Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > ROZHOVOR - EWAN MCGREGOR

ROZHOVOR - EWAN MCGREGOR

 k fil­mu Perfect Sense

Již dří­ve jste spo­lu­pra­co­val s reži­sé­rem Davidem Mackenziem. Co Vás při­mě­lo se opět vrá­tit do Velké Británie a zno­vu s ním točit?

Ano, s Davidem jsem pra­co­val na fil­mu Adamovo tajem­ství. Podle mého to byl úžas­ný scé­nář, kte­rý napsal, během natá­če­ní jsem si užil vel­mi kre­a­tiv­ní obdo­bí a on z toho udě­lal nád­her­ný film. David je vel­mi zají­ma­vý fil­mař a je na něm cosi uni­kát­ní­ho a spe­ci­ál­ní­ho.  Není tím nájem­ním reži­sé­rem, má sku­teč­ný vizu­ál­ní cit, vytří­be­ný smy­sl pro atmo­sfé­ru a do svých fil­mů doká­že vnést neu­vě­ři­tel­nou nála­du. Podle mne je sku­teč­ně úžas­ný.

Takže když jsem dostal k pře­čte­ní Perfect Sense, hned jsem si ho zami­lo­val. Líbily se mi posta­vy, byl v tom sku­teč­ně nád­her­ný pří­slib – před­sta­va neo­chvěj­né­ho milost­né­ho pří­bě­hu, pří­bě­hu dvou lidí, kte­ří se do sebe zami­lu­jí téměř navzdo­ry svým nej­lep­ším úsud­kům.

Máte pocit, že žije­me v cynic­ké době, že jsme una­ve­ni milost­ný­mi pří­běhy, nebo že je tu stá­le pro­stor pro love sto­ry? 

Vždy jsem rád točil milost­né pří­běhy, mám rád roman­ce a roman­tic­ké pří­běhy. Vždy mne při­ta­ho­va­ly a nikdy jsem z nich nebyl una­ve­ný. Je to vel­mi sil­ná emo­ce. Zamilovat se do něko­ho je vel­mi nád­her­né a záro­veň sží­ra­jí­cí, je to fyzic­ká a emo­ci­o­nál­ní zku­še­nost, kte­rou jako lidé máme sku­teč­ně rádi. Takže dou­fám, že se nám tyto pří­běhy nikdy neo­mr­zí.

Z vyprá­vě­ní roman­tic­kých pří­bě­hů cítí­me stá­le leh­ké roz­pa­ky, a pro­to je mno­hem běž­něj­ší, že je halí­me do hávu kome­dií. Máme hod­ně roman­tic­kých kome­dií, ale mne vždy zají­ma­ly fil­my, kte­ré jsou roman­tic­ké, aniž by byly roz­pa­či­té nebo skry­ty do něče­ho úpl­ně jiné­ho a byly sku­teč­ně tím, čím jsou. Na Perfect Sense je pod­le mne něco sku­teč­ně poe­tic­ké­ho – je to jako meta­fo­ra pro zami­lo­va­nost, svět se doslo­va roz­pa­dá, ztrá­cí své smys­ly, a když se zami­lu­je­me, ztrá­cí­me své smys­ly, roz­pa­dá­me se, nemů­že­me jíst, spát, zce­la nás to pohl­tí. Zamiloval jsem si ten­to film, líbil se mi od začát­ku, kdy jsem si ho pře­če­tl.

Jaké to bylo spo­lu­pra­co­vat s Evou Greenovou, hereč­kou, kte­rá je zná­má pro svo­ji krá­su?

Práce s Evou se mi sku­teč­ně líbi­la, ona je pros­tě fan­tas­tic­ká, úžas­ná, zají­ma­vá hol­ka, zají­ma­vá hereč­ka. Hrála roli, kte­rá byla sku­teč­ně nároč­ná. Skutečně se mi líbi­la, měl jsem ji rád pře­de­vším jako oso­bu. Má vel­mi dob­rý, čer­ný smy­sl pro humor, což se mi líbí.

Přípravy na natá­če­ní zača­ly v Glasgow a bylo úžas­né se vrá­tit do Skotska a být tam s ní. Myslím, že Eva byla popr­vé ve Skotsku, tak­že bylo krás­né jí před­sta­vit Skotsko a Glasgow. Od začát­ku jsem věděl, že spo­lu bude­me dob­ře vychá­zet. Asi tak týden jsme strá­vi­li na pří­pra­vě našich scén a skvě­le jsme se dopl­ňo­va­li. Podle mne si její posta­va sku­teč­ně pro­šla mno­ha špat­ný­mi vzta­hy a již nevě­ří mužům. Na této zdr­žen­li­vos­ti je cosi krás­né­ho. Mám rád ten­to prvek fil­mu a fakt, že to spo­lu pře­kle­nou. Naproti tomu je moje posta­va vel­mi opti­mis­tic­ká. Slepý opti­mis­mus! (smích)

V Perfect Sense hra­je­te šéf­ku­cha­ře a vypa­dá­te vel­mi pře­svěd­či­vě. Musel jste si kvů­li této roli udě­lat roz­sáh­lý prů­zkum?

Ano, já nejsem kuchař, nemám poně­tí, jak krá­jet nebo… vět­ši­nou nevím, co s tím. Prostě nemám tako­vé pocho­pe­ní nebo zna­los­ti. Také si mys­lím, že jsem cel­kem… mož­ná to je v mých koře­nech, ale nejsem tak peč­li­vý. Mám rád dob­ré jíd­lo, ale nejsem gur­mán.

Takže jsem se musel nau­čit vařit nebo při­nejmen­ším vypa­dat, jako bych uměl vařit, to byl můj úkol, sku­teč­ně. Věděl jsem, že se za dva týd­ny pří­prav nena­u­čím vařit. Jel jsem do Glasgow a setkal se tam s něko­li­ka skvě­lý­mi šéf­ku­cha­ři. Zašel jsem ke Guyi Cowansovi a něko­lik dní a nocí jsem strá­vil v jeho kuchy­ni. Myl jsem tam nádo­bí. V Crief, kde jsem vyrůs­tal, je hotel Murray Park – pra­co­vá­val jsem tam od svých 14 let – býval jsem tam za umý­va­če nádo­bí a pak jsem dělal číš­ní­ka a bar­ma­na, tak­že jsem věděl, jak kuchy­ně fun­gu­je, a věděl jsem, zejmé­na díky mým zku­še­nos­tem, že šéf­ku­cha­ři jsou napros­tí bastar­di… vždyc­ky jsou hroz­ní… nevím proč? Takže jsem měl urči­tou zku­še­nost. Bylo to všech­no o detai­lech. Skutečně jsem si to užil. Od té doby jsem však už neva­řil, díky fil­mu se ze mne nestal dob­rý kuchař. (smích)

Ewen Bremner řekl, že byl nad­še­ný z věcí, kte­ré se nau­čil v kuchy­ni – jako že obje­vil, že může­te pono­řit prs­ty do vrou­cí vody a neo­pa­ří­te se!

(Smích) Správně, když jste dosta­teč­ně rych­lí, nespá­lí­te se! Kromě ole­je, to jsme se nau­či­li. Jen s ole­jem to nejde, pro­to­že ole­jo­vé skvr­ny ulpí na vašich prs­tech, tak to je!

Jaká byla tato opě­tov­ná spo­lu­prá­ce s Ewenem? Nyní je to již tře­tí film.

Bylo to per­fekt­ní, oprav­du moc rád pra­cu­ji s Ewenem a vždy jsem rád pra­co­val. Byla to hezká kon­ti­nu­i­ta, oba jsme hrá­li v Trainspottingu a v Černém jes­třá­bu a já si vždyc­ky říkal, že jsme měli na DVD Černého jes­třá­ba při­dat extra scé­nu do bonu­sů, když se dívám na něj přes uli­ci, pod pal­bou a uje­de mi „Eh! BRAMBORO! Co tu děláš?!“ On je skvě­lý herec. V kuchy­ni jsme měli něko­lik uje­tých scén – jako tře­ba žra­vé šílen­ství – muse­li jsme dělat oprav­du nechut­né věci. A on se do toho sku­teč­ně pono­řil. Pamatuji si, že jsem se na něj díval, jak si lil do pusy olej z pěti­li­t­ro­vé­ho bare­lu a pak jedl más­lo. Fuj, bylo to nechut­né! Ale on byl skvě­lý, bylo úžas­né s ním pra­co­vat a zvláš­tě pak pro mne bylo pří­jem­né pra­co­vat s mým strý­cem Dennisem, se kte­rým jsem vždy chtěl hrát. Můj strýc mne reží­ro­val na diva­dle a v krát­kém fil­mu, kte­rý točil, ale nikdy jsme se nese­tka­li jako her­ci a po tom jsem vždy tou­žil. Čekali jsme na něco spe­ci­ál­ní­ho. Dennis se na tuto roli per­fekt­ně hodil, obě posta­vy mají ve fil­mu skvě­lý vztah, Michael a maji­tel restau­ra­ce si jsou vel­mi blíz­cí a my jsme toho doko­na­le vyu­ži­li. Pro mne bylo natá­če­ní s Dennisem napros­to úžas­né.

Proč se vra­cí­te k natá­če­ní nezá­vis­lých fil­mů, když máte v těch­to dnech tolik tvůr­čí vol­nos­ti v Hollywoodu?

No, víte, ve své prá­ci mám teď urči­tou mož­nost vol­by. Stále mne láka­jí pří­běhy, kte­ré mne zaujmou svým námě­tem. Myslím, že je to urči­tý druh luxu­su. Ale když při­jde na to, jest­li máte točit film, kte­rý sku­teč­ně milu­je­te, a já ten film milu­ji a mys­lím, že David je hod­ně dob­rý reži­sér, víte, že roz­sah a roz­po­čet fil­mu jsou ire­le­vant­ní – proč bys­te nechtě­li být sou­čás­tí pří­bě­hu lás­ky s fil­mo­vým reži­sé­rem, kte­ré­ho si sku­teč­ně váží­te. Nemá smy­sl si nechat ujít skvě­lou zku­še­nost jen pro­to, že v tom není vel­ký roz­po­čet.

Skutečně věřím, že nezá­vis­lé fil­mař­ství je mís­tem, kde si může­te při­dat svo­je komen­tá­ře a dělat pro­hlá­še­ní. Perfect Sense je cel­kem kom­pli­ko­va­ný film ve smys­lu toho, co říká o živo­tě a lás­ce.

A co pod­le Vás film říká?

Podle mne hod­ně sou­čas­ných fil­mů říká „Toto je film.“ Četl jsem scé­nář, kte­rý mi někdo poslal a já na to „Toto je pros­tě film, ten­to scé­nář… před­po­klá­dám, že z toho bude dob­rý film, ale k***a co to má sdě­lo­vat, je to jen film.“ A já mám rád zvra­ty a změ­ny v ději. Má rád Michaela. Připomíná mi… viděl jsem hru Frankie and Johnnie at the Claire de Lune… je to o dvou lidech, kte­ří skon­čí spo­lu v poste­li, nema­jí však žád­ný vztah a on ji celou hru pře­svěd­ču­je, že toto by moh­lo být ono, že by to moh­la být vel­ká lás­ka jejich živo­ta a ona to má tak s muži, že když ho popr­vé potká, mys­lí si o něm, že je idi­ot. Líbila se mi ta hra a něco z toho­to fil­mu mi to při­po­mně­lo.

V Perfect Sense je Michaelův opti­mis­mus doslo­va hma­ta­tel­ný. Jejich lás­ka by moh­la být v poho­dě, proč ji tedy nene­cha­jí ply­nout? Hovoří o tom, jak svět ztrá­cí svůj smy­sl, chuť… on sto­jí před restau­ra­cí a je tak Dennis, můj strýc, kte­rý je opi­lý a říká, že již nee­xis­tu­je žád­ný smy­sl, nikdo už nebu­de jíst, neboť lidé ztra­ti­li chuť. Michael ho také nebu­de mít. Ale on říká: „Ne, mýlí­te se. Lidé se budou chtít stá­le schá­zet a my se bude­me muset změ­nit. Musíme při­jít s něčím novým.“ A to se mi na lidech, kte­ří tak­to uva­žu­jí, líbí. Je to jedi­ný způ­sob, jak to pře­ko­nat, pro­to­že špat­né věci se dějí stá­le. Jediný způ­sob, jak vše akcep­to­vat, je adap­to­vat se, změ­nit a jít dál. A to se mi na mojí posta­vě ve fil­mu líbí.

Je to hap­py end? Nebo smut­ný konec? Nebo smut­ný konec s pozi­tiv­ním poslá­ním?

Podle mne to je plné nadě­jí – ten konec. Nevnímal jsem to jako něco exakt­ní­ho… je to kom­pli­ko­va­né a pří­šer­né… není to vese­lý konec, ale záro­veň jsem si říkal, že je v tom nadě­je a při­šlo mi to jako povzná­še­jí­cí konec. Nakonec se ti dva sku­teč­ně spo­jí a ví, že jsou do sebe zami­lo­va­ní. Když jsem si pře­če­tl celý scé­nář, při­šel mi nesku­teč­ně krás­ný, že jsem u něj až pla­kal.

Rozhovor byl poskut­nut: Film Europe Pictures CZ

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 1,88453 s | počet dotazů: 232 | paměť: 54997 KB. | 01.08.2021 - 20:04:49