Road to Perdition

Michael Sullivan (Hanks) je oblí­ben­cem Johna Rooneyho (Newman), míst­ní­ho kmo­t­ra. Rooney juni­or to ale těž­ce nese a je při­pra­ven udě­lat vše pro to, aby ho otec a celá „rodi­na“ vní­ma­la jako jas­né­ho nástup­ce. Dobrou zámin­ku mu k tomu poskyt­ne Sullivanův star­ší syn, kte­rý se scho­vá v otco­vě autě, když jede Rooney jr. a Michael na noč­ní akci. Uvidí pra­vou tvář prá­ce své­ho otce a při úpr­ku je jím dosti­žen. V tu chví­li si začne bos­sův syn mnout ruce. Konečně má zámin­ku pro vyčiš­tě­ní své ces­ty za nástup­nic­tvím. I tady se ale pro­je­ví jeho neschop­nost a zabi­je pou­ze Sullivanovu man­žel­ku a jeho dru­hé­ho syna. Michael se po prá­vu naštve, stá­vá se vydě­děn­cem a nastu­pu­je se svým synem ces­tu pomsty, kte­rá bude pro jis­té lidi tra­gic­ká. Na paty se mu ale lepí pro­fe­si­o­nál­ní zabi­ják a chlad­no­krev­ný psy­cho­pat Maguire (Law).

Sam Mendes si na prá­ci k tomuhle fil­mu vybral téměř stej­ný tým jako k Americké krá­se. Není divu, vítěz­ná sesta­va se nemě­ní. Mnoho lidí pře­kva­pil výběr námě­tu, včet­ně mě. Abych řekl prav­du, nějak výraz­ně jsem z Road to Perdition nad­še­ný nebyl. Jde sice o výbor­ně tech­nic­ky nato­če­ný film, s nád­her­ný­mi kuli­sa­mi, exte­ri­é­ry, hud­bou, kame­rou, stři­hem a výbor­ný­mi herec­ký­mi výko­ny, přes­to mi v něm ale cosi chy­bě­lo. Možná byl na mě až pří­liš chlad­ný, nevím, pros­tě mě nevtá­hl do děje. Někteří moji zná­mí ho pasu­jí na nej­lep­ší mafi­án­ský film hned po Kmotrovi, já ne. V kaž­dém pří­pa­dě sto­jí za to jít na něj do kina, je to vel­mi nad­stan­dart­ní a pove­de­ný film.