Hans Rath: Když vám Bůh přijde říct, že mu musíte pomoci!

IMG 20190218 120220

Existuje Bůh? Představte si, že za vámi při­jde a bude po vás chtít pomoc. A kdy­by jen jed­nou, ale on už při­jde potře­tí. A to se jed­nou, dalo se tak říct, scho­vá­val za tvář ďáb­la. Tak to už by i psy­cho­te­ra­peut měl pocit, že by měl něja­kou tu odbor­nou pomoc u kole­gy vyhle­dat. Navíc ten samý člo­věk, kte­ré­ho v před­vá­noč­ní čas spat­ří v uli­cích Berlína, je pře­ce už rok mrt­vý! Okrade vás Mikuláš, s exman­žel­kou bude­te mít spor o ukra­de­né nesku­teč­ně cen­né hodin­ky a to pak není divu, že nemů­že­te usnout.

Na krku Vánoce a zdá se, že klid­ná před­sta­va svát­ků je pryč.

Tak tohle tady máme už potře­tí

Román Hanse Ratha se stej­ný­mi posta­va­mi, s podob­ný­mi námě­ty a s dal­ší dáv­kou pořád­ně leh­ké­ho svě­ží­ho vti­pu, nad­hle­du a báječ­ných dia­lo­gů a pří­bě­hu, ve kte­rém se snou­bí rea­li­ta dneš­ní­ho svě­ta, téma­ta všed­ních dnů, a do toho těž­ká a smys­lu­pl­ná téma­ta duchov­ní. Zejména o smys­lu svě­ta. A zejmé­na to, kte­ré ten pro­kle­tý Abel Baumann zase chce: Musíš mi pomo­ci zachrá­nit svět! Kolikrát už!

Nemůže ten Abel už koneč­ně zmi­zet a dát mi pokoj, mys­lí si Jakob Jakobi, jeli­kož se svou kra­chu­jí­cí pra­xí má víc prá­ce, než aby mohl mys­let na strá­da­jí­cí sle­pi­ce v kle­co­vém cho­vu nebo opi­ce ve výzkum­ném ústa­vu. Nebo na krás­né sleč­ny ve věku jeho dce­ry. No a přes­to, letoš­ní Vánoce v kli­du nebu­dou, pro­to­že tohle všech­no se mu do živo­ta při­mo­tá s razan­cí, kte­rou nebu­de moci odmít­nout. Možná část kni­hy trá­ví­me spo­leč­ně s ním v jakém­si opo­je­ní, kte­ré je troš­ku jiné než všech­no to, co jsme zaži­li v před­cho­zích dílech.

„Vrátím se do kuchy­ně, upí­jím čaj a chví­li pozo­ru­ju pro­těj­ší fasádu. Ve svět­le vychá­ze­jí­cí­ho zim­ní­ho slun­ce dostá­vá jen poma­lu tro­chu bar­vy.

Necítím se odpo­ča­tý, ale na spá­nek už nemám ani pomyš­le­ní. Tak se osprchu­ju, oblék­nu se a roz­hod­nu se jít do ordi­na­ce. Vlastně tam nemám sko­ro nic na prá­ci, zvlášť, když dneska nejsou ordi­nač­ní hodi­ny… Obléknu si kabát a ote­vřu dve­ře bytu. Přede mnou sto­jí Abel Baumann.“

Tak to nechce­te zažít. Aby tam stál sta­rý pří­tel, jež má být už dáv­no mrt­vý, a ješ­tě po vás něco chtěl. Něco tak podiv­né­ho.

Příběh plný napě­tí, chvě­ji­vé zvě­da­vos­ti, vti­pu i důvti­pu mícha­né­ho s hlu­bo­ko­my­sl­ný­mi otáz­ka­mi. Super čte­ní na jaro, léto, pod­zim i před­vá­noč­ní a pová­noč­ní čas.

Vzhůru do ulic zim­ní­ho Berlína

Tak si uvař­te čaj a vydej­te se s Jakobem na jeho smol­ný advent­ní trh, kde ho okra­de dvo­ji­ce Mikuláš a čert a roz­jíž­dí se pří­běh, kte­rý se snad může opra­vu stát jenom v před­vá­noč­ní čas. Ač musím říct, dějem a inten­zi­tou je tu mno­hem víc akce, než v před­cho­zích dílech (A Bůh pra­vil: Musíme si pro­mlu­vitĎábel je taky jenom člo­věk), pro mě tře­ba troš­ku na úkor vánoč­ní nála­dy, ale  zase jsem pozna­la Jakoba Jakobiho z jiných strá­nek a pro­nik­la do jiných čás­tí jeho živo­ta, mys­li a jiných čás­tí zim­ní­ho Berlína.

Takže, máte-li chuť na mlsá­ní pro fan­ta­zii, šle­hač­ko­vý dort s pořád­ně pocti­vým piš­ko­tem, pro­sím…

Bůh potře­bu­je pomo­ci, tak­že jsem zvě­da­vá, jest­li se bude­te zuby neh­ty brá­nit stej­ně jako Jakob.

O auto­ro­vi:

HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé toho­to regi­o­nu se živí země­děl­stvím a zahrad­ni­če­ním. Kdo se neho­dí ani na jed­no, musí na gym­ná­zi­um. Po matu­ri­tě jsem stu­do­val filo­zo­fii, ger­ma­nis­ti­ku a psy­cho­lo­gii v Bonnu, což pod­le Úřadu prá­ce před­sta­vu­je solid­ní základ, aby se člo­věk jed­nou mohl živit jako pomoc­ník při žních. Pracoval jsem jako čer­padlář, sta­veb­ní děl­ník, jevišt­ní tech­nik, poz­dě­ji jako diva­del­ní kri­tik a ana­ly­zo­val jsem scé­ná­ře.

Více na Kritiky.cz
Tady to musí být - 60 % Při zhlédnutí plakátu k tomuto film by mohl divák nabýt dojmu, že ve filmu bude alespoň zč...
LOGOPEDICKÉ PÍSNIČKY. Procvičování výslovnosti v lidových melodiích Logopedické písničky aneb procvičování výslovnosti pomocí lidových melodií od autorek Jany...
Lepší než studovat práva v Plzni ...
Vybíjená je natočena, film představuje první ukázky Režisér Petr Nikolaev se vrátil ke komediálnímu žánru a opět podle jednoho z bestsellerů Mi...
Poslední legie (The Last Legion) Bouře, kterou mezi námi rozpoutal film Gladiátor od Ridleyho Scotta, ani po sedmi letech od vznik...

Když mi v polo­vi­ně 90. let nabíd­li mís­to v novi­no­vém nakla­da­tel­ství půso­bí­cím v Německu, Česku a Maďarsku, vymě­nil jsem už spla­ce­né laclá­če země­děl­ské­ho pomoc­ní­ka za oblek s prouž­kem a začal pra­co­vat ve střed­ním manage­men­tu.

Krátce před svý­mi čty­ři­cá­ti­na­mi jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zku­sit štěs­tí v Berlíně jako autor na vol­né noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.

Vydalo nakla­da­tel­ství Anch Books, 2018, http://www.anch-books.eu/

Ohodnoťte článek


Chcete být informováni o nových článcích? Přidejte se na náš...

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Renata Petříčková

Knižní milovnice, která knihy ráda čte, upravuje k dokonalosti, ba i píše. Redaktorka časopisová, webová i knižní, copywriterka i spisovatelka. Vše pěkné ve svém životě předávám dál....

Související příspěvky: