Shingeki no Kyojin 2 -9. díl

Zahájení

Erwin se svý­mi lid­mi zaha­ju­je pro­ná­sle­do­vá­ní opan­cé­řo­va­né­ho a kolosál­ní­ho titá­na. Zraněná Hanji zůstá­vá na zdi Rosé s Yošem a naka­zu­je mu, aby jí dal koně. Na jeho otáz­ku, kam chce jet, odpo­ví­dá, že do Ragaka, kde zaja­li titá­na, kte­rý se nemohl hýbat. Hanji má jakousi teo­rii, kte­rou si potře­bu­je ově­řit. Yoš jí její plán roz­mlou­vá, pro­to­že není ve sta­vu, kdy by moh­la jet na koni. Navrhuje, že tam poje­de mís­to ní. Zanechává veli­tel­ku na zdi a odchá­zí.

Erwinova jed­not­ka se roz­dě­lu­je do for­ma­ce pro hle­dá­ní nepřá­tel.

Reiner oslo­vu­je Erena, když vidí, že se pro­bu­dil. Eren vymo­tá své pora­ně­né paže z tma­vě zele­né­ho pláš­tě. Rozčiluje se, proč nemá ruce. Ymir jej uklid­ňu­je tím, že je na tom stej­ně. Reiner se Erenovi omlou­vá za jeho zra­ně­ní. Vysvětluje, že pří­liš spě­chal a když oddě­lo­val Erena od šíje titá­na, nemys­lel na jeho ruce.

Eren se roz­hod­ne pře­mě­nit se v titá­na a kous­ne se do pahý­lu své paže. Berthold se posta­ví na vět­vi, kde dosud seděl, a křik­ne na Erena, ať toho nechá. Také Ymir Erenovi roz­mlou­vá jeho záměr a popi­su­je mu situ­a­ci oko­lo. Nacházejí se na úze­mí titá­nů dale­ko od zdi. Pod stro­my se nachá­zí nemá­lo men­ších titá­nů, jeden, kte­rý se cho­vá, jako abnor­mál­ní, a jeden obrov­ský titán, kte­rý ze čtve­ři­ce lidí nespus­tí oči. Na pro­těj­ší vět­vi potom sto­jí kolosál­ní a opan­cé­řo­va­ný titán v lid­ské podo­bě a oba navíc mají 3D výstroj – Reiner ji ukra­dl Erenovi. Toto všech­no zna­me­ná, že Erenova pře­mě­na v titá­na by niče­mu nepo­moh­la. Reiner k Ymiryně řeči dodá­vá, že tělo ani jed­no­ho z nich dvou teď není schop­no se pře­mě­nit na titá­na, pro­to­že se prá­vě rege­ne­ru­jí.

Ymir vyzve Reinera, aby jim řekl, co s nimi plá­nu­jí. Reiner odpo­ví, že je vez­mou do své­ho rod­né­ho měs­ta. Počítá s tím, že Eren ho nebu­de poslou­chat, ale pokud by pro­ti sobě bojo­va­li, jen by se tím osla­bi­li a potom by je sežra­li pří­tomní titá­ni. Proto do sou­mra­ku, než se titá­ni nebu­dou moci hýbat, počka­jí na stro­mech. Potom je jen otáz­kou, zda se Eren poku­sí utéct, nebo půjde s nimi.

Eren si v myš­len­kách pro­chá­zí okol­nos­ti své pří­pad­né pře­mě­ny v titá­na a pře­mýš­lí, zda to má udě­lat, či ne. Potom si vzpo­me­ne na prů­zkum­ní­ky a polo­ží si otáz­ku, co s nimi teď je. Doufá, že se je nevy­da­jí hle­dat, pro­to­že by se tím ocit­li všich­ni v nebez­pe­čí. Po dal­ších slo­vech pro­ne­se­ných mezi Ymir a Reinerem vyta­ne Erenovi na mysl dal­ší otáz­ka: Jak to, že se Ymir může pře­mě­nit na titá­na? Potom pře­mýš­lí, na čí je Ymir stra­ně. Po všech těch­to otáz­kách se Eren roz­hod­ne, že v tuto chví­li potře­bu­je hlav­ně infor­ma­ce. Zůstane na mís­tě, dokud nezjis­tí vše, co půjde, a potom ute­če.

Někteří čle­no­vé Erwinovy jed­not­ky zahléd­nou titá­ny a infor­mu­jí o tom čer­ve­ným dýmo­vým sig­ná­lem. Erwin však naká­že držet směr. Ví, že se do lesa musí dostat do sou­mra­ku, pro­to­že potom se Reiner a ostat­ní dají na ces­tu. Proto je potře­ba jet nej­krat­ší mož­nou ces­tou. Hannes napo­mí­ná Mikasu, aby neje­la tak rych­le, pro­to­že naru­šu­je for­ma­ci. Opakuje jí, že Eren se nevzdá bez boje.

Ymir pro­sí Reinera o vodu. Ten ale odpo­ví, že s tím nemů­že nic udě­lat. Potom si uvě­do­mí, že od vče­rej­ší­ho rána, kdy se obje­vi­li titá­ni, nejed­li, nepi­li ani neod­po­čí­va­li. Podle něj odved­li dost prá­ce, aby si zaslou­ži­li odpo­či­nek. Chválí sebe a ostat­ní vojá­ky za to, jak si ved­li v boji. Říká, že se to od nich sice oče­ká­vá, ale že si mys­lí, že už toho udě­la­li dost. Z jeho mlu­vy vyza­řu­je dob­rý pocit ze sebe sama a svých přá­tel. Je na ně oprav­du hrdý. Eren a Ymir se tvá­ří zma­te­ně, když od něj toto sly­ší. Berthold se jen opí­rá o strom a v obli­če­ji má rezig­no­va­ný výraz říka­jí­cí něco ve smys­lu, že nemá cenu se sna­žit s tím něco dělat. Potom začne Reiner mlu­vit o Christě a svě­řu­je se ostat­ním, že si mys­lí, že se jí líbí. Zamyslí se nad tím, jak se k němu Christa vždy cho­va­la. Eren ho pře­ru­ší prud­kým výkři­kem, ať si z něj nedě­lá sran­du. Reiner nechá­pe, co Erenovi vadí, co řekl špat­ně. Eren vyhro­žu­je Reinerovi smr­tí, ale Ymir ho zara­zí. Všimla si, že s Reinerem není něco v pořád­ku. Ujištění o správ­nos­ti své­ho úsud­ku hle­dá u Bertholda. Vyzývá ho, aby řekl, o co jde, pokud to ví. Berthold mlu­ví na Reinera. Připomíná mu, že ani jeden z nich není voják, ale jsou „bojov­ní­ci“. Reiner si vyba­vu­je útrž­ky z minu­los­ti a pro­ží­vá při­tom šok. Nakonec dá Bertholdovi za prav­du. Na to si sed­ne na větev, slo­ží hla­vu do dla­ní a roz­plá­če se. Eren stá­le nechá­pe, co se děje. Ymir ale pocho­pi­la. Nejprve byl Reiner „bojov­ní­kem“, jehož cílem bylo zni­čit lid­stvo. Aby pomohl své­mu plá­nu, musel před­stí­rat, že je vojá­kem. Jenže dlou­hým před­stí­rá­ním pře­svěd­čil sám sebe, že je to prav­da. Ulevil tak své­mu svě­do­mí obtěž­ka­né­mu hří­chy. Nyní je roz­pol­ce­ný, má naru­še­né vzpo­mín­ky a neví, kdo je. Podle Bertholdova smí­ře­né­ho výra­zu ve tvá­ři Ymir sou­dí, že Reiner nemá tako­vý­to záchvat popr­vé.

Eren hovo­ří o dni, kdy spo­lu mlu­vi­li popr­vé – Eren, Armin, Reiner a Berthold. Ptá se Bertholda, na co mys­lel, když mu Eren vyprá­věl, jak byla sežra­ná jeho mat­ka. Když mu vyprá­věl, že jejich dům roz­bil kus brá­ny, kte­rou roz­bil on. Berthold odpo­ví­dá, že teh­dy mu asi bylo Erena líto. Eren pokra­ču­je ve své řeči. Řekne, že Berthold a Reiner nejsou ani vojá­ci, ani bojov­ní­ci, ale vra­ho­vé, psy­cho­pa­ti, kte­ří zabi­li spous­tu nevin­ných lidí. Reiner to nevy­dr­ží a roz­křik­ne se na Erena, že to ví a nepo­tře­bu­je, aby mu to Eren říkal. Eren Reinera napo­mí­ná, ať tedy nepřed­stí­rá, že je jed­ním z nich. Říká, že oni dva už nejsou lid­mi a že udě­la­li ze svě­ta peklo. Ptá se, jest­li je to činí šťast­ný­mi, a zno­vu je nazý­vá vra­hy. Reiner se ptá, proč to Eren dělá, co po nich chce, když toto říká, jest­li chce, aby se omlu­vi­li nebo toho lito­va­li. Pak říká, že lidé, za kte­ré je měl, už nee­xis­tu­jí a že pokud to Erenovi pomů­že, ať se klid­ně vykři­čí. Eren na to odpo­ví, že musí udě­lat všech­no, co může, aby je nechal trpět a zemřít co nej­hor­ším způ­so­bem. Ymir se sna­ží Erena zasta­vit. Potom se Reinera ptá na osrs­tě­né­ho titá­na. Reiner neod­po­ví­dá a Eren neví, o čem Ymir mlu­ví. Proto mu řek­ne, co o tom­to titá­no­vi ví. Řekne mu, že ten­to bes­tie – titán roz­hý­bal titá­ny mezi zdmi a zapří­či­nil vše, co se sta­lo. Potom odha­du­je, že když ho Reiner a Berthold budou násle­do­vat, dosta­nou se do své­ho rod­né­ho měs­ta. Eren se roz­křik­ne na Ymir, ať mu poví všech­no, co ví. Ymir řek­ne jen, že se Eren mýlí, pokud si mys­lí, že všech­no změ­ní zabitím Reinera a Bertholda. Eren se ptá, kdo je tedy nepří­tel. Ymir chce odpo­vě­dět, ale Reiner ji pře­ru­ší. Ptá se jí, zda si mys­lí, že má ten­to svět něja­kou budouc­nost. Vyzývá ji, aby se zamys­le­la nad tím, co ví, a tím, co chce. Snaží se ji pře­mlu­vit, aby se při­da­la k nim. Ymir nejdřív odmí­tá, pro­to­že má za to, že mezi nimi panu­je vzá­jem­ná nedů­vě­ra. Reiner ale obrá­tí řeč ke Christě, jejíž ochra­na je jejich spo­leč­ným zájmem. Kvůli tomu by si měli navzá­jem věřit. Reiner sta­ví Ymir před roz­hod­nu­tí. Buďto svě­ří svůj život do rukou Erena, s nímž má mož­ná vět­ší šan­ci na pře­ži­tí, nebo půjde s nimi, kte­ří jí sice nedo­ká­žou zaru­čit bez­peč­nost, ale mají šan­ci spo­leč­ně pomo­ci Christě. Ymiryn bez­vý­znam­ný život, nebo Christina budouc­nost. Tyto řeči na Ymir pla­tí. V její tvá­ři je vidět, že Reiner zahrál na správ­nou stru­nu. Eren si zno­vu pře­mí­lá v hla­vě otáz­ky a posled­ní vyslo­ví nahlas smě­rem k Ymir. Ptá se jí, kdo je nepří­tel. Ymir ale odpo­ví tajem­né: „Kdo ví.“ To zna­me­ná vítěz­ství pro Reinera a Bertholda.

Rener s Bertholdem vidí neda­le­ko zele­né dýmo­vé sig­ná­ly zna­me­na­jí­cí blí­ží­cí se prů­zkum­ní­ky. Eren v duchu pro­klí­ná Ymir, kte­ré zatím dorůs­tá ruka. Zbývá hodi­na do sou­mra­ku.

Dosud zná­má fak­ta z 9. dílu

Informace o rege­ne­ra­ci lidí, kte­ří se doká­žou pře­mě­nit v titá­ny. Mají schop­nost zaho­jit utr­ha­né kon­če­ti­ny i pora­ně­né vnitř­ní orgá­ny.

---