Agresivní dítě? Systematické řešení problémového chování

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

„Proč to dělá?“ “ Proč se cho­vá tak agre­siv­ně?“ Pokud pra­cu­je­te s dět­mi nebo máte své vlast­ní, tuto otáz­ku jste si jis­tě polo­ži­li mno­ho­krát za svůj život. Některé situ­a­ce jsou oprav­du nároč­né a jako rodi­če, či peda­go­go­vé je musí­te zvlád­nout. Často si poklá­dá­me otáz­ku, proč na sebe děti mlu­ví vul­gár­ně, proč se tak vzá­jem­ně zra­ňu­jí a pro­vo­ku­jí k agre­si. 

Publikace je roz­dě­le­na na 10 kapi­tol. Autor se na agre­si­vi­tu dívá ze šir­ší per­spek­ti­vy. Kniha obsa­hu­je řadu pří­kla­dů z pra­xe, na kte­ré Anton Hergenhan pou­ka­zu­je, jak je řešit a jak na ně nahlí­žet.

Děti s poru­cha­mi cho­vá­ní vzbu­zu­jí pozor­nost u rodi­čů, peda­go­gů i psy­cho­lo­gů. Otázka „proč“ nikdy neve­de k inter­venč­ním úspě­chům. Prostřednictvím účas­ti na roz­ho­vo­ru zaží­va­jí děti uzná­ní. Pedagožka teď do roz­ho­vo­ru zabu­do­va­la vlast­ní zážit­ky z dět­ství, dává­me naje­vo vlast­ní sil­né a sla­bé strán­ky. Autor řešil růz­né situ­a­ce prak­tic­ky, pou­ka­zo­val na mno­há výcho­dis­ka, jak z této slo­ži­té situ­a­ce, jenž agre­siv­ní cho­vá­ní roz­hod­ně je.

Podle psy­cho­lo­ga Antona Hergenhana je agre­si­vi­ta symptom, pří­znak, a  je potře­ba najít a vyře­šit pří­či­ny, kte­ré k pro­blé­mo­vé­mu cho­vá­ní vedou. Věnoval se také agre­si­vi­tě dospě­lých, peda­go­gů, vycho­va­te­lů.

Velice zají­ma­vá byla for­ma usmi­řo­va­cí­ho ritu­á­lu, kdy se děti na sebe podí­va­jí, poda­jí si ruce, kon­krét­ně vyjá­d­ří za co se omlou­vá, ten dru­hý dá naje­vo, že odpuš­tě­ní bere na vědo­mí.

Pedagogové se s agre­si­vi­tou setká­va­jí dnes a den­ně, již od před­škol­ní­ho věku, kte­rá se stup­ňu­je a musí s ní pra­co­vat. Pedagog nikdy nesmí dětem fyzic­ky ublí­žit, to pla­tí bez vyjím­ky.

Sama mám osob­ní zku­še­nost s hol­čič­kou, kte­rá neži­je zrov­na v har­mo­nic­kém rodin­ném pro­stře­dí. Její výky­vy nálad a pro­je­vy agre­si­vi­ty vůči dal­ších dětem jsou mnoh­dy nezvla­da­tel­né. Ať už se jed­ná o fyzic­kou agre­si­vi­tu, děti ští­pe, bou­chá, škrá­be, či slov­ní s pou­ži­tím vul­ga­ris­mů. Jedná se o vel­mi slo­ži­tou situ­a­ci, kte­rou jako uči­tel­ka roz­hod­ně musím řešit a brá­nit ostat­ní děti.

Po pře­čte­ní této pub­li­ka­ce mám pro­stor pře­mýš­let nad růz­ný­mi situ­a­ce­mi, kte­ré lze řešit mno­ha způ­so­by. Tuto kni­hu bych dopo­ru­či­la všem peda­go­gům, kte­ří při­jdou do sty­ku s dět­mi růz­né­ho věku.

Ukázka z kni­hy:

„Naše děti jsou seismo­gra­fy komu­ni­kač­ní­ho kli­ma­tu svě­ta dospě­lých resp. svě­ta médií. Odrážejí, jak to v něm cho­dí, jak se tam pře­mýš­lí, a hovo­ří, pod­le čeho se chtě­jí ori­en­to­vat.“

„Agresora lze úspěš­ně zapo­jit do roz­ho­vo­ru pou­ze teh­dy, když se může vyjá­d­řit.“

„Ale to ostat­ní děla­jí taky.“

Anton Hergenhan je psy­cho­log, kte­rý má 18 let pra­xi, věnu­je se sys­te­ma­tic­ké indi­vi­du­ál­ní, páro­vé a rodin­né tera­pii. Přes dva­cet let pra­cu­je v den­ním sta­ci­o­ná­ři pro děti.

Autor: Anton Hergenhan

Žánr: meto­dic­ká pří­ruč­ka pro rodi­če a peda­go­gy

Vydáno: 2017 , Portál, Praha

Počet stran: 120

Vazba kni­hy: bro­žo­va­ná

ISBN: 978-80-262-1279-9