Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Sladký život / La dolce vita

Sladký život / La dolce vita

la dolce vita 2

„Živím se řemes­lem, kte­ré se mi moc nelí­bí, ale čas­to mys­lím na to, co bude zít­ra.“

Život bul­vár­ní­ho repor­té­ra Marcella je hon­ba za sen­za­ce­mi. Přestože kdy­si snil o drá­ze spi­so­va­te­le, jeho život začí­ná při­po­mí­nat živo­ty slav­ných, kte­ří jsou pro něj zdro­jem obži­vy. Čím více zapa­dá do spo­leč­nos­ti znudě­ných a otu­pě­lých sno­bů, kte­ří se neští­tí jaké­ko­li zvrá­ce­nos­ti, jen aby vypl­ni­li své prázd­né živo­ty i duše, tím víc se vzda­lu­je nejen jeho sen, ale i on sám sobě…

Mnohovrstevnatý epos, kte­rý se stal vrcho­lem Felliniho tvor­by a pilí­řem ital­ské kine­ma­to­gra­fie. Příběh, kte­rý nasta­vil zrca­dlo ital­ské spol­če­nos­ti, a to bez ser­vít­ků a s vel­kou dáv­kou iro­nie. Film, kte­rý cír­kev odsou­di­la a zaká­za­la všem věko­vým kate­go­ri­ím, čímž ješ­tě pod­trh­la jeho posel­ství. Drama, díky němuž jis­tá mís­ta, úslo­ví a situ­a­ce trva­le naby­la jiných význa­mů: Sladký život.

Vlastně to není pří­běh, ale mozai­ka drob­ných i vět­ších udá­los­tí, kte­ré pro­ží­vá novi­nář Marcello Rubini (Marcello Mastroianni ve své život­ní roli). Některé spo­lu sou­vi­sí, někte­ré ne, jako tomu bývá i v živo­tě.

Obraz prv­ní: Marcello se v baru setká­vá s fri­vol­ní mili­o­nář­skou dce­rou Maddalenou (skvě­lá Anouk Aimée). Nasednou do auta, během pro­jížď­ky měs­tem nabíd­nou odvoz mla­dé pro­sti­tu­ce, a v jejím nuz­ném bytě se pomi­lu­jí. / Obraz dru­hý: Marcellova neu­ro­tic­ká snou­ben­ka Emma (Yvonne Furneaux) se při­o­trá­ví práš­ky a Marcello ji veze do nemoc­ni­ce. / Obraz tře­tí: Marcello sle­du­je tri­um­fál­ní pří­let ame­ric­ké fil­mo­vé hvězdy Sylvie („super­že­na“ Anita Ekberg) a násled­nou tis­ko­vou kon­fe­ren­ci. Přitom po tele­fo­nu uklid­ňu­je žár­li­vou Emmu. / Obraz čtvr­tý: Marcello je se Sylvií a jejím dopro­vo­dem v taneč­ním klu­bu. Sylvie divo­ce tan­čí a poté se s Marcellem vydá na noč­ní pro­hlíd­ku Říma. Ráno po návra­tu jsou inzul­to­vá­ni Sylviiným věč­ně nama­za­ným snou­ben­cem Robertem (Lex Barker zde navě­ky doká­zal, že byl Pan herec). / Obraz pátý: Marcello se v kos­te­le setká­vá se svým inte­lek­tu­ál­ně zalo­že­ným pří­te­lem Steinerem (Alain Cuny). Ten se ho sna­ží povzbu­dit, aby se nevzdá­val tou­hy po tvůr­čí a smys­lu­pl­né prá­ci. / Obraz šes­tý: Marcello, Emma a foto­graf jmé­nem Paparazzo (!) jedou nato­čit repor­táž na mís­to údaj­né­ho zje­ve­ní Panny Marie. / Obraz sed­mý: Marcello jde na návště­vu ke Steinerovi a je okouz­len jeho kul­ti­vo­va­ný­mi přá­te­li a doko­na­lým rodin­ným záze­mím. / Obraz osmý: Marcello se pokou­ší psát svou kni­hu a setřást svou snou­ben­ku. / Obraz devá­tý: Za Marcellem při­je­de jeho otec (Annibale Ninchi) a spo­leč­ně pod­nik­nou noč­ní tah Římem. / Obraz desá­tý: Marcello se účast­ní obskur­ní­ho večír­ku zástup­ců šlech­ty…

… a takhle pořád dál až do kon­ce. Přestože se ve fil­mu zdán­li­vě nic zvlášt­ní­ho nedě­je, závěr a zpět­né vyzně­ní jed­not­li­vých čás­tí divá­ka doslo­va ude­ří. A jeho zne­po­ko­ji­vé sdě­le­ní v něm pak rezo­nu­je hod­ně dlou­ho.

