Schmitke - 50 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Pan Julis Schmitke je odbor­ník na větr­né elek­trár­ny a jeho běž­ný den je ničím neza­jí­ma­vá ruti­na. Trochu vzru­chu mu při­pra­ví jen dce­ra Anne, kte­rá vtrh­ne domů plná nových dojmů, ener­gie a odliš­ným pohle­dem na život. Služební ces­ta do čes­ké­ho pohra­ni­čí je sice dal­ší neče­ka­nou změ­nou, ale když je potře­ba opra­vit větr­nou elek­trár­nu, nezbý­vá než spl­nit úkol. S upo­ví­da­ným kole­gou Thomasem vyrá­ží Schmitke do obce Chřmelava, což je obec klo­pe­ná tajem­ný­mi lesy. Svérázní míst­ní oby­va­te­lé si před návštěv­ní­ky nebe­rou ser­vít­ky. Ale Thomas si umí pora­dit a  Schmitke se sna­ží při­způ­so­bit míst­ním zvyk­los­tem. Oba se cítí jako v divo­či­ně, kde lze oče­ká­vat jen to nej­hor­ší a porou­cha­ná větr­ná elek­trár­na se opra­vě také neu­stá­le vzpou­zí. Takové pod­mín­ky by udo­la­ly kaž­dé­ho a není divu, že Thomas se náh­le ztra­tí. Jeho náh­lá nepří­tom­nost je obe­stře­na tajem­stvím. Každé tajem­ství však má řeše­ní a to pla­tí i v Krušných horách.

Těžko říci, co všech­no pro­běh­lo v hla­vách Tomáše Končinského, Jana Fuseka a Štěpána Altrichtera, když při­pra­vo­va­li scé­nář fil­mu. Každopádně jim nechy­bě­la fan­ta­zie a obdiv ke své­ráz­né kra­ji­ně Krušných hor. Husté lesy a ves­nič­ky, kte­ré v sobě nesou zna­me­ní his­to­rie i sou­čas­nos­ti, jsou inspi­ra­tiv­ní, jen je potře­ba nalézt nos­ný pří­běh. Postava tech­nic­ky zdat­né­ho inže­ný­ra je na jed­nu stra­nu zají­ma­vá a půvab­ný je i jeho zájmem o vše, co se týká elektři­ny. Je otáz­ka, jak se poda­ři­lo pro­vá­zat a roz­vi­nout kom­bi­na­ci snů s reál­ným živo­tem oby­va­tel v pohra­nič­ní kra­ji­ně na fil­mo­vé plát­no. Scény v hos­po­dě nebo v hote­lo­vém poko­ji jsou neu­tě­še­né a frustru­jí­cí stej­ně jako neko­neč­né ces­ty lesem. Takovým bonbón­kem tajem­na a syro­vos­ti je scé­na v opuš­tě­né les­ní továr­ně nebo vnitřek sta­ré větr­né elek­trár­ny. Snové scé­ny v lese vedou k opa­ko­va­ným zábě­rům, kte­ré mají vlast­ní poin­tu. Závěr fil­mu je opět v duchu gro­tesk­ní nad­sáz­ky.

Štěpán Altrichter, kte­rý pra­co­val na scé­ná­ři, zvo­lil pro fil­mo­vé vyjá­d­ře­ní civil­ní pro­stře­dí, bez tri­ků. Časté zábě­ry lesa a tajem­né zvu­ky větr­né elek­trár­ny tvo­ří opa­ko­va­nou obra­zo­vou i zvu­ko­vou kuli­su, kte­rá sil­ně pro­stu­pu­je do děje. Herecké výko­ny balan­cu­jí na hra­ni­ci civi­lu a gro­tes­ky. Komické situ­a­ce vzni­ka­jí jak­si mimo­děk, při běž­ných čin­nos­tech a čas­to scé­nu uza­ví­rá jedi­ná věta nebo vypoin­to­va­ný komen­tář. Dialogy vede­né v kom­bi­na­ci něm­či­na s češ­ti­nou umož­ňu­jí hru s význa­mem slov­ních spo­je­ní a non­ver­bál­ní komu­ni­ka­ci tak, jak mají lidé sna­hu se domlu­vit.

Německý herec Peter Kurth hra­je svou roli postar­ší­ho inže­ný­ra Schmitkeho napros­to uvol­ně­ně, jeho tvář je výmluv­ná i ve chví­lích, kde nemlu­ví. Dokáže posta­vě dodat prav­di­vost a s komic­kou nad­sáz­kou pra­cu­je jak hodi­nář. Scénář her­cům mno­ho tex­tu nepři­dě­lil a kro­mě hlav­ní role je obtíž­né hovo­řit o dal­ších posta­vách a her­cích. Každopádně se poda­ři­lo reži­sé­ro­vi udr­žet her­ce v podob­ném herec­kém nasa­ze­ní. Jsou to však výraz­né typy, kte­ré pod­tr­hu­jí spe­ci­fic­kou atmo­sfé­ru pro­stře­dí.

Přestože fil­mo­vý pří­běh je krát­ký, samot­ný film v kinech trvá 94 minut. Není to nuda ani akč­ní film. Je to gro­teska s tajem­ný­mi prv­ky. Pokud pomi­ne­me her­ce, pak se poda­ři­lo dostat do stře­du pozor­nos­ti Krušné hory i s jejich ukry­tým tajem­stvím. Důležitou úlo­hu v pří­bě­hu hra­je pří­ro­da i větr­né elek­trár­ny, kte­ré půso­bí jako oce­lo­vá mon­stra vydá­va­jí­cí tajem­né a děsi­vé zvu­ky.

Snové scé­ny z lesa a hle­dá­ní ztra­ce­né­ho Thomase mi však při­jdou pře­kom­bi­no­va­né a nud­né.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře