Samuraj - Zatoichi

Další japon­ský film, kte­rý k Čech při­šel. Tentokrát o sle­pém masé­ro­vi, kte­rý je skry­tým samu­ra­jem. Režie se ujal Takeshi Kitano.

Masér Zatoichi se lehce pře­mis­ťu­je z ves­nič­ky do ves­nič­ky, masí­ru­je lidi, až nara­zí na jed­nu ves­ni­ci, kte­rou deci­mu­je gang míst­ních pohla­vá­rů, kte­ří si nechá­va­jí dávat výpal­né ten­to­krát kaž­dý den. Potká ces­tou dvě Gejši, kte­ré hle­da­jí vra­hy své rodi­ny a rodi­čů.

Ale masér není jen tak leda­ja­ký je to samu­raj, kte­rý je sle­pý, ale i přes svou sle­po­tu doká­že bojo­vat nej­líp ze všech lidí kolem sebe. Je to vlast­ně legen­da, kte­rá je dost slav­ná. O Zatoichim bylo nato­če­no v minu­lém sto­le­tí už mno­ho desí­tek japon­ských fil­mů. A tak se zno­vu vrá­til, v režii vše­u­mě­la Takeshi Kitana, kte­rý natá­čí svým způ­so­bem kaž­dý film úpl­ně jinak.

A ten to film nato­čil dost dob­ře. Je v něm vidět dost japon­ské­ho sty­lu natá­če­ní, ale hlav­ně, je to tako­vý kla­sic­ký bojo­vý asij­ský film, ze kte­ré­ho si urči­tě vzal pří­klad Quentin Tarantino. Docela se zase lije dost krve, ale už ne tolik. Jenom tolik, kolik by bylo potře­ba kvů­li efek­tu, že oprav­du je to film tro­cha krva­vý, ale ne moc. Ale napros­to nechá­pu, proč je ten­to film pova­žo­ván jako pří­stup­ný, když tam je dost krve. Rozhodně se mi zdá­lo, že zrov­na pro sed­mi­le­té­ho klu­ka, co seděl ihned ved­le mě to zrov­na film nebyl.

Mám-li vyzdvih­nout něja­ký zají­ma­vý pocit. No pros­tě je to film, protka­ný zají­ma­vý­mi vtíp­ky, na samu­ra­je, na slep­ce, a svým způ­so­bem si vlast­ně ten film dělá sran­du ze sebe.

Mám-li nao­pak vyzdvih­nout her­ce, tak Takeshi Kitano, jako Zatoichi svůj par zahrál dost dob­ře, ale abychom nechvá­li­li jenom her­ce, tak i režii dělal Takeshi Kitano, vlast­ně si pros­tě reží­ro­val úpl­ně sám sebe. A zby­tek postav byl doce­la dost dob­ře zahra­ný, ale při­znám se, niko­ho jsem z nich neznal…

No na závěr pros­tě dopo­ru­ču­ji, jdě­te se na film podí­vat. Hezky se poba­ví­te, a hlav­ně tro­cha pocho­pí­te, z čeho si Tarantino bral pří­klad….