Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Šarlatový a černý

Šarlatový a černý

Druhá svě­to­vá vál­ka z tro­chu jiné­ho úhlu.Řím, 1943, v nad­vlá­dě něm­ců. Už jen metr tlus­tá bílá čára vyme­zu­je dosah „nezá­vis­los­ti“ Vatikánu. Nicméně za tou­to čarou je rela­tiv­ně bez­peč­no. Papežský stát se tak stá­vá úto­čiš­těm sestře­le­ným ang­lic­kým pilo­tů a unik­nuvším zajat­cům vál­ky. Vzniká tak taj­ný spo­lek uvnitř chrá­ně­ných zdí, kte­rý se sna­ží všem těm­to uprch­lí­kům nějak pomo­ci. Pod vede­ním jed­no­ho z nej­věr­něj­ších papež­ských slu­žeb­ní­ků, Monsignora O’Flahertyho, se sna­ží zís­kat úkryt a pení­ze na jíd­lo a oble­če­ní. Všechno je v ohro­že­ní živo­ta, sta­čí malá chy­bič­ka a všich­ni můžou být mrt­vý. Každý se sna­ží pomo­ci jak může, jak dale­ce je však mož­no ris­ko­vat?

Na dru­hé stra­ně sto­jí nehro­že­né nacis­tic­ké voj­sko pod vede­ním cíle­vě­do­mé­ho plu­kov­ní­ka Kapplera. Jak se poma­lu doví­dá o scho­vá­va­ných ute­čen­cích, jeho pozor­nost se stá­le více obra­cí k Flahertymu. Tito dva se tak poma­lu stá­va­jí svý­mi úhlav­ní­mi nepřá­te­li. Kněz však nemů­že plu­kov­ní­ka nijak zni­čit, na dru­hé stra­ně je pod ochra­nou pape­že a tak je čás­teč­ně před Kapplerem chrá­něn. Všechno se pak musí ode­hrát přes dal­ší lidi, jak­ko­liv zaple­te­ných do toho dění. Nechybí tak svě­dec­tví muče­ných přá­tel s neschop­nos­tí pro­ti tomu nic udě­lat. Co může být hor­ší­ho?

Páter je tak odtla­čen za bílou čáru Vatikánského úze­mí a je mu zne­mož­ně­no dál pomá­hat lidem potře­bu­jí­cím pomoc. Hranice jsou hlí­dá­ny desít­ka­mi ozbro­je­ných mužů, ale Flaherty se pod rouš­kou noci a pře­vle­ků na vlast­ní nebez­pe­čí pře­ce vydá­vá do ulic Říma, aby dál mohl svou pomo­cí napl­ňo­vat své poslá­ní. Za 2 roky tak počet lidí, za kte­ré je odpo­věd­ný, dosáh­ne tisí­ce.

Možných kon­ců je mno­ho a nedá vám to při sle­do­vá­ní si dopře­du před­sta­vo­vat jak to všech­no dopad­ne, pokud ovšem pře­dem nezná­te tak podrob­ně ději­ny, kte­rý­mi je vše inspi­ro­vá­no. Konec je však kaž­do­pád­ně napl­něn lás­kou, poro­zu­mě­ním a vděč­nos­tí. A jeli­kož je napsán sku­teč­ným živo­tem, je pří­jem­né vidět, že to tak v živo­te fun­gu­je….

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,87313 s | počet dotazů: 222 | paměť: 52933 KB. | 14.06.2021 - 10:23:03