Scary Movie 3

(zatím nehodnoceno)

Loading...

I s Pamelou Anderson! Abych se při­znal, prv­ní dva díly Scary Movie mě nějak moc nevza­ly. Zatímco jed­nič­ku jsem ješ­tě jakž­takž sne­sl (pár fórů mě tam roze­smá­lo), tak dvoj­ku už niko­liv, a to pro­to, že byla před­ví­da­tel­něj­ší a komerč­něj­ší než jaký­ko­li jiný titul nato­če­ný za úče­lem vydě­lá­ní dal­ších peněz. Na Scary Movie 3 jsem se přes­to těšil. Ptáte se, proč? No… těch důvo­dů bylo v mém pří­pa­dě hned něko­lik. Abych byl přes­něj­ší, tak tři: David Zucker, reži­sér, kte­rý na fil­mo­vé plát­no při­ve­dl tako­vé per­ly jako Připoutejte se, pro­sím či Bláznivou stře­lu, dále Charlie Sheen, herec, jehož jsem si tolik oblí­bil kvů­li rolím ve Žhavých výstře­lech, a nako­nec Leslie Nielsen, sym­pa­tic­ký sta­řík, zapsa­ný v mé pamě­ti jako poli­cej­ní detek­tiv Drebin.

Opravdu, do Scary Movie 3 jsem vklá­dal vel­ké nadě­je. Věřil jsem, že se Zucker a spol. odpou­ta­jí od zaběhlé­ho sty­lu „srač­ky, zvrat­ky a kupa sprostých frá­zí“ a nato­čí plno­hod­not­nou poctu dnes již kla­sic­kým paro­di­ím z let 1980-1993, na nichž se ostat­ně sami urči­tou měrou podí­le­li. Výsledek je ovšem pod­le mého míně­ní hod­ně, ale hod­ně roz­po­ru­pl­ný - sám nevím, jest­li bych měl být z nej­no­věj­ší­ho Děsného bijá­ku nad­šen, ane­bo zkla­mán.

A tak se zase dostá­vá­me k té nepří­jem­né a toli­ko otře­pa­né otáz­ce „PROČ?“. K otáz­ce, kte­rá se dá x-krát vlo­žit do kaž­dé­ho naše­ho roz­ho­vo­ru, k otáz­ce, na níž nelze vždy řád­ně odpo­vě­dět. V našem pří­pa­dě lze však onu dia­gnó­zu vrt­ka­vé­ho výsled­ku určit zce­la přes­ně. Zajímá-li vás, čtě­te dále.

Předně musím zdů­raz­nit, že mé přá­ní, aby mnou zmí­ně­ní tvůr­ci nato­či­li paro­dii, kte­rá by po strán­ce pre­fe­ro­va­né­ho humo­ru půso­bi­la tak troš­ku „retro“, bylo spl­ně­no zhru­ba z pade­sá­ti, mož­ná z šede­sá­ti pro­cent. A ono se vlast­ně ani není čemu divit. Filmaři se roz­hod­li vyjít na sou­do­bé­ho divá­ka tou nej­jed­no­duš­ší ces­tou a ve svých labo­ra­to­řích ukuchti­li něco jako žemlov­ku, ako­rát s tím roz­dí­lem, že jabl­ka nahra­di­li za Žhavé výstře­ly a mlí­kem zmá­če­né peči­vo za Bulšit. Výsledek, jak už jsem jed­nou nazna­čil, chut­ná dost div­ně, a film, jehož sto­páž se pohy­bu­je oko­lo sedm­de­sá­ti minut, střelhbi­tě stří­dá momen­ty pove­de­né s momen­ty výraz­ně slab­ší­mi.

Největší sla­bi­nou Scary Movie je para­dox­ně sku­teč­nost, že se sna­ží oslo­vit co nej­po­čet­něj­ší sku­pi­nu lidí. To, že si na své při­jde jak divák mají­cí v obli­bě Bláznivé stře­ly, tak i pří­z­ni­vec poně­kud vul­gár­něj­ších paro­dií, je sice pěk­né, ale že ani jeden z nich nebu­de řád­ně uko­jen, to už je potě­ši­tel­né méně. Místy zřej­má roz­tříš­tě­nost pří­bě­hu je tedy jed­no­znač­ným důsled­kem komerč­ní sna­hy tvůr­ců.