Hlavním téma­tem Felliniho fil­mo­vé mozai­ky je mrav­ní roz­klad čle­nů spo­le­čen­ské sme­tán­ky, kte­ří díky medi­ál­ní­mu obra­zu půso­bí, jako­by žili la dol­ce vita. Ve sku­teč­nos­ti jsou to ale čas­to lidé oby­čej­ní a ome­ze­ní, s prázd­nou hla­vou i srd­cem, kte­ří se tou­ží zaba­vit, dát svým živo­tům smy­sl nebo ale­spoň chvil­ko­vý náboj. Co ale nasta­ne, když deka­dent­ní večí­rek jen pro­hlou­bí vše­o­bec­nou nudu a ero­ti­ka vzá­jem­né odci­ze­ní? „Prototyp ame­ric­ké krá­sy“, hvězda Sylvia, má napo­hled všech­no – talent, úspěch, obdiv, atrak­tiv­ní­ho snou­ben­ce i skvě­lou kari­é­ru. Když ji však sle­du­je­me, s jakým oče­ká­vá­ním a dych­ti­vos­tí běhá uli­ce­mi Věčného měs­ta, až se nako­nec v šatech vrh­ne do Fontány di Trevi (ano, to je ta scé­na), je zřej­mé, že něco zásad­ní­ho u ní není v pořád­ku. Ranní setká­ní s Robertem pak zby­tek pochyb­nos­tí roz­ptý­lí.

V šir­ším kon­tex­tu si Fellini vzal na paškál i někte­ré nešva­ry ital­ské spol­če­nos­ti. Scéna, kdy sku­pi­na novi­ná­řů a tele­viz­ní štáb natá­čí „doko­na­le auten­tic­kou“ a pře­de­vším suges­tiv­ní a sen­zač­ní repor­táž z mís­ta údaj­né­ho mari­án­ské­ho zje­ve­ní, je humor­ným a záro­veň kru­tě rea­lis­tic­kým obra­zem nábo­žen­ské­ho fana­tis­mu, lid­ské nai­vi­ty a pře­de­vším pod­sta­ty prá­ce nese­ri­óz­ních žur­na­lis­tů. („Aveee Mariaaaa… dosta­nu to cigá­ro?!“)

Červenou nití fil­mu je posta­va i osob­ní pří­běh novi­ná­ře Marcella. Mladý muž, kte­rý postu­pem času při­šel o ambi­ce, ide­á­ly a snad i o talent, aniž by věděl, jak k tomu došlo. Marcello pozo­ru­je život kolem sebe, nechá­vá se uná­šet prou­dem udá­los­tí a vje­mů, aniž by byl scho­pen hlub­ší reflexe. Svět slav­ných se mu hnu­sí (o Sylvii pro­hlá­sí, že „vypa­dá jako lout­ka“), ale záro­veň jej okouz­lu­je (za tou­to Sylvií pak sko­čí do fon­tá­ny). Ve vlast­ním živo­tě není scho­pen navá­zat sku­teč­ný cito­vý vztah ani uči­nit váž­né roz­hod­nu­tí. (Snoubenka Emma ho dráž­dí svým majet­nic­kým pří­stu­pem i opi­čí lás­kou, ale není s to se s ní roze­jít; otci sice dá nahléd­nout do své­ho živo­ta, ale nedo­ve­de mu dát naje­vo, co k němu doo­prav­dy cítí.) Jak jej postup­ně str­há­vá proud povrch­nos­ti, pozlát­ka a prázd­no­ty, jedi­ným záchran­ným lanem zůstá­vá hlas Steinera, kte­rý mu slou­ží jako svě­do­mí i ide­ál v jed­nom. Pouze Steiner ješ­tě doká­že Marcella vybur­co­vat ke vzpo­mín­ce na původ­ní zámě­ry – sny o lite­ra­tu­ře, poezii, umě­ní – sny, ke kte­rým ale Marcello nedo­ve­de vykro­čit. „Já svo­je dny utrá­cím a nedo­ká­žu už vůbec nic. Kdysi jsem míval ambi­ce, ale mož­ná už jsem všech­no zapo­mněl.“

Symbolem „vel­ké­ho svě­ta“, kte­rý je záro­veň nebem i peklem, je ve fil­mu – Řím. Fellini neskrý­vá lás­ku a obdiv k Věčnému měs­tu, nebo­jí se ale ani jeho tem­ných zákou­tí. „Řím mi při­po­mí­ná džun­g­li. Teplou, klid­nou… Člověk se v ní může dob­ře scho­vat,“ říká Marcello Maddaleně v jed­né z prv­ních scén. Řím hra­je ve Sladkém živo­tě ved­le Mastroianniho hlav­ní roli.

Paparazzi, Fontana di Trevi i Federico Fellini zís­ka­li díky tomu­to fil­mu jmé­no. I samo úslo­ví la dol­ce vita se sta­lo pojmem. A neza­po­me­nu­tel­ný je i dojem, kte­rý v člo­vě­ku zůsta­ne poté, co oku­sil Sladký život.

----

Drama

Itálie/Francie 1960

Režie: Federico Fellini

Hudba: Nino Rota

Hrají: Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Lex Barker, Jacques Sernas, Nadia Gray, Ida Galli, Alain Cuny, Magali Noel, Walter Santesso, Annibale Ninchi

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,14195 s | počet dotazů: 222 | paměť: 54351 KB. | 19.04.2021 - 02:05:43
X