Rozchod Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin)

Íránský film Rozchod.... Asghara Farhadiho byl oce­něn Oscarem (pocho­pi­tel­ně za nej­lep­ší cizo­ja­zyč­ný sní­mek) a stal se tako­vým pří­jem­ným zje­ve­ním nedáv­né doby.
Proč? Dobrá otáz­ka...
Na írán­ské fil­my mám vel­ké štěs­tí, všech­ny, kte­ré jsem kdy viděl, pova­žu­ji za nesmír­ně pří­nos­né a kva­lit­ní. Pochopitelně, neznám tam­ní kine­ma­to­gra­fii v její celist­vos­ti, ale pokud čte­te ten­to blog pra­vi­del­ně, tak vám jis­tě růz­né klad­né zmín­ky bez­po­chy­by neu­nik­ly. Od Farhadiho jsem dosud nic nevi­děl, ale trouf­nu si říci, že ve svě­tě pohyb­li­vých obráz­ků neza­pad­ne.
V zása­dě se jed­ná o kon­ver­zač­ní dra­ma, kte­ré má ale mis­tr­ně napsa­né dia­lo­gy s bra­vur­ně klič­ku­jí­cím pří­bě­hem. Samotný roz­chod obou hlav­ních pro­ta­go­nis­tů tu není zase tou nej­ví­ce důle­ži­tou věcí, slou­ží jen jako odra­zo­vý můs­tek, kte­rý divá­ka vymrští do zají­ma­vé­ho sple­ten­ce mezi­lid­ských vzta­hů, kde domi­nu­jí zejmé­na pod­vo­dy a lži. Pozoruhodná je pro stře­do­ev­rop­ské­ho divá­ka i zají­ma­vá men­ta­li­ta postav. Velmi klad­ně bych hod­no­til i nečer­no­bí­lé cho­vá­ní postav. Film Rozchod... se ode­hrá­vá ve svě­tě, kde lze jen těž­ko na něko­ho uká­zat a říci, „ano, Ty ji ten čest­ný a správ­ný.“
Určitou zají­ma­vos­tí, na kte­rou je upo­zor­ně­no v čes­kých titul­cích, je i to, že žád­ná dospě­lá žena se ve fil­mu neob­je­ví bez šát­ku. Pochopitelně, ženy v Íránu doma tuto pokrýv­ku nor­mál­ně neno­sí, ale jeli­kož se film pro­mí­tá před veřej­nos­tí, tak musí být zaha­le­ny i při natá­če­ní. Celé to je ale poměr­ně doved­ně mas­ko­vá­no, tak­že napří­klad já osob­ně bych si bez oné zmín­ky v titul­cích dané sku­teč­nos­ti ani nevši­ml.