Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Sejmi je všechny - Onemanshow Cliva Owena, zabijáka s mrkví, představuje parodii nejhrubšího zrna.

Sejmi je všechny - Onemanshow Cliva Owena, zabijáka s mrkví, představuje parodii nejhrubšího zrna.

Sejmi

Tenhle film se musí brát ješ­tě o něco méně váž­ně, než eko­lo­gic­ké pro­je­vy Václava Klause na půdě OSN.

Máme tu super­hr­di­nu (ovšem nebý­va­le při­ro­ze­ně zahra­né­ho), super­pa­dou­cha (váž­ně tenhle obli­čej nosí Paul Giamatti už čty­ři­cet let?) a cha­bouč­ký děj, kte­rý si reži­sér a scé­náris­ta v jed­né oso­bě Michael Davis oči­vid­ně vycu­cal s prs­tu. Přesto je tu fórů jako pro­hřeš­ků pro­ti bez­peč­nos­ti prá­ce v ukra­jin­ských dolech.

Poměrně pove­de­ná paro­die, řek­ne­te si po skon­če­ní bláz­ni­vé stří­leč­ky plné šťav­na­tých mrkví a poto­ků holly­wo­od­ské krve. Body fil­mu jis­tě zve­dá svou par­ti­ci­pa­cí i stá­le půvab­ná Monica Bellucci v roli ital­ské štětu­le Donny Quintano s auten­tic­kým pří­zvu­kem. Jsou oka­mži­ky, kdy si oprav­du říká­te, že tohle vám v kině dlou­ho chy­bě­lo. Ovšem pak zase při­jdou chví­le, kdy se růžo­vo­lí­cí roz­hlí­ží­te po lidech v sále, zda-li vám vaše před­cho­zí pochval­né for­mul­ky nevy­chá­ze­ly z úst snad pří­liš nahlas. Když se to nako­nec vez­me kolem a kolem, pře­va­žu­jí pře­ce­jen ty klad­né poci­ty.

Jak už jsem nazna­čil, tak děj svou ori­gi­na­li­tou bude mít pro­blémy trh­nout i pokro­či­lou řadu té nej­ký­čo­vi­těj­ší boli­vij­ské tele­no­ve­ly. Strážce utla­čo­va­ných Smith (ani s vymýš­le­ním důstoj­né­ho jmé­na pro hlav­ní­ho hrdi­nu si nikdo hla­vu nelá­mal) si takhle jed­no­ho veče­ra sedí pod lam­pou na lavič­ce a chřou­pe si požit­kář­sky mrkvič­ku. Náhle kolem pro­cu­pi­tá těhot­ná děva, kte­rá si to hla­va nehla­va štrá­du­je za nej­bliž­ší roh. V tom se skří­pě­ním kol opo­dál zasta­ví čer­né auto z něhož vystou­pí chlá­pek, kte­rý na pří­te­le oné hen­di­ke­po­va­né spor­tov­ky­ně roz­hod­ně nevy­pa­dá. Drží totiž v ruce nůž a chys­tá se pro­vést nastá­va­jí­cí mamin­ce neško­le­ný „císař­ský řez“. Smith ješ­tě chví­li zara­že­ně sedí stra­nou dění, když v tom jde mrkev stra­nou a zpod hrdi­no­va kabá­tu už putu­je na plát­no nablýska­ná pis­to­le.

Z „nepa­tr­né­ho“ inci­den­tu se vyklu­be pořád­ně zamo­ta­ná akč­ní stří­leč­ka plná sprin­ter­ských vlo­žek, bláz­ni­vých auto­ho­ni­ček a nekom­pli­ko­va­né­ho, nespou­ta­né­ho humo­ru. Smith má pře­kva­pi­vě kva­lit­ní­ho pro­ti­hrá­če, kte­rý je sice psy­cho­pa­tem, ale zdá se, že z lovu lidí má i matu­ri­tu. Za vla­sy při­ta­že­ných scén je více než dost a ačko­li Davis pár­krát vaří z vody, tak vás pře­ce­jen díky výko­nu vyzrá­lé­ho Owena z kinosá­lu dosta­ne jen stě­ží. Tuhle rych­lou jízdu chce­te dokou­kat až do kon­ce a to, že kinem pole­tu­jí i v lis­to­pa­du něja­ké ty mou­chy masař­ky, si vlast­ně uvě­do­mí­te až po hodi­ně. To už ale do kon­ce pří­jem­ně krát­ké sto­pá­že zbý­vá jen dva­cet šest minut, kte­ré navíc lec­kdy poba­ví také, a to se dá pře­ce už dokou­kat.

Možná bylo potře­ba sto­ja­té vody nepo­ve­de­ných paro­dií tro­chu roz­ví­řit, aby něko­ho trklo, že je mož­né s tako­vým­to sním­kem být v žán­ru nad­prů­měr­ným.

„Sejmi je všech­ny“ je super­akč­ní zále­ži­tost na jeden večer, kte­rá obsa­hu­je vše, co už tu bylo, ale svým způ­so­bem to doká­že smí­chat tak, že máte pocit, že se setká­vá­te na plát­ně pře­ce­jen s něčím novým. Chce to v kině chy­tit něja­ké­ho bod­ré­ho smíš­ka nadoslech, aby doká­zal nesmě­lé pub­li­kum tro­chu roz­prou­dit. Pak se poba­ví­te jis­tě i vy.


Photo © New Line Cinema

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,44819 s | počet dotazů: 225 | paměť: 53152 KB. | 24.06.2021 - 05:44:11