Jindřich Skokan (rozhovor)

Skokan

Jaké pro tebe bylo samot­né natá­če­ní?

Film Na krát­ko je mým prv­ním fil­mem. Do té doby jsem s kame­rou a fil­mo­vá­ním zku­še­nos­ti vůbec neměl. Pan reži­sér Jakub Šmíd si mě vybral při před­sta­ve­ní Dismanova roz­hla­so­vé­ho dět­ské­ho sou­bo­ru. Líbilo se mu, jak říkám text chlap­ce, kte­rý byl v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře. Pak mě pozva­li na kame­ro­vé zkouš­ky. Z fil­mo­vá­ní samot­né­ho jsem byl nejdřív straš­ně ner­vóz­ní. Vůbec jsem nevě­děl, co mám čekat, ale jak štáb, tak her­ci byli napros­to úžas­ní.

Co pro tebe bylo při natá­če­ní nej­hor­ší?

Nedívat se do kame­ry. To jsem se musel odna­u­čit. Kamera pro mě před­sta­vo­va­la pub­li­kum, kte­ré při fil­mo­vá­ní vlast­ně nemá­te. Nakonec jsem se to odna­u­čil, ale trva­lo to. Zatím jsem měl zku­še­nos­ti jenom z diva­dla a to je něco úpl­ně jiné­ho. Publikum rea­gu­je hned, když udě­lá­te chy­bu na jeviš­ti, nemů­že­te ji vzít zpát­ky.

 

A co tě nej­víc pře­kva­pi­lo?

Určitě mě pře­kva­pi­lo, kolik u fil­mu pra­cu­je lidí a jak detail­ně mají roz­dě­le­né pro­fe­se. Třeba jsem netu­šil, že exis­tu­je pozi­ce „ostřič kame­ry“. To jsem zjis­til až při natá­če­ní. Taky jsem byl pře­kva­pe­ný, co všech­no děla­jí rekvi­zi­tá­ři. Nám dokon­ce vaři­li jíd­lo, kte­ré jsme ve fil­mu jed­li. Nejvíc si pama­tu­ju na lanč. To je ta scé­na, kdy mi lanč udě­lá otec k veče­ři. V nor­mál­ním živo­tě jsem lanč jedl jen pár­krát, ale tu chuť lan­če z téhle fil­mo­vé scé­ny asi neza­po­me­nu.

Taky mě hod­ně bavi­lo točit scé­ny, kde má Jakub psa. Jmenoval se Dingo, ale ve fil­mu měl jmé­no Kojot. Tak se občas někdo sple­tl a stej­ně mu řekl jeho reál­ným jmé­nem Dingo. Byl to tako­vý kří­že­nec, moc posluš­ný. Jedna ze scén, na kte­rou nej­ra­dě­ji vzpo­mí­nám je, když jsem vyšel ze své­ho poko­je a Dingo ke mně při­běh­ne a já si s ním hra­ju. Mít psa je vlast­ně asi jedi­ná věc, kte­rou Jakubovi z jeho živo­ta závi­dím.

Která scé­na mi nao­pak vůbec nešla, tak to je ta, jak utí­kám před svou mat­kou – Petrou Špalkovou. Dohoní mě na scho­dech a zfac­ku­je mě. To jsme opa­ko­va­li toli­krát, že už jsem to pře­stal počí­tat. Vlastně nešlo ani o to fac­ko­vá­ní, ale nějak mi nešel ten útěk. Pořád to neby­lo ono. Když jsem pak viděl výsle­dek, jsem rád, že pan reži­sér byl tak nároč­ný, pro­to­že scé­na se mi moc líbí a vypa­dá oprav­du dob­ře.

Jaký jsi měl vztah  ke své posta­vě Jakuba - chá­pal jsi jeho cho­vá­ní, jeho vzpou­ru pro­ti mat­ce?

Vžít se do role Jakuba pro mě bylo hod­ně těž­ké. Je to kluk, kte­rý vyrůs­tal s tím, že vůbec neví, kdo je jeho táta a kde vlast­ně je. To si vůbec nedo­ká­žu před­sta­vit. Já mám tátu, mámu a brá­chu. Všichni žije­me spo­lu. Abych prav­du řekl, hod­ně mi pomohl můj kama­rád. Je v podob­né situ­a­ci jako Jakub. S otcem se nestý­ká a žije jen s mamin­kou a sestrou. Já jsem se ho na hod­ně věcí ptal, tře­ba, jak vlast­ně nezá­jem otce zvlá­dá. Pak jsem si ho v někte­rých scé­nách, kte­ré jsem hrál i před­sta­vo­val. Pro mě to byl jenom film, ale až díky tomuhle fil­mu jsem si uvě­do­mil, že pro mého kama­rá­da a nejen pro něj, ale pro spous­tu klu­ků a holek je život bez jed­no­ho z rodi­čů kaž­do­den­ní rea­li­ta. Vlastně mi to při­jde hod­ně smut­né. Pro Jakuba je nej­hor­ší situ­a­ce, kdy zjis­tí, že mu všich­ni kolem něj lha­li. Otec, kte­ré­ho celý život tou­ží poznat, žije pár domů od něj a za Jakubem při­jde, až když ho jeho původ­ní rodi­na zkla­me, to je mu Jakub dob­rý. Další, kdo Jakuba zkla­mal, je mamin­ka. Nechápe, proč mu s otcem rov­nou neřek­la prav­du, to zjiš­tě­ní, že mu nej­bliž­ší člo­věk takhle lhal, je straš­né. A sest­ra? Ta sice s Jakubem občas pro­ho­dí pár vět, ale má svých sta­ros­tí dost a posled­ní, co by chtě­la řešit, jsou Jakubovy poci­ty. On je vlast­ně obklo­pe­ný lid­mi, ale při­tom je nesku­teč­ně sám.  Chtěl by ses herec­tví jed­nou věno­vat? Co tě baví?

Odmalička cho­dím do Dismanova roz­hla­so­vé­ho dět­ské­ho sou­bo­ru, tam hra­ju růz­né posta­vy a vlast­ně prá­vě „Dismančatům“ vdě­čím i za ten­to film, pro­to­že pan reži­sér si mě vybral na jed­nom z našich před­sta­ve­ní. Jinak občas hra­ju dět­ské role v Národním diva­dle, to mě hod­ně baví. Vystupoval jsem napří­klad v před­sta­ve­ní Pán z Prasečkova nebo Strakonický dudák. Když jsou škol­ní reci­tač­ní sou­tě­že, tak nechy­bím ani tam. A taky dost spor­tu­ju. Rád cho­dím cvi­čit do Sokola. Taky hra­ju stol­ní tenis. A ved­le spor­tu je mým zájmem hud­ba. Hraju na kon­tra­bas. Maminka tan­co­va­la v lido­vém sou­bo­ru, tak jsem urči­tě něco zdě­dil i po ní.  A jest­li bych se chtěl věno­vat herec­tví, to tepr­ve uvi­dí­me, ale urči­tě by mě to láka­lo. Mám v plá­nu někdy jít na zkouš­ky na DAMU a tře­ba to vyjde. Ale mezi­tím mě ješ­tě čeká střed­ní ško­la.

Ohodnoťte článek



Části seriálu: Na krátko

|

Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Související příspěvky:

  • Na krátko30. května 2018 Na krátko Na krátko je příběh o dětech, které předčasně dospívají, protože už tu nejsou celé rodiny, aby je chránily před tím, jaký svět skutečně je. A které svoji zkoušku z dospělosti musejí […]
  • Na krátko16. května 2018 Na krátko Film Na krátko nechává „válcovat sny“ tvrdou realitou života To však neznamená, že nedává svým hrdinům naději! Režisér Jan Šmíd má cit pro zajímavé filmové příběhy a umí natočit film, […]
  • JINDŘICH SKOKAN (JAKUB)30. května 2018 JINDŘICH SKOKAN (JAKUB) Narozen 2004. Navštěvuje 7. třídu základní školy; má rád divadlo, sport všeho druhu (pravidelně se zúčastní závodů v sokolské všestrannosti), hudbu (začínal na housle, přešel na kontrabas […]
  • Na krátko16. května 2018 Na krátko Dvě krátká videa z novinářské konference. https://youtu.be/lejL4qDs_fo https://youtu.be/SCBnA8r8Ndo  
  • Celý život18. května 2017 Celý život Útlá knížka, která však ve svém textu dokáže obsáhnout, jak již sám název napovídá, celý život jednoho muže. Muže, který by pro spoustu lidí asi nebyl ničím výjimečný, avšak doba, kterou […]
  • Jiří Štrébl18. února 2016 Jiří Štrébl   O postavě „Má postava se jmenuje Zdeněk Poláček a je to muž, který když byl mladší, tak měl ambice, byl vtipný a zábavný, ale jakmile se zabydlel na vesnici, tak veškeré ambice a ideály […]
  • Hodně lidí a nejen ženy má role povzbudila, říká herečka Zuzana Kronerová17. března 2018 Hodně lidí a nejen ženy má role povzbudila, říká herečka Zuzana Kronerová Slovenská herečka Zuzana Kronerová pochází z herecké rodiny. Má za sebou desítky filmových rolí a seriálů. A letos získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Bába z […]
  • Rozhovor s Arnoštem Goldflamem13. dubna 2017 Rozhovor s Arnoštem Goldflamem Jak se vám spolupracovalo s Jiřím Chlumským? Už jste se někdy pracovně potkali? Ó ano! Před lety mě režíroval v pohádce Zmrazený Vasil! Myslím, že to bylo jeho první dílo. A teď teda zas […]
  • Na střeše - Herci a jejich role7. února 2019 Na střeše - Herci a jejich role Kde se vzala jména postav? Jména některých postav mají docela zajímavou historii. Pan Rypar se například jmenuje podle hudebního skladatele Reného Rypara, který složil hudbu k oběma […]
  • Aneta Krejčíková (Milada (18–38let) – nejlepší kamarádka Olgy) - Zoufalé ženy dělají zoufalé věci21. ledna 2018 Aneta Krejčíková (Milada (18–38let) – nejlepší kamarádka Olgy) - Zoufalé ženy dělají zoufalé věci Milada je nejlepší kamarádkou hlavní hrdinky Olgy. Je její rádkyní, vrbou, ale i parťačkou v honbě za láskou. Jste si vy osobně s Miladou v něčem podobné? Myslím, že jsem v pohodě vrba, […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *