Hastrman - Rozhovor s Janem Kolaříkem

Hastrman - Rozhovor s Janem Kolaříkem
Ohodnoťte člá­nek

Ve fil­mu hra­je­te posta­vu fará­ře Fidelia, kte­rý je roz­pol­ce­ný a odha­lu­je i své tem­né lid­ské strán­ky. Je pro vás ten­to vnitř­ní kon­flikt u oso­by fará­ře spo­le­čen­sky při­ja­tel­ný?

Jestli je ten svár toho fará­ře a divo­čá­ka v něm akcep­to­va­tel­ný? Může být. Mám dva kama­rá­dy fará­ře – jed­no­ho evan­ge­lic­ké­ho a jed­no­ho kato­lic­ké­ho, jsou to pri­ma lidi, ale já bych jejich úděl nechtěl a nemohl sdí­let. Farářem bych tak být nemohl. Jsem totiž pří­z­niv­cem té dru­hé, divo­čej­ší polo­hy. Neuměl bych se odpou­tat od žen. Bavilo by mě to jen z toho pohle­du, že rád zpí­vám v kos­te­le, že to tam pěk­ně zní.

Vy jako Jan Kolařík bys­te si s fará­řem Fideliem rozu­měl?

Když jsem byl malý, tak jsem ješ­tě v prv­ní tří­dě zažil vyu­čo­vá­ní nábo­žen­ství, než to zaká­za­li, a náš uči­tel, farář, cho­dil vždy v nedě­li po mši s chla­pa­ma do hos­po­dy, kde hrá­li kar­ty, pili pivo a bylo to pří­jem­ný. Myslím, že bych si s Fideliem vel­mi rozu­měl, pro­to­že má v sobě jis­tou dáv­ku las­ka­vos­ti, kte­rá se nějak z naše­ho oko­lí vytrá­cí, a i nehez­ké věci umí hez­ky pojme­no­vat.

Hastrman při­je­de do ves­ni­ce a začne nabou­rá­vat auto­ri­tu fará­ře. Myslíte si, že čas­to až nedo­tknu­tel­ná auto­ri­ta fará­ře byla kdy­si správ­ná?

Obecně bych řekl, že ano. Myslím si, že nao­pak dnes auto­ri­ty, na kte­ré by se dalo dívat s úctou, obdi­vem a mož­ná i lás­kou, chy­bí. A jsou nut­né. Nějakých elit bylo potře­ba. Ale eli­ta nezna­me­ná, že se jed­ná o člo­vě­ka, kte­rý je mi nad­řa­ze­ný a dává mi to naje­vo. Musí to být záro­veň auto­ri­ta při­ro­ze­ná. Jakmile je vynu­ce­ná nebo vynu­co­va­ná, tak mě to samo­zřej­mě neba­ví.

Asi tak bude­te sou­hla­sit, že auto­ri­ty jsou potře­ba i dnes…

Samozřejmě. Ale mám pocit, že se na to posled­ní dobou auto­ri­ty vykaš­la­ly a vybubla­la tako­vá sed­li­na, u kte­ré se dá jen dou­fat, že nikdy úpl­ně nevy­bub­lá.

Jste věří­cí?

Samozřejmě. Já mám zku­še­nost s posmrt­ným živo­tem. Když mi umře­la babič­ka, bylo jí deva­de­sát a mně tři­cet let. Bylo to na Štědrý den ráno a po Novém roce jsme ji pocho­vá­va­li. A já jsem na té smu­teč­ní hos­ti­ně šel do skle­pa pro sli­vo­vi­ci. Tam je tako­vý níz­ký strop a jedi­ná žárov­ka a já jsem tam vstou­pil a ta babič­ka tam byla. Od pasu naho­ru se vzná­še­la u stro­pu a řek­la mi: Jéni, tam z toho demižó­nu jim nalij. A nebyl jsem opi­lej… A od té doby vím, že posmrt­ný život je a že ta duše tady taky je. To je tako­vá zku­še­nost, jako že cukr je slad­kej.

Rozpolcená je i posta­va has­tr­ma­na – člo­věk ver­sus zví­ře. Pozorujete i vy v sobě něja­kou zví­ře­cí polo­hu?

Já jsem si jis­tý tím, že zví­ře má v sobě kaž­dý člo­věk. Prošel jsem si insce­na­ce­mi Zločin a trest, Běsi a Bratři Karamazovi a vím, že tu tem­nou strán­ku má i nej­mi­lej­ší člo­věk. Nic není čer­no­bí­lé. To je na těch posta­vách nej­za­jí­ma­věj­ší. Že kaž­dá má své tajem­ství, kte­ré jako herec musím obje­vit. Myslím, že Dostojevskij tu sku­teč­nost, že kaž­dý v sobě má tem­nou strán­ku, popsal skvě­le.

 

Má člo­věk ty zví­ře­cí váš­ně potla­čo­vat?

Samozřejmě že je má potla­čo­vat. Aby dru­hým neu­bli­žo­val. Ale někdy je to těž­ké. Zvláště jak stár­ne­me a už nemá­me ty obran­né mecha­nismy, abychom někte­ré věci pros­tě necha­li být a vykaš­la­li se na to, tak mě se stá­vá, že někdy mě musí žena držet, abych se neroz­váš­nil…

Četl jste román Hastrman?

Ano. Napřed jsem četl scé­nář, kte­rý se mi vel­mi líbil. A potom jsem se už hůře pro­kou­sá­val kníž­kou, pro­to­že už jsem ta tajem­ství znal.

Já nesná­ším ten­ké kníž­ky, kte­ré pře­čtu za den, já potře­bu­ju aspoň 800 stran, v tom mi Hastrman vyho­vo­val. Už z kon­zer­va­to­ře mám tako­vý zvyk, že čtu s tuž­kou a zaškr­tá­vám si, kde jsem začal a skon­čil. Učili nás, že si kaž­dý týden máme pře­číst aspoň část kníž­ky a jed­nu diva­del­ní hru, abychom neu­mře­li blbí.


Co je pro vás ústřed­ním téma­tem pří­bě­hu Hastrmana?

Těch témat je tam straš­ně moc. Dá se to vní­mat jako roman­tic­ký i eko­lo­gic­ký thriller. Pro mě to v tom užším slo­va smys­lu mimo jiné jsou tajem­ství jed­not­li­vých postav. Že se na ně najed­nou vypla­ví něco, co by nikdo ani netu­šil.

Jedním z témat je nepo­chyb­ně lás­ka ke kra­ji­ně, jste vy s něja­kou kon­krét­ní spja­tý?

Moje kra­ji­na byla kdy­si na Vyškovsku, kde jsem se naro­dil. Dnes je mojí kra­ji­nou hek­tar, na kte­rém žiji. Kde mám hos­po­du kou­sek od domu, teni­so­vý kurt kou­sek od domu, ledo­vou plo­chu a fot­ba­lo­vé hřiš­tě. A v té hos­po­dě mám tu stol­ní spo­leč­nost, kte­rá je úpl­ně mimo mou bran­ži – asfal­tér, pro­fe­si­o­nál­ní fanou­šek, řidič kami­o­nu, sto­lař, uči­tel tělo­cvi­ku apod. A s těmi si odpo­či­nu a bavím se o nor­mál­ních věcech. Ne o tom, co dělám já, co je umě­ní, co je pod­sta­tou apod. Bydlím v Brně kou­sek od nej­star­ší­ho a nej­vět­ší­ho par­ku Lužánky, kte­rý je veli­ce pěk­ný. A ústře­dím je ta moje hos­po­da. To je kos­tel. Hospodský je farář, pípa je oltář, a když slu­níč­ko sví­tí na tu zla­tou bar­vu piva, tak si při­pa­dám jako v kos­te­le. To je z Hrabala, ale já to tak cítím.

Abych se vyjá­d­řil správ­ně v sou­vis­los­ti s kra­ji­nou, tak asi musím zmí­nit, že jsem strá­vil pár měsí­ců v již­ní Africe, a tam jsem zíral. Říkal jsem si, že pánbůh nejdřív stvo­řil Kapské měs­to a až pak zby­tek svě­ta. Celou dobu jsem si tam opa­ko­val: na co je ta Evropa tak pyš­ná? Když jsem se pak vrá­til domů, začal jsem si popr­vé mno­hem bed­li­vě­ji vší­mat prá­vě kra­ji­ny. Každého oby­čej­né­ho kop­ce, stro­mů, remíz­ků, polí. Toho, mezi čím jsem vyrůs­tal, a nikdy si toho nevší­mal. Musím říct, že tře­ba ta kra­ji­na, kde jsme natá­če­li Hastrmana, je nád­her­ná.

