Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Sladký život

Sladký život

No, jak začít? Jak při­stou­pit ke kla­si­ce, kte­rá se vlast­ně již ani nedá nějak recen­zo­vat? Předpokládám, že kaž­dý fil­mo­vý nad­še­nec zná pana Felliniho a jeho nej­slav­něj­ší sním­ky (8 ½, Amarcord a prá­vě La Dolce Vita - Sladký život). Já se sice mezi fil­mo­vé fanouš­ky řadím, ale zatím jsem byl Sladkým živo­tem nepo­zna­me­nán (tu větu si inter­pre­tuj­te jak chce­te). Pak mé oko v oblí­be­ném obcho­dě Levné Knihy Kma padlo na nabíd­ku DVD titu­lů z oblas­ti „kla­si­ky“. Netrpělivě jsem šmá­tl po čer­no­bí­lém oba­le, vůči kte­ré­mu nepo­cho­pi­tel­ně zůsta­la neteč­ná ban­da tee­nage­ru, kte­rá stá­la ve fron­tě pře­de mnou, a při­vi­nul si plac­ku na svo­ji muž­nou hruď. KONEČNĚ to uvi­dím, začne mi Sladký život!
Tak 1) sní­mek má 167 minut, což je dost. Navíc je cel­kem poma­lý, čehož máte po dvou hodi­nách už také dost.
Tak 2) sní­mek je v pod­sta­tě sesku­pen­stvím něko­li­ka na sobě moc nezá­vi­se­jí­cích pří­bě­hů, kte­rá vlast­ně spo­ju­je jen hlav­ní hrdi­na Marcello, což je také pří­pad sám pro sebe. Tento člo­věk mi byl nevý­slov­ně odpor­ný, mé nej­ti­těr­něj­ší poci­ty se smí­si­ly s hrů­zou, když jsem pozo­ro­val 167 minut je cho­vá­ní. Je to pros­tě haj­zl! Ale roz­hod­ně ne ten nej­vět­ší. Ta úpl­ně nej­vět­ší odpor­nost jsou všu­de pří­tomní bul­vár­ní foto­gra­fo­vé, hnus­né novi­nář­ské bes­tie, chlem­ta­jí­cí vnitř­nos­ti svých pora­že­ných obě­tí, což jsou v tom­to pří­pa­dě růz­né celebri­ty.
Felliny se nám poku­sil nastí­nit obraz vyš­ších vyš­ších vrs­tev (teď by měl ze mě Karel Marx jis­tě radostJ), jejich amo­rál­ní pří­stup k živo­tu a z toho vyplý­va­jí­cí cito­vou prázd­nost. Nejsou schop­ni lás­ky, ani když si ji sli­bu­jí. Bravo, to se panu Fellinimu poda­ři­lo, ovšem můj cel­ko­vý dojem z fil­mu nebyl nijak pře­vrat­ný. Samozřejmě, oce­ňu­ji krás­ně pro­kres­le­né cha­rak­te­ry zhý­ra­lých sno­bů,… ale, pros­tě tomu chy­bí něja­ký náboj. Patrně se z toho­to fil­mu sta­la až moc vel­ká, nedo­tknu­tel­ná kla­si­ka. Neříkám roz­hod­ně, že je to cosi špat­né­ho a nekva­lit­ní­ho, to ne, jen to pros­tě asi není to, co jsem čekal.
P.S. Je tam ale nááád­her­ná hud­ba.
P.P.S. A ješ­tě, Anita Ekberg má pěk­ná prsa, já vím, že bych to sem psát neměl, ale jsem pros­tě muž a tako­vých věcí si musím vší­mat… Kdo má rád hezká ňad­ra, nechť si ke koneč­né­mu hod­no­ce­ní při­dá 5%.
Hodnocení: 60%. (Prosím neka­me­no­vat, maxi­mál­ně tak shni­lá raj­ča­ta…).

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,22234 s | počet dotazů: 215 | paměť: 52833 KB. | 17.05.2021 - 06:05:46
X