Kritiky.cz > Recenze > Rekviem za sen - Requiem for a Dream

Rekviem za sen - Requiem for a Dream

Fontána, kte­rá momen­tál­ně úspěš­ně brázdí kinosá­ly, roz­hod­ně není prv­ním pozo­ru­hod­ným sním­kem reži­sé­ra Darrena Aronofského. Naopak si trou­fám tvr­dit, že jeho před­cho­zí a u nás neprá­vem tro­chu opo­mí­je­ný počin Rekviem za sen je ješ­tě o něco kva­lit­něj­ší. Rozhodně bys­te si k němu měli najít ces­tu.
Před Fontánou nato­čil Aronofsky film s dro­go­vou téma­ti­kou – Rekviem za sen. Možná si řek­ne­te, že pro­ble­ma­ti­ka drog a lidí kolem nich je hroz­ně neo­ri­gi­nál­ní, omše­lá a vůbec plná neu­stá­le se opa­ku­jí­cích námě­tů, tak­že už to stej­ně na niko­ho neza­pů­so­bí, ale zaru­ču­ji vám, že takhle sil­ný a záro­veň nemo­ra­li­zu­jí­cí a nepod­bí­ze­jí­cí se dro­go­vý film jste ješ­tě nevi­dě­li. A co Rekviem za sen chy­bí na ori­gi­na­li­tě v pří­bě­hu, hra­vě dohá­ní ori­gi­na­li­tou ve for­mě.
Rekviem za sen se točí oko­lo čtyř lidí. Je tu ovdo­vě­lá Sara Golfarbová, kte­rá je tak tro­chu závis­lá na tele­vi­zi. Když se dozví, že bude účin­ko­vat v jed­né tele­viz­ní show, začne hub­nout s pomo­cí pochyb­ných pilu­lek, což má postu­pem času samo­zřej­mě mno­hem hor­ší násled­ky než ona tele­viz­ní závis­lost. Její syn Harry trá­ví vět­ši­nu času se svou pří­tel­ky­ní Marion a s dro­ga­mi. Posledním člán­kem řetě­zu je potom Harryho nej­lep­ší pří­tel Tyron, kte­rý při­jde s nápa­dem na to, jak dro­gy nejen uží­vat, ale jak na nich také něco vydě­lat. Není asi tře­ba podo­tý­kat, že všech­no vypa­dá báječ­ně jen vel­mi krát­kou chví­li a jakmi­le se obje­ví prv­ní pro­blém, odha­lu­jí se cha­rak­te­ry pokři­ve­né závis­los­tí a str­má ces­ta do pro­pas­ti na sebe nene­chá­vá dlou­ho čekat.
Pokud bych měla Rekviem za sen shr­nout dvě­ma slo­vy, muse­la bych říct: vel­ká depre­se. To je totiž pocit, kte­rý vám nako­nec z fil­mu zůsta­ne, kte­rý sma­že všech­ny před­cho­zí dojmy, kte­rý pře­bi­je i tu per­fekt­ní for­mál­ní strán­ku a doko­na­lou hud­bu. Ale popo­řa­dě – Rekviem za sen se tedy může pochlu­bit neotře­lou for­mou, což bude také to prv­ní, co vás na fil­mu zaujme. Najdete tu zají­ma­vé roz­dě­lo­vá­ní obra­zu, neotře­lé způ­so­by sní­má­ní scé­ny nebo skvě­lé zná­zor­ně­ní oka­mži­ku, kdy si závislák šle­há svou dáv­ku. To vše je dopl­ně­no per­fekt­ní fil­mo­vou hud­bou – důka­zem budiž to, že ji urči­tě všich­ni zná­te, aniž bys­te film vidě­li. Hudební motiv z Rekviem za sen je totiž urči­tě nej­vy­krá­da­něj­ší melo­dií posled­ních let. Stoprocentně jste ji zaslech­li ale­spoň v něja­kém trai­le­ru, kde bývá pro svou dra­ma­tič­nost a úder­nost vel­mi čas­to pou­ží­vá­na.
Nejprve to tedy vypa­dá spí­še jako vítěz­ství for­my nad obsa­hem. Možná si bude­te ze začát­ku říkat, že je to zají­ma­vý a doce­la ori­gi­nál­ní, ale že žád­ná bom­ba to taky není, ale pak to při­jde a ude­ří to s vámi mno­hem víc, než bys­te čeka­li. Rekviem za sen má totiž zdán­li­vě klid­něj­ší roz­jezd, ale to jen pro­to, aby vás nako­nec napros­to vyždí­ma­lo. Zvláště smr­tí­cí je závě­reč­ná stři­ho­vá sek­ven­ce, kte­rou film vrcho­lí a kte­rá má tako­vou emo­ci­o­nál­ní sílu, že už bys­te se nej­rad­ši dál nedí­va­li, ale záro­veň se nedo­ká­že­te odtrh­nout. Pak při­jdou závě­reč­né titul­ky a dosta­ví se ona zmi­ňo­va­ná vel­ká depre­se a spo­lu s ní pocit, že ten film byl sice doko­na­lý a ohrom­ně sil­ný, ale že už ho rad­ši nechce­te nikdy vidět zno­vu. A tohle všech­no je, mys­lím, důka­zem toho, že jsme se setka­li s výji­meč­ným fil­mem.
V tako­vém­to fil­mu jsou pocho­pi­tel­ně vel­mi důle­ži­té i herec­ké výko­ny a i ty jsou zde bez­chyb­né. Představitelé hlav­ních rolí (Ellen Burstyn, Jared Leto, Jennifer Connelly a Marlon Wayans) dáva­jí svým posta­vám všech­no, co potře­bu­jí, aby se nám dosta­ly pod kůži a my pak spo­leč­ně s nimi pro­ži­li tu jejich bez­moc a v samot­ném závě­ru pro­šli emo­ci­o­nál­ním lisem. Zkrátka a dob­ře – Rekviem za sen je ohrom­ně sil­ný film a patr­ně také nej­pů­so­bi­věj­ší dílo o dro­gách, jaké jsem měla mož­nost vidět. Ta jeho obrov­ská depre­se patr­ně pra­me­ní z toho, že od začát­ku víte, že to musí všech­no dopad­nout, ale ono je to nako­nec ješ­tě hor­ší, než jste si doká­za­li před­sta­vit. Tenhle film by se měl pouš­tět na škol­ních pro­ti­dro­go­vých bese­dách mís­to těch téměř návod­ných zpo­vě­dí, kte­ré tam obvykle býva­jí k vidě­ní, jsem si jis­tá, že pak už by nikdo z pří­tom­ných nechtěl slo­vo dro­ga ani sly­šet. 

Nejprve to vypa­dá pou­ze jako vítěz­ství for­my nad obsa­hem, ale pak vás film napros­to vyždí­má. Perfektní ori­gi­nál­ní zpra­co­va­ní, doko­na­lá hud­ba, ale hlav­ně nesku­teč­ně sil­né vyús­tě­ní. Nejde jen o to, jak jed­not­li­vé pří­běhy skon­čí, ale hlav­ně o jejich zatra­ce­ně půso­bi­vé spo­je­ní do závě­reč­né­ho sestři­hu, kte­ré nemi­lo­srd­ně zasáh­ne a patr­ně také uvrh­ne do obrov­ské depre­se.

Naše hod­no­ce­ní: 

0

Vložil Andrea Zahradníková, 12. Duben 2007 - 0:00

Tento článek napsal redaktor již zaniklého webu PlayAll.cz
Na Kritiky.cz umístěno se svolením majitele webu v době uveřejnění článku.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,48749 s | počet dotazů: 232 | paměť: 52899 KB. | 21.06.2021 - 21:06:48