Kategorie: Divadelní recenze

0

Kancl (2018)

Divadlo Rokoko jsem navští­vil co si pama­tu­ji popr­vé. Překvapilo mě, kolik men­ších diva­del­ních scén Praha ukrý­vá, ale pod­zem­ní hle­diš­tě s cca dvě­ma sty mís­ty pří­stup­ný­mi z pou­ze jed­né chod­by je spo­lu s Kalichem pro mé zku­še­nos­ti zatím rekord­ma­nem. Příjemné je, že i přes men­ší pro­sto­ry se v diva­dle pěk­ně sedě­lo a měl jsem i přes svou výš­ku dosta­tek mís­ta pro nohy, což je sla­bým mís­tem vět­ši­ny praž­ských diva­del. Rokoko si zde tedy při­psa­lo poho­dl­nost­ní body navíc. A že je bude potře­bo­vat, to vám pro­zra­dím hned...

Autor:
0

Divadlo: Krysař (2018)

Po loň­ské návštěvě tak tro­chu nestan­dart­ní­ho muzi­ká­lu Tajemství od Daniela Landy a jeho man­žel­ky v reži­sér­ské pozi­ci, kte­rý se mi ale až neče­ka­ně zalí­bil, jsem vyu­žil mož­nos­ti zhléd­nout také jeho ješ­tě o něko­lik roků star­ší tvor­bu, i když po více než dva­ce­ti letech po pre­mi­é­ře samo­zřej­mě v novém nastu­do­vá­ní. Kulisy Na malé scé­ně Divadla Kalich se ten­to­krát pro­duk­ce vytáh­la s vel­mi chytře navr­že­ný­mi kuli­sa­mi, kte­ré během před­sta­ve­ní neby­lo tře­ba nijak výraz­ně manu­ál­ně měnit a přes­to díky dvě­ma toč­nám nabí­ze­ly pat­řič­nou vari­a­bi­li­tu s mini­mál­ní spo­tře­bou stmí­va­ček. Na nich...

Autor: