Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Sound of Metal - Bubeníkovi heavymetalové kapely Rubenovi prasknou ušní bubínky a musí se naučit přizpůsobit světu ticha...

Sound of Metal - Bubeníkovi heavymetalové kapely Rubenovi prasknou ušní bubínky a musí se naučit přizpůsobit světu ticha...

Metal

Pro bubeníka v kapele neexistuje moc větších problémů, než když přijde na to, že pomalu začíná přicházet o sluch, což mu pochopitelně značně zkomplikuje život. O tom pojednává právě režijní debut scenáristy Dariuse Mardera (spoluscenáristy snímku Za borovicovým hájem), který se chystal od roku 2016 a během té doby do roku 2019 stihl v hlavní roli Matthiase Schoenaertse nahradit Riz Ahmed. Herec, který na sebe výrazně upozornil v Slídilovi a následně se dočkal též výrazných rolí v Jasonu Bourneovi, Rogue One nebo Venomovi. Právě po nich se ale Riz Ahmed opět chopil komorní úlohy a předvedl výkon, který ho definitivně vystřelí do širokého hledačku, dostal za něj spoustu ocenění a bude minimálně pokukovat po Oscarovi. A to zcela právem.

Sound of Metal je zvukově, obrazově i emocionálně podmanivá záležitost, která hodně funguje právě i díky Ahmedově výkonu. Ten se kvůli filmu naučil hrát na bubny a používat znakovou řeč a skutečně předvádí herecký výkon, který snad skutečně definitivně dosud relativně přehlíženému herci zařídí pořádné nakopnutí kariéry. Do role bývalého feťáka, kterého čeká další tragická fáze jeho života se naprosto ponořil, předvádí emocionálně vyhrocené momenty na plno a jeho výkon dělá charakter Rubena Stonea ještě zajímavějším, než je. Krom všech svých problémů se navíc Ruben musí vyrovnat s komplikovaným vztahem, který udržuje se zpěvačkou své kapely Lou v podání Olivie Cooke.

Právě romantický vztah mezi Rubenem a Lou možná obsahuje nejslabší úlomky scénáře, což ovšem nutně není vina právě Cooke. Ta je ve své roli fajn a dokáže celkem držet tempo s Ahmedem. Jenomže vývoj jejich vztahu jde dost možná už příliš brzo odhadnout a do jisté míry to celé ne tak úplně funguje, protože je od začátku jasné, že tento vztah má své mouchy. V tomhle ohledu je ale následně velmi zajímavé podívat se jejich vztah z trochu jiného úhlu. Náhle zjištění, že Ruben brzy přijde o sluch totiž pro oba odstartuje novou kapitolu. Kapitolu poznání a kapitolu uvědomění si svých priorit. Na samotné řešení vztahu tu navíc v zásadě čas není, protože se tu především řeší příchod hluchoty.

Výrazně zajímavější postavou je ale Joe v podání Paula Raciho. Právě Raci se ve svých 72 let dočkává dost možná konečně průlomové role a stejně jako Ahmed je své roli prostě fenomenální. Joe, veterán z Vietnamu, který zde přišel o sluch uvádí Rubena do světa ticha. Pro Raciho jde do velké míry o osobní záležitost, protože on sám byl slyšícím dítětem, kterého vychovávali hluchoněmí rodiče a díky tomu do celé role tak nějak sedí. I Joe má ovšem jako Ruben své démony (v Joeově případě jde o alkohol) a je poté velmi úsměvné sledovat paralely mezi těmito dvěma nejvýraznějšími postavami filmu. Postava Joea je jako mentor a průvodce světem hluchých a neslyšících fenomenální a Raci dokazuje, že skutečně není nikdy pozdě na průlomovou roli.

U Sound of Metal se jinak samo sebou tak nějaká čeká ta nejlepší práce se zvukem. A v tomhle ohledu film skutečně nezklamal! Díky fenomenálním zvukovým efektům naprosto funguje autentický pocit z Rubenova zhoršujícího se stavu v oblasti slyšení. Všechno to pískání v uších, hučení a odhlučnění naprosto bravurně funguje v oblasti, kdy se má divák co nejvíce vcítit do utrpení hlavního hrdiny. Na první pohled malý nezávislý film jde tak v jistém ohledu brát jako velký příběh v tom ohledu, že člověk přichází o sluch. O jeden z pěti základních lidských smyslů. Momenty, kdy společně s Rubenem „neslyšíme nic víc“ než pouhé ticho nás ještě více pomáhají vcítit se do nepříjemné situace tohoto hudebníka. Táhlé záběry fungují, kameraman Daniël Bouquet si u toho dokázal pohlídat vizuální stránku a proto nejde k Sound of Metal přistoupit jinak než jako k velmi dobře odvedenému nezávislému komornímu dramatu.

Sound of Metal je ideální ukázka neskutečně kreativní indie filmařiny, která je ale skrz své podání, emocionální sílu a neskutečně cílevědomé výkony prostě strhující. Má velmi pomalé tempo, které možná chvílemi tápe až moc, jinak i ale právě pomalé tempo slouží k ještě většímu procítění tohohle emocemi nabitého bijáku, který má srdce na pravém místě. Film, který je ve své maličkosti zároveň neskutečně epický a jednoduše strhující.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5


Photo © Amazon Studios

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,10551 s | počet dotazů: 222 | paměť: 46917 KB. | 04.03.2021 - 13:14:03