Sisu: Finský Rambo proti nacistům

Pokud máte rádi akč­ní fil­my plné napě­tí, střel­by a výbuchů, pak bys­te si nemě­li nechat ujít fin­ský sní­mek Sisu, kte­rý se ode­hrá­vá na kon­ci dru­hé svě­to­vé vál­ky v nehos­tin­ném pro­stře­dí Laponska. Film je režij­ním a scé­náris­tic­kým poči­nem Jalmariho Helandera, kte­rý se pro­sla­vil svý­mi ori­gi­nál­ní­mi a čer­no­hu­mor­ný­mi vánoč­ní­mi kome­di­e­mi Rare Exports a Big Game. Tentokrát se ale zamě­řil na váž­něj­ší a tem­něj­ší téma, inspi­ro­va­né sku­teč­nou his­to­rií fin­ské­ho odbo­je pro­ti nacis­tic­ké oku­pa­ci.

Hlavním hrdi­nou fil­mu je osa­mě­lý pro­spek­tor (Jorma Tommila), kte­rý obje­ví v divo­či­ně boha­tou zla­tou žílu. Když se chce s pokla­dem dostat do civi­li­za­ce, nara­zí na sku­pi­nu nacis­tic­kých vojá­ků v čele s kru­tým obersturm­führe­rem SS (Aksel Hennie), kte­rý chce zla­to pro sebe. Co ale neví, je to, že pro­spek­tor není jen oby­čej­ný muž, ale legen­dár­ní „armá­da jed­no­ho muže“, kte­rá doká­že čelit nepřá­te­lům s neu­vě­ři­tel­nou odva­hou a vytr­va­los­tí. Tento feno­mén je znám pod fin­ským slo­vem „sisu“, kte­ré nemá přes­ný pře­klad do jiných jazy­ků, ale zna­me­ná něco jako „duch“, „odhod­lá­ní“ nebo „vůle k pře­ži­tí“. Prospektor se tak sta­ne sym­bo­lem fin­ské­ho národ­ní­ho hrdin­ství a odpo­ru pro­ti fašis­mu.

Film Sisu je napí­na­vou a akč­ní podí­va­nou, kte­rá nabí­zí nejen půso­bi­vé zábě­ry z krás­né pří­ro­dy Laponska, ale také auten­tic­ké kos­týmy, zbra­ně a vozi­dla z doby dru­hé svě­to­vé vál­ky. Režisér Helander doká­zal vytvo­řit atmo­sfé­ru stra­chu, nebez­pe­čí a napros­té izo­la­ce hlav­ní­ho hrdi­ny, kte­rý musí bojo­vat o holý život pro­ti pře­si­le nepřá­tel. Zároveň ale film není pou­hou osla­vou nási­lí a bru­ta­li­ty, ale také uka­zu­je lid­skou strán­ku vál­ky a její tra­gic­ké násled­ky. Film Sisu je tak zají­ma­vou a ori­gi­nál­ní pří­spěv­kem do žán­ru váleč­ných fil­mů, kte­rý sto­jí za shléd­nu­tí.

Film měl pre­mi­é­ru v úno­ru 2023 v Helsinkách a byl vel­mi dob­ře při­jat jak kri­ti­ky, tak divá­ky. Někteří recen­zen­ti ho ozna­či­li za „fin­ský akč­ní wes­tern“, kte­rý „neskry­tě vykrá­dá Tarantinův styl“, ale záro­veň ho oce­ni­li za jeho kre­a­ti­vi­tu, humor a ori­gi­na­li­tu. Film byl také nomi­no­ván na cenu Jussi za nej­lep­ší fil­mo­vou hud­bu.

Zdroj: Čsfd.cz a web Kritiky.cz