Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > ROZHOVOR Lucie Ernestová: Miluj svůj život 2018 a ponoření se do kalendáře pro příští rok

ROZHOVOR Lucie Ernestová: Miluj svůj život 2018 a ponoření se do kalendáře pro příští rok

kalendar Miluj svuj zivot 2018 kopie

Kalendář Miluj svůj život je nástěn­ným šper­kem, kte­rý vás pro­ve­de nejen prak­tic­ký­mi indi­vi­du­ál­ní­mi plá­ny vaše­ho roku 2018, ale také potě­ší duši, nejen obráz­ky, ale i tex­ty, kte­ré jsou v duchu Louise L. Hay, jejíž nápad byl letos poma­lu a pole­houč­ku nakla­da­tel­stvím Synergie Publishing dán do rukou čes­ké ilu­strá­tor­ky a autor­ky. Texty se Lucii Ernestové poved­ly, obráz­ky snad ješ­tě více. A tak jsem ji požá­da­la o roz­ho­vor, o kte­rý se ráda podě­lím!

Už loni jste ilu­stro­va­la kalen­dář Louise L. Hay. Dá se říci, že s její­mi inspi­rač­ní­mi tex­ty jste už teh­dy byla v sou­la­du. Přesto, najed­nou tu je prázd­ný papír, obrá­zek, text – to už je pořád­ná výzva, že?

Ano, nahra­dit tex­ty Louise Hay výzva byla. Mám její tex­ty ráda a moc mě inspi­ru­jí. Občas mi ale při­jde, že jen tak afir­mač­ně klou­žou po povrchu pod­sta­ty věcí. Nechci sni­žo­vat význam posi­tiv­ních afir­ma­cí, ale mám ráda noře­ní si do hlub­ších i tem­něj­ších vrs­tev naší pod­sta­ty. My Evropané jsme více filo­zo­fič­tě­ji zamě­ře­ní a ne vždy nám sedí ame­ric­ké růžo­vé brý­le. Jsme vrs­tev­na­té osob­nos­ti a je dob­ré zaost­řo­vat na vrst­vu posi­tiv­ní­ho i kri­tic­ké­ho myš­le­ní. Já mám ráda obo­je.

Myšlenky moud­ros­ti jsou moc pří­jem­né kar­ty v tom, že umí člo­vě­ku opra­vit chví­le, kdy se necí­tí ve své kůži a potře­bu­je si opět uvě­do­mit, že když bude smýš­let o svě­tě pozi­tiv­ně­ji, bude i on pozi­tiv­něj­ší na něj. Souhlasíte s tím? Máte vyzkou­še­nu sílu myš­le­nek na vlast­ní kůži?

Vliv posi­tiv­ních myš­le­nek a afir­ma­cí na naše tělo a mysl má jed­no­znač­ný význam. Je tře­ba ale dát si pozor, abychom růžo­vým máme­ním neza­ba­li­li něco tem­né­ho a zatuchlé­ho, co potře­bu­je ven. Proto je na mís­tě setkat se s upřím­nos­tí se svý­mi stí­ny a pocho­pit je. Ošetřit je pozi­tiv­ní­mi afir­ma­ce­mi je pak vel­mi léči­vé. Sama si občas kar­tič­ku vytáh­nu a pozo­ru­ji, jak mi to ote­ví­rá dve­ře do nových myš­len­ko­vých prou­dů a poci­tů.

Souhlasím, tak­že jak Vy sama řeší­te chvil­ky, kdy při­jde splín nebo úna­va a na chví­li je těž­ké věřit v násle­du­jí­cí dob­ré ráno?

Děkuji za tref­nou otáz­ku. Splíny a úna­va se mi roz­hod­ně nevy­hý­ba­jí. Jsou sou­čás­ti i mé zdra­vot­ní dia­gno­sy. Pomáhá mi vědo­mí, že dřív nebo poz­dě­ji pomi­nou. Vnímám je, že jsou tady, ale sna­žím se, aby neza­sáh­ly celou moji bytost. Vím, že je uvnitř mne je pro­stor kli­du a prázd­no­ty, o kte­rý se mohu vždy opřít. Tady čer­pám sílu. Když při­jde úna­va, tak si jdu pros­tě odpo­či­nout. Když při­jde splín, tak mi pomů­že spá­nek, jóga, hud­ba nebo prá­ce na zahrád­ce. Smutku se zuby neh­ty nebrá­ním. Nechávám ho pro­plout. Občas mi při­ne­se pozo­ru­hod­ný vhled.

Tak, a poraď­te nám, co tře­ba milu­je vaše tělo k jídlu, když je šťast­né a plné ener­gie, a co milu­je, když mu ener­gie dochá­zí?

Mám ráda lis­to­vé salá­ty s moz­za­rellou a bal­za­mi­kem, ale jen v létě. Jinak milu­ji zele­ni­no­vé polév­ky a cur­ry na všech­ny způ­so­by. Vařím hod­ně ve sty­lu asij­ské nebo stře­do­moř­ské vege­ta­ri­án­ské kuchy­ně. Miluji peče­nou zele­ni­nu v trou­bě. Prohrabu led­nič­ku a co najdu na zahrád­ce nebo v lese nakrá­jím a smí­chám s oli­vo­vým ole­jem, česne­kem, krá­je­ný­mi raj­ča­ty, solí a hro­ma­dou byli­nek. Hezky to upe­ču na ple­chu. Servíruji s jogur­to­vou záliv­kou a bage­tou nebo jen tak. Mňam!

Nejsem nad­še­nec do raw stra­vy, kte­rá mě ochla­zu­je. Já jsem typ, kte­rý potře­bu­je jíd­lem zahří­vat. Baví mě vařit z toho, co mi nadě­lí zahrád­ka.  Pracujeme s man­že­lem z domo­va a tak vařím kaž­dý den. Jsou to pro mě kaž­do­den­ní kre­a­tiv­ní výzvy.

 

Kreslení a malo­vá­ní je dobrou rela­xač­ní meto­dou – někdo do něj vkres­lu­je svá přá­ní, svou radost. Jiný to zase pou­ží­vá jako únik před tem­no­tou a depre­sí? Co je Vám bliž­ší a uvol­ňo­va­la jste někdy stres a nepo­ho­du i kres­le­ním, malo­vá­ním?

Ano, styl kres­by, kde si hra­ju s detai­lem je pro mne hod­ně uklid­ňu­jí­cí. Na kres­le­ní musím být ale odpo­či­nu­tá a v poho­dě. Když jsem ve stre­su, tak mi pomá­há spíš poře­šit to, co mi stres způ­so­bu­je. Ve smut­ku a depre­si hle­dám čin­nost, kte­rá se mnou v tu chví­li rezo­nu­je. Někdy je to prá­vě to, že si zale­zu se ski­cá­kem pod deku a čekám, co při­jde. Je to tako­vé sur­fo­vá­ní na vlnách vlast­ních poci­tů.

A copak chys­tá­te zrov­na nyní, na co se milov­ní­ci Vašich obráz­ků mohou těšit v brz­ké době?

V posled­ní době tvo­řím hod­ně spon­tán­ně a pak vyu­ží­vám ener­gie nad­še­ní. Momentálně mě chyt­lo navr­ho­vá­ní oble­če­ní. Na svě­tě jsou pri­ma let­ní šaty a na ces­tě jsou legí­ny s mým autor­ským potis­kem. Mezitím vzni­ka­jí nové pro­duk­ty jako tře­ba Puclíky nebo kalen­dá­ře. Dlouhodobě chys­tám Partnerské kar­ty. Sama ale nevím, kdy při­jdou na svět.

S rados­tí se na tom­to mís­tě s autor­kou roz­lou­čí­me a ote­vře­me si kalen­dář, kte­rý vám na kaž­dý měsíc při­ná­ší políč­ka pro vlas­tí zápi­sy, inspi­rač­ní text a nád­her­ný obrá­zek. Vybrala jsem ukáz­ku, před­stav­te si úno­ro­vý den… Konec led­na, otá­čí­te na únor. Je pošmour­no, zima pryč, jaro dale­ko… A náh­le tu je před námi téma času:

Jaká doba je nej­dů­le­ži­těj­ší na svě­tě?

Nejdůležitější doba je prá­vě teď. Minulost nedo­ká­že­me změ­nit a budouc­nost jsou jen před­sta­vy a domněn­ky. Jedině v pří­tom­nos­ti můžeš ovliv­nit a žít svůj život.

Ponoř se do pros­té­ho poci­tu své jedi­neč­né exis­ten­ce na této pla­ne­tě. Podívej se na svět kolem sebe s úža­sem dítě­te. Vnímej svůj dech a poci­ty své­ho těla. Pozoruj sebe sama pohle­dem zven­čí. Představ si svo­ji momen­tál­ní vita­li­tu a ener­gii jako září­cí svět­lo. Možná je vel­ké nebo malé, klid­né nebo neklid­né, vese­lé nebo smut­né… Vše je tak, jak to je. Netřeba hod­no­tit, jen pozo­ro­vat.

Věnuj pozor­nost tomu, co prá­vě děláš. Tomu, čemu ji věnu­ješ, vde­chu­ješ život. Žij pří­tom­ným oka­mži­kem s vděč­nos­tí a lás­kou.

No, řek­ně­te sami, není tohle nej­lep­ší mož­ný vzkaz pro úno­ro­vé dny! A mož­ná autor­ka, když to vez­me­me oprav­du od pod­la­hy, oprav­du vystih­la i sla­bá mís­ta pro kaž­dý měsíc, kte­rý zaží­vá­me v roce. V úno­ru je díky nija­ké­mu času sklon k depre­si, úna­vě či uspě­chá­vá­ní udá­los­tí. Někdy to vidí­me na tom, že už se pro­dá­va­jí i veli­ko­noč­ní zajíč­ci! Jednou nohou jsme ješ­tě v zimě, ale už se nám nechce a do jara dale­ko… teh­dy je ten pra­vý čas uvě­do­mit, že ať máme coko­liv ten­to den k dis­po­zi­ci, důle­ži­té je, že máme čas jako tako­vý.

Renata Petříčková

Foto: Lucie Ernestová, Synergie Publishing SE


Ohodnoťte článek


Renata Petříčková

Knižní milovnice, která knihy ráda čte, upravuje k dokonalosti, ba i píše. Redaktorka časopisová, webová i knižní, copywriterka i spisovatelka. Vše pěkné ve svém životě předávám dál....
Redaktorka webu Tvojechvilka.cz

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky: