Recenze: Šarlatán

Sarl

Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška (Josef Trojan/Ivan Trojan), na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostiko­vat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimo...řádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým….

Ne, Šarlatán není biografií Andreje Babiše! Autor námětu Martin Šulc se inspiroval životem svého vzdáleného příbuzného- léčitele Jana Mikoláška. Za scénářem poté stojí Marek Epstein (scenárista bravurních televizních filmů Osmy nebo Klece) a režii si vzala polská režisérka Agnieszka Holland, která se ale sama označuje za tak trochu za češku a už v roce 2013 byla strůjkyní parádní minisérie Hořící keř. A vzhledem k tomu, že je Holland režisérka, která se dostala i do Hollywoodu se jedná o jednu z nejzajímavějších evropských tvůrkyní a podobně jako u Hořícího keře se dá říct, že je Šarlatán velmi výrazným dílem současné evropské filmové tvorby, které má slušnou šanci se na zahraničních trzích neztratit a snad se nejlepším českým filmem (nejen) letošního roku.

Důležitý je ten fakt, že nikdo neví jestli měl Jan Mikolášek skutečně nějaké nadpřirozené lékařské schopnosti nebo jestli šlo opravdu o šarlatána a velmi pravděpodobně odpověď nikdy nedostaneme. A díkybohu se u Šarlatána nepracuje reálně ani s jednou variantou a ve finále je tak na divákovi jaký bude mít k Mikoláškové zmíněnému speciálnímu nadání vztah. Díkybohu se ale povedlo z Jana Mikoláška udělat zajímavou a komplexní postavu, na kterou si vlastně uděláte názor těžko, protože je několikrát strůjcem velmi dobrých skutků a někdy zase velmi špatných skutků. Mikolášek opravdu není vyloženě sympatickým protagonistou, o to více je ale Mikolášek zajímavý a rozhodně ne černobílý.

Ivan Trojan se vykupuje po tom filmu/věci zvané Bourák a opět dokazuje proč je brán za špičku mezi českými herci. Ivan Trojan rozhodně není člověkem bez charizmatu a i proto je jeho ztvárnění Mikoláška víceméně těžkým úkolem, přesto se mu ale povedlo Mikoláška naprosto bravurně ztvárnit a velmi snadno by mu člověk přál už jeho 7. Českého lva. Zatímco je ale Ivan víceméně sázka na jistotu, co se týče Josefa z rodu Trojanů jde o důkaz toho, že má Josef po tatínkovi talent zděděný hodně. Josef Trojan je výrazný vycházející český talent, který se rozhodně nemusí trápit tím, že by nadále musel žít ve stínu svého otce a srovnatelně jsou oba Trojanové naprosto parádní. Velmi dobře je poté obsazen také Mikoláškův asistent a milenec v podání Juraje Loje, pro kterého velmi pravděpodobně půjde o zlomovou roli a uvedl se velmi dobře a především se mu povedlo neztratit vedle Trojana. Mezi Trojanem a Lojem je poté vidět věrohodná homosexuální chemie a jde o jeden z těch životopisných snímků, který se s homosexualitou jeho protagonisty nedrží zkrátka a především se tedy skutečně nebojí dotknout se i drsnějších témat Mikoláškova života.

Především ale opravdu platí, že díky účasti Agnieszky Holland vznikla ze Šarlatána velmi povedená, skvěle vypadající a dramaturgicky povedená záležitost, která velmi vyčuhuje oproti většině své lokální konkurence. Od Hořícího keře si Holland přivedla kameramana Martina Štrbu, který udělal ze Šarlatána vyloženě vizuálně nádherný snímek a celkově když si člověk projede i zbytek Štrbovy filmografie jako snímky Babí léto nebo Občanský průkaz tak jde za mně jasně o jednoho z nejlepších současných českých kameramanů společně s legendárním Vladimírem Smutným. Zároveň dorazil i dvorní skladatel Holland Antoni Komasa- Łazarkiewicz, jehož hudba sice není kdovíjak revoluční a ve finále její vlastně i celkem málo, přesto ale skvěle padne do libovolných částí a Łazarkiewicz rozhodně patří mezi nejzajímavější evropské hudební skladatele.

Po dramaturgické stránce jde o opravdu téměř bezchybné dílo, protože film zvládne velmi bohatě pokrýt většinu zásadních události většina Mikoláškova života a nemá vyloženě hluchá a nesmyslná místa. Epsteinův scénář sice není doslovným přepisem Mikoláškova života (postava Juraje Loje vůbec neexistovala), přesto ale dle mně vznikl opravdu svižný a chvílemi dokonce skutečně vyloženě mrazivý.

Všechny důležité pasáže Mikoláškova života film skutečně pokryje tak akorát: Jeho vztahy s rodinou, pobyt na vojně, vztah s jeho mentorkou, homosexuální vztah, následně se musí vyrovnávat s nacisty a následně poté s komunisty a i když je někdy Mikolášek ve filmu vyložené hovado tak se pořád ukáže, že má vlastně dobré srdce. Na komplexním charakteru tak byl vystavěn skutečně brilantně natočený životopis, který ukazuje, že i když je režisérce Holland 71 let tak jí to nebrání natočit svižný a na poměry lokální scény obrovský film, který je vizuálně naprosto parádní a zároveň není o moc slabší ani co se týče dramaturgické stránky.

Šarlatán je pro mně osobně nejlepším českým filmem od Kober a užovek, jehož polská režisérka už podruhé za posledních 10 let vyzdvihla českou audiovizuální scénu víc než všichni Svěrákové, Hřebejkové a Slámové v uplynulé dekádě dohromady. Nejlepší možná ukázka lokální scény, které možná těsně před závěrem dojde dech, vynahrazuje si to ale vším před a po a to i především faktem, že krom Trojanů a Loje se v menších rolích dokáže předvést třeba také takový Miroslav Hanuš nebo také Tomáš Jeřábek a Václav Kopta ve vážnějších rolích než je u nich člověk zvyklý. Hollandová prostě po Hořícím keři opět zaskórovala a natočila jeden z nejpůsobivějších filmů roku, který by se dle mého názoru neztratil ani v normálnější nabitější filmové sezóně. A i když to dělám nerad, tak ve srovnání s Havlem je smutný fakt, že se člověk, který je výrazně méně známý než Havel (a většina z lidu o něm pravděpodobně do oznámení projektu neslyšela) se dočká lepšího životopisu. A zároveň zamrzí, že známějšího Havla tak pochopitelně uvidí více diváků i když je co se týče kvalit vítěz jasný.... Šarlatán je ten nejlepší možný pohled do duše vyšinutého a velmi komplikovaného člověka, který možná udělal ve svém životě chyby (a neudělal jich málo), rozhodně se ale pokoušel léčit životy. A je ve finále opravdu jedno jestli šlo skutečně o zázračného člověka šarlatána. Fakt, že to tento film opravdu totiž divákovi neubere zážitek z nejlepšího českého životopisu od Jára Cimrman, ležící, spící! A těžko se dá věřit tomu, že by do konce roku dorazil lepší český film, který by měl právem ovládnout nadcházející České lvy......

Trailer:

Verdikt: 4 z 5


Photo © Marlene Film Production

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,06061 s | počet dotazů: 230 | paměť: 46712 KB. | 26.01.2021 - 00:46:50