Rodina na baterky

Rodina Mitchellových se vydá­vá odvést nej­star­ší dce­ru na vyso­kou ško­lu, plán však pře­ka­zí nena­dá­lá vzpou­ra spo­tře­bi­čů, neboť všu­de po svě­tě se pro­ti lidem vzbou­ří elek­tro­nic­ká zaří­ze­ní. Za pomo­ci dvou porou­cha­ných, ale za to přá­tel­ských robo­tů, se musí Mitchellovi vypo­řá­dat se svý­mi pro­blémy, spo­jit síly a zachrá­nit svět...

Spider-Man: Paralelní svě­ty byl zásad­ní ani­mo­va­ný film. A to nejen díky tomu, že vyhrál Oscara a odstar­to­val novou fran­ší­zu. Především si totiž Sony Pictures Animation necha­lo paten­to­vat spe­ci­ál­ní tech­ni­ku, kte­rá spo­čí­vá v pou­ži­tí mixu počí­ta­čo­vé ani­ma­ce s ruč­ně kres­le­ný­mi dodě­láv­ka­mi. Dalo se tak vel­mi snad­no oče­ká­vat, že tenhle nový spe­ci­fic­ký styl ani­ma­ce pou­ži­je Sony Pictures Animation i ve svých nad­chá­ze­jí­cích fil­mech, což doka­zu­je i novin­ka stu­dia s názvem The Mitchells vs. the Machines AKA Rodina na bater­ky. Tu se Spider-Man: Paralelní svě­ty pojí též pro­du­cent­ská dvo­ji­ce Phil Lord/Chris Miller, při­čemž o scé­nář a režii se posta­ra­la dvo­ji­ce Mike Rianda/Jeff Rowe. Otázka je poté na skladě- má ten pár let nazpá­tek prů­lo­mo­vý styl ani­ma­ce ješ­tě co nabíd­nout?

Rozhodně ano! Rodina na bater­ky doka­zu­je, že má tenhle pře­lo­mo­vý styl ani­ma­ce roz­hod­ně budouc­nost. Háček pocho­pi­tel­ně tkví v tom, že není Rodina na bater­ky tako­vou revo­lu­cí jako prá­vě zmí­ně­né Paralelní svě­ty, neo­kou­ka­nost a doko­na­lost ani­ma­ce to ovšem roz­hod­ně nesha­zu­je.

Neskutečně živel­ná ani­ma­ce, nesku­teč­ně chyt­rý humor a pře­de­vším také ani­mák, kte­rý má pove­de­ný scé­nář, zají­ma­vé posta­vy a pře­de­vším v něm fun­gu­jí emo­ce, sati­ric­ká rýpnu­tí i sofis­ti­ko­va­né nápa­dy. Člověk by vlast­ně vůbec nepo­znal, že to neto­či­li Lord s Millerem, pro­to­že v mno­ha ohle­dech film snad­no při­po­me­ne Zataženo, občas tra­ka­ře nebo Lego pří­běh. Především i pro­to, že film není vylo­že­ně pro nejmen­ší děti a mno­ho jeho humo­ru si roz­hod­ně uži­jí mno­hem dospě­lej­ší divá­ci.

Rodina na bater­ky pře­kva­pi­vým způ­so­bem fun­gu­je i jako jis­tý komen­tář závis­los­ti na moder­ních tech­no­lo­gi­ích. Právě závis­lost a posed­lost na nich nejen, že způ­so­bí poten­ci­o­nál­ní konec svě­ta, ale pře­de­vším zkom­pli­ku­je vzta­hy jed­né ame­ric­ké rodin­ky. A co víc může stme­lit kom­pli­ko­va­nou rodi­nu, než nebez­peč­né moder­ní tech­no­lo­gie od mobi­lů po nej­mo­der­něj­ší zácho­dy. Vzniká tak nesku­teč­ně zábav­ný a poho­do­vý film, kte­rý si může užít celá rodi­na z růz­ných důvo­dů a pře­de­vším to pořád neztra­tí ener­gii ani nápa­di­tost.

Především to ale celé sku­teč­ně fun­gu­je po emo­ci­o­nál­ní strán­ce. A to pře­de­vším i pro­to, že má scé­nář zají­ma­vé a dob­ře napsa­né posta­vy, kte­ré jsou navíc skvě­le nada­bo­va­né. A to nemlu­vím ani tak o Danny McBrideovi nebo Maye Rudolph, ale pře­de­vším o Olivii Colman, kte­rá je napros­to skvě­lá vol­ba na roli zlé umě­lé inte­li­gen­ce a moh­la by si z fle­ku tykat s H. A. L. em z 2001: Vesmírná ody­sea. Hlasové obsa­ze­ní Rodiny na bater­ky doka­zu­je, že dabo­vat sku­teč­ně nemů­že kaž­dý a že správ­ná vol­ba dabin­gu hra­je roli. Důkazem toho je i Doug the Pug jako Monchi, nej­roz­to­mi­lej­ší mops v his­to­rii kine­ma­to­gra­fie!

Film má navíc dle oče­ká­vá­ní spous­ty výteč­ných odka­zů a pře­de­vším má i výteč­né­ho skla­da­te­le Marka Mothersbaugha, co se opět nebo­jí vyu­žít spe­ci­fic­kou hudeb­ní dra­ma­tur­gii. A oprav­du je film zdro­jem mno­ha výbor­ných vizu­ál­ních nápa­dů, kte­ré pra­me­ní prá­vě z výbě­ru té paten­to­va­né ani­ma­ce. V mno­ha ohle­dech jde o tak šíle­né nápa­dy, kte­rý­mi jsou tak pro­slu­lé fil­my z díl­ny dvo­ji­ce Lord/Miller a přes­to ty šíle­né nápa­dy nadá­le fun­gu­jí a doká­ží pře­kva­pit a poba­vit.

Pod slup­kou toho spe­ci­fic­ké­ho vizu­ál­ní­ho pří­stu­pu se mož­ná dá tak tro­chu říct, že se Rodina na bater­ky vlast­ně vydá­vá ve sto­pách typic­kých rodin­ných ani­mo­va­ných fil­mů, kde v mno­ha z nich lze též nalézt kom­pli­ko­va­ný vztah otce a dce­ry. Zároveň i přes své hra­vé tem­po je pře­de­vším ve finá­le leh­čí pře­ta­že­ní mož­ná tak tro­chu znát. A i přes jiný pří­stup už ta ani­ma­ce pocho­pi­tel­ně nemá tako­vý WOW efekt jako kdy­si v pří­pa­dě Paralelních svě­tů. I tyto leh­ké výtky ovšem nesni­žu­jí fakt, že je Rodina na bater­ky dal­ším výji­meč­ným ani­má­kem, kte­rý má mno­ho pozi­tiv­ních aspek­tů a fun­gu­je jed­no­du­še super.

Osobně se vůbec nebu­du divit tomu, když na kon­ci roku bude Rodina na bater­ky pat­řit mezi ani­má­ky roku. A to ne kvů­li tomu, že bych pod­ce­ňo­val kon­ku­ren­ci, kte­rá do kon­ce roku dora­zí. Rodina na bater­ky totiž lať­ku nasta­vi­la dost vyso­ko a jde o pove­de­ný poho­do­vý ani­mák s výteč­nou ani­ma­cí, skvě­lým humo­rem a zají­ma­vý­mi posta­va­mi. A s mop­sem! Povedená podí­va­ná, kte­rá zaru­če­ně bude fun­go­vat pro men­ší i vět­ší divá­ky.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Sony Pictures

---

---