Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Rychle a zběsile: Tokijská jízda - Jmenuji se Sean Boswell a jsem děsnej frajer.

Rychle a zběsile: Tokijská jízda - Jmenuji se Sean Boswell a jsem děsnej frajer.

TokJizda

Pocházím z rodi­ny, kde to našim moc (tedy vůbec) nekla­pa­lo. Možná mě chce­te lito­vat, ale jsem Sean Boswell a nepři­jel jsem na Babetě, o sou­cit nesto­jím. Mám sla­bost pro rych­lý auta a hez­ký hol­ky. Jenže naroz­díl od těch z Beverly Hills 90210 nebo úspěš­ných pro­fe­si­o­nál­ních spor­tov­ců - na nic z toho nemám pra­chy. Tohle všech­no dohro­ma­dy mě při­ved­lo do prů­švi­hu, o němž vám budu vyprá­vět. Ten prů­švih se jme­nu­je Rychle a zbě­si­le 3: Tokijská jíz­da!

Co řek­ne­te o hol­ce, kte­rá vám nabíd­ne sebe jako odmě­nu za vyhra­ný auto­mo­bi­lo­vý závod s klu­kem, se kte­rým cho­dí? Správně! Víc mě ale vzru­šo­va­lo, že to natřu tomu fra­je­ro­vi v auťá­ku za 80.000 dola­rů. Mimochodem - říkal jsem vám, že se jme­nu­ji Sean Boswell a jsem děs­nej fra­jer? No jo, popo­je­dem!

Zkrátka mě kvů­li tomu závo­du zabá­s­li, prý poru­šu­ji ňáký záko­ny nebo co. Ta blond­ska mís­to uzná­ní ode­šla zavě­še­ná do své­ho cha­la­na, potvo­ra jed­na. A to jsem dokon­ce i chvil­ku vyhrá­val (dokud jsme oba nena­bou­ra­li)! Matinka nade mnou udě­la­la kříž a posla­la mě šupem za otcem.

Znáte to: tisí­ce neó­nů, ruš­ná dopra­va, chláp­ci v uni­for­mách, co str­ka­jí do lidí v pod­zem­ce, aby se všich­ni vešli do vagó­nů, zvlášt­ní jíd­la a nej­mo­der­něj­ší tech­no­lo­gie. Prostě Japonsko. Taťka byd­lí v tako­vé zapad­lé čtvr­ti. Myslí si, jak že není tvr­dý. Ta voja­či­na mu stoup­la do hla­vy, za chvil­ku mu ješ­tě budu říkat pane a salu­to­vat... Aspoň, že je vojá­kem z ame­ric­ké základ­ny v Japonsku a k tomu byd­lí prá­vě Tokiu, ne někde v Zapadákově nad Neznámou!

Strčil mě do japon­ský ško­ly, kde na mě všich­ni mlu­ví japon­sky a čeka­jí, že jim budu rozu­mět. Tady už nepla­tí: “Hey, Dude! Oh, yeah baby! C´mon, man! You got it!“ Zato samý: „Arigató a gomen nasai“. Co to jako má být?! Ale s jazy­kem se časem nějak pope­ru. Ještě že tu mám uke­ca­né­ho kra­ja­na, kte­rý kšef­tu­je s růz­ný­mi drob­nost­mi (znač­ko­vý boty, MP3 pře­hrá­va­če,  mobi­ly..). Vzal mě na míst­ní ile­gál­ní závo­dy.

Co vám mám poví­dat? Auta dob­rý, i když  jich není tolik, ale to ostat­ní… Sem tam něja­ká hol­ka ješ­tě ujde, míst­ní fra­je­ři se sice pokou­še­jí dělat ze sebe drs­ňá­ky a házet po oko­lí odpo­ví­da­jí­cí pohle­dy, ale dělaj´ to tak nějak zvlášt­ně. Jako by se moc díva­li na Rychle a zbě­si­le 1 a teď si doka­zo­va­li, že to taky dove­dou. Hudba - nic zvlášt­ní­ho a ke vše­mu se závo­dy ode­hrá­va­jí v pod­zem­ním par­ko­viš­ti. Ukecávaj´ to tím, že nejde o kla­sic­ký závod, ale o modi­fi­ka­ci nazva­nou Drift. To si takhle nažha­víš oře a pak kosíš ost­ré zatáč­ky tím, že při­br­z­ďu­ješ a nesmíš se v té rych­los­ti vyflá­kat. Auta se pohy­bu­jí jako­by per­ma­nent­ním smy­kem. Na tako­vých úzkých hor­ských cestách to půso­bí doce­la efekt­ně.

Jmenuji se Sean Boswell a zby­tek už zná­te. Zkrátka jsem házel vočkem po autech a co nevi­dím - moje spo­lu­žač­ka! Tak jsme si hodi­li řeč a do toho se při­mo­tá její galán. Já žád­ný kecy nesne­su, i když je prý z Yakuzy a jeho pří­buz­ný je tam vel­ký šéf. Vyzval jsem ho na drift sou­boj.

Pokud vám není jas­ný, kde jsem sehnal vytu­ně­ný auto, věz­te, že mi ho půj­čil jeden míst­ní hoch. Asi z pře­byt­ku náklon­nos­ti k mému neo­do­la­tel­né­mu smys­lu pro absen­ci vyka­zo­vá­ní jakých­ko­liv emo­cí (na to si zvyk­ne­te), jinak si to nevy­svět­lu­ji. Pochopitelně jsem děs­ná lama, pro­to jsem pro­hrál a půj­če­né auto můžu dát do šro­tu, tře­ba mi sta­čí na lís­tek pryč odsud. Koneckonců mi to i řek­li, prý ať vypad­nu z měs­ta.

Správně, čte­te dal­ší řádek, tak­že s drs­ný­mi kecy to nebu­de až tak žha­vé. Už si poma­lu zvy­kej­te na rádo­by drs­né pro­stře­dí a ost­ré hochy všu­de kolem, nic naplat, že jsou nebez­peč­né zhru­ba jako vylu­ho­va­ný čajo­vý sáček. Ono vůbec, kdy­bych chtěl hod­ně před­bí­hat, tak celý děj fil­mu je inte­li­gent­ní a smys­lu­pl­ný jako rekla­ma na pra­cí prá­šek, kdy mamin­ka poho­to­vě vyta­hu­je zpo­za zábě­ru geni­ál­ní výro­bek, jen co její usmě­va­vé dítě sje­de ze skluzav­ky, pač ví, že se může klid­ně vyč­vach­tat v kdeja­kém saj­raj­tu.

Abych pokra­čo­val. Místo toho, abych krmil ryby v pří­sta­vu, začne mě chlá­pek, jehož auto jsem roz­bil, učit drif­to­vat. Proč? Nevím. Ale proč ne? I když vím, že dosta­nu přes pusin­ku, jest­li si nedám pokoj, tak si pokoj nedá­vám a pořád házím pohle­dy po spo­lu­žač­ce a je-li mož­nost, tak si pro­ho­dí­me pár slov. Děvče má zají­ma­vý život­ní hod­no­ty, je se mnou, ale i s tím dru­hým. Se mnou se teda usmí­vá víc, na toho dru­hé­ho se mra­čí nebo plá­če, ale neo­pouš­tí ho. Celý film je pod­le stej­né šab­lo­ny jako něja­ká zatra­ce­ná Military science ficti­on. Na začát­ku malér, par tvr­dý výcvik, něja­ká men­ší pří­ho­da (jo, při honič­ce zemře můj mece­náš) a násle­du­je křest ohněm (to si to v závo­du roz­dám s tím „jako­že Yakuzákem“).

Protože na kon­ci fil­mu už nejsem žád­ný kopy­to, tak se všem dívám zpří­ma do očí a mám novou koč­ku (ano, tam­tu). Ale abych zde jen nehá­zel špí­nu na film (strh­li by mi podíl z pro­pa­gač­ních a reklam­ních před­mě­tů, já také pla­tím slo­žen­ky), pojď­me si k němu říct něco hez­ké­ho! Tak za prvé je to pokra­čo­vá­ní série Rychle a zbě­si­le (nic víc tím nena­zna­ču­ji, jen chci říct, že ten název je pěk­ně cool), zave­de­me vás do Tokia (změ­na pro­stře­dí neuško­dí), máme tu pár pěk­ných aut no a….. Japonská kuchy­ně je váž­ně dob­rá!

Pozn. auto­ra 1.

Autor pocho­pi­tel­ně umí spi­sov­nou češ­ti­nu, umí diplo­ma­tic­ky vyja­d­řo­vat svo­je názo­ry (tedy aspoň dou­fá, že umí), ať už jsou jaké­ko­liv, umí stvo­řit člá­nek v čas­to vidě­né for­mě, kte­rá je u fil­mo­vých recen­zí běž­ná. Proč ale čte­te text prá­vě v tako­vé­to podo­bě? Jedná se o pocit mar­nos­ti z toho, jak se někdo pokou­ší na úspěš­né téma našrou­bo­vat pokra­čo­vá­ní, a to za kaž­dou cenu. Diváci jsou dle mého názo­ru degra­do­vá­ni na kon­zu­men­ty hloupé­ho fil­mu a nesmy­sl­né­ho pří­bě­hu. Když auto­ři díla pod­le vše­ho nebe­rou své divá­ky váž­ně, proč bych já (jako divák) měl brát váž­ně jejich film?

Pozn. auto­ra 2

Celý text je vylo­že­ně sub­jek­tiv­ním názo­rem, kte­rý nemu­sí­te sdí­let.


  • Sinister (2012)9. prosince 2012 Sinister (2012) V posledních letech vzniká hororových filmů poměrně značné množství, ne každý ale skutečně stojí za shlédnutí. Sinister podle všeho mezi tyto snímky nepatří. Ellison, autor dost krvavých […] Posted in Filmové recenze
  • FILIP ANTONIO (Albert, hlavní hrdina filmu. Ten, která má přání k mání)6. prosince 2017 FILIP ANTONIO (Albert, hlavní hrdina filmu. Ten, která má přání k mání) Hraje od malička, do svého filmu si ho vybrala i režisérka Marie Poledňáková, které připomněl vizáží i hereckým výkonem Tomáše Holého. Svůj první film si pamatuje už jen v útržcích, od té […] Posted in Rozhovory
  • Posel smrti23. října 2019 Posel smrti Posel smrtiPřiznám se, že mám rád adventury, teď ale nemám na mysli takové ty typicky české (Polda, Horké léto, atd..), které stavěly jen na humoru (často pokleslém), ale o věcech jako je […] Posted in Retro games
  • #DP91: Sentient17. srpna 2020 #DP91: Sentient Autorem recenze je Daniel Palička.Scénář: Jeff LemireKresba: Gabriel Walta"Sentient" byl v rámci cen Eisnera letos nominován v kategorii Nejlepší uzavřená série podobně jako minisérie […] Posted in Recenze komiksů
  • Koně - Příběhy z celého světa - kniha28. května 2018 Koně - Příběhy z celého světa - kniha Tato kniha začíná úvodem, který čítá pár stran o tom, odkud se koně vlastně vzali, prostě jejich původ, a už ten je zajímavý. Pak se přechází k jednotlivým plemenům. Jako první je zde […] Posted in Recenze knih
  • RECENZE: Colette Baron Reid: Orákulum moudrosti21. září 2020 RECENZE: Colette Baron Reid: Orákulum moudrosti Autorka umí spojit symboliku karet, i-ťingu, run a další symboly tak mistrně, že nám před očima vzniká příběh moudrosti. Životní situace, na kterou se díky tomuto jejímu povídání […] Posted in Novinky v nakladatelstvích
  • Elegantní nebo nekonvenční styl?12. září 2020 Elegantní nebo nekonvenční styl? Elegantní nebo nekonvenční styl? Stalo se vám někdy, že jste potkala elegantně oblečenou dámu ve vypasovaných šatech, ani ne krátkých ani ne dlouhých s krásnými decentními až […] Posted in Trendy
  • Zombik – 889. června 2019 Zombik – 88 Posted in Komiks
  • Predator: Hunting Grounds 28. 8.2020 dostane bezplatnou...20. srpna 2020 Predator: Hunting Grounds 28. 8.2020 dostane bezplatnou... Predator: Hunting Grounds 28. 8.2020 dostane bezplatnou aktualizaci. Ta odemkne cross-play hraní a přidá tři masky pro predátora a novou masku pro Fireteam. Na září také studio IllFonic […] Posted in Krátké herní aktuality
  • Dogville / Dogville (2003)24. března 2009 Dogville / Dogville (2003) Někdo jej nemá rád kvůli svému stylu, který je kýčovitý. Někdo jej miluje pro jeho styl, který má ke kýčovitosti dlouhou cestu, jako neznámé planety ve vesmíru k Zemi. Dánský filmový […] Posted in Filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,20845 s | počet dotazů: 222 | paměť: 47378 KB. | 04.03.2021 - 20:14:04