Sinister (2012)

V posled­ních letech vzni­ká horo­ro­vých fil­mů poměr­ně znač­né množ­ství, ne kaž­dý ale sku­teč­ně sto­jí za shléd­nu­tí. Sinister pod­le vše­ho mezi tyto sním­ky nepat­ří.
Ellison, autor dost krva­vých a netra­dič­ních romá­nů zalo­že­ných na sku­teč­ných udá­los­tech, a jeho rodi­na se nastě­hu­jí do nové­ho domu. Nejedná se ale o kla­sic­ké stě­ho­vá­ní, Ellison se vždy stě­hu­je do domu kde se sta­la něja­ká bru­tál­ní vraž­da, jež slou­ží jako před­lo­ha pro jeho kni­hy, své rodi­ně to pocho­pi­tel­ně nesdě­lí... V tom­to domě se kon­krét­ně všich­ni čle­no­vé rodi­ny rodi­ny, až na nejmlad­ší dce­ru, kte­rá beze sto­py zmi­ze­la, obě­si­li. Spisovatel Ellison krát­ce po nastě­ho­vá­ní nachá­zí na půdě kra­bi­ci, kde je super 8mm pro­mí­tač­ka s něko­li­ka fil­my. Mezi nimi se nachá­zí i záznam ono­ho obě­še­ní a jiné libůst­ky... Pekelná jíz­da může začít.
Předně bych měl zmí­nit, že Sinister má úžas­nou audi­o­vi­zu­ál­ní slož­ku, zvu­ko­vé ruchy (záměr­ně nepí­ši hud­ba) jsou skvě­lé a tvo­ří mini­mál­ně polo­vi­nu výsled­né atmo­sfé­ry. Herecké výko­ny jsou rov­něž vel­mi uvě­ři­tel­né, nicmé­ně to, co film srá­ží v mých očích pou­ze do oblas­ti nad­prů­mě­ru, je scé­nář. Samotný pří­běh fil­mu totiž nepři­ná­ší takřka nic nové­ho a je na něm sil­ně znát vědo­má inspi­ra­ce sním­ky typu Ringu (Kruh), či Ju-on. Přesto se domní­vám, že pro lidi, kte­ří by se ozna­či­li jako „horo­ro­vě pozi­tiv­ní“ - a jsou si vědo­mi toho, že ne kaž­dý horor musí dosa­ho­vat kva­lit Osvícených - může být Sinister nad­mí­ru exklu­ziv­ní záži­tek.