vlada


ROZHOVOR: Vladimír Kafka: Na to co mám, jsem i musel počkat

Vladimír Kafka svou kni­hu Život naži­vo dopro­vo­dil i ilu­stra­ce­mi, kte­ré jsou  krás­né svou jed­no­du­chos­tí. Jednoduchý, nicmé­ně o to hlub­ší je text. Více než třista stran kni­hy, jež při­po­mí­ná moud­rost našich před­ků a sel­ský rozum vzbu­zu­je otáz­ky. Je to jeden z auto­rů, od něhož sto­jí za to si něco pře­číst, nechat si kni­hu u poste­le a čas od času ji náhod­ně otevřít. Pohladí, potě­ší, pora­dí...

vlada

Jste auto­rem více­ro knih, pane Kafko, řek­ně­te mi, jak došlo k tomu, že jste začal psát tak hlu­bo­kou a nesmír­ně duchov­ní, leč sel­ským rozu­mem pro­stou­pe­nou kni­hu Život naži­vo?

Moje žena mě při­mě­la, abych popsal zážit­ky pro­ži­té s lid­mi, kte­ří pře­ko­na­li doslo­va vlast­ní smrt tím, že zvlád­li rakovinu.Duchovní na tom bylo to , že jsem Irenu vysle­chl, sedl na zadek a usku­teč­nil jsem to.

Jak dlou­ho trva­lo tuto pub­li­ka­ci napsat?

Začal jsem psát v polo­vi­ně září 2014 a po deví­ti měsí­cích v květ­nu roku 2015 byla z vět­ší čás­ti napsa­ná. Potom jsem ji jen dola­ďo­val a kres­lil ilu­stra­ce.

Je něco, co bys­te na ní chtěl nyní změ­nit? Přidat kapi­to­lu napří­klad. Pokud ano, o čem by byla?

Nechci nic měnit. Spíše se sna­žím být inspi­ro­ván pro něco nové­ho. Chtěl jsem, aby jí sym­bo­lic­ky napsal život a tak jsem ji nazval Život naži­vo. Ten však pokra­ču­je dál i bez kni­hy. Moje žena Irena v tom­to duchu vel­mi výstiž­ně napsa­la doslov.

Jsem si napros­to jis­ta, že na kni­hu už máte i něja­ké čte­nář­ské ohla­sy. Pochlubte se, jak kni­hu při­jí­ma­jí vaši čte­ná­ři?

Čtenářský ohlas je k mé vel­ké rados­ti sku­teč­ně vel­ký. Ozývají se pře­de­vším lidé posti­že­ní rako­vi­nou, tudíž nemo­cí, o kte­ré jsem v kni­ze psal pře­de­vším. Psal jsem o ní s lás­kou, úctou a také s díkem a s vel­kou pozor­nos­tí. Mnoho lidí by se rádi s tou­to nemo­cí vypo­řá­da­li a tak mě žáda­jí o pomoc, kon­zul­ta­ce a o služ­by s tím spo­je­né. Snažím se vyho­vět, ale žádosti vyso­ce pře­sa­hu­jí moje časo­vé mož­nos­ti a tak mám do léta napros­to zapl­ně­né ter­mí­ny. Na nic jiné­ho mi tak v sou­čas­nos­ti nezbý­vá čas. Každý den se věnu­ji lidem od rána do veče­ra, včet­ně sobot a nedě­lí a tak nemám pro­stor malo­vat ani psát, natož se věno­vat moji ženě a dětem, nebo-li živo­tu. Druhým radím, jak pra­co­vat s časem, ale sám …

Dal jsem si časo­vý rámec do kon­ce červ­na, kdy chci mohut­ně ubrat pra­cov­ní tem­po a odces­to­vat s Irenou a dět­mi ke Středozemnímu moři pro­ží­vat odpo­či­nek. Možná tam budu malo­vat, kres­lit a psát. Na pod­zim se zno­vu pus­tím do prá­ce v ate­li­é­ru. Do té doby mám sjed­na­né na zákla­dě kni­hy růz­né bese­dy, před­náš­ky a roz­ho­vo­ry po celé čes­ké kra­ji­ně, kdy pozná­vám nové lidi, přá­te­le, a pří­le­ži­tos­ti. Mám z toho vše­ho radost a také se sna­žím důvě­ru, kte­rou mi lidé pro­je­vu­jí, samo­zřej­mě nezkla­mat. Někdy toho mám „plné kec­ky“, ale teď, když je jaro, tak se rych­le­ji  obno­vu­ji a dobí­jím.

Sám jste pro­šel těž­kou život­ní situ­a­cí, vel­kou osob­ní ztrá­tou a i přes­to, nebo prá­vě pro­to, umí­te z této zku­še­nos­ti těžit pře­de­vším poko­ru před živo­tem. Co Vás neu­stá­le vra­cí k tomu­to život­ní­mu posto­ji? On to totiž málo­kdo takhle vydr­ží, vět­ši­nou, když se lidé okle­pou hrob­ní­ko­vi z lopa­ty, tak se sklouzá­va­jí ke stej­né­mu sobec­tví, jaké u nich pano­va­lo před­tím…

Sobcem jsem zůstal pořád, ale roz­hod­ně ne lakom­cem. To, co jsem pro­žil, mě urči­tě někam posu­nu­lo, ale spí­še mě dohna­lo to, co jsem chtěl vždyc­ky dělat, ale nějak líně jsem to odklá­dal. Naučil jsem se brát a dávám si vel­ký pozor, abych také dával. Nechci, aby to vyzně­lo jako prázd­ná frá­ze, ale sna­žím se tou­to rov­no­vá­hou udr­žo­vat se nad hla­di­nou. Zaručuje mi to mít opti­mis­mus a zdra­vou poko­ru. To zna­me­ná, že mám při­mě­ře­nou hrdost na to, co jsem doká­zal a těším se na to, co mě čeká. Vážím si toho, v jakém sta­vu se momen­tál­ně nachá­zím, a i když jsem lec­kdy una­ve­ný, jsem rád, že vím za koho kopu a držím směr. Nerad bych se vra­cel. Ne pro­to, že jsem něco dělal špat­ně, ale spí­še pro­to, že jsem tak dlou­ho čekal na to, co je teď.

 

Vladimír Kafka pro NB

Vladimír Kafka pro NB

Začíná jaro… co bys­te v tenhle čis­tý a roz­pu­ka­jí­cí se čas pora­dil všem, kdož se na své život­ní ces­tě tak nějak ztra­ti­li? A jsou nešťast­ní, nemoc­ní a nevi­dí ve svém živo­tě per­spek­ti­vu?

Přeji těm­to lidem, aby v sobě pro­bu­di­li tu nej­vyš­ší sílu lás­ky a opus­ti­li to, co s tou­to lás­kou má pra­má­lo spo­leč­né­ho. Pokud ten­to stav začne­me pou­ží­vat, pro­bu­dí se v nás auto­ma­tic­ky odva­ha usku­teč­nit to, o čem se nám v sou­čas­nos­ti ani nesní. Říkám tomu spus­tit úmy­sl, držet směr a potom sta­čí jen vydr­žet v onom sta­vu.

Závěrečná otáz­ka nemů­že být jiná… Doufám, pev­ně dou­fám, že pro nás píše­te něja­kou dal­ší krás­nou kni­hu, jež bude hla­dit na duši a výraz­ně pro­mlou­vat do svě­do­mí a budit při­ro­ze­nou tou­hu ŽÍT!?

Zatím veš­ke­rý čas věnu­ji nemoc­ným lidem. V nej­bliž­ších měsí­cích chci po del­ší absen­ci něco nama­lo­vat, pro­to­že bych rád  uspo­řá­dal výsta­vu obra­zů a vymys­lel k tomu kata­log. Delší dobu jsem byl výtvar­né­mu kumš­tu nevěr­ný a tak se těším na jiný druh pro­je­vu. V nakla­da­tel­ství mi nazna­ču­jí zájem o dal­ší  kni­hu a tak si chtě nechtě budu muset vytvo­řit pra­cov­ní plán. Snad mi to pro­spě­je. Zhruba vím, co chci psát, ale nemám to zatím ujas­ně­né. Chce to „nažít“ čas. Každý den sly­ším mezi lid­mi názo­ry o růz­ných prav­dách, víře a o potře­bách či záru­kách a jis­to­tách. Je jich tolik, že se v tom nikdo nevy­zná včet­ně mě. Díky tomu mož­ná dal­ší kni­hu nazvu Opravda. V mé tvor­bě, ať je výtvar­ná nebo lite­rár­ní, dochá­zí k mno­ha nápa­dům a vzá­pě­tí k sil­né reduk­ci. Jednoduchost je vždy nej­těž­ší.

Děkuji za roz­ho­vor

Renata Petříčková

ROZHOVOR: Vladimír Kafka: Na to co mám, jsem i musel počkat
Ohodnoťte článek

Renata Petříčková

Renata Petříčková

Knižní milovnice, která knihy ráda čte, upravuje k dokonalosti, ba i píše. Redaktorka časopisová, webová i knižní, copywriterka i spisovatelka. Vše pěkné ve svém životě předávám dál....

Související příspěvky:

  • ROZHOVOR Lucie Ernestová: Miluj svůj život 2018 a ponoření se do kalendáře pro příští rok19. srpna 2017 ROZHOVOR Lucie Ernestová: Miluj svůj život 2018 a ponoření se do kalendáře pro příští rok Kalendář Miluj svůj život je nástěnným šperkem, který vás provede nejen praktickými individuálními plány vašeho roku 2018, ale také potěší duši, nejen obrázky, ale i texty, které jsou […]
  • Hodně lidí a nejen ženy má role povzbudila, říká herečka Zuzana Kronerová17. března 2018 Hodně lidí a nejen ženy má role povzbudila, říká herečka Zuzana Kronerová Slovenská herečka Zuzana Kronerová pochází z herecké rodiny. Má za sebou desítky filmových rolí a seriálů. A letos získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Bába z […]
  • ROZHOVOR: Radmila Zrůstková: Nejen o vodě, do které můžete vložit cokoliv...25. ledna 2018 ROZHOVOR: Radmila Zrůstková: Nejen o vodě, do které můžete vložit cokoliv... Radmila Zrůstková inspiruje vitariány, vegany a každého, kdo chce odlehčit jídelníček svými knihami, ale i svými kurzy. Samotné ji živá strava změnila život a zachránila zdraví. Nyní […]
  • ROZHOVOR: Kusy historie jsou v nás obtisknuté navždy…26. března 2018 ROZHOVOR: Kusy historie jsou v nás obtisknuté navždy… Síť snů vzniká ve chvíli, kdy se vám do života vnutí dávné poselství. Máte-li rádi příběhy, v nichž se prolínají dvě dějové linie, je Petra Kubašková ta pravá autorka pro vás. A asi […]
  • DÁM TI SLUNCE – JANDY NELSONOVÁ 92 %21. března 2016 DÁM TI SLUNCE – JANDY NELSONOVÁ 92 % „Totiž – co když je to Jude, kdo to v sobě má? Proč by to tak nemohlo být? Surfuje po vlnách velikých jako barák a skočit dokáže odkudkoli. Má kůži, která ji padne, a kamarády a tátu a […]
  • Jan Cina17. října 2016 Jan Cina Vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři a poté absolvoval katedru alternativního a loutkového divadla na DAMU. Před kamerou se poprvé objevil ve filmu Zdeňka Tyce […]
  • Tomáš Baldýnský (rozhovor)30. května 2018 Tomáš Baldýnský (rozhovor) V čem je podle vás hlavní síla textu spisovatelky Petry Soukupové Na krátko v rámci žánru "rodinných vztahů"? Hlavně v psychologické přesnosti jejích postav, není na nich nic […]
  • JAN HŘEBEJK REŽIE26. dubna 2017 JAN HŘEBEJK REŽIE Jak byste jako režisér, přiblížil trilogii Zahradnictví? Kromě toho, že je to největší projekt mého života, tak je to rodinná sága, kdy Petr Jarchovský sepsal, do značné míry věrně, osudy […]
  • Martin Myšička - Horníci si dnes rozhodně zaslouží více respektu a péče27. května 2018 Martin Myšička - Horníci si dnes rozhodně zaslouží více respektu a péče Jak byste popsal inženýra Tomana, kterého ve filmu hrajete? Je to člověk, který se příliš nepohybuje v podzemí dolu, ale spíše v kancelářích, kde měl na starosti řízení provozu. Toman měl […]
  • Jiří Hájíček, autor literární předlohy8. září 2016 Jiří Hájíček, autor literární předlohy Narozen 11. září 1967 v Českých Budějovicích. Dětství prožil ve vesničce Purkarec (poblíž Hluboké nad Vltavou), poté žil v Týně nad Vltavou a nyní bydlí a pracuje v Českých Budějovicích. […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *