Řekni to psem – Recenze – 30 %

Neuběhly ani tři měsí­ce od doby, kdy měl v kinech pre­mi­é­ru spo­le­čen­sky kri­tic­ký dra­ma­tic­ký thriller Roberta Sedláčka Promlčeno. Nyní vstu­pu­je do dis­tri­buce dal­ší sní­mek nato­če­ný týmž reži­sé­rem, žánro­vě však zce­la odliš­ný. Oddychová a zce­la nená­roč­ná roman­tic­ká kome­die s pej­sky Řekni to psem nicmé­ně není pří­mo Sedláčkovým pro­jek­tem, tvůr­ce fil­mů Rodina je základ stá­tu nebo Jan Palach byl na jeho nato­če­ní pou­ze najat coby zruč­ný řeme­sl­ník. Autorkou sním­ku Řekni to psem je totiž Irena Obermannová, spi­so­va­tel­ka, dra­ma­tur­gy­ně a sce­nárist­ka (mimo jiné i seri­á­lů Trapný pade­sát­ky, Život je ples nebo Ordinace v růžo­vé zahra­dě). Hlavní roli ve fil­mu pak ztvár­ni­la její dce­ra Berenika Kohoutová.

Photo © Karel Cudlín

 Hrdinkou fil­mu je tři­cát­ni­ce Dita, kte­rá nesná­ší psy. Její pří­tel Filip (Igor Orozovič) jí přes­to jako pře­kva­pe­ní psa poří­dí, zřej­mě aby oddá­lil deba­ty o plá­nech na dítě. Později Dita Filipa nača­pá se svou nej­lep­ší kama­rád­kou a šéfo­vou (Hana Vágnerová), čímž se jí roz­pad­ne vztah, kama­rád­ství i prá­ce, leč pes nako­nec zůsta­ne. Pak se uká­že, že stej­nou rasu opač­né­ho pohla­ví má sho­dou okol­nos­tí i její sou­sed Petr (Štěpán Benoni), kte­rý při své sna­ze dát oba psy dohro­ma­dy zce­la pře­hléd­ne, že i jejich páníč­ci by se k sobě doce­la hodi­li.

Nedávno byla v kinech i roman­tic­ká kome­die Srdce na dla­ni, v níž se jeden z hrdi­nů též bez vlast­ní­ho při­či­ně­ní nacho­mý­tl k pso­vi, k němuž si navzdo­ry počá­teč­ním roz­pa­kům vybu­do­val cito­vý vztah. Pak se uká­za­lo, že pohled­ná mla­dá uči­tel­ka ve škol­ce, po níž už del­ší dobu poku­ko­val, má sho­dou náhod úpl­ně stej­né­ho psa, což výraz­ně dopo­moh­lo k jejich sezná­me­ní a násled­né­mu sblí­že­ní. Výhodou celé té banál­ní his­tor­ky bylo, že před­sta­vo­va­la pou­ze jed­nu ze čtyř pří­bě­ho­vých linií, z nichž bylo Srdce na dla­ni sple­te­no.

Romantická kome­die Řekni to psem vyprá­ví o tom­též v ble­dě­mod­rém, jen je to nata­že­né na dél­ku celé­ho fil­mu. Už tak mimo­řád­ně před­ví­da­tel­ný a šab­lo­no­vi­tý pří­běh plný klišé trpí v důsled­ku toho ješ­tě o pozná­ní víc než jeho kon­ku­rent na říd­ký, zce­la nedra­ma­tic­ký a obsa­ho­vě chudý děj. Všechno pod­stat­né je zřej­mé již z trai­le­ru, kte­rý je navíc opro­ti fil­mu zhru­ba čty­ři­cet­krát krat­ší (sní­mek samot­ný naštěs­tí neo­sa­hu­je na roz­díl od upou­táv­ky vypra­věč­ský komen­tář, pro­to­že to by byl jen dal­ší hře­bí­ček do rakve).

Sympaticky při­ro­ze­ní hlav­ní hrdi­no­vé by ale­spoň moh­li dodat někte­rým scé­nám atmo­sfé­ru, tu ale neu­stá­le kazí zapr­vé mizer­ně pou­ží­va­ná, napros­to zamě­ni­tel­ná a téměř všu­dypří­tom­ná hud­ba, kte­rá zní jak vypůj­če­ná z hudeb­ní ban­ky, a zadru­hé čas­té pou­ka­zo­vá­ní na výrob­ky spon­zo­rů, k nimž ten­to­krát pat­ří zejmé­na vysa­va­če kon­krét­ní fir­my (v níž je Dita zaměst­na­ná) a hrač­ky a doplň­ky pro psy od kon­krét­ní znač­ky (s pro­mi­nent­ně zabí­ra­ným logem).

Režie je prak­tic­ky odve­de­ná na auto­pi­lo­ta a scé­nář je až pře­kva­pi­vě nená­pa­di­tý – ani ti psi v něm nejsou pou­ži­ti k niče­mu vtip­né­mu nebo zábav­né­mu (vyjma sna­hy o kopu­lo­vá­ní). Příznačně nevy­na­lé­za­vý je i závěr fil­mu, v němž má mít Dita coby kre­a­tiv­ní autor­ka reklam­ních slo­ga­nů pře­dem při­pra­ve­ný pro­slov u pří­le­ži­tos­ti slav­nost­ní­ho ote­vře­ní psí­ho hřiš­tě, kte­rý ale půso­bí, jako kdy­by si jeho struk­tu­ru narych­lo vymys­le­la pět minut před svým výstu­pem a pak už jen impro­vi­zo­va­la.

Snímek pří­liš neza­chra­ňu­jí ani her­ci ve ved­lej­ších rolích, přes­to­že jsou opro­ti pro­ta­go­nis­tům hlav­ních hrdi­nů herec­ky o pozná­ní výraz­něj­ší, ať už jsou jimi Veronika Žilková v roli Ditiny roz­ve­de­né matky-podnikatelky nebo Jiří Lábus a Taťjana Medvecká jako postar­ší pej­s­ka­ři, jejichž okra­jo­vě pří­tom­ná roman­ce bohu­žel není vybu­do­vá­na pří­liš věro­hod­ně. Ve pro­spěch kome­die Řekni to psem tak hra­je nanej­výš to, že zřej­mě vzni­ka­la s dob­rým zámě­rem a že díky své­mu pozi­tiv­ní­mu vyzně­ní nej­spíš i potě­ší někte­ré hod­ně nená­roč­né divá­ky, kte­ré podob­né jed­no­du­ché roman­tic­ké pří­běhy navzdo­ry jejich zou­fa­lé otře­pa­nos­ti a všed­nos­ti oslo­vu­jí.