Recenze: Šarlatán

Příběh je inspi­ro­ván sku­teč­ný­mi osu­dy léči­te­le Jana Mikoláška (Josef Trojan/Ivan Trojan), na kte­ré­ho se v prů­bě­hu něko­li­ka dese­ti­le­tí obra­ce­ly s prosbou o pomoc tisí­ce lidí ze všech spo­le­čen­ských vrs­tev včet­ně nej­vý­znam­něj­ších osob­nos­tí poli­tic­ké­ho i kul­tur­ní­ho živo­ta. Mikolášek je člo­věk bez odbor­né­ho lékař­ské­ho vzdě­lá­ní, ale s nevšed­ním a nevy­svět­li­tel­ným nadá­ním dia­gnos­ti­ko­vat a pomo­cí byli­nek léčit nemo­ci, se kte­rý­mi si ani dok­to­ři nevě­dí rady. Jeho mimo...řádné schop­nos­ti jsou však vykou­pe­ny bojem s vlast­ní­mi démo­ny. Léčitelství je jeho vnitř­ní spá­sou a ochra­nou před sebou samým….

Ne, Šarlatán není bio­gra­fií Andreje Babiše! Autor námě­tu Martin Šulc se inspi­ro­val živo­tem své­ho vzdá­le­né­ho příbuzného- léči­te­le Jana Mikoláška. Za scé­ná­řem poté sto­jí Marek Epstein (sce­náris­ta bra­vur­ních tele­viz­ních fil­mů Osmy nebo Klece) a režii si vza­la pol­ská reži­sér­ka Agnieszka Holland, kte­rá se ale sama ozna­ču­je za tak tro­chu za češ­ku a už v roce 2013 byla strůj­ky­ní parád­ní mini­sé­rie Hořící keř. A vzhle­dem k tomu, že je Holland reži­sér­ka, kte­rá se dosta­la i do Hollywoodu se jed­ná o jed­nu z nej­za­jí­ma­věj­ších evrop­ských tvůr­ky­ní a podob­ně jako u Hořícího keře se dá říct, že je Šarlatán vel­mi výraz­ným dílem sou­čas­né evrop­ské fil­mo­vé tvor­by, kte­ré má sluš­nou šan­ci se na zahra­nič­ních trzích neztra­tit a snad se nej­lep­ším čes­kým fil­mem (nejen) letoš­ní­ho roku.

Důležitý je ten fakt, že nikdo neví jest­li měl Jan Mikolášek sku­teč­ně něja­ké nad­při­ro­ze­né lékař­ské schop­nos­ti nebo jest­li šlo oprav­du o šar­la­tá­na a vel­mi prav­dě­po­dob­ně odpo­věď nikdy nedo­sta­ne­me. A díky­bo­hu se u Šarlatána nepra­cu­je reál­ně ani s jed­nou vari­an­tou a ve finá­le je tak na divá­ko­vi jaký bude mít k Mikoláškové zmí­ně­né­mu spe­ci­ál­ní­mu nadá­ní vztah. Díkybohu se ale poved­lo z Jana Mikoláška udě­lat zají­ma­vou a kom­plex­ní posta­vu, na kte­rou si vlast­ně udě­lá­te názor těž­ko, pro­to­že je něko­li­krát strůj­cem vel­mi dob­rých skut­ků a někdy zase vel­mi špat­ných skut­ků. Mikolášek oprav­du není vylo­že­ně sym­pa­tic­kým pro­ta­go­nis­tou, o to více je ale Mikolášek zají­ma­vý a roz­hod­ně ne čer­no­bí­lý.

Ivan Trojan se vyku­pu­je po tom filmu/věci zva­né Bourák a opět doka­zu­je proč je brán za špič­ku mezi čes­ký­mi her­ci. Ivan Trojan roz­hod­ně není člo­vě­kem bez cha­rizma­tu a i pro­to je jeho ztvár­ně­ní Mikoláška více­mé­ně těž­kým úko­lem, přes­to se mu ale poved­lo Mikoláška napros­to bra­vur­ně ztvár­nit a vel­mi snad­no by mu člo­věk přál už jeho 7. Českého lva. Zatímco je ale Ivan více­mé­ně sáz­ka na jis­to­tu, co se týče Josefa z rodu Trojanů jde o důkaz toho, že má Josef po tatín­ko­vi talent zdě­dě­ný hod­ně. Josef Trojan je výraz­ný vychá­ze­jí­cí čes­ký talent, kte­rý se roz­hod­ně nemu­sí trá­pit tím, že by nadá­le musel žít ve stí­nu své­ho otce a srov­na­tel­ně jsou oba Trojanové napros­to parád­ní. Velmi dob­ře je poté obsa­zen také Mikoláškův asi­s­tent a mile­nec v podá­ní Juraje Loje, pro kte­ré­ho vel­mi prav­dě­po­dob­ně půjde o zlo­mo­vou roli a uve­dl se vel­mi dob­ře a pře­de­vším se mu poved­lo neztra­tit ved­le Trojana. Mezi Trojanem a Lojem je poté vidět věro­hod­ná homose­xu­ál­ní che­mie a jde o jeden z těch živo­to­pis­ných sním­ků, kte­rý se s homose­xu­a­li­tou jeho pro­ta­go­nis­ty nedr­ží zkrát­ka a pře­de­vším se tedy sku­teč­ně nebo­jí dotknout se i drs­něj­ších témat Mikoláškova živo­ta.

Především ale oprav­du pla­tí, že díky účas­ti Agnieszky Holland vznik­la ze Šarlatána vel­mi pove­de­ná, skvě­le vypa­da­jí­cí a dra­ma­tur­gic­ky pove­de­ná zále­ži­tost, kte­rá vel­mi vyču­hu­je opro­ti vět­ši­ně své lokál­ní kon­ku­ren­ce. Od Hořícího keře si Holland při­ved­la kame­ra­ma­na Martina Štrbu, kte­rý udě­lal ze Šarlatána vylo­že­ně vizu­ál­ně nád­her­ný sní­mek a cel­ko­vě když si člo­věk pro­je­de i zby­tek Štrbovy fil­mo­gra­fie jako sním­ky Babí léto nebo Občanský prů­kaz tak jde za mně jas­ně o jed­no­ho z nej­lep­ších sou­čas­ných čes­kých kame­ra­ma­nů spo­leč­ně s legen­dár­ním Vladimírem Smutným. Zároveň dora­zil i dvor­ní skla­da­tel Holland Antoni Komasa- Łazarkiewicz, jehož hud­ba sice není kdo­ví­jak revo­luč­ní a ve finá­le její vlast­ně i cel­kem málo, přes­to ale skvě­le pad­ne do libo­vol­ných čás­tí a Łazarkiewicz roz­hod­ně pat­ří mezi nej­za­jí­ma­věj­ší evrop­ské hudeb­ní skla­da­te­le.

Po dra­ma­tur­gic­ké strán­ce jde o oprav­du téměř bez­chyb­né dílo, pro­to­že film zvlád­ne vel­mi boha­tě pokrýt vět­ši­nu zásad­ních udá­los­ti vět­ši­na Mikoláškova živo­ta a nemá vylo­že­ně hlu­chá a nesmy­sl­ná mís­ta. Epsteinův scé­nář sice není doslov­ným pře­pi­sem Mikoláškova živo­ta (posta­va Juraje Loje vůbec nee­xis­to­va­la), přes­to ale dle mně vzni­kl oprav­du sviž­ný a chví­le­mi dokon­ce sku­teč­ně vylo­že­ně mra­zi­vý.

Všechny důle­ži­té pasá­že Mikoláškova živo­ta film sku­teč­ně pokry­je tak ako­rát: Jeho vzta­hy s rodi­nou, pobyt na voj­ně, vztah s jeho men­tor­kou, homose­xu­ál­ní vztah, násled­ně se musí vyrov­ná­vat s nacis­ty a násled­ně poté s komu­nis­ty a i když je někdy Mikolášek ve fil­mu vylo­že­né hova­do tak se pořád uká­že, že má vlast­ně dob­ré srd­ce. Na kom­plex­ním cha­rak­te­ru tak byl vysta­věn sku­teč­ně bri­lant­ně nato­če­ný živo­to­pis, kte­rý uka­zu­je, že i když je reži­sé­r­ce Holland 71 let tak jí to nebrá­ní nato­čit sviž­ný a na pomě­ry lokál­ní scé­ny obrov­ský film, kte­rý je vizu­ál­ně napros­to parád­ní a záro­veň není o moc slab­ší ani co se týče dra­ma­tur­gic­ké strán­ky.

Šarlatán je pro mně osob­ně nej­lep­ším čes­kým fil­mem od Kober a užo­vek, jehož pol­ská reži­sér­ka už podru­hé za posled­ních 10 let vyzdvih­la čes­kou audi­o­vi­zu­ál­ní scé­nu víc než všich­ni Svěrákové, Hřebejkové a Slámové v uply­nu­lé deká­dě dohro­ma­dy. Nejlepší mož­ná ukáz­ka lokál­ní scé­ny, kte­ré mož­ná těs­ně před závě­rem dojde dech, vyna­hra­zu­je si to ale vším před a po a to i pře­de­vším fak­tem, že krom Trojanů a Loje se v men­ších rolích doká­že před­vést tře­ba také tako­vý Miroslav Hanuš nebo také Tomáš Jeřábek a Václav Kopta ve váž­něj­ších rolích než je u nich člo­věk zvyk­lý. Hollandová pros­tě po Hořícím keři opět zaskó­ro­va­la a nato­či­la jeden z nej­pů­so­bi­věj­ších fil­mů roku, kte­rý by se dle mého názo­ru neztra­til ani v nor­mál­něj­ší nabi­těj­ší fil­mo­vé sezó­ně. A i když to dělám nerad, tak ve srov­ná­ní s Havlem je smut­ný fakt, že se člo­věk, kte­rý je výraz­ně méně zná­mý než Havel (a vět­ši­na z lidu o něm prav­dě­po­dob­ně do ozná­me­ní pro­jek­tu nesly­še­la) se dočká lep­ší­ho živo­to­pi­su. A záro­veň zamr­zí, že zná­měj­ší­ho Havla tak pocho­pi­tel­ně uvi­dí více divá­ků i když je co se týče kva­lit vítěz jas­ný.... Šarlatán je ten nej­lep­ší mož­ný pohled do duše vyši­nu­té­ho a vel­mi kom­pli­ko­va­né­ho člo­vě­ka, kte­rý mož­ná udě­lal ve svém živo­tě chy­by (a neu­dě­lal jich málo), roz­hod­ně se ale pokou­šel léčit živo­ty. A je ve finá­le oprav­du jed­no jest­li šlo sku­teč­ně o zázrač­né­ho člo­vě­ka šar­la­tá­na. Fakt, že to ten­to film oprav­du totiž divá­ko­vi neu­be­re záži­tek z nej­lep­ší­ho čes­ké­ho živo­to­pi­su od Jára Cimrman, leží­cí, spí­cí! A těž­ko se dá věřit tomu, že by do kon­ce roku dora­zil lep­ší čes­ký film, kte­rý by měl prá­vem ovlád­nout nad­chá­ze­jí­cí České lvy......

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Marlene Film Production

---

---