Kategorie: Rozhovory

0

Rozhovor s Táňou Pauhofovou o filmu Toman

Ve fil­mu hra­je­te Tomanovu sest­ru Aurélii. Měla jste něja­ké infor­ma­ce o tom, jaká byla, kte­ré vás nasmě­ro­va­ly k tomu, jak její posta­vu ucho­pit? Vzhledem k pro­sto­ru, jaký v pří­bě­hu má, to neby­lo až tak nut­né. Ale z vlast­ní zvě­da­vos­ti jsem se o ní sna­ži­la dohle­dat co nej­víc. V tom jsem měla já i všich­ni ostat­ní obrov­skou pod­po­ru v reži­sé­ro­vi Ondrovi Trojanovi, kte­rý byl jak cho­dí­cí ency­klo­pe­die. On si pros­tě musel nastu­do­vat úpl­ně všech­no.  Věděla jste před natá­če­ním, kdo byl Zdeněk Toman? Nebo byl i pro...

Autor:
0

Andrea Hoffmannová: Nesním o konkrétní roli

Andrea Hoffmannová vystu­do­va­la hudebně-dramatický obor na brněn­ské kon­zer­va­to­ři a osm let půso­bi­la v angaž­má ve Slováckém diva­dle v Uherském Hradišti. Zahrála si napří­klad ve fil­mech Strašidla, Pohádky pro Emu, Špunti na vodě, Čertoviny či Věčně tvá nevěr­ná. Momentálně ji může­te vidět v kinech ve fil­mu Po čem muži tou­ží.   Jak jste se dosta­la k herec­tví? K herec­tví mě při­ved­la moje star­ší sest­ra, se kte­rou jsme doma pořád hrá­ly a vymýš­le­ly růz­né pohád­ky a pří­běhy, no a pak jsme spo­lu zača­ly cho­dit do dra­ma­tic­ké­ho krouž­ku....

Autor:
0

Rozhovor s Kritýnou Bokovou o filmu Toman

S Ondřejem Trojanem to je váš dru­hý film. V Občanském prů­ka­zu jste hrá­la uči­tel­ku Pivoňkovou, sko­ro disi­dent­ku a teď role sou­druž­ky Miládky Třískalové. Nedotklo se vás to? Naopak. Potěšilo. Že mě Ondřej obsa­zu­je do růz­ných poloh a můžu si vyzkou­šet věci, kte­ré mi jen tak někdo nena­bíd­ne. Spolupráce po sed­mi letech, změ­ni­lo se za tu dobu něco. Ne, je to jako s dob­rý­mi  kama­rá­dy, kte­ré jen dlou­ho nevi­díš. Kde jsme po Občanském prů­ka­zu skon­či­li, tam jsme na Tomanovi pros­tě navá­za­li.  A to bylo...

Autor:
0

King Skate - ROZHOVOR SE ŠIMONEM ŠAFRÁNKEM

Stěžejní sou­čás­tí fil­mu jsou uni­kát­ní dobo­vé zábě­ry. Jakým obje­mem fil­mo­vé­ho mate­ri­á­lu jste se muse­li pro­bí­rat? Kdo byli ti, kte­ří teh­dej­ší skej­to­vou komu­ni­tu natá­če­li? Měli jsme asi 25 hodin archi­vů od samot­ných skej­ťá­ků. Jde o úžas­né zábě­ry, natá­če­né pře­de­vším na 8mm film. Od té doby je navíc nikdo nevi­děl. Při jejích sle­do­vá­ní mě pře­kva­pi­la kame­ra­man­ská schop­nost samot­ných skej­ťá­ků. Zatímco Ivo Škrabal pre­ciz­ně natá­čel závo­dy, Vojta Kotek natá­čel roze­smá­tou par­tu. Ondra Sudek zazna­me­ná­val začát­ky skej­tu v Plzni a podob­ně. Petr Kotting...

Autor:
0

Poklad z půdy – rozhovor s Janem Rosákem

Máte rád sta­ré věci kvů­li pří­bě­hům, nebo pro­to­že je to vhod­ná inves­ti­ce? Jak stár­nu, můj vztah ke sta­rým věcem je vře­lej­ší. Asi z kole­gi­a­li­ty k roč­ní­ku naro­ze­ní, tedy vlast­ně vzni­ku, nebo sen­ti­men­ta­li­ty, to přes­ně nevím. Ale roz­hod­ně se sta­ré věci u mne nikdy nesta­ly před­mě­tem inves­to­vá­ní, natož kal­ku­la­cí.   Našel bys­te u Vás doma něja­kou sta­ro­žit­nost? Pokud ano, jakou a jaký k ní máte vztah? Asi vás zkla­mu, ale nic moc… Ačkoliv – máme doma tako­vý útlý sto­lek, kte­rý pod­le rodin­né...

Autor:
0

Kamila Moučková: Ani vteřinu jsem neváhala, zda vysílat 21. srpna

Jak jste vní­ma­la dobu před 21. srp­nem 1968? Myslíte jaro 68? No, to bylo neu­vě­ři­tel­né, pro­to­že už na pře­lo­mu let 67 a 68 se zača­ly ty věci nesku­teč­ně uvol­ňo­vat. Já najed­nou do stu­dia na roz­ho­vor dosta­la zají­ma­vé osob­nos­ti, kte­ré do té doby na obra­zov­ku moc nemoh­ly. Také pře­sta­li cho­dit „háes­té­ďá­ci“, nazva­ní pod­le Hlavní sprá­vy tis­ko­vé­ho dozo­ru. To byl cen­zor, kte­rý měl razít­ko a ješ­tě ve stu­diu, těs­ně před zněl­kou Televizních novin, oštemplo­val kaž­dou zprá­vu. Proškrtal, něco vyho­dil. Bez...

Autor:
0

Jakub Železný: Nabídneme originální pohled na dramatické dění dne 21. srpna

Jak bude pořad Dnes před 50 lety kon­ci­po­ván? Stejně jako u minu­lé­ho dílu, kte­rý jsme vysí­la­li k výro­čí komu­nis­tic­ké­ho pře­vra­tu, uvi­dí divá­ci během dne něko­lik dvou­mi­nu­to­vých vstu­pů. Tentokrát jich bude sedm a prv­ní pobě­ží už pět minut před dru­hou hodi­nou ran­ní, dal­ší pak kolem šes­té, kolem devá­té, kdy bude vstup sou­čás­tí vysí­lá­ní Studia 6, dále před poled-nem, pak před dru­hou hodi­nou a zhru­ba de-set minut po 16. hodi­ně. Poslední odvy­sí­lá­me před 18. hodi­nou. Bude i ten­to­krát uza­ví­rat celo­den­ní tema-tické vysí­lá­ní hlav­ní večer­ní pořad?...

Autor:
0

Zuzana Bydžovská (matka)

Zuzana Bydžovská (nar. 10. 10. 1961) v Mostě. Po absol­vo­vá­ní Státní kon­zer­va­to­ře v Praze se sta­la člen­kou sou­bo­ru Divadla Na zábrad­lí. V letech 1990-2000 byla v angaž­má v praž­ském Národním diva­dle. V sou­čas­né době vystu­pu­je napří­klad v diva­dlech Ungelt a Kalich. Filmografie (výběr): Jan Palach (2018, rež. R. Sedláček), Sedmero krkav­ců (2015, rež. A. Nellis), Andělé všed­ní­ho dne (2014, rež. A. Nellis), Revival (2013, rež. A. Nellis), Ve stí­nu (2012, rež. D. Ondříček), Lidice (2011, rež. P. Nikolaev), Perfect Days (2011, rež. A. Nellis), Mamas & Papas...

Autor:
0

Denisa Barešová (Helenka)

Denisa Barešová se naro­di­la 16. 12. 1995 v Praze. Odmalička navště­vo­va­la Dismanův roz­hla­so­vý dět­ský sou­bor, díky kte­ré­mu se vše­stran­ně věno­va­la diva­dlu a fil­mu. Během stu­dia zpě­vu na hudeb­ním gym­ná­ziu hos­to­va­la např. v Národním diva­dle ve hře Babička či v hudeb­ní kome­dii Ondřeje Havelky Zločin v posá­zav­ském Pacifiku. Po gym­ná­ziu nastou­pi­la na DAMU, kde stu­do­va­la pod herec­kým vede­ním Petry Špalkové a Ladislava Mrkvičky. Hostuje např. v insce­na­ci Pýcha a před­su­dek v ND, nebo ve Švandově diva­dle v insce­na­ci Pankrác ‘45 a Úklady a lás­ka, kde je od sezo­ny 2018/2019 stá­lou člen­kou sou­bo­ru. Ve fil­mu...

Autor:
0

Viktor Zavadil (Jan Palach)

Narodil se v roce 1992 v Ostravě, vyrůs­tal v Olomouci, kde vystu­do­val gym­ná­zi­um. Poté vystu­do­val čino­her­ní herec­tví na JAMU v Brně (absol­vo­val v roce 2016). Od roku 2016 je v angaž­má v Městském diva­dle v Kladně, je rov­něž čle­nem sou­bo­ru olo­mouc­ké­ho Divadla na cuc­ky, spo­lu­pra­cu­je s Divadelní spo­leč­nos­ti Indigo Company a hos­tu­je ve Slováckém diva­dle v Uherském hra­diš­ti. Objevil se v men­ších rolích ve fil­mech Na kon­ci září a Pláč sv. Šebestiána (oba v režii Tomáše Uhera a Milana Cyroně) a v epi­zod­ní roli v seri­á­lu České tele­vi­ze Život a doba soud­ce AK 2. Titulní...

Autor:
0

Eva Kantůrková, scenáristka

Česká pro­za­ič­ka a sce­nárist­ka. V 80. letech byla sig­na­tář­kou a mluv­čí Charty 77. Po ukon­če­ní stu­dia filo­zo­fie a his­to­rie na Filozofické fakul­tě Karlovy uni­ver­zi­ty v roce 1956 pra­co­va­la do roku 1958 pro Svaz mlá­de­že a do roku 1967 v Čs. ústře­dí kniž­ní kul­tu­ry; poté se věno­va­la lite­ra­tu­ře. Byla člen­kou KSČ a anga­žo­va­la se během Pražského jara; v roce 1970 ze stra­ny vystou­pi­la, ocit­la se na sezna­mu zaká­za­ných auto­rů a pub­li­ko­va­la jen v samizda­tu a exi­lo­vých nakla­da­tel­stvích. Podepsala Chartu 77, jíž byla od 6. led­na 1985 do 7. led­na 1986 mluv­čí, a i jinak...

Autor:
0

Robert Sedláček, režisér

Nar. 1973, absol­vent FAMU, od roku 2013 rov­něž půso­bí na katedře režie hra­né tvor­by. Režisér desí­tek hodi­no­vých i celo­ve­čer­ních doku­men­tár­ních fil­mů se soci­ál­ní a his­to­ric­kou tema­ti­kou v pro­duk­ci ČT, kte­ré natá­čí od roku 1997. Od roku 2005 reži­sér hra­ných fil­mů v kopro­duk­ci s ČT (Pravidla lži (2006), Největší z Čechů (2010), Rodina je základ stá­tu (2011) a pří­mo ve vlast­ní pro­duk­ci ČT (Muži v říji (2009), Sráči (2011), Ženy, kte­ré nená­vi­dí muže (2012). Spoluautor a reži­sér hra­né­ho cyk­lu České sto­le­tí (ČT – 2013, 14),...

Autor:
0

Tomáš Měcháček: Zemana jsem se naučil imitovat za minutu

Tomáše Měcháčka zná­te jak z jeviš­tě, tak i tele­viz­ních obra­zo­vek. V sou­čas­nos­ti si může­te užít kome­di­ál­ní výstu­py Tomáše v show Comedy Club na Prima Comedy Central.  Tomáš se sna­ží poli­tic­kým téma­tům vyhý­bat, ale stej­ně se tohle téma do jeho výstu­pů vkra­de. V minu­lé řadě Comedy Clubu si tře­ba zahrál na pana pre­zi­den­ta. S Tomášem jsme si popo­ví­da­li o tom, jakou inspi­ra­ci pro jeho kome­di­ál­ní výstu­py před­sta­vu­je jeho syn a samo­zřej­mě jsme se nevy­hnu­li ani poli­ti­ce. Říkáte o sobě, že pat­ří­te do Pražské kavár­ny. Můžeme...

Autor:
0

HERCI O FILMU BISTRO RAMEN

Jaký dojem na vás napo­pr­vé udě­lal scé­nář? TAKUMI SAITO (Masato) Když jsem četl scé­nář popr­vé, his­to­rii bak kut teh jsem neznal. Ani his­to­rii rame­nu. Po dočte­ní scé­ná­ře jsem věděl, že tyto pokr­my ze dvou růz­ných zemí mají svo­ji his­to­rii a že se oba vyvi­nu­ly v jíd­la útě­chy pro děl­ní­ky. Je to pří­běh, kte­rý tyto dva pokr­my v pra­vém slo­va smys­lu spo­ju­je. A to spo­je­ní se pře­ná­ší i na pro­po­je­ní Japonska se Singapurem. A Masato je sym­bo­lem toho­to pro­po­je­ní. Příběh mi při­šel zají­ma­vý...

Autor:
0

REŽISÉR ERIC KHOO O BISTRU RAMEN

Vždy mě fas­ci­no­va­lo jíd­lo a jakou roli hra­je v našich živo­tech. Jak říká význam­ný his­to­rik stra­vo­vá­ní Ben Rogers: „Jídlo je hned po jazy­ku dru­hým nej­dů­le­ži­těj­ším nosi­te­lem kul­tur­ní iden­ti­ty.“ Podle mě je význam jíd­la ješ­tě vět­ší, řekl bych, že pří­mo defi­nu­je, kým jsme a jaké živo­ty vede­me. Jsem dokon­ce pře­svěd­če­ný, že jíd­lo má moc lidi spo­jo­vat. Umí je dát dohro­ma­dy za těch nej­zá­had­něj­ších okol­nos­tí. Na tom­to pro­jek­tu jsem začal pra­co­vat, když se na mě obrá­til můj kama­rád, pro­du­cent Yutaka Tachibana,...

Autor:
0

Návštěva žurnalisty Dana Jolina u Terryho Gilliama

Návštěva žur­na­lis­ty Dana Jolina u Terryho Gilliama Filmy Terryho Gilliama býva­jí vel­mi oso­bi­té. Vizionářský fan­tas­ta sto­jí za mno­ha divá­ky i kri­ti­ky oce­ňo­va­ný­mi fil­my, jako jsou Brazil (1985) či Král rybář (1991). Sedmasedmdesátiletý Terry Gilliam žije v sever­ním Londýně. Jeho úto­čiš­tě se nachá­zí v nej­vyš­ším pat­ře jeho domo­va a je z vel­ké vět­ši­ny doslo­va zava­le­né kni­ha­mi. A mezi tím vším se nachá­ze­jí stříp­ky Gilliamovy his­to­rie. „Maggie, moje žena, to nená­vi­dí,“ říká mi napůl omluv­ně Gilliam poté, co jsem jsem ho jed­no odpo­led­ne kon­cem dub­na...

Autor:
0

Rozhovor s Andreou Sedláčkovou, režisérkou filmu BACKSTAGE

1. Co Vás pře­svěd­či­lo, abys­te si řek­la, že do toho­to pro­jek­tu půjde­te? Líbil se mi scé­nář a téma­ta, kte­ré v něm byly zpra­co­vá­ny. Tedy to, že je to film o lás­ce, tan­ci, přá­tel­ství, sebe­po­zná­ní, peně­zích, slá­vě a moci. Připadalo mi zají­ma­vé uká­zat záku­li­sí taneč­ní show, kde panu­jí tvr­dé záko­ny hon­by za úspě­chem a zis­kem. To pro­stře­dí, kte­ré kaž­dý divák zná zven­čí, se mi kro­mě tan­ce zdá­lo jako vel­ký tri­umf pro­jek­tu: všich­ni sle­du­je­me tele­viz­ní show, ale neví­me přes­ně, co se v backstage...

Autor:
0

Julie Issa (rozhovor)

Měla jste něja­kou před­cho­zí herec­kou zku­še­nost? Jak jste se k roli Pavlíny dosta­la?  Když mi bylo deset, obsa­dil mě reži­sér Jiří Chlumský do role šes­ti­le­té Barunky v seri­á­lu Hop nebo Trop 2, kde jsem hrá­la dce­ru mé vlast­ní tety Marthy Issové. Byla jsem vel­mi malá a drob­ná, nikdo mi teh­dy nehá­dal víc než šest, tak­že tomu i rodo­vé podo­bě a schop­nos­ti se potá­pět v ledo­vé vodě jsem zís­ka­la tuto prv­ní prá­ci u fil­mu. Tehdy jsem pro­ži­la své prv­ní dět­ské zami­lo­vá­ní - k samot­né­mu...

Autor:
0

Jindřich Skokan (rozhovor)

Jaké pro tebe bylo samot­né natá­če­ní? Film Na krát­ko je mým prv­ním fil­mem. Do té doby jsem s kame­rou a fil­mo­vá­ním zku­še­nos­ti vůbec neměl. Pan reži­sér Jakub Šmíd si mě vybral při před­sta­ve­ní Dismanova roz­hla­so­vé­ho dět­ské­ho sou­bo­ru. Líbilo se mu, jak říkám text chlap­ce, kte­rý byl v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře. Pak mě pozva­li na kame­ro­vé zkouš­ky. Z fil­mo­vá­ní samot­né­ho jsem byl nejdřív straš­ně ner­vóz­ní. Vůbec jsem nevě­děl, co mám čekat, ale jak štáb, tak her­ci byli napros­to úžas­ní. Co pro tebe...

Autor:
0

Marta Vančurová (rozhovor)

Jak se vám líbil scé­nář fil­mu a jak vzpo­mí­ná­te na jeho natá­če­ní? Ten scé­nář se mi líbil, napa­da­la mě spous­ta témat, kte­rých se dotý­ká. Nebyl prvo­plá­no­vý ani dia­lo­gy, to není běž­né. Pak při­šlo natá­če­ní, sku­teč­ní part­ne­ři se svý­mi před­sta­va­mi, okol­nos­ti, kte­ré je tře­ba akcep­to­vat, a já se jen sna­ži­la svo­ji před­sta­vu obhá­jit. Je jed­no, jest­li jsem při tom byla šťast­ná, nebo ne. Přeju si jen, aby se ten film dotkl divá­ků tak, jako mě při prv­ním čte­ní.

Autor:
0

Martin Finger (rozhovor)

Jak vní­má­te své­ho hrdi­nu – otce? Je to jen pijác­ký hru­bi­án a pri­mi­tiv, nebo v něm dří­má jis­křič­ka citu a svou sna­hu navá­zat se synem aspoň něja­ký kon­takt mys­lí upřím­ně?   Každé jed­no­slov­né pojme­no­vá­ní vždy nějak pokul­há­vá, život je kom­pli­ko­va­něj­ší. Hrubián a pri­mi­tiv nave­nek může být uvnitř cit­li­vý a dis­tingo­va­ný. Kým sku­teč­ně jsme a co jsou naše život­ní role a mas­ky? Pravdou je, že pro tuto roli pro mě nebyl předob­ra­zem žád­ný vel­ký mys­li­tel. Já jsem posta­vu otce cítil jako člo­vě­ka, kte­rý...

Autor:
0

Petra Špalková (rozhovor)

Když jste si pře­čet­la scé­nář Petry Soukupové, měla jste nutká­ní něco na své posta­vě měnit? Dostala jste k tomu od reži­sé­ra pro­stor? Já jsem ješ­tě před scé­ná­řem čet­la celou kni­hu Zmizet, u kte­ré jsem pla­ka­la, při­šla mi sil­ná a lid­ská záro­veň. A pak jsem pře­mýš­le­la, jak si scé­nář pora­dí s tím Petřiným sty­lem psa­ní… pro­to­že ona je skvě­lá v tom, jak jed­nu situ­a­ci nahlíd­ne­te z vnitř­ní­ho svě­ta kaž­dé z postav. Bylo mi jas­ný, že ten scé­nář bude jiný než ta povíd­ka, při­způ­so­be­ný fil­mo­vé­mu jazy­ku....

Autor:
0

Tomáš Baldýnský (rozhovor)

V čem je pod­le vás hlav­ní síla tex­tu spi­so­va­tel­ky Petry Soukupové Na krát­ko v rám­ci žán­ru „rodin­ných vzta­hů“? Hlavně v psy­cho­lo­gic­ké přes­nos­ti jejích postav, není na nich nic vymyš­le­né­ho, sty­li­zo­va­né­ho ane­bo autor­sky pře­krou­ce­né­ho, její hrdi­no­vé žijí - ve sku­teč­ném svě­tě - a děla­jí, co mohou. A samo­zřej­mě nic nezmů­žou, pro­to­že tak už to v jejím, ale samo­zřej­mě i tom našem svě­tě cho­dí. Jak vypa­da­la vaše spo­lu­prá­ce coby  zku­še­né­ho tele­viz­ní­ho auto­ra a dra­ma­tur­ga s reno­mo­va­nou  spi­so­va­tel­kou na jejím prv­ním celo­ve­čer­ním scé­ná­ři?   Není to...

Autor:
0

Petra Soukupová – rozhovor

Ve svých kni­hách pro dospě­lé někdy pou­ží­vá­te dět­ský pohled -  i pří­běh fil­mu Na krát­ko vlast­ně vní­má­me oči­ma malé­ho hrdi­ny?  Proč volí­te tenhle prin­cip dět­ské per­spek­ti­vy? Protože mě dět­ský pohled hod­ně baví. Líbí se mi, že děti vidí dospě­lý svět s něja­kým ome­ze­ním, pro­to­že pros­tě ješ­tě vše­mu nemů­žou rozu­mět a vlast­ně je to tře­ba ani neza­jí­má. Ve svých kníž­kách, a potaž­mo i v tom­to scé­ná­ři, nelí­čí­te děti jako naiv­ní šťast­né bytos­ti, kte­ré nevní­ma­jí pro­blémy kolem sebe.  Jako bys­te chtě­la dospě­lým stá­le...

Autor:
0

Jakub Šmíd - rozhovor

Váš celo­ve­čer­ní debut Laputa byl více­mé­ně výpo­vě­dí o jed­né, vám věko­vě blíz­ké, gene­ra­ci, zatím­co hrdi­no­vé vaše­ho nové­ho fil­mu jsou gene­rač­ně roz­vrstve­ni: kluk na pra­hu puber­ty, tee­nager­ka, rodi­če čty­ři­cát­ní­ci, babič­ka…  Čím vás zau­jal scé­nář Petry Soukupové? Prozaickou tvor­bu Petry Soukupové jsem sle­do­val od jejích začát­ků a dlou­ho bylo mým snem nato­čit film pod­le její před­lo­hy. Obzvláště Zmizet mi utkvě­lo v pamě­ti pro svou syro­vou a záro­veň křeh­kou atmo­sfé­ru. V mé tvor­bě bylo mys­lím na čase posu­nout se k dospě­lej­ším téma­tům, i když para­dox­ně...

Autor:
0

Martin Myšička - Horníci si dnes rozhodně zaslouží více respektu a péče

Jak bys­te popsal inže­ný­ra Tomana, kte­ré­ho ve fil­mu hra­je­te? Je to člo­věk, kte­rý se pří­liš nepo­hy­bu­je v pod­ze­mí dolu, ale spí­še v kan­ce­lá­řích, kde měl na sta­ros­ti říze­ní pro­vo­zu. Toman měl podíl na chy­bách, kte­ré zavi­ni­ly důl­ní neštěs­tí roku 1961. Respektive měl podíl na tom, že se neštěs­tí neza­brá­ni­lo, pod­ce­nil někte­rá alar­mu­jí­cí hlá­še­ní. Jak jste po pře­čte­ní scé­ná­ře k pří­bě­hu při­stu­po­val? Prvním odra­zo­vým můst­kem byl samo­zřej­mě scé­nář. A pak také samo­zřej­mě roz­ho­vor s reži­sé­rem a sce­náris­tou. Inspirovaly nás i reá­lie, kos­týmy a kon­krét­ní situ­a­ce,...

Autor: