Saw 2 - “Vzal bych si půl kila lidských ledvin a nějaká ta uzená žebra…“

Upřímně řeče­no, když mi byla dopřá­na prv­ní vár­ka Hry o pře­ži­tí, nebyl jsem z toho nikterak une­še­ný. Pravda, prv­ní půle mě ješ­tě jakž­takž při­ko­va­la k seda­dlu, avšak čím více se sní­mek chý­lil ke své­mu šoku­jí­cí­mu a  x-krát zvrá­ce­né­mu kon­ci, tím více má pozor­nost upa­da­la. Násilné a prec­lí­kov­sky zamo­ta­né vyvr­cho­le­ní se nako­nec zaslou­ži­lo o to, že jsem se nene­chal uchlá­cho­lit pozi­tiv­ní­mi výkři­ky ostat­ních a tvr­ze­ním, že máme co do čině­ní s novou Sedmičkou, a při­sou­dil fil­mu Saw slab­ších 60%. Přestože se má recen­ze setka­la s vše­o­bec­ným nepo­cho­pe­ním (což mě nijak nepře­kva­pi­lo) a já jen těž­ko potla­čo­val vel­ké zkla­má­ní v  důsled­ku pře­mrš­tě­ných oče­ká­vá­ní, netr­va­lo mi dlou­ho, abych na všech­no zapo­mněl a začal žít nor­mál­ním živo­tem. Když jsem pak jed­no­ho dne navští­vil čes­ko­slo­ven­skou fil­mo­vou data­bá­zi (www.csfd.cz) a doče­tl se tady, že se již dotá­čí dru­hý díl, žád­ný div, že mi hla­vou pro­lí­tl doce­la jed­no­znač­ný komen­tář: „No to si snad děla­jí prdel, ne?“ Ono… s urči­tým časo­vým odstu­pem musím při­znat, že když se to vez­me kolem a kolem, tak ona ta jed­nič­ka zas tak špat­ná neby­la a zřej­mě jí po záslu­ze nále­ží jed­no z před­ních míst v naky­nu­tém žeb­říč­ku kopií Fincherova thrille­ru. Předpokládám však, že odstrost­lej­ší fil­mo­ví divá­ci mají již jakés takés zku­še­nos­ti a že moc dob­ře ví, jak tako­vé nej­růz­něj­ší dvoj­ky dopa­da­jí. Zvlášť když se daný sequel začne natá­čet ihned po  pre­mi­é­ře jed­nič­ky – bez účas­ti herec­kých hvězd a s pra­má­lem zku­še­ných za kame­rou.

Nebudu to nata­ho­vat jako žvý­ka­nou Orbitku (už tak jsem dva odstav­ce řeč­nil o ničem) – přes­to­že se pokra­čo­vá­ní Saw setká­vá s  mno­hem vlaž­něj­ším při­je­tím než jeho před­chůd­ce, mě samot­né­ho pře­kva­pi­vě nezkla­ma­lo a dokon­ce si trou­fám tvr­dit, že je na tom kva­li­ta­tiv­ně lépe. Na opač­nou stra­nu… toto tvr­ze­ní bych pří­liš nepře­ce­ňo­val. Přeci jen může být znač­ně zkres­le­né. Zatímco k  prv­ní­mu fil­mu jsem při­stu­po­val s gigan­tic­kým natě­še­ním, tak ke dvoj­ce už jen z  pou­hé zvě­da­vos­ti, nako­lik to tvůr­ci pohřbí. Možná i v důsled­ku toho se dosta­vil dia­me­t­rál­ně odliš­ný výsle­dek. Zkrátka a  dob­ře – na někte­ré sním­ky je lep­ší se netě­šit.

Neobjektivní srov­ná­ní prv­ní­ho a dru­hé­ho dílu doklá­dá i sku­teč­nost, že dvoj­ka výraz­nou měrou vychá­zí z  kon­strukč­ních výkre­sů úspěš­né­ho vzo­ru. Tak troš­ku dep­kář­ský poli­cej­ní detek­tiv, kte­rý je oko­lím opo­vr­ho­ván (ješ­tě pár tako­vých titu­lů a začnu se domní­vat, že je to v USA nor­mál­ní), mora­li­zu­jí­cí záškod­ník Jigsaw, jenž to se svý­mi oběť­mi mys­lí dob­ře, a nako­nec sku­pin­ka zdán­li­vě nevin­ných lidí, kte­ří se pro­bu­dí (aniž by vědě­li jak) v doko­na­le izo­lo­va­ném pro­sto­ru a s tzv. nožem na krku… No řek­ně­te sami – není vám ten­to stě­žej­ní recept pově­do­mý? Aby taky nebyl. Přesně tako­vá byla totiž jed­nič­ka.

Navzdory zjev­né­mu kopí­ro­vá­ní se ale najde spous­ta nová­tor­ských zása­hů. Přínosně se jeví neje­nom krat­ší sto­páž (pří­jem­ných deva­de­sát minut), nicmé­ně i pří­mo­ča­řej­ší pří­běh a mno­hem stříz­li­věj­ší doťuk­nu­tí. Oproti jed­nič­ce není dvoj­ka ani tolik kom­pli­ko­va­ná – ode­hrá­vá se na pou­hých dvou mís­tech, zby­teč­ně neu­z­lu­je rozuz­le­né a co víc, samot­né finál­ní vysvět­le­ní nepo­strá­dá toli­ko nezbyt­nou hla­vu a patu (poin­ta mě ten­to­krát nena­sra­la, nýbrž pře­kva­pi­la). Pravda – bylo by z mé stra­ny neob­jek­tiv­ní nezmí­nit i pár nevy­brou­še­ných pasá­ží, prů­hled­né posta­vy (nako­nec se mi nej­ví­ce líbil Jigsaw) a poně­kud unáh­le­ný pře­chod mezi úvo­dem a nava­zu­jí­cím jádrem – ale ono… jak bych to jen řekl… mě ta dvoj­ka tak nějak zau­ja­la. Zaujala mě nato­lik, že jsem veš­ke­ré její nedo­stat­ky odbyl leda­by­lým máv­nu­tím rukou.

Bousmanovo pokra­čo­vá­ní tu konec­kon­ců není od toho, aby zís­ka­lo Oscara v kate­go­rii scé­ná­ře, režie a herec­kých výko­nů… Tady jde pře­ce o tu HRU. Chytře pro­myš­le­nou, nechut­ně dras­tic­kou a trpě­li­vě vygra­do­va­nou. Stejně jako v jed­nič­ce, i zde se dočká­me řady nezá­vi­dě­ní hod­ných situ­a­cí, mají­cích blíz­ko k ozna­če­ní „Delší než krát­ko­me­tráž­ní ame­ric­ký rating“. V tom­to smě­ru je dvoj­ka rov­no­cen­ným sou­pe­řem pro všech­ny sebe­bru­tál­něj­ší thrille­ry. Veškerá scé­náris­tic­ká inven­ce se pro­je­vu­je v  jed­not­li­vých úkolech/pastech: ost­ny pose­tá mas­ka, kte­rá se po  šede­sá­ti vte­ři­nách sama uza­vře, stud­na s pro­ti­je­dem a také s tisí­cem pou­ži­tých stří­ka­ček, rafi­no­va­ně nastra­že­ná pec a tak dále a tak dále…

Málo toho zrov­na není.

Jak už bylo řeče­no v úvod­ní snůš­ce slov – váš záži­tek se nej­spí­še odvi­ne od samot­né­ho pří­stu­pu. Nebudete-li oče­ká­vat bůhví­ja­kou pec­ku a vypravíte-li se na Saw 2 se zmi­ni­ma­li­zo­va­ný­mi poža­dav­ky, bude­te zřej­mě spo­ko­je­ni a  pení­ze vyna­lo­že­né na kou­pi líst­ku uzná­te za dobrou inves­ti­ci. V opač­ném pří­pa­dě lze oče­ká­vat coko­liv. Buďto úchyl­né uko­je­ní, ane­bo tvr­dý dopad na komer­cí pro­chca­ný chod­ník.

A z toho vyplý­vá jedi­né – netěš­te se! Jestli na ten­to film vyra­zí­te, pře­čtě­te si jen ty recen­ze, kte­ré se jeví jako těž­ce nega­tiv­ní, a před vstu­pem do kina si opa­ko­va­ně při­po­meň­te: „Je to srač­ka, je to srač­ka, je to srač­ka…“

(Ona to srač­ka konec­kon­ců je, ale srač­ka doce­la dob­rá.)


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Finty Dicka a Jane - Jeden chlapík by řekl: "Docela do pohody."22. června 2006 Finty Dicka a Jane - Jeden chlapík by řekl: "Docela do pohody." Čím déle si zahřívám fleka v Bazooce, tím více na sobě pociťuji, jak mě tato dobrovolná práce pohlcuje (a to v negativním slova smyslu). Kdeže jsou ztraceny časy, kdy jsem se vypravil do […]
  • Snowboarďáci28. prosince 2004 Snowboarďáci Rendy(Vojtěch Kotek) a Jáchym(Jiří Mádl) jsou dva obyčejní šestnáctiletí kluci.Jejich životní touhy se omezují na to udržet si rekord v herních automatech a sbalit co nejlepší holky.A této […]
  • Zelená míle12. května 2005 Zelená míle Snad první film, o kterém nevím, co napsat, je to jedno z nejatypičtějších děl poslední doby (posledních několika let), které jsem shlédl a to jsem jich viděl opravdu dost a to dokonce […]
  • PlayAllspoluprace726. března 2007 Ghost Rider - Recenze Člověk ve svém životě uzavře spousty smluv, hypotéka, práce, zdravotní pojištění, splátky… Ovšem uzavřít smlouvu se samotným ďáblem? No tomu říkám fakt pech! Když ještě k tomu zjistíte, že […]
  • Nenávist (The Grudge) – Je to Kruh, není to Kruh…?10. července 2005 Nenávist (The Grudge) – Je to Kruh, není to Kruh…? Jak to ti Japonci jenom dělají? Musím říct, že Japonci mě poslední dobou hodně překvapují. Vůbec bych od asijských filmařů nečekal, že jsou schopni natočit hned několik tak dobře […]
  • 28 dní poté30. července 2003 28 dní poté Danny Boyle je zpátky! Zároveň s tímto tvrzením se však nabízí otázka, zdali zrovna já mám oprávnění tohle tvrdit. Adaptace Pláže Alexe Garlanda, přestože byla kritiky převážně rozcupována […]
  • Sladký život / La dolce vita3. srpna 2012 Sladký život / La dolce vita „Živím se řemeslem, které se mi moc nelíbí, ale často myslím na to, co bude zítra.“ Život bulvárního reportéra Marcella je honba za senzacemi. Přestože kdysi snil o dráze spisovatele, […]
  • Obchodník se smrtí - „Na každých dvanáct lidí na světě připadá jedna střelná zbraň. Jde o to, jak ozbrojit těch 11 zbývajících.“12. ledna 2006 Obchodník se smrtí - „Na každých dvanáct lidí na světě připadá jedna střelná zbraň. Jde o to, jak ozbrojit těch 11 zbývajících.“ Ať dělám, co dělám, musím to říci a strašně se za to stydím. Přestože Obchodník se smrtí vzbudil v zámoří docela velké pozdvižení, mě samotného to nechalo absolutně chladným a hlavně […]
  • 28 týdnů poté - To už vážně uběhlo pět let? Sakra… A kudy?10. září 2007 28 týdnů poté - To už vážně uběhlo pět let? Sakra… A kudy? Čas má nehorázně výkonné spřežení. Jako by to bylo včera, co jsem prvně zhlédnul hororovou běhařinu 28 dní poté. Nebýt onoho hepáče, nejspíš bych ještě nyní lapal po dechu, obnažoval […]
Další naše články...