Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Rozhovor Vladimíra Mišíka k filmu Nechte zpívat Mišíka

Rozhovor Vladimíra Mišíka k filmu Nechte zpívat Mišíka

Misik

Když za vámi popr­vé Jitka Němcová při­šla s tím, že by o vás chtě­la nato­čit doku­ment, čím vás pře­svěd­či­la, že jste na to kývl? Rockeři  coby  věč­ní “rebe­lo­vé“ o pomní­ky moc nesto­jí…

No, v devě­ta­še­de­sá­ti už žád­nej moc bouř­li­vej rocker nejsem. Ale Jitka při­šla s tako­vý­mi vize­mi a nápa­dy, jak by měl film vypa­dat, že mě to pře­svěd­či­lo. Přece jenom sedm­de­sát­ka je i čas udě­lat si v živo­tě tako­vé to „sum­ma sum­ma­rum“. Neberu to datum úpl­ně jako zlom, ale vzhle­dem k tomu, co se tře­ba sta­lo s Radimem Hladíkem, je na urči­tou bilan­ci asi čas.

Ve fil­mu se obje­ví asi jeden z úpl­ně posled­ní vystou­pe­ní Radima Hladíka…

Při roz­ho­vo­ru byl ješ­tě v poho­dě a dokon­ce ani nepo­tře­bo­val kys­lík, I když jsme vědě­li, že ta jeho nemoc je těž­ko řeši­tel­ná. Zaplaťpánbu, že se s ním ješ­tě sta­či­lo udě­lat roz­ho­vor. My jsme spo­lu v posled­ních letech hrá­va­li občas­ně ješ­tě s Honzou Hrubým tria nebo jsme vystu­po­va­li i sami dva s Radimem, ale bylo to čím dál těž­ší. Poslední rok jsme prak­tic­ky tohle malé sdru­že­ní nehrá­li.

Film má ome­ze­nou dél­ku celo­ve­čer­ní­ho fil­mu. Jak je pod­le vás těž­ké vměst­nat pade­sát aktiv­ních muzi­kant­ských let a sedm­de­sát let živo­ta do nece­lých dvou hodin?

To je spíš otáz­ka na reži­sér­ku, i když jsme spo­lu věci kon­zul­to­va­li. Natáčení pro­bí­ha­lo na Kavčích horách na té “mé” pla­net­ce. Kromě jiné­ho jsme strá­vi­li tři dny v tak­zva­né bada­tel­ně v České tele­vi­zi, kde jsme s Ondřejem Bezrem a s Věrou Horníkovou vybí­ra­li z toho obrov­ské­ho množ­ství mate­ri­ál – a byl jsem sám pře­kva­pen, kolik toho tam bylo – a udě­la­li jsme tako­vý před­vý­běr.

Ale co vy sám bys­te ve fil­mu chtěl mít?

Všechno to, aby se obraz o mně co nej­ví­ce blí­žil sku­teč­nos­ti. Nechtěl jsem žád­nej ide­a­li­zo­va­nej obrá­zek. Dokonce Jitka měla tako­vý doce­la stře­le­ný nápa­dy, tře­ba s tou pla­net­kou, kdy vedu roz­ho­vor se sle­pi­cí.  Nejdřív jsem byl tro­chu zasko­če­nej, ale pak jsem se nadchnul, pro­to­že jsem si říkal, že tro­cha absur­di­ty neva­dí, a nao­pak, je dob­ře, když to nebu­de úpl­ně seri­óz­ní. Za sebe bych byl samo­zřej­mě rád, aby tam byla muzi­ka. Protože to je pod­sta­ta mého celo­ži­vot­ní­ho koná­ní. Jsou tam i čás­ti kon­cer­tů, kte­rý se našly. Chtěl bych tam pís­nič­ky, kte­ré jsou fajn, a ani to nemuse­jí být ty nej­slav­něj­ší. I když samo­zřej­mě tako­vý ty tak­zva­ný hity tam budou taky. Pak tam bude spous­ta poví­dá­ní a někte­rý hra­ný situ­a­ce z mého živo­ta, tak­že snad to bude pro divá­ky dosta­teč­ně pes­t­rý a cák­lý.

A když jste hrubý střih fil­mu viděl, našel jste tam své před­sta­vy?

Ano, hrubý sestřih jsem viděl, ale nepro­zra­dím! Jen snad to, že jsme se u toho dost nasmá­li.

 Jaké pro vás bylo samot­né natá­če­ní?

Naštěstí jsem byl v roz­po­lo­že­ní, že mě to moc neza­tě­žo­va­lo, dokon­ce na mě byli tak hod­ní, že mě vozi­li autem. Sympatický setká­ní jsme pro­ži­li na Kleti, kde jsme si poví­da­li o té mé pla­net­ce Mišík.

A jaký je to vlast­ně pocit mít vlast­ní pla­net­ku?

Trochu zvlášt­ní. Někde ve vesmí­ru lítá kus šut­ru, co má prů­měr asi čty­ři kilo­me­t­ry, a z naše­ho pozem­ské­ho pohle­du nese vaše jmé­no.

Na tu pla­net­ku, tedy její model vytvo­ře­ný v ate­li­é­rech České tele­vi­ze, zasa­di­la reži­sér­ka onu část fil­mu, ve kte­ré vzpo­mí­ná­te a komen­tu­je­te udá­los­ti své­ho živo­ta…

Myslím, že to byla od Jitky úžas­ný nápad a od archi­tek­ta Petra Pištěka a všech, co se ne tom podí­le­li, skvě­lá prá­ce. Bezvadný taky bylo, že na té pla­net­ce je led­ni­ce se spous­tou piva a moud­rá sle­pi­ce, kte­rá s pocho­pe­ním naslou­chá, co tam poví­dám na různá téma­ta, a všech­no z dáli osvět­lu­je Jupiter. Je to vlast­ně můj prv­ní herec­ký part, i když hra­ju sám sebe.

Bylo pro vás těž­ké takhle vyprá­vět pří­mo na kame­ru?

Pro mě jo. Nevadí mi tře­ba poví­dat si s někým v hos­po­dě, ale jakmi­le na vás mířej kame­ry, najed­nou se myš­len­ky někam roz­bí­haj a nejsou jak­si uce­le­ný. Je to pros­tě jiná dis­ci­plí­na než ta muzi­kant­ská.

 Zvažoval jste i to, co do fil­mu nedat?

Otázka neby­la co nedat, ale co vybrat.  I když jsme pro­hléd­li někte­rá domá­cí videa, uvi­dí se, co se do fil­mu nako­nec vlast­ně vejde.

 Shodli jste se s reži­sér­kou na tom, kdo by měl ve fil­mu vystu­po­vat z vašich kole­gů a přá­tel?

Myslím, že jsme nikdy neby­li v zásad­ním roz­po­ru. Jitka se vel­mi dob­ře při­pra­vi­la, a když napsa­la scé­nář, už jsme děla­li jen díl­čí změ­ny a upra­vo­va­li nepřes­nos­ti. Je tam pojed­na­ná i ta peri­pe­tie mého živo­ta o mém tatín­ko­vi. Byl to ame­ric­ký důstoj­ník, se kte­rým moje mamin­ka pro­ži­la tako­vou love sto­ry, a já jsem celý život žil v domně­ní, že padl v Koreji.  A díky tomu­to fil­mu jsme došli k tako­vé­mu úžas­né­mu zjiš­tě­ní, že je vlast­ně všech­no jinak…

Do Ameriky se kvů­li hle­dá­ní své­ho dědeč­ka vydal i váš syn Adam…    

On tam jez­dí teď čas­to na růz­né cas­tingy a herec­ké kur­zy, i aby si zlep­šil ang­lič­ti­nu, kte­rou už mlu­ví doce­la plyn­ně a dokon­ce bez akcen­tu.

S Adamem jste se sešel i před kame­rou toho­to doku­men­tu. Objevil jste při spo­leč­né prá­ci něja­kou jeho strán­ku, kte­rou jste tře­ba neznal?

Ne, vůbec ne. My jsme v tako­vém dob­rém vzta­hu a ote­vře­ně si o všem poví­dá­me, že se o něm asi nemůžu dozvě­dět nic, co bych neznal a nevě­děl.

 A co říká na sku­teč­nost, že o vás vzni­kl film, vaše ostat­ní rodi­na?

Všichni z mé blíz­ké rodi­ny dosta­li své malé role. Vystupuje tam kro­mě Adama také moje man­žel­ka Eva, dce­ra Bára a je tam zapo­je­ný i můj nej­star­ší syn z prv­ní­ho man­žel­ství Maťo. Všichni jsou zvyklí, že se kolem mě a kon­cer­tů občas něco děje. Ale nikdy to neby­la něja­ká pře­vrat­ná slá­va.  Za bol­še­vi­ka jsme byli pod kate­go­rií „men­ši­no­vý žánr“.  A já se tak cítím vlast­ně dodneš­ka. Taková bluesovo-folková muzi­ka. Jsme pop, ale ne ten v hlav­ním prou­du. Ale my si to uží­vá­me, pro­stře­dí stej­ně nala­dě­ných divá­ků, bývá jich na kon­cer­tech tak dvě stě, tři sta. Jako mla­dý rocker jsem si lebe­dil, když jsem si četl živo­to­pi­sy růz­ných blu­e­sme­nů a bavi­lo mě, jak hra­jou po klu­bech a puty­kách, a já si říkal, jak by bylo úžas­ný, kdy­bych mohl tak ele­gant­ně zestár­nout hra­ním po hos­po­dách. No a ono se mi to více­mé­ně zaplať­pánbůh daří.

Myslíte, že jste dob­ře odha­dl, ze kte­rých vašich pís­ni­ček se sta­nou hity a pře­ži­jí v čase?

My jsme to nikdy takhle nemě­li – že chce­me mít hit.  Dneska je to úpl­ně zásad­ní věc, aby sku­pi­na měla hit. Dělali jsme pís­nič­ky, aby nás to bavi­lo, a já měl na mys­li vždyc­ky něja­ké vyprá­vě­ní, bavi­ly mě poe­tič­těj­ší tex­ty, kte­ré nesou i sdě­le­ní. Zhudebňoval jsem si pro­to i něja­ké bás­ně. Byl jsem ini­ci­o­ván sdru­že­ním Šafrán, což byl Vláďa Merta, Jarda Hutka, měl jsem rád Vlastu Třešňáka, Dášu Voňkovou a spol., pros­tě tenhle okruh fol­ka­řů. Což jsem pře­ne­sl i do své kape­ly ETC, a i když se v ní vystří­da­la spous­ta hudeb­ní­ků, vět­ši­nou jsme v tomhle souzně­li. Že text pís­nič­ky nejsou jen slo­va do ryt­mu. Trochu se tomu při­způ­so­bo­val i můj styl zpě­vu, kte­rý je tak tro­chu vyprá­vě­cí.

Taky o vás mlu­ví jako o rocke­ro­vi s duší bás­ní­ka…

Jo, jo, to by moh­lo bejt ono!

Takže když jste udě­la­li něja­kou pís­nič­ku, oprav­du jste nepo­znal, že jste prá­vě stvo­ři­li hit.

No musím při­znat, že nepo­znal. Snad jen v pří­pa­dě Variace na rene­sanč­ní téma jsem měl pocit, že se to poved­lo, to je tak sil­nej text a snad i melo­die s aran­ží, na kte­ré se podí­lel Honza Hrubý. Tehdy jsme měli pocit, že je to sil­ná pís­nič­ka. Protože jsme ji popr­vé zahrá­li na kon­cer­tě v Lucerně – to bylo něja­kej pět­a­se­dm­de­sá­tej rok, ješ­tě než jsme Variaci nahrá­li na des­ku, poslu­cha­či zařva­li. V našem big­bí­to­vým pro­gra­mu jsme najed­nou zahrá­li akus­tic­kou pís­nič­ku a bylo hned jas­ný, že poslu­cha­če chyt­la. Ale tře­ba mě nikdy nena­padlo, že bude hit z pís­nič­ky Stříhali doho­la malé­ho chla­peč­ka. Ta se ale zase tre­fi­la přes­ně do doby, kdy se odvá­dě­li klu­ci na voj­nu a my byli ty mánič­ky... Ale nena­padlo mě, že to úspěš­ně pře­ži­je až do dneška.

 A kte­ré z těch desí­tek pís­ni­ček, co jste za kari­é­ru zazpí­val, máte osob­ně nej­rad­ši?

Já to mám tro­chu posu­nu­tý. My základ naše­ho reper­toá­ru hra­je­me stan­dar­dy, ale pojí­mám celej kon­cert jako dis­ci­plí­nu, to zna­me­ná, že naše kape­la má tu dobrou vlast­nost, že vždyc­ky hra­je­me s plným nasa­ze­ním. I když jsme stár­nou­cí muzi­kan­ti, sna­ží­me se dát do vše­ho maxi­mum. Ne že bychom u toho hopsa­li a děla­li show, ale muzi­kant­sky do toho jde­me s plným nasa­ze­ním. A my muzi­kan­ti, stej­ně jako her­ci v diva­dle, máme tu výho­du, že nás lidi odmě­ní hned potles­kem. Takže se vám bez­pro­střed­ně po vystou­pe­ní dosta­ne hře­ji­vé odmě­ny. Což když se zada­ří, je skvě­lý pocit a taky hlav­ní motor toho, že člo­věk na to jeviš­tě pořád leze. I když mi někdy není úpl­ně nej­líp. A pak už tam nehra­je tako­vou roli, jest­li je to ta nebo ona pís­nič­ka.

 A pořád vás to baví jez­dit po repub­li­ce na kon­cer­ty?

Já bych to nena­zval, že mě to baví. Ale nechce se mi při­jít o tenhle svět. Někdy tře­ba, když jede­me do tako­vé Ostravy, Vsetína nebo Bratislavy, při­zná­vám, že nejsem nad­še­nej, když lezu ráno do auta. Pak ces­tu nějak pře­ži­ju a samot­ný kon­cert dob­rý, poslu­cha­či vás nabu­dí, pak si dáme pár paná­ků, je vese­lo, rádi se vidí­me, a zase čeká mar­tý­ri­um ces­ty zpát­ky. Bez toho to ale nejde.

 A vidí­te něja­ký roz­díl mezi pub­li­kem tře­ba v Ostravě a v Praze?

Ani ne. Víte, my máme tu výho­du, že na nás, kape­lu ETC, cho­dí jen ti, kdo nás zna­jí a při­jít chtě­jí.

 Na film už netr­pě­li­vě čeka­jí vaši fanouš­ci, a bude jich asi dost, vždyť stov­ky jich během pár týd­nů finanč­ně pod­po­ři­ly post­pro­duk­ci fil­mu na hithi­tu.

To mně fakt mile pře­kva­pi­lo.

A mys­lí­te, že se v tom fil­mu vaši fanouš­ci o vás dozvě­dí něco víc, než jak vás a vaši muzi­ku zna­jí? 

Asi ti, kte­ří mě sle­du­jí celý život, tedy mí vrs­tev­ní­ci, tam nic moc nové­ho nena­jdou. Ale tee­nage­ři a poslu­cha­či ve věku našich dětí, tedy kolem čty­ři­cít­ky, kte­ří hlav­ně cho­dí na naše kon­cer­ty, se mohou dozvě­dět lec­cos, co nevě­dí.

Říkáte tedy, že vaše dneš­ní pub­li­kum netvo­ří pře­váž­ně vaše gene­ra­ce?

My jsme jako ETC pře­ce jen sou­bor, kte­rý jez­dí víc klu­by a hos­po­dy a tenhle druh sálů, než vel­ké kon­cer­ty. Já někdy jez­dím i trio. A tam pře­kva­pi­vě hod­ně cho­dí mla­dý lidi, tak si člo­věk říká, že by ješ­tě mohl vydr­žet. Protože je to pro mě zábav­ný.  Občas v létě taky hrajme vel­ký fes­ti­va­ly a i tam máme plno.

A čím si vysvět­lu­je­te, že vaše gene­ra­ce už na kon­cer­ty moc necho­dí?

Já se vždyc­ky před vystou­pe­ním ptám, kolik je tam důchod­ců. A vět­ši­nou odpo­věď je, že moc „šedi­vá­ků“, jak jim říká­me, v pub­li­ku není. Asi mají jiný sta­ros­ti, nebo už je to taky nemu­sí bavit. My jsme pře­ce jen tro­chu big­bít.  A oni už to všech­no sly­še­li toli­krát!


Ohodnoťte článek


Části seriálu: Nechte zpívat Mišíka


Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Film Bába z ledu získal šest Českých lvů12. března 2018 Film Bába z ledu získal šest Českých lvů Film Bába z ledu, který byl od začátku velkým favoritem Českých lvů, proměnil svých patnáct nominací během slavnostního udělování filmových cen v pražském Rudolfinu na šest Českých […]
  • Podívejte se na videoklip ke vznikajícímu filmu Bajkeři2. srpna 2017 Podívejte se na videoklip ke vznikajícímu filmu Bajkeři Adam a Vladimír Mišík, tedy otec a syn se spolu setkali poprvé pracovně při nahrávání videoklipu k filmu Bajkeři, ke kterému hudbu složil skladatel Jan. P. […]
  • VLADIMÍR MIŠÍK (8. 3. 1947)3. března 2017 VLADIMÍR MIŠÍK (8. 3. 1947) Vladimír Mišík je jednou z nejvýraznějších osobností české populární hudby již od 60. let 20. století. Svou tvorbou ovlivnil celou řadu umělců ať už z hudebního, výtvarného či literárního […]
  • ROZHOVOR: IRENA PAVLÁSKOVÁ3. ledna 2015 ROZHOVOR: IRENA PAVLÁSKOVÁ Vy jste před lety točila o Janu Saudkovi dokument. Už tehdy vás napadlo, že byste o něm někdy mohla natočit hraný film? Ano, už tehdy – a to jsem ještě nevěděla, jak turbulentní […]
  • Rozhovor se Zuzanou Mauréry, představitelkou učitelky4. července 2016 Rozhovor se Zuzanou Mauréry, představitelkou učitelky O tom, že se bude točit film Učitelka, jste se dozvěděla ještě před jeho výrobou. Jak vlastně k vaší spolupráci s Janem Hřebejkem došlo? Že pan Hřebejk bude točit tento film, jsem se […]
  • Rozhovor s Nelly Řehořovou13. dubna 2017 Rozhovor s Nelly Řehořovou Jak se ti spolupracovalo s režisérem Jiřím Chlumským a s dospělými herci? Naučila ses něco, co třeba využiješ při dalším filmování? Na tohle natáčení vzpomínám moc ráda, protože to bylo […]
  • IronSky8. června 2012 ROZHOVOR S TIMO VUORENSOLOU Očekával jste takový ohromný úspěch Star Wrecku? Dodalo Vám to jistotu vytvořit celovečerní film? Původně byl Star Wreck malý film, který jsme chtěli natočit pro naše kamarády, ale […]
  • Rozhovor s Nelou Boudovou k filmu Líbáš jako ďábel10. května 2012 Rozhovor s Nelou Boudovou k filmu Líbáš jako ďábel V prvním filmu Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh měla vaše postava Kristýny,  dcery  hlavních hrdinů Heleny a Karla, spíš jakousi vedlejší roli. V komedii Líbáš jako ďábel jste se dočkala […]
  • Jiří Macháček OTTO26. dubna 2017 Jiří Macháček OTTO Ve filmové trilogii Zahradnictví ztvárňujete majitele kadeřnictví Ottu, co vás při čtení scénáře nejvíc zaujalo? Zahradnictví vypráví kus českých dějin na příběhu jedné rodiny, tedy tu […]
  • Filip Cíl: Jízda na popelářském voze je sen každého špunta2. února 2016 Filip Cíl: Jízda na popelářském voze je sen každého špunta Ve filmu Decibely lásky jste si vyzkoušel  kromě herectví  různé disciplíny – tanec, zpěv, hru na klavír, jízdu na popelářském voze -  co z toho bylo pro vás novinkou a co bylo pro vás […]