Za dal­ší pří­či­nu lze pova­žo­vat rov­něž scé­nář, kte­rý je dílem Craiga Mazina a Pata Profta. Nemohl jsem si pomo­ci, ale při­padlo mi, jako kdy­by si tahle dvo­ji­ce vybra­la tři úspěš­né fil­my (kon­krét­ně Znamení, Kruh a 8 Mile), vypůj­či­la si z nich ty nej­zná­měj­ší pasá­že, mír­ně je poupra­vi­la (tak, aby byli vtip­né) a navzá­jem je posle­po­va­la. To by samo­zřej­mě až tak špat­né neby­lo - jenomže sku­teč­nost je tako­vá, že samot­ný film z žád­ných jiných scén ani nese­stá­vá (to málo v podo­bě Matrixu a Těch dru­hých ani nepo­čí­tám). A pro­to ti, co všech­ny tři zmí­ně­né titu­ly vidě­li ale­spoň jed­nou, nebu­dou záplet­kou pří­liš zau­ja­ti, více­ro vti­pů odhad­nou pře­dem a na někte­rých mís­tech se jich dokon­ce zmoc­ní nuda. Je ško­dou, že scé­náris­té nepro­je­vi­li vět­ší kre­a­ti­vi­tu a že se nesna­ži­li vklí­nit do dané lát­ky něco nové­ho a neo­kou­ka­né­ho. Takhle půso­bí dějo­vá linie hod­ně oka­tě, neřku­li kli­šo­vi­tě.

Jestliže jsem však ve vás vzbu­dil dojem, že je tře­tí Scary Movie paro­dií, jež postrá­dá tolik potřeb­ný humor, tak to došlo k omy­lu. Naopak - pří­běh je pro­tkán celou řadou více či méně vtip­ných situ­a­cí a gagů, načich­lých Vůní stra­chu ze Žhavých výstře­lů. To, co ale celý sní­mek srá­ží mír­ně do kolen, je pří­tom­nost zce­la zby­teč­né záplet­ky paro­du­jí­cí úspěš­ný film o Eminemově vze­stu­pu. Jde o to, že dané sek­ven­ce, kte­ré nema­jí v rám­ci děje výraz­něj­ší­ho opod­stat­ně­ní a kte­ré jsou tam jenom pro­to, aby celý sní­mek netr­val pou­ho­pou­hých pět­a­čty­ři­cet minut, postrá­da­jí coko­liv, co by se dalo ozna­čit jako „brá­ni­ci nebez­peč­né“ (vyjma scé­ny s posled­ním roz­lou­če­ním se zesnu­lou uči­tel­kou). Troufám si tvr­dit, že prá­vě zde se jinak pove­de­ná paro­die minu­la účin­kem.

A úpl­ně posled­ní výtku bych měl k posta­vám (a mož­ná že ani ne tak k nim, jako spí­še k něče­mu, co s nimi sou­vi­sí). Rozvržená záplet­ka totiž nedá­vá přespří­liš pro­sto­ru Charliemu Sheenovi a Lesliemu Nielsenovi (a tedy dvě­ma lidem, kte­ří by měli sní­mek táh­nout kupře­du). A to je obro­vi­tá ško­da, pro­to­že si mys­lím, že oba pat­ří mezi eli­tu paro­dic­ké­ho prů­mys­lu a že jejich schop­nos­ti sebe­ze­směš­ně­ní jsou napros­to nezpo­chyb­ni­tel­né. Místo toho se pří­běh sou­stře­dí na posta­vu bílé­ho rap­pe­ra a na inves­ti­ga­tiv­ní novi­nář­ku, a výše uve­de­né her­ce odsou­vá nená­pad­ně do povzdá­lí. A to pla­tí hlav­ně pro Leslieho Nielsena, dvor­ní­ho her­ce brat­ří Zuckerů, jenž do děje pro­mlou­vá až někdy ve tře­tí tře­ti­ně fil­mu.

Přestože jsem tuhle recen­zi pojal spí­še nega­tiv­ně, musím uznat, že tře­tí díl má své nespor­né kla­dy a že je mini­mál­ně dva­krát tak lep­ší než ten prv­ní, nota­be­ne dru­hý. Ale pozor - to v žád­ném pří­pa­dě nezna­me­ná, že bychom měli zapá­lit ohně, napích­nout na rož­ně vypa­se­ná selát­ka a začít zpí­vat vítě­zo­slav­né cho­rá­ly. To ne! Možná jsem přís­ný, ale zato vím, že David Zucker má na víc.

P.S.: Snad mě o tom pře­svěd­čí v plá­no­va­ném čtvr­tém díle.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře