#1895: RETRO: Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství - 60 %
Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství
Výběr „Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství“ je spíš taková připomínka, než aby se jednalo o skutečně kvalitní vydání některých vybraných příběhů Rychlých šíp, o kterých se navíc celkem stěží dá říct, že by se jednalo o skutečně ty nejlepší příběhy. U některých je patrné, že jsou to takové ty příběhy výplňové, kdy scenáristé mají jednoduchý nápad, ale jelikož nic lepšího v danou chvíli nepřišlo, tak se s tím vypořádali tou jednodušší cestou. A očividně se to týkalo i takového Foglara, který navíc prostřednictvím příběhů propagoval skauty a morální chování, které někdy bylo skoro v rozporu se skutečnou morálkou. Nemáte taky někdy pocit, že i Rychlé šípy se chovají trochu jako hajzlíci? Sem tam někoho zajmou, drží ho jako rukojmí, nechovají se vždy dokonale čestně.
Jasně, oni se chovají podle určitého kodexu, který jim vštípil autor, podle klukovského kodexu, kde nemá místo dívka, což se mimochodem projevuje i v závěrečném příběhu, kde je dokonce skupina odsouzena za to, že v jejím čele je dívka. Ale tohle jsou prostě příběhy jednoho specifického českého autora, které jsem osobně jako dítě miloval a četl je, tedy především v beletristickém, nikoli v komiksovém provedení. V komiksovém provedení se ke mně dostaly právě formou tohoto sešítku, který vyšel k příležitosti výstavy, jež se v roce 1997 konala v Museu hlavního města Prahy. A jako taková brožura skutečně může sloužit, i když se ve skutečnosti nejedná o první vydání s tímto názvem.
Sešit „Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství“ se objevil již v roce 1940 a podle zápisu na ComicsDB se „jedná se o speciál k Mikuláši, který obsahoval 20 příběhů ze 4. a 45 příběhů z 5. ročníku Mladého hlasatele“. Tohle brožura z roku 1997 rozhodně nesplňuje a příběhy zde prezentované jsou odlišné než u vydání z roku 1940. Ve vydání z roku 1997 ani není konkretizováno, o jaké příběhy se konkrétně jedná, respektive v jakých číslech „Mladého hlasatele“ příběhy vycházely. Je to škoda o to víc, že se jedná o publikaci, která vyšla pod muzejní výstavou. To by si přece trochu těch historických informací zasloužilo. Vydání z roku 1940 je navíc ještě zajímavé skutečnost, že jsou vždy dva příběhy barevné a dva černobílé.
Sbírka „Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství“ je výběrem, který v sobě má sem tam nějaký lepší příběh, třeba ten s Maxmiliánem Drápem je skvěle hororový a rozhodně by se dal k tomu nejlepšímu zařadit, ale pak jsou zde takové jednohubky, které jsou jednoduché, skoro až banální, jež nijak nenarušují to, co bylo řečeno dříve nebo bude řečeno později. Jsou zde setkání postav, která budou snadno zapomenuta, nic, co by bylo skutečně strhující. Sem tam je zde přímo něco ze skauta, jednou dokonce i pravidla hry. Z mého pohledu tedy skutečně jen takové hezké retro, ale rozhodně je zajímavější sáhnout po knihách s větším formátem.
