RECENZE: To byl Arnošt Lustig

Až po okraj napl­ně­ný doku­ment o živo­tě Arnošta Lustiga, ve kte­rém máte čas­to pocit, že jste upro­střed dění, upro­střed vypra­vě­če Františka Cingera i upro­střed živo­ta Arnošta Lustiga, kte­rý tu oží­vá prá­vě tako­vý jaký byl. Jako člo­věk, jako spi­so­va­tel, jako někdo, kdo pro­šel kon­cen­t­rač­ním tábo­rem, čekal na smrt a v exi­lu pak vše ztra­til, aby to zno­vu našel. Na jeden osud toho je až až…

...chce se říct. Člověk, kte­rý psal kni­hy, kte­ré původ­ně neza­mýš­lel, ale osud mu je dal do ces­ty. Snad pro­to, aby zůsta­lo zacho­vá­no něco víc z doby, kte­rá by nemě­la zůstat lid­stvem neza­po­me­nu­ta. Samotnému auto­ro­vi pak tyto kni­hy dáva­jí sta­tus jed­no­ho z veli­ká­nů čes­ké lite­ra­tu­ry – a my nyní máme mož­nost nahléd­nout do jeho pros­té­ho živo­ta, do myš­le­nek, kte­ré už zfor­mo­val čas.

Půvabný doku­ment i o nepů­vab­ných věcech

Moje pova­ha hle­dá duši v krá­se a dob­ru a krá­su v umě­ní. Miluji diva­dlo, lite­ra­tu­ru a pís­ně, mám rád her­ce. Jeden čas jsem měl v rádiu na sta­rost zábav­né pořa­dy. Platil jsem her­cům nej­vyš­ší hono­rá­ře. Můj herec­ký pří­tel Otomar Kobelář se ptal: „Arnošte, jsi tak hod­nej, nebo tak blbej?“ Nedokáži odpo­vě­dět dodnes. Snad je to kom­bi­na­ce obo­jí­ho.

František Cinger zacho­val to, co sám Arnošť Lustig uměl. Povaha jeho díla a jeho cit­li­vé a skvost­né zpra­co­vá­ní zacho­va­lo krá­su v duši, krá­su v živo­tě, na kte­rém by mno­hý člo­věk pří­liš krás­né­ho nespat­řil, či spí­še – v těch chví­lích, kdy krá­sa živo­ta byla pošla­pá­na vyhnan­stvím, nebo do tem­not plís­ně a chla­du kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra, kde byla vidi­na na ohřá­tí se jedi­ná. V komí­ně. Jaké úhly pohle­du na život toto všech­no nes­lo?

I z těch těž­kých chvil se tu dozví­me mno­hé. Se syro­vos­tí, kte­rá byla té době vlast­ní, ale s nad­hle­dem něko­ho, kdo pře­žil a život mu dal šan­ci jít dál.

Byl Arnošt Lustig hod­nej, nebo blbej?

Tuhle odpo­věď nechám na kaž­dém, pro­to­že pro­cház­ka jeho živo­tem a osu­dem pat­ří k mimo­řád­ným čte­nář­ským pro­žit­kům.

A k zamyš­le­ní.

Troufnu si říci, dlou­hém zamyš­le­ní poté, co kníž­ku zaklap­ne­te. A vlo­ží­te do knihov­ny na mís­to, na kte­rém bude troš­ku vidět. Protože co kdy­by se vám zachtě­lo si zno­vu strán­ky otevřít?

O auto­ro­vi: František Cinger je lite­rár­ní his­to­rik, pub­li­cis­ta, čas­to se zabý­va­jí­cí živo­to­pi­sy slav­ných (Jan Werich, Jaroslav Ježek, Arnošt Lustig, Jaroslav Seifert), s nesmír­ně jem­ným citem pro život­ní osu­dy.

Vydalo nakla­da­tel­ství Eminent, 2019, www.eminent.cz