Rozhovor s Danielou Kolářovou

O roz­hod­nu­tí při­jmout roli v tom­to fil­mu

„Předchozí poku­sy o Erbena se mi nelí­bi­ly, tohle je vol­ně na moti­vy Polednice, v jiném poje­tí. Je to tro­chu mora­li­ta, ale posu­nu­tá do 21. sto­le­tí. U čte­ní jed­né z prv­ních ver­zí scé­ná­ře jsem měla strach, i to mě zau­ja­lo.“

O posta­vě

„Paní Mrázová kdy­si při­šla o dítě, je pře­svěd­če­ná, že jí ho vza­la něja­ká bytost. Pak byla dlou­hou dobu v blá­zin­ci a je pozna­me­na­ná, nemů­že se z toho vzpa­ma­to­vat. Po tako­vém zážit­ku nemů­že být nor­mál­ní.“  Je snad ona ta Polednice..? „Kdepak! O Polednici nic nepro­zra­dím, to by byla ško­da. Celé je to tako­vé podiv­né…“

O tom, zda je fanyn­kou horo­rů

„Nadšená vyzna­vač­ka ne. Ale když je dob­rý horor, ráda se bojím. Mám ráda Hitchcockovy fil­my, více i méně horo­ro­vé, hlav­ně dob­ře fil­mař­sky udě­la­né.“

 O tom, jak si uží­va­la natá­če­ní

„Horko bylo teh­dy straš­né, při scé­nách v polích do nás pra­ži­lo, měla jsem kou­sa­vou paru­ku a kou­sa­vý sve­tr. Byl to záhul, ale milá prá­ce s pří­jem­ným štá­bem. Byla jsem zvě­da­vá na spo­lu­prá­ci s novou fil­mař­skou krví a zjis­ti­la jsem, že to jsou sluš­ný lidi. To je pro mě důle­ži­té. Cítila jsem se tam dob­ře.“