Proč jsem nesnědl svého taťku - INTERVIEW s Mélissou Theuriau, která ztvárnila LUCY

Proč jsem nesně­dl své­ho tať­ku - INTERVIEW s Mélissou Theuriau, kte­rá ztvár­ni­la LUCY
Ohodnoťte člá­nek

Jaký je pod­le vás nej­vět­ší roz­díl mezi kni­hou Roye Lewise a Jamelovou adap­ta­cí?

Zdá se mi, že Jamel tro­chu trans­for­mo­val Roy Lewisovu pesi­mis­tic­kou vizi. To, co chtěl vyjá­d­řit jeho vlast­ním způ­so­bem skr­ze smích je, že z toho vše­cho cha­o­su vychá­zí nadě­je, že zavr­že­ní může při­nést zví­da­vost a tou­hu. Každý může najít své mís­to v živo­tě. A to je posel­ství, kte­ré dává smy­sl.

Ve fran­couz­šti­ně se název pře­klá­dá jako: „Proč jsem nesně­dl své­ho tať­ku,“ úpl­ně nao­pak opro­ti Lewisově kni­ze „Jak jsem sně­dl své­ho tať­ku“. Je to posel­ství samo o sobě?

Miluju ten název. Vyjadřuje odmít­nu­tí pros­tě při­jmout všech­no, posluš­ně jako ovce. „Já nesním své­ho otce.“ To vyja­dřu­je vůli jít pro­ti zave­de­né­mu pořád­ku, vůli se posta­vit, najít jinou ces­tu jak jít vpřed, jak být šťast­něj­ší, svo­bod­něj­ší a respek­to­vat více toho dru­hé­ho.

Proč jste sou­hla­si­la hrát roli Lucy, jež je pro Edwarda obje­vem (zje­ve­ním), kte­rý v oka­mži­ku, co ji spat­ří, obje­ví lás­ku, což je jen tak mimo­cho­dem krás­ná pocta vaše­mu man­žel­ství?

Každopádně bylo co točit. Tenhle pro­jekt se vkra­dl do naší domác­nos­ti už před lety. Měli jsme kvů­li němu hod­ně výměn názo­rů. Znala jsem Lucy oprav­du dob­ře z Jamelových nácvi­ků role Edwarda. Ale ani já ani on jsme nepřed­po­klá­da­li, že bych moh­la roli hrát. Pak začal cas­ting na roli Lucy a já jsem byla zvě­da­vá, kdo ji bude hrát. A tepr­ve po tom, co jí nemoh­li nalézt, jsem se vyno­ři­la já. Jednou, když jsme zkou­še­li, před­vá­dě­li naše simi­an­ské role, Jamel zko­pr­něl a řekl „Ty seš Lucy!“ Zasmáli jsme se tomu, ale potom jsem se to koneč­ně odvá­ži­la vyzkou­šet. Byla jsem stá­le „zaká­za­nou zónou“, byla jsem ješ­tě těhot­ná, ale to neva­di­lo - Lucy byla skvě­lá role. Šla jsem na kon­kurz s tím, že to ale­spoň zku­sím.

Měla tou­ha hrát původ v pří­pra­vě na ten­to film, nebo to bylo ješ­tě před tím?

Přání hrát, zvláš­tě v diva­dle, bylo mou tou­hou už když jsem stu­do­va­la žur­na­lis­ti­ku v Echirolles. Měli jsme fan­tas­tic­ké­ho uči­te­le jmé­nem André Targe, dra­ma­tur­ga a fil­ma­ře, a já jsem milo­va­la jeho semi­ná­ře. Byla jsem jed­nou z méně pozor­ných stu­den­tů, kte­ré si pra­vi­del­ně vybí­ral. Jednou, abych si ho zís­ka­la, jsem inter­pre­to­va­la text před celou tří­dou. Uměl mě povzbu­dit a dodat sebe­dů­vě­ru. Tlačil mě, abych se dala na herec­tví. Ta chví­le, to mi bylo 22 let, mě nikdy nepře­sta­la pro­ná­sle­do­vat. Touha zůsta­la a nyní se zase vrá­ti­la zpět.

