Simpsonovi ve filmu - Spider-vepř rulez!

Psát recen­zi na fil­mo­vé Simpsony je „tak tro­chu“ haše­ním požá­ru hrn­kem vody. Můžete si jich pře­číst desít­ky a pokaž­dé se dosta­ví stej­ný ortel. Pro poten­ci­o­nál­ní zájem­ce je zřej­mě nej­pod­stat­něj­ší odpo­věď na otáz­ku: „Má cenu pla­tit za něco, co běží v tele­vi­zi zadar­mo?“

[Ano, citu­ji teď slo­va Homera z úvo­du fil­mu.]Nehledě na to, oněch zásad­ních otá­zek vyvěrá více.  Simpsonovi se vysí­la­jí od roku 1989 a  nej­růz­něj­ší­mi tele­viz­ní­mi sta­ni­ce­mi kolu­jí takřka den­ně. Záři obra­zov­ky pocí­ti­lo více než tři sta šede­sát epi­zod – od těch pove­de­něj­ších až po ty slab­ší. Nasnadě je tedy i  dal­ší optá­ní se sebe sama. Mají mi žlu­ťás­ci ješ­tě co nabíd­nout? Nezevšednili za těch osm­náct let? Vyplatí se na to jít s  celou rodi­nou a vyva­lit pěti­ki­lo za sní­mek, po jehož skon­če­ní máte pocit, že jste dokou­ka­li jen dal­ší z celé řady dílů?

Nechci teď zpo­chyb­ňo­vat pře­sun Simpsonových na žlu­té… tedy stří­br­né plát­no. Vždyť to bylo nevy­hnu­tel­né. Seriál se vryl do pod­vě­do­mí snad kaž­dé­ho plát­ce kon­ce­si­o­nář­ských poplat­ků a neje­den dospě­lák na něm dodnes ujíž­dí. Kdepak. Momentálně mě nena­pa­dá žád­ný jiný ani­mo­va­ný seri­ál, kte­rý by byl hoden ale­spoň při­bliž­né­ho srov­ná­ní s  dít­kem Matta Groeninga. Udržet se osm­náct let na špi­ci – to je, paneč­ku, zářez jako krá­va. Kdyby se celo­ve­če­rák dosta­vil s  pěti­le­tým před­sti­hem, nikdo by se nemohl divit. Ať už jsou Simpsonovi ve fil­mu jací­ko­liv, roz­hod­ně jim nelze ode­přít vizit­ku „Stylové teč­ky se sou­běž­ně doťuká­va­nou finál­ní sezó­nou“.

Proti čemuž nelze coko­liv namí­tat. Simpsonovi se nikterak neli­ší od své tele­viz­ní před­lo­hy. Jsou stej­ně tak žlu­tí, stej­ně tak uho­ze­ní a stej­ně tak tref­ní – co se týče odka­zů na sou­čas­né dění a  samot­nou pop­kul­tu­ru. Radikální prů­klep karo­sé­rie minul zce­la logic­ky i samot­né posta­vy. Homer je tedy stá­le oním ňou­mou, kte­rý pře­mýš­lí až teh­dy, když je prů­ser nezvrat­ně vyko­nán, nechy­bí eko­lo­gic­ky agi­tu­jí­cí Líza, nezvykle roz­pol­ce­ný Bart, mir­ko­du­ší­nov­ská Marge a  extrém­ně pobož­ný Flanders. Podobně je na tom i  důvěr­ně zná­mý plac. Springfield vypa­dá i pro­ten­to­krát jako… ehm… no pros­tě jako Springfield. A netře­ba se sápat po  resus­ci­tá­to­ru srd­ce. Tvůrci by byli sami pro­ti sobě, kdy­by taha­li ze země hlu­bo­ko zapuš­tě­né koře­ny. Simpsonovi ve fil­mu jsou pre­zen­ta­cí důvěr­ně zná­mé­ho a naský­ta­jí maxi­mum toho, co se jen dalo vecpat do osm­de­sá­ti­mi­nu­to­vé por­ce. Samozřejmě, na úkor pro­sto­ru někte­rých postav.

Řečeno jed­nou větou: Simpsonovi jsou stej­ní jako jaký­ko­li (náhod­ně vybra­ný) díl. Ano, pár odliš­nos­tí by se našlo. Celovečerák netr­vá dva­cet minut (což se však nikterak neodrá­ží v  ply­nu­los­ti děje) a celé je to tako­vé uhla­ze­něj­ší, vystí­no­va­něj­ší a  pohyb­li­věj­ší (čehož si lze povšim­nout zejmé­na v akč­ně stři­že­ných pasá­žích, v nichž kame­ra mat­ri­xov­sky dová­dí). Kadence fór­ků zůsta­la neu­p­grejdo­vá­na. Většina se nezmý­lí a do ter­če zamí­ří, leč jen málo­kte­rý vás donu­tí pro­je­vit se nahlas. Všeho všu­dy nabí­zí fil­mo­ví Simpsonovi něja­kých pět-šest vskut­ku vypipla­ných vtíp­ků. Bezkonkurenčně vévo­dí Bartova nudis­tic­ká jíz­da napříč měs­tem, Homerovo blb­nu­tí se spider-vepřem a výpa­dek prou­du ve Vočkově hos­po­dě.

A jsme zase na začát­ku. Mohl bych tady Žluťásky do mrtě roz­pitvá­vat, a přes­to bych pád­lo­val pro­ti prou­du. Takže to zkrať­me: Simpsonovi ve fil­mu jsou pove­de­ným 2D kous­kem, kte­rý není o nic hor­ší (nicmé­ně ani o nic lep­ší) než jeho vzor roz­tříš­tě­ný do tři sta šede­sá­ti kous­ků. Možná kdy­by mě před­lo­ha totál­ně minu­la, plýtval bych nyní slo­vy chvá­ly a paso­val celo­ve­če­rák do pozi­ce nej­lep­ší­ho ani­má­ku letoš­ní sezó­ny. A  mož­ná taky ne. Kdo ví.

I pro­to se zdrá­hám jaké­ho­ko­li kon­krét­ní­ho dopo­ru­če­ní (stej­ně jako vět­ši­na mých kole­gů). Jak už totiž bylo řeče­no v  samot­ném úvo­du, návště­va kina je hod­ně pod­mí­ně­na odpo­vě­di na otáz­ku v  prv­ním odstav­ci.

Mohu-li hovo­řit sám za sebe: vědět, do čeho jdu, poseč­kal bych si radě­ji na DVD.

Čímž ovšem nesrá­žím těch 87% na čes­ko­slo­ven­ské fil­mo­vé data­bá­zi. Simpsonovi si je beze­spo­ru zaslou­ží. Už jen za tu vytr­va­lost.

---

---