Nezlomný - PŘED PRODUKCÍ

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Cesta k vykou­pe­ní:

Stručná his­to­rie Louieho ces­ty

„Dotáhl jsem to takhle dale­ko a odmí­tl se vzdát, pro­to­že, a bylo tomu tak po celý můj život, jsem vždyc­ky dokon­čil závod.“

—Louie Zamperini

Když 2. čer­ven­ce 2014 Louie Zamperini ve věku 97 let zemřel, nebyl v tichos­ti opla­ká­ván, ale vítěz­ně osla­vo­ván jako oprav­do­vý ame­ric­ký hrdi­na. Tento býva­lý olym­pi­o­nik, jehož dlou­hý, neu­vě­ři­tel­ný a inspi­ru­jí­cí život byl popi­so­ván jako jeden z nej­vět­ších pří­bě­hů o vítěz­ství ve 20. sto­le­tí, pro­žil to, co lze stě­ží pocho­pit. Jeho pří­běh ochro­mu­jí­cí­ho zou­fal­ství pře­ko­na­né­ho nezdol­nou vůlí a vykou­pe­ní nadá­le slou­ží jako posel­ství nadě­je pro mili­o­ny lidí, kte­ří byli ovliv­ně­ni a inspi­ro­vá­ní tím, co pro­žil.

A to vše zača­lo před téměř sto lety.

Jako mla­dík v kali­forn­ské Torrance byl Louie, nejmlad­ší syn ital­ských při­stě­ho­val­ců, nena­pra­vi­tel­ný delik­vent, kte­rý se vlou­pá­val do domů, kra­dl v obcho­dech a rval se s kým­ko­li, kdo se opo­vá­žil se mu posta­vit. Jako tee­nager zamě­řil Louie, i díky setr­va­lé­mu povzbu­zo­vá­ní své­ho star­ší­ho bra­t­ra Petea, svou nezkrot­nou ener­gii do běhu, k němuž pro­ká­zal pře­kva­pi­vé nadá­ní. Po celé zemi lámal ten­to 19letý „Torrance Tornado“ rekord za rekor­dem, až se pro­bo­jo­val ke kva­li­fi­ka­ci na olym­pij­ské hry v Berlíně 1936, a pře­kva­pil všech­ny, kte­ré potkal, počí­na­je slav­ným atle­tem a svým týmo­vým kole­gou Jesse Owensem až po muže, kte­rý při­ve­dl lid­stvo téměř k celo­svě­to­vé­mu zni­če­ní: Adolfa Hitlera.

Jako vět­ši­na lidí své gene­ra­ce odlo­žil mla­dý stu­dent své sny stra­nou v oka­mži­ku, kdy vypuk­la dru­há svě­to­vá vál­ka, a při­hlá­sil se do armá­dy. Jeho vojen­ská kari­é­ra ho doved­la až do jed­no­tek ame­ric­ké­ho letec­tva, a odtud se pod­po­ru­čík Zamperini vydal na čet­né mise po celém Tichomoří – bylo to oba­vy vzbu­zu­jí­cí povo­lá­ní, kdy při­bliž­ně polo­vi­na jeho kole­gů let­ců vál­ku nepře­ži­la. V dub­nu 1943 měl Louieho vad­ný letoun B-24 Liberator Zelený sršeň při záchran­né misi v již­ním Pacifiku poru­chu moto­ru a zří­til se do moře a osm z jede­nác­ti čle­nů posád­ky při nára­zu zahy­nu­lo.

Louie a jeho dva pře­ži­vší kole­go­vé ze Zeleného srš­ně, Russell Allen „Phil“ Phillips, kapi­tán leta­dla, a ser­žant Francis „Mac“ McNamara, stře­lec, byli uná­še­ni moř­ský­mi prou­dy v šest stop dlou­hém a dvě sto­py širo­kém záchran­ném člu­nu v ote­vře­ném Pacifiku po mno­ho týd­nů. Mac vydr­žel neu­vě­ři­tel­ných 33 dnů – pře­žil sedm nále­tů japon­ských bom­bar­dé­rů a všu­dypří­tom­né žra­lo­ky krou­ží­cí kolem záchran­né­ho člu­nu, než pod­lehl hla­du, dehyd­ra­ta­ci a vyčer­pá­ní. Louie a Phil vydr­že­li cel­kem 47 dní, což je his­to­ric­ký rekord pře­ži­vších na člu­nu, a nako­nec je prou­dy a dozní­va­jí­cí taj­fun zanes­ly na dva tisí­ce mil vzdá­le­ný břeh ato­lu Marshallových ost­ro­vů.

Jakmile zahléd­li zemi a sna­ži­li se k ní dopla­vat, byli zaja­ti japon­ským námoř­nic­tvem a uvěz­ně­ni v prv­ním z něko­li­ka tábo­rů pro váleč­né­ho zajat­ce. Během více než dvou let trýzni­vé­ho zaje­tí trpěl Louie a jeho spo­luvěz­ni hla­dy, nemluvě o nepřed­sta­vi­tel­ném men­tál­ním a fyzic­kém muče­ní. Duševně naru­še­ný veli­tel věz­ni­ce Mutsuhiro Watanabe, nazý­va­ný muži „The Bird“ (Pták), si vybral prá­vě Louieho pro své pro sadis­tic­ké a bru­tál­ní činy.

Louie pře­žil toto nelid­ské mar­ty­ri­um v nej­drs­něj­ších oblas­tech vál­kou zmí­ta­né­ho Japonska ješ­tě před­tím, než se dozvě­děl, že 20. srp­na 1945 (dva týd­ny poté, co přes 4 tuny těž­ká bom­ba nazva­ná „Little Boy“ (Malý chla­pec) zni­či­la Hirošimu), že spo­je­neč­tí věz­ni byli osvo­bo­ze­ni a že vál­ka skon­či­la. Jak Laura Hillenbrand píše v pří­bě­hu Louie Zamperiniho: „Nezlomený: Druhá svě­to­vá vál­ka - pří­běh o pře­ži­tí, odol­nos­ti a vykou­pe­ní“: „Uprostřed osla­vu­jí­cích lidí, stál Louie na tře­sou­cích se nohou, vyhub­lý, nemoc­ný a zmá­če­ný. V jeho una­ve­né mys­li se zno­va a zno­va opa­ko­va­la dvě slo­va: „Jsem vol­ný! Jsem vol­ný! Jsem vol­ný!“

Veterán, kte­rý toho tolik pro­žil, se vrá­til domů do již­ní Kalifornie, ale jeho život se navždy změ­nil. Louie trpěl noč­ní­mi můra­mi a sva­zu­jí­cí dušev­ní poru­chou, kte­rá se sta­ne lékař­skou dia­gnó­zou a dosta­ne své jmé­no až o něko­lik dese­ti­le­tí poz­dě­ji: post­trau­ma­tic­ká stre­so­vá poru­cha. Stejně jako nespo­čet­ně dal­ších hrdi­nů, kte­ří se vrá­ti­li z kru­tých vězeň­ských tábo­rů s noč­ní­mi děsy, kte­ré po pro­bu­ze­ní vystří­da­lo peklo dne, i pro Louieho byl tako­vý­to pová­leč­ný život obrov­ský boj. Čtyři roky po svém věz­ně­ní stá­le bojo­val s panic­kou úzkos­tí, alko­ho­lis­mem a démo­ny, kte­ří při­chá­ze­li pokaž­dé, když šel spát.

Teprve až když Louie a jeho novo­man­žel­ka Cynthia sly­še­li mla­dé­ho pas­to­ra reve­ren­da Billyho Grahama mlu­vit v září 1949, pocho­pil, že musí odpus­tit. Přijal křes­ťan­ství a jeho život se zce­la změ­nil. V násle­du­jí­cích letech se Louie věno­val šíře­ní spi­ri­tu­a­li­ty, síle ducha a odpuš­tě­ní… Zašel dokon­ce až tak dale­ko, že odjel zpět do Japonska, aby se usmí­řil se svý­mi muči­te­li, kte­ří ho týra­li hla­dem a bili ho do bez­vě­do­mí. Jen „The Bird“ (Pták) se s ním odmí­tl setkat.

Louieho pří­běh měl všech­ny před­po­kla­dy stát se neza­po­me­nu­tel­ným fil­mem. Ve sku­teč­nos­ti se spo­leč­nost Universal Pictures již dlou­ho zají­ma­la o jeho život. V roce 1957 stu­dio zís­ka­lo prá­va k Louieho kni­ze „Devil at My Heels“ (S ďáblem v patách). Tehdy se počí­ta­lo s Tonym Curtisem, ale když se Curtis roz­ho­dl pro film Stanleyho Kubricka Spartacus, byl pro­jekt odlo­žen dří­ve, než byl scé­nář navr­žen. Studio se po něja­ké době opět poku­si­lo pře­vést ten­to pří­běh na plát­no. Ačkoli k fil­mu bylo v té době něko­lik scé­ná­řů, žád­ný reži­sér se tomu­to pro­jek­tu nechtěl upsat.

Až v roce 2002 se všech­no změ­ni­lo.

Louiemu Zamperinimu se ozva­la autor­ka kni­hy „Seabiscuit: And American Legend“ Laura Hillenbrand. Čím více spo­lu mlu­vi­li, tím více byla Hillenbrand fas­ci­no­vá­na mužem, jehož život­ní kré­do zně­lo „Pokud můžu, doká­žu to“. Zeptala se, zda­li její příští kni­ha může být o něm. Louie sou­hla­sil, přes­to­že svůj pří­běh sepsal už o mno­ho let dří­ve.

Z kni­hy „Nezlomený: Druhá svě­to­vá vál­ka - pří­běh o pře­ži­tí, odol­nos­ti a vykou­pe­ní“ se stal oka­mži­tě best­seller. Od její­ho vydá­ní v roce 2010 se v USA až do dneš­ní­ho dne pro­da­lo více než čty­ři mili­o­ny výtis­ků.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře