SLONÍ MUŽ - Projekt 100

Osud Johna Merricka, „slo­ní­ho muže“, kte­rý sku­teč­ně žil na pře­lo­mu sto­le­tí, je líčen s akcen­tem na huma­nis­tic­ké vyzně­ní pří­bě­hu jeho utr­pe­ní. Režisér David Lynch pojal film jako odsou­ze­ní před­po­ja­tos­ti spo­leč­nos­ti vůči „nenor­ma­li­tě“ a jako výzvu k při­jí­má­ní odliš­nos­ti Jedná se o Lynchův dru­hý, komerč­ně neo­by­čej­ně úspěš­ný film. Příběh zne­tvo­ře­né­ho muže, nato­če­ný pod­le vzpo­mí­nek pamět­ní­ků F. Trevese a A. Montagua. Lynch v něm pro­je­vil záli­bu v bizar­nos­ti a kru­tos­ti, patr­nou už v jeho prvo­ti­ně. Osud Johna Merricka, „slo­ní­ho muže“, kte­rý sku­teč­ně žil na pře­lo­mu sto­le­tí, je však líčen s akcen­tem na huma­nis­tic­ké vyzně­ní pří­bě­hu jeho utr­pe­ní. D. Lynch pojal film jako odsou­ze­ní před­po­ja­tos­ti spo­leč­nos­ti vůči „nenor­ma­li­tě“ a jako výzvu k při­jí­má­ní odliš­nos­ti. Film je čer­no­bí­lý a kame­ra F. Francise mu dává expre­si­o­nis­tic­ké ladě­ní souzně­jí­cí s jeho dra­ma­tic­kým obsa­hem. Osud nešťast­né­ho „slo­ní­ho muže“, opo­vr­ho­va­né­ho, vysmí­va­né­ho, zkou­ma­né­ho, jako pří­rod­ní zvlášt­nost, nako­nec i hýč­ka­né­ho, avšak niko­liv chá­pa­né­ho ve svém lid­ství, vrcho­lí Merrickovou dob­ro­vol­nou smr­tí, jíž tra­gic­ký hrdi­na demon­stro­val svou tou­hu být „ale­spoň jed­nou člo­vě­kem“ - ulehl ke spán­ku v polo­ze na zádech, ačko­liv věděl, že jeho zne­tvo­ře­ní mu tak při­vo­dí udu­še­ní. Roli „slo­ní­ho muže“ vytvo­řil v důmy­sl­né mas­ce John Hurt, dal­ší posta­vy vytvo­ři­li Antony Hopkins, John Gielgud a Anne Bancroftová, kte­ří svou účas­tí nespor­ně při­spě­li k úspě­chu fil­mu, děsí­cí­ho kru­tos­tí, jíž je člo­věk scho­pen, a dojí­ma­jí­cí­ho údě­lem hrdi­ny.