Recenze: Smrt na Nilu (2022)
Dovolená belgického detektiva Hercule Poirota (Kenneth Branagh) na palubě okouzlujícího říčního parníku v Egyptě se změní v děsivý hon na vraha, ve chvíli, kdy idylické líbánky dokonalého páru postihne tragédie.....
Vražda v Orient Expressu patří mezi dost možná mezi nejchytřejší, nejznámější a nejlepší detektivní příběhy všech dob, rozhodně jde poté o nejslavnější dílo spisovatelky Agathy Christie. Vražda v Orient Expressu se poté dočkala mnoha adaptací, naposledy to bylo v roce 2017 v režii Kennetha Branagha, kde si Branagh též zahrál belgického detektiva Hercula Poirota. Branaghovo modernější zpracování bylo hitem, který v kinech utržil 352 milionů dolarů. Tento úspěch zaručil, že Poirot v Branaghově podání vrátí a oficiálně tak bylo rozhodnuto, že po Vraždě v Orient Expressu dojde na novou adaptaci dalšího slavného Poirotova případu jménem Smrt na Nilu. Sám Branagh měl tehdy v plánu po Smrti na Nilu realizovat ještě více filmů a dokonce se mu v hlavě honil nápad na vytvoření filmového univerza, které by mohlo představit i jiné postavy, které Christie za svou kariéru spisovatelky vytvořila. Jenže pak studio 20th Century Fox odkoupilo studio Disney a i když bylo v plánu, že po Smrti na Nilu dojde ještě minimálně na jeden Poirotův případ v Branaghově podání i vedení, studio Disney sérii okamžitě zastavilo. Branaghova Smrt na Nilu je tak zřejmě druhým a posledním filmem, kde se Branaghův Poirot objeví. A dokazuje, že je to vlastně škoda.
Kenneth Branagh nezklame. I jeho Smrt na Nilu je řemeslně uhlazenou záležitostí a odborník na adaptování nejen Shakespeara zůstává i tentokrát dílu Christie věrný. Jisté odklony jsou poznat, základní jádro ovšem zůstává stejné. Po Vraždě v Orient Expresu je poté u Smrti na Nilu problém s tím, že je tento případ o poznání méně zajímavý (i když o nic méně skvěle vymyšlený) a sází na tradičnější detektivní zápletku. Jenomže je pořád o dílo Agathy Christie a Branagh tak sice tentokrát opět servíruje tak trochu modernější a svižnější zpracování, i tentokrát ovšem zůstává zdrojovému materiálu víceméně věrný.
Největší odklon od samotné Smrti na Nilu je prozkoumání Poirotovi minulosti. Proč má svůj knír, co z něj udělalo toho víceméně chladného detektiva a že v něm možná přeci jen začíná probouzet lidskost a touha po tom nezůstat sám. Ústředním motivem Smrti na Nilu je ve finále láska a to, kam daleko je kvůli ní člověk zajít. I díky tomu se tento případ stane pro Poirota částečně osobní a i když tentokrát Poirot nemusí v závěru čelit tak zásadnímu morálnímu dilematu, v Branaghově podání má Poirot zase výraznou duši. A Branagh díky tomu ukáže, že ve stopách Petera Ustinova, Alberta Finneyho i Davida Sucheta kráčí super.
První polovina vyžaduje tak trochu trpělivosti. Sází na expozici postav, náznaky motivací a skutečně pomalé tempo. Jakmile ovšem dojde na vraždu, která hlavní vyšetřování rozhýbe kupředu, tempo je rázem svižnější, uzavřený prostor vlaku tentokrát vystřídal uzavřený prostor parníku a na kameru Harise Zambarloukose (která především dokáže mnohokrát prodat krásu Egypta) se kouká krásně. Nechybí tam chytré nápady (v momentě, kdy jedná mluví o tom, že je na výši jí kamera schválně zabírá zezdola, aby vypadala vyšší) i výrazná vizuální stránka a celé to především působí skutečně velkolepě navzdory víceméně uzavřenému prostoru.
Branagh sice i tentokrát hraje Poirota skvěle a dokáže prostřídat různé polohy od výstřednosti po zábavnost přes vyložený respekt, ve Vraždě v Orient Expressu se ovšem též dokázali herecky předvést Michelle Pfeiffer, Judi Dench, Willem Dafoe, Josh Gad, Daisy Ridley či Johnny Depp. A kromě Branagha tu tentokrát nikdo tak výrazný není. Armie Hammer (pro kterého jde zřejmě o poslední velkou roli po obvinění ze sexuálního násilí a údajných kanibalistických choutkách) ani Gal Gadot ve svých rolích dvakrát výrazní nejsou, trochu výraznější jsou alespoň Emma Mackey, Letitia Wright, Sophie Okonedo či Tom Bateman, který se vrací jako Bouc z Vraždy v Orient Expressu a je tentokrát i něco víc než jen Poirotův pomocník. I přes poměrné slušné obsazení a Branaghovo zkušené herecké vedení z toho ovšem dvakrát nic zajímavého vlastně nevylezlo.
Dobová výprava 30. století je oslnivá, na Egyptské prostředí se skutečně krásně kouká a Branagh oslní i úvodní scénou, která nejvíce definuje Poirota, jak jej později známe. Vizuální efekty jsou jinak v pořádku (v jistém momentu je vyruší příliš očividný digitální had). Kamera Zambarloukose možná tentokrát není tolik hravá jako právě minule u Vraždy v Orient Expressu, skutečně se na ním ovšem hezky kouká a těch pár zajímavých vizuálních nápadů tam je. A je to celé i tentokrát velmi zábavné, jen to ve finále nedokáže projevit tolik citu jako právě Vražda v Orient Expressu. I když minimálně finální scéna může s divákem alespoň částečně trhnout. A ještě více při ní zamrzí, že tohohle Poirota už nejspíš skutečně neuvidíme.
Branagh neklesl na mysli a natočil další řemeslně povedenou adaptaci Agathy Christie, která je v mnoha ohledech ukázkou poctivé filmařiny a Branaghovy bravurní režie i bravurního herectví. I když příběh Smrti na Nilu není tak výjimečný jako příběh Vraždy v Orient Expresu, opět je chytře vymyšlený a Branagh si z něj bere to nejlepší, přičemž se mu i daří skutečně prokreslit tohoto belgického specifického detektiva. Jen je škoda, že ho v tomto podání možná skutečně vidíme naposled.....