Co bys­te dělal na mís­tě has­tr­ma­na – doká­zal bys­te brá­nit kra­ji­nu tře­ba i svým vlast­ním tělem?
Mně se ze zni­če­né kra­ji­ny kud­la v kap­se neo­t­ví­rá. Bohužel to tak je. Intenzifikací země­děl­ství a prů­mys­lu. Existují pro­gra­my revi­ta­li­za­ce, tak dou­fej­me, že něče­mu pomo­hou, ale fakt, že se rozo­ra­ly meze, zmi­ze­ly remíz­ky, je jas­ným důsled­kem půso­be­ní člo­vě­ka. Důležité je, aby ve vede­ní stá­tů, unie apod. povsta­li uvě­do­mě­lí lidé. A někde se sku­teč­ně už teď dějí změ­ny k lep­ší­mu. Já nejsem eko­log, mám jen rád svou zemi, lidi, se kte­rý­mi v ní žiju, nemám tu hys­te­ric­kou sna­hu tyhle věci pří­mo měnit. Spíš s lid­mi mlu­vím a sna­žím se jim to vysvět­lit. Mám pocit, že pro­ti vyspě­lé Evropě, kde se na eko­lo­gii více dbá, jsme skan­zen. Tady se eko­lo­gie vní­má jako spros­té slo­vo, což nechá­pu. Význam slo­va eko­lo­gie je péče o oko­lí, ve kte­rém žije­me. To je pře­ce nor­mál­ní, naše babič­ky a dědeč­ko­vé na to ješ­tě dba­li.

Ve fil­mu se obje­vu­je řada pohan­ských ritu­á­lů. Je vám ten­to svět tře­ba i v tom sepje­tí s pří­ro­dou nějak blíz­ký?

Pro posta­vu Fidelia je to věc nepři­ja­tel­ná a chce ji samo­zřej­mě vymý­tit. Ale pro mě je ten svět fas­ci­nu­jí­cí. Částečně to sou­vi­sí s tím zví­ře­tem, co máme v sobě. S tou divo­či­nou. Já kdy­bych v té ves­ni­ci žil, tak bych si někte­ré ty ritu­á­ly roz­hod­ně nene­chal ujít. Je to zají­ma­vé…

Jak se vám pra­co­va­lo pod režij­ním vede­ním Ondřeje Havelky?

Třicet let hra­ju spí­še na diva­dle. A vždy když jdu do tako­vé nové fil­mo­vé zku­še­nos­ti, mám strach, aby to vyšlo. V tom diva­del­ním pro­stře­dí už pře­ce jen ty reži­sé­ry znám a vím, co mám čekat. Tady to bylo něco jiné­ho – čis­té dob­ro­druž­ství. Jsem intu­i­tiv­ní herec, nejsem ten, kte­rý to má tzv. přes hla­vu, potře­bu­ju něja­ký impulz. A Ondra Havelka dove­dl s tou svou jem­nos­tí, kte­rou v sobě při­ro­ze­ně má, pora­dit a vysvět­lit, co chce, a to mě vyho­vu­je. Ondra dával na pla­ce jas­ně naje­vo, jak se mu to zamlou­vá. Ale poti­chu. On při­jde k člo­vě­ku a zašeptá: Takhle se mi to líbí. Ani jsem se necho­dil dívat na kopr (pozn. kon­t­rol­ní pro­jek­ce), pro­to­že já toho démo­na sebe­po­zo­ro­vá­ní v sobě mám. Stejně jako reži­sé­ro­vi jsem důvě­řo­val kame­ra­ma­no­vi Divišovi Markovi. Přece jenom na očích kole­gů nej­lé­pe pozná­te, že bys­te to mohl udě­lat lépe či jinak.

Jak jste se vlast­ně k roli fará­ře dostal?

Nijak jsem se o ni neu­chá­zel, zavo­lal mi kvů­li ní pro­du­cent Čestmír Kopecký, prav­dě­po­dob­ně pro­to, že jsme spo­lu před lety toči­li film Karamazovi, a také mě znal z Divadla Husa na pro­váz­ku, pro­to­že byl u nás v diva­dle něja­ký čas inten­dan­tem. Doporučil mě Ondřejovi Havelkovi, s ním jsem se potkal v jed­né hos­po­dě, tam si mě vyfo­til a asi za týden jsem pode­pi­so­val smlou­vu.

A jak se vám hrá­lo po boku Simony Zmrzlé, což je vlast­ně vaše kole­gy­ně z Provázku? Ve fil­mu farář Katynku obdi­vu­je, až zbož­ňu­je, což je pro fará­ře těž­ký úděl.

Překonávání váš­ně a lás­ky ke Katynce není pro fará­ře nic hez­ké­ho. Ale spo­lu­prá­ce se Simonou jako s hereč­kou, s níž se zná­me už dlou­ho, hezká byla. Máme moc pěk­ný kole­gi­ál­ní vztah, dokon­ce jsme spo­lu v jed­nu chví­li cho­di­li do ško­ly a hrá­li jsme spo­lu v seri­á­lu Clona, ale tam jsem ji týral a bil.

Dle jejích slov jste se na pla­ce dob­ře bavi­li, a to prý také díky her­ci Davidu Novotnému?

My s Davidem Novotným máme spo­lu něco, co máme i s Vaškem Svobodou – my spo­lu téměř nemů­že­me hrát. Když se na sebe podí­vá­me, násle­du­je sal­va smí­chu. S Davidem se to táh­ne už od Karamazových. V Hastrmanovi tak je napří­klad scé­na v kos­te­le, kdy já jako farář předzpí­vá­vám litur­gic­kou píseň a v tom kos­te­le sedí David. A já to musel zpí­vat tře­ba osm­náct­krát…


Části seriálu: Hastrman

Tiskové materiály

Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Související příspěvky:

  • Hastrman nemá srdce z ledu - 75 %20. dubna 2018 Hastrman nemá srdce z ledu - 75 % Když se hastrman, alias baron de Caus, rozhlíží po svém panství, největší radost mu dělá pohled na vodní hladiny rybníků, které zažil už jeho otec. Voda je živel, který mu pomáhá přežít […]
  • Hastrman19. dubna 2018 Hastrman Romantický thriller o lásce hastrmana k venkovské dívce natočil režisér Ondřej Havelka a produkoval Čestmír Kopecký.  Film vznikl na motivy románu Miloše Urbana oceněného Magnesií Literou. […]
  • Hastrman - Synopse & O filmu20. dubna 2018 Hastrman - Synopse & O filmu  SYNOPSE Romantický a zároveň ironický příběh hastrmana alias barona de Caus, jehož láska k venkovské dívce Katynce naplňuje netušeným štěstím i stravující vášní. Baron se vrací se svým […]
  • Hastrman19. dubna 2018 Hastrman Videa z novinářské konference 18. 4. […]
  • Zdeněk Troška - rozhovor k filmu Babovřesky 321. ledna 2015 Zdeněk Troška - rozhovor k filmu Babovřesky 3 Zdeněk Troška je v Česku nejpopulárnější, ale také kritiky asi nejsledovanější režisér. On si však z kritiků nic nedělá a vždy říká, že ještě než vůbec začne točit, kritici mají své […]
  • Sabina Remundová MAŘČI26. dubna 2017 Sabina Remundová MAŘČI Koho hrajete v trilogii Zahradnictví? Jsem veselá teta Marči. Doufám, že veselá. Řekla bych, že je to taková tragikomická postava. Dost často se projevuje takovým způsobem, že ostatní […]
  • Denisa Pfauserová - princezna Markétka26. února 2016 Denisa Pfauserová - princezna Markétka  Jaká je princezna, kterou hrajete v pohádce Řachanda?   Rozmazlená. Rozmazlený fakan. To mluví za všechno. Opravdu je jak pětiletá rozmazlená holčička, která vždycky dostala všechno, co […]
  • Rozhovor s Terezou Kostkovou k filmu Líbáš jako ďábel10. května 2012 Rozhovor s Terezou Kostkovou k filmu Líbáš jako ďábel Potěšilo vás, že právě vás si vybrala Marie Poledňákové do role lásky protřelého bonvivána a úspěšného spisovatele Karla neboli Jiřího Bartošky v pokračování své úspěšné komedie Líbáš jako […]
  • Rozhovor s Kritýnou Bokovou o filmu Toman21. září 2018 Rozhovor s Kritýnou Bokovou o filmu Toman S Ondřejem Trojanem to je váš druhý film. V Občanském průkazu jste hrála učitelku Pivoňkovou, skoro disidentku a teď role soudružky Miládky Třískalové. Nedotklo se vás to? Naopak. […]
  • Michael Szatmary: Češi jsou rozmazlení. Slovenské publikum ještě dokáže odpustit chyby7. května 2018 Michael Szatmary: Češi jsou rozmazlení. Slovenské publikum ještě dokáže odpustit chyby Michael patří mezi nejtalentovanější komiky slovenské standupové scény. Teď je na nejlepší cestě získat si i české publikum. V současnosti si můžete jeho skeče užít v pořadu Comedy Club na […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *