dia­lo­gy, kte­ré tře­ba štáb poba­ví, a to je důle­ži­tý!“ sho­du­je se par­ťá­kem Ivan Trojan.

Více na Kritiky.cz
Odstřelovač (Shooter) Je klidná noc. Všichni lidé dobré vůle dávno spí. Velmi by je ale překvapilo, co se teď dě...
Petr Cerha - Hadej kdo jsem ...
STAR TREK: PRVNÍ KONTAKT Příznivci seriálu Star Trek a kosmické lodi Enterprise, radujte se. Režisér Jonathan Frakes, a...
Rudé paprsky severního slunce - kniha Michal je úplně obyčejný normální muž ve stále ještě mladém věku, který žije na první...
GEOFFREY RUSH GEOFFREY RUSH (Hans Hubermann) zahájil svou kariéru jako divadelní herec ve své rodné Austráli...

Jak fun­go­va­la spo­lu­prá­ce „sva­té tro­ji­ce“ – Strach - Dvořák - Trojan?

„Je krás­ný, že tře­ba che­mie klu­ků se nezmě­ni­la vůbec. Naopak já bych řekl, že uzrá­la.  Tehdy před těmi jede­nác­ti lety to byl prv­ní film s Jirkou a s Ivanem a za tu dobu jsme nato­či­li sedm nebo osm dal­ších titu­lů – Operaci Silver A, Ďáblovu lest, Ztracenou brá­nu…“  dodá­vá reži­sér Jiří Strach„Takže z nás tří vlast­ně vzni­kl tako­vý tri­um­vi­rát, kde na sebe abso­lut­ně sly­ší­me a jsme sehra­ní. Moje režie spo­čí­vá v tom, že já tře­ba řek­nu po prv­ním jetí, po prv­ní klap­ce: „Ivane já bych chtěl…“  a on řek­ne: „Já vím…“ A to je pros­tě neví­da­ný. Jaká je spří­z­ně­nost duší, ale i názo­rů, na to, jak ten film má vypa­dat, co je vtip­ný, co bude bavit lidi a co baví nás. Takže ta che­mie uzrá­la a já si mys­lím, že tady, ve dvoj­ce se zhod­no­cu­je to, co jsme natré­no­va­li.

Ano, my se doce­la baví­me o scé­nách a obra­zech. Než jsme zača­li točit, tak jsme měli něko­lik schůzek s Jirkou a s Markem Epsteinem a dáva­li jsme jim naše při­po­mín­ky, co by bylo lep­ší nebo tře­ba výhod­něj­ší pro tu kte­rou situ­a­ci. Na prv­ním Andělu Páně jsme se teh­dy s Ivanem pra­cov­ně potka­li popr­vé, pak ta spo­lu­prá­ce pokra­čo­va­la, a tohle je  zatím naše posled­ní spo­leč­ná věc a mys­lím, že to mezi námi dob­ře fun­gu­je,“ sou­hla­sí Jiří Dvořák.

Více na Kritiky.cz
Tomb Raider: Legend Jeden z dílů populární herní série s hrdinkou, která je víc obchodní značkou, než postavo...
X-men Před dávnými časy, v předaleké galaxi...(...aha...to sem vlastně napatří...mmm...promiňte)...
Holky pod zámkem 17. 5. 2017 ...
Novinka mezi seriály: Stranger Things Seriál Stranger Things se odehrává v Americe v 80. letech v jednom obyčejném městečku. Děj z...
Liv Tylerová Už jsme si pomalu zvykli na to, že život každé hvězdy zpestřuje nějaká kuriozita. Keanu Ree...

„Asi není úpl­ně běž­ná pra­xe, aby her­ci pra­co­va­li na scé­ná­ři,  ale já to mám rád, pro­to­že skrz poví­dá­ní o tex­tu, o scé­ná­ři, o situ­a­cích,  už posta­vu do sebe dostá­vám. Patřím mezi her­ce, kte­ří se sna­ží věci vidět v kon­tex­tu. Někdy jsem v tomhle pova­žo­ván za pru­di­če, ale jsem rád, když v  pří­prav­né fázi si toho řek­ne­me co nej­víc, abychom na pla­ce už neře­ši­li ty sce­náris­tic­ký věci - a v tom  mi Jirka  Strach vychá­zí vstříc,“ říká Ivan Trojan a dodá­vá: „On  spo­čí­tal, že my dva spo­lu dělá­me tři­nác­tý film nebo tele­viz­ní film a mys­lím, že z toho už se dá jas­ně poznat, že spo­lu dělá­me rádi, což tak je – já dělám s Jirkou rád,“ pood­ha­lu­je Ivan Trojan způ­sob spo­leč­né prá­ce: „Mně vyho­vu­je prá­ce s ním, on je řeme­sl­ně téměř doko­na­lý, má svůj styl – ruko­pis, kte­rý­mu rozu­mím a vlast­ně si rozu­mí­me i lid­sky. Taky humor máme stej­ný a kdy­si jsme si řek­li, že při půt­kách, kte­ré máme, se nikdy doo­prav­dy neu­ra­zí­me. A to pla­tí, ať dělá­me na scé­ná­ři nebo pak na pla­ce. Někdy se tro­chu pohá­dá­me, ale humor nás spo­ju­je. Věci, kte­ré jsme spo­lu nato­či­li, pat­ří to do kate­go­rie těch, za nimiž si sto­jím.“

Ohodnoťte článek



|

Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *