RoboCop [80%]

Alex Murphy (Joel Kinnaman) pat­ří k těm něko­li­ka málo neú­plat­ným poli­cis­tům det­ro­it­ských poli­cej­ních slo­žek. Jeho sna­ha dopad­nout zlo­čin­ce za kaž­dou cenu si ale vyžá­da­la oběť nej­vyš­ší. Poté co je váž­ně zra­něn jeho kole­ga, se roz­hod­ne i Alexe z ces­ty odstar­nit míst­ní vůd­ce pře­kup­ní­ků s zbra­ně­mi. Alex však útok zázra­kem pře­ži­je a je vybrán do spe­ci­ál­ní­ho pro­gra­mu spo­leč­nos­ti Omnicorp na vyto­vře­ní úpl­ně nové­ho dru­hu bez­peč­nost­ní slož­ky. Robotického poli­cis­ty, kte­rý snou­bí dohro­ma­dy smr­tí­cí účin­nost stro­je a instink­ty elit­ní­ho poli­cis­ty. Alespoň tak se celý kon­cept RoboCopa sna­ží veřej­nos­ti před­sta­vit ředi­tel této spo­leč­nos­ti Raymond Sellars (Michael Keaton). Pravda je ale někde úpl­ně jin­de...

Svým doce­la vyso­kým hod­no­ce­ním roz­hod­ně nechci ospra­vedl­ňo­vat roz­hod­nu­tí zno­vu nato­čit tuto kla­si­ku. Dle mého názo­ru, by se k podob­ným prak­ti­kám mělo uchy­lo­vat až v době, kdy je sní­mek nato­lik zasta­ra­lý, že jeho posel­ství se postup­ně roz­měl­ňu­je do prázd­na. PůvodníRoboCop však roz­hod­ně není tím pří­pa­dem. Nevybíravá vize budouc­nos­ti s dosta­teč­ným množ­stvím nad­sáz­ky fun­gu­je v rám­ci mož­nos­tí i dnes a tak je pro mě sna­ha před­vést tuto lát­ku zno­vu moti­vo­va­ná čis­tě jen komerč­ním poten­ci­á­lem lát­ky. A poté co jsem opus­til kino, musím uznat, že to neby­lo ani náho­dou tak špat­né jak jsem se obá­val a nao­pak mno­ho z vás ten­to rema­ke potě­ší. A ten důvod má doce­la jas­né­ho jme­no­va­te­le kte­rým je reži­sér obou Elitních jed­no­tek José Padilha, kte­rý po něko­li­ka slav­něj­ších jmé­nech u pro­jek­tu zakot­vil jako posled­ní.

Právě Padilha si totiž ze svých pře­de­šlých sním­ků pro­tla­čil až pře­kva­pi­vě dost do nové vize robo­tic­ké­ho stráž­ce záko­na. Jeho RoboCop, jemuž nej­ví­ce ško­dí prá­vě pří­mé srov­ná­ní s původ­ním sním­kum, je totiž i přes tro­chu odliš­né žánro­vé vyme­ze­ní vůči ori­gi­ná­lu ve všech ohle­dech vel­mi solid­ní prá­ce, kte­rá napl­ňu­je podob­né hod­no­ty, na jaké úto­čil původ­ní sní­mek před více jak pět­a­dva­ce­ti lety. Je pro mě cel­kem pře­kva­pe­ním, jak si v rám­ci Hollywoodské pop­cor­no­vé zába­vy Padilha pro­sa­dik tak výraz­nou poli­tic­kou neko­rekt­nost sním­ku, kte­rá až při­po­mí­ná mís­ty suro­vé posta­ve­ní před obraz rea­li­ty v jeho pře­de­šlých sním­cích o prak­ti­kách bra­zil­ských zása­ho­vých jed­no­tek. NovýRoboCop tak úto­čí ten­to­krát napros­to bez nad­sáz­ky a jiný­mi okli­ka­mi než jeho původ­ní před­chůd­ce, nicmé­ně v koneč­ném výsled­ku je stej­ně pro­vo­ka­tiv­ní na kaž­dém rohu.

Nevěřil bych ješ­tě před týd­nem, že jej budu obha­jo­vat ale neče­ka­né je prav­dou. Nová ver­ze RoboCopa je tím neo­pří­liš čas­to vidě­ným pří­pa­dem vyda­ře­né aktu­a­li­za­ce původ­ní­ho mate­rá­lu, kte­rý nako­nec nabí­zí dosta­tek důvo­dů proč si vydo­být i srd­ce fanouš­ků původ­ní­ho sním­ku z roku 1987. I když se totiž jed­ná o doce­la zásad­ně odliš­ný sní­mek než je vize budouc­nos­ti Paule Verhoevena, José Padilha před­ve­dl výbor­ně nato­če­nou a spo­le­čen­sky sil­ně neko­rekt­ní akč­ní podí­va­nou, kte­rá znač­ce nedě­lá ostu­du a nao­pak jí ješ­tě zástup fanouš­ků při­ve­de. Pokud tohle není dob­rá vizit­ka pře­dě­láv­ky pak nevím co víc by jí být moh­lo. A hudeb­ní dopro­vod Pedra Bromfmana nemá chy­bu.  

 Koktejl:

10% Folk

30% Deprese

10% Vyšperkovaná audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ka

20% Špičkové obsa­ze­ní

15% Slabší scé­nář

15% 60. léta