Díky tech­ni­ce sní­má­ní pohy­bu to nejste pří­mo vy, koho vidí­me na plát­ně. Přispělo to také k vaše­mu roz­hod­nu­tí?

Pomohlo mi to k roz­hod­nu­tí, ano. A úpl­ně to odstra­ni­lo moje zábra­ny. Neměla jsem kolem sebe žád­né ruši­vé ele­men­ty, nebyl důvod se pro­hlí­žet a začít pochy­bo­vat. Všichni jsme měli na sobě svůj lyc­ro­vý oblek a byli jsme na tom stej­ně. Jediná věc, kte­rá se počí­ta­la, byla ener­gie a zapá­le­ní a také Jamelův smy­sl pro detail. Byl scho­pen nás nechat opa­ko­vat jed­nu scé­nu stá­le doko­la, tře­ba do dvou do rána, tak dlou­ho, dokud tam byl jedi­ný pohyb nebo jeden výraz, kte­rý neko­re­spon­do­val s jeho před­sta­va­mi. Každá část naše­ho těla se muse­la hýbat jako opi­ce – dokon­ce i sebe­men­ší výjim­ka byla vidi­tel­ná.

Jaké bylo ome­ze­ní herec­kých výko­nů díky sní­má­ní pohy­bu?

Začali jsme na jaře, když bylo oprav­du krás­né poča­sí, ale muse­li jsme celé dny trá­vit zavře­ní v obrov­ské hale. Bylo vedro, ale my jsme byli zaba­le­ní v oble­cích. Každé ráno trva­lo čty­ři­cet minut, než jsme nasta­vi­li bate­rie sní­ma­čů po celém těle na všech oble­cích a tvá­řích. Nejmenší pohyb před začát­kem scé­ny a všech­ny zapnu­té kame­ry zača­ly hlá­sit chy­bu, tak­že prá­ce tři­ce­ti lidí byla v pod­sta­tě k niče­mu. Jednou z nevý­hod tech­no­lo­gie je, že se nesmí­te vůbec dotknout vaše­ho part­ne­ra, pro­to­že kaž­dý kon­takt zna­me­nal prů­švih. Dost kom­pli­ko­va­né, když hra­je­te napří­klad zápas nebo dokon­ce milost­né scé­ny. Musíte ude­řit toho dru­hé­ho, aniž bys­te se ho jen let­mo dotkl. Musíte se chou­lit něko­mu v náru­čí, ale nesmí­te se ho sku­teč­ně dotý­kat. Pamatuju si, že mi Jamel na kon­ci natá­če­ní řekl, „Po tomhle můžeš hrát coko­liv.“

On ale také říká, že tech­no­lo­gie her­ce osvo­bo­zu­je. Měla jste taky ten pocit?

Nemám mož­nost srov­ná­ní s jiný­mi dru­hy natá­če­ní. Co jsem oce­ni­la, byla dél­ka zábě­rů. Když natá­čí­te deset až pat­náct minut bez stři­hu, při­pa­dá mi to, že máte dost času zapo­me­nout na sebe. Po pat­nác­ti minu­tách vzte­ku nebo pro­ná­sle­do­vá­ní zahra­ných na 120% jsem už neby­la Mélissa. Stala jsem se Lucy.

Připravovala jste se na roli nějak fyzic­ky?

Těsně před začát­kem natá­če­ní jsem poro­di­la, tak­že jsem se muse­la dostat do for­my vel­mi rych­le. Hodně jsem běha­la a posi­lo­va­la v tělo­cvič­ně. Trénovala jsem dva­krát týd­ně jako všich­ni s Cyrilem Casmezem opi­čí pohy­by, způ­sob chůze nebo pohy­by ramen a hla­vy, kte­ré jsou od našich vel­mi odliš­né. Natáčení bylo oprav­do­vým fyzic­kým cvi­če­ním. Klečením nebo během na všech čtyřech tako­vou dlou­hou dobu jsme všich­ni ve vět­ší nebo men­ší míře trpě­li. Ale to dob­ro­druž­ství, ta kolek­tiv­ní ener­gie, všech­no to dob­ro, kte­ré jsme spo­lu sdí­le­li, to nám vyna­hra­di­lo všech­nu tu bolest.

Které momen­ty pro vás byly nej­těž­ší?

Když jsem vidě­la Jamela pochy­bo­vat v prů­bě­hu psa­ní nebo pří­pra­vy. A pak jsem měla pár momen­tů, kdy jsem pochy­bo­va­la sama o sobě. Neudělali chy­bu, když si mě vybra­li? Zvládnu to? Budu schop­ná hrát intim­ní scé­ny před celým štá­bem? Naštěstí jsme zača­li natá­če­ní s těmi nej­těž­ší­mi scé­na­mi s Edwardem a strach mě rych­le pře­šel.

Je to váš hlas s tím atrak­tiv­ním bra­zil­ským akcen­tem, kte­rý ve fil­mu sly­ší­me?

Jamel mi ve sku­teč­nos­ti roli ztí­žil tím, že po mě chtěl ješ­tě pří­zvuk, kte­rý není pří­mo iden­ti­fi­ko­va­tel­ný, něco mezi rumun­šti­nou a bra­zil­šti­nou (por­tu­gal­šti­nou). Museli jsme dodr­žet to, že Lucy je odkud­si z dale­ka, že ztra­ti­la celou svou rodi­nu, a že jsou urči­té věci, kte­rým nero­zu­mí.

Jako zasvě­ce­ný člo­věk a jako hereč­ka, jak bys­te defi­no­va­la posel­ství, kte­ré chtěl Jamel vyjá­d­řit?

Že nee­xis­tu­je na jed­né stra­ně jenom dob­ro a na dru­hé zlo. Nikdo z nás se nena­ro­dí s geny kri­mi­nál­ní­ka, násil­nic­kou pova­hou nebo zlos­tí. To potom zís­ká­me. A nej­víc asi to, že Jamel chtěl skr­ze Edwarda sdě­lit svě­tu, že je lep­ší zís­kat sílu z odmít­nu­tí. A pak je tu ješ­tě tou­ha sdí­let, sjed­no­tit se, být spo­lu. Možná je to čás­teč­ně uto­pie, kte­rá čas­to nevy­chá­zí z reál­né­ho živo­ta, ale může nám uká­zat směr. To je to, co chtěl pře­dat dětem, tee­nage­rům, kaž­dé­mu, kdo se při­jde na film podí­vat.

Co jste si z této zku­še­nos­ti odnes­la? Jaké jsou vaše nej­hez­čí vzpo­mín­ky?

Kromě pros­tě kon­ce toh­to dlou­hé­ho pro­jek­tu, asi setká­ní se s lid­mi s mno­ha roz­díl­ný­mi život­ní­mi cesta­mi – kaska­dé­ry, taneč­ní­ky, tech­ni­ky, her­ci. V tom je Jamelova nej­vět­ší síla, spo­jit lidi a vště­po­vat jim tu ener­gii a v pod­sta­tě jakousi nadě­ji a sebe­vě­do­mí. Měl své tem­né chvil­ky, ale nikdy jsem ho nevi­dě­la pesi­mis­tic­ké­ho. On je vtě­le­ný pozi­ti­vis­ta.

Dal vám film chuť v herec­tví pokra­čo­vat?

Tohle natá­če­ní mě doce­la vyčer­pa­lo. Měla jsem vel­ké štěs­tí chy­tit pří­le­ži­tost za pače­sy a zažít něco mož­ná jedi­neč­né­ho. Uvidíme, jest­li se někdy v budouc­nu naskyt­ne pří­le­ži­tost. Každopádně tohle byla pro mě neu­vě­ři­tel­ná zku­še­nost.


Části seriálu: Proč jsem nesnědl svého taťku

Tiskové materiály

Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Související příspěvky:

  • Proč jsem nesnědl svého taťku - 35 %16. listopadu 2015 Proč jsem nesnědl svého taťku - 35 % Taková otázka mě při sledování francouzského animovaného filmu nenapadla, ale nestačila jsem se divit, co všechno se dá do jednoho filmového příběhu zamotat. Nejdříve jsem si musela […]
  • Proč jsem nesnědl svého taťku - INTERVIEW s Marcem Miancem, výkonným producentem16. listopadu 2015 Proč jsem nesnědl svého taťku - INTERVIEW s Marcem Miancem, výkonným producentem Jak dlouho jste na tomto projektu pracoval? Po několika měsících konzultace, jsem se produkce ujal v létě 2010. Když jsem přišel na scénu, byl projekt už nějakou chvíli rozjetý a měl to […]
  • PETR OUKROPEC, režisér a producent14. února 2012 PETR OUKROPEC, režisér a producent Narozen 1972. Spoluzakladatel společnosti Negativ, člen Evropské filmové akademie a Asociace producentů v audiovizi, pedagog FAMU. Jako producent stál na počátku kariér Sašy Gedeona (u […]
  • Lucie Vondráčková: Když máte dobrého partnera, to se to tancuje29. ledna 2016 Lucie Vondráčková: Když máte dobrého partnera, to se to tancuje Na natáčení Decibelů lásky jste obětavě přiletěla krátce po narození svého druhého syna, což naznačuje, že to pro Vás byla zajímavá a důležité práce. Co Vás k přijetí role přesvědčilo a co […]
  • MARIÁN LABUDA - rozhovor k filmu Andělé všedního dne27. září 2014 MARIÁN LABUDA - rozhovor k filmu Andělé všedního dne Proč jste se rozhodl přijmout roli ve filmu Andělé všedního dne, co Vás na postavě zkušeného a nejstaršího anděla Hachamela fascinovalo? Anděl, takovou nabídku jsem celý život […]
  • Rozhovor s Ondřejem Trojanem31. října 2016 Rozhovor s Ondřejem Trojanem Jak jste se dostal jako producent a režisér hraných filmů k produkování celovečerního animovaného filmu? Někdy v roce 2009 bez ohlášení zaklepala na dveře naší kanceláře dosti pitoreskní […]
  • ROZHOVOR Lucie Ernestová: Miluj svůj život 2018 a ponoření se do kalendáře pro příští rok19. srpna 2017 ROZHOVOR Lucie Ernestová: Miluj svůj život 2018 a ponoření se do kalendáře pro příští rok Kalendář Miluj svůj život je nástěnným šperkem, který vás provede nejen praktickými individuálními plány vašeho roku 2018, ale také potěší duši, nejen obrázky, ale i texty, které jsou […]
  • Rozhovor s Peterem Bebjakem, panem Littmannem4. července 2016 Rozhovor s Peterem Bebjakem, panem Littmannem Kromě herecké práce se věnujete i režii, na posledním Febiofestu jste představil své celovečerní drama Čistič, spolurežíroval jste i Příběhy prvního oddělení pro Českou televizi nebo […]
  • Cesta vzhůru - ROZHOVORY S TVŮRCI - ANDREA JAROŠOVÁ (1989)21. srpna 2015 Cesta vzhůru - ROZHOVORY S TVŮRCI - ANDREA JAROŠOVÁ (1989) Dcera Radka Jaroše, jejíž kniha Hory, má panenko byla inspirací pro vznik dokumentu Cesta vzhůru Narozena v Novém Městě na Moravě. Hlavní inspirací pro její psaní byl její otec […]
  • VTIPY PRO DĚTI23. května 2017 VTIPY PRO DĚTI Všichni dobře víme, že smích léčí. Snad právě proto se smějeme tak rádi a vyprávění vtipů zpestří každou oslavu. Udělejme tedy něco pro zdraví a začtěme se do nového souboru plného anekdot […